Prodíráte se bolestí? Přišla znenadání? Pochází od blízkého člověka, od kterého obzvlášť bolí a byla nečekaná? Nebo od cizího člověka, který vás ani pořádně nezná, a vy si kladete otázku: „Proč zrovna já?“

V knize Lék pro duši ukazuji metody zvládání duševních ran a co nejrychlejšího uzdravení se z nich. Na prvním místě ale říkám: Dejte si pozor na trápení.

Bolest a trápení jsou odlišné pojmy. Bolesti nemůžete uniknout. Když se vás někdo rozhodne zranit nebo vám ublíží náhodou, cítíte bolest. Nelze ji necítit. Bolest je naprosto přirozená a správná fyzická reakce těla na vnější podnět, který je za hranou. Jsme-li zraněni, bolest potřebujeme. Ona říká, kdo nám co způsobil. Ona se ukládá do podvědomí, emocionální paměti. Čím hlouběji se uloží, tím spíše jsme příště obezřetnější – v podobné situaci, s týmž člověkem. Bolest je nástrojem pudu sebezáchovy a byť je nepříjemná, chrání nás. Přesněji: Protože je nepříjemná, ba nesnesitelná, nejde přehlédnout.

Trápení je ale něco jiného. Zatímco bolest je nevyhnutelná, trápení je volitelné. Ano, zní to podivně, ale trápení si vybíráme. Zatímco bolest je emocionální záležitost, trápení je racionální volba. Trápení je psychická reakce na prožitou bolest. Trápení je to, co děláme s bolestí posléze ve své hlavě. Na nás je, jak dlouho nosíme a převalujeme v hlavě to, proč se nám to stalo, proč právě nám, co jsme udělali špatně, proč jsme někomu trnem v oku. Trápení je sebepoškozující obnovování bolesti, kterou možná už dávno pominula. Ale v naší hlavě žije dál. Jako bychom „pokračovali v práci“ toho, kdo nám ublížil.

Právě před tím varuji. Ničit sebe tak, jak si to možná přál ten druhý. Dělat mu radost. Dokončovat za něj jeho práci. A to jen proto, že se rozhodneme pro overthinking – až přílišné přemýšlení o událostech.

„Rozhodla jsem se být zvědavá na to, co se stane, když to teď ještě nevzdám“

Ukončit trápení a rychleji uzavřít fázi bolesti, o tom je kniha Lék pro duši. Její obsah ovlivnilo mnoho lidí, se kterými jsem se kdy potkal. Zčásti i tato žena.

Někdo by řekl, že měla všechny důvody život i sebe nenávidět. Zatímco lidé ji znali z televize nebo kina jako herečku s démonickým úsměvem, ona v sobě chovala nelítostný osud.

Přezdívali jí Květina, a to nejen podle křestního jména. Dokázala být totiž, jako květina, křehká, něžná a dávat lásku, a dokázala to bez podmínek. Říkala: „Květiny také nepřemýšlejí, před kým mají rozkvést. Prostě rozevřou květ a voní. I pro ty lidi, kteří po nich pak šlapou.“

Mnohokrát byla na místě, které by jiní nazvali dno. Ona tak nemluvila. Jen se trpce usmála: „Mně v té chvíli pokaždé zajímalo jen to, co se stane, když to teď ještě nevzdám. Byla jsem zvědavá…“

Právě tak přestála mnohé. I když si ji, jen co skončila druhá světová válka, sovětští osvoboditelé vzali jako válečnou kořist nebo odměnu. Nebylo jí ještě šestnáct let, když si ji proti její vůli střídali hned dva. Jeden ji znásilňoval, zatímco druhý jí držel nůž pod krkem. Posléze se prohodili. „To bylo poprvé, co jsem tatínka viděla plakat. Nezmohl nic. Musel vše pozorovat. V témže pokoji stál za jeho zády sovětský důstojník a mířil na něj samopalem.“

Dvacet inspirací

Co byste si po této zkušenosti mysleli o životě? Rozuměli byste mu, lidem? Co byste řekli otci, co sobě? Jak byste našli sílu jít dál, najít důvěru k mužům, žít v době, kdy ti, kdo vám ublížili, byli hrdinové a vy jste je museli ctít? Jak byste se dostali k úsměvu na tváři? Kudy k radosti ze života?

Když jsem s paní Květou, která odešla před šesti lety, rozmlouval naposledy, popisovala mi s typickým líbezným úsměvem, proč nezahořkla – ani vůči mužům, ani vůči životu, a jak lásku, jež nepřicházela zvenčí, postupně objevila uvnitř sebe.

Dovolte, abych vám předal alespoň dvacet jejích myšlenek. Třeba v nich najdete inspiraci pro sebe:

1. „Nepřestala jsem věřit v Boha. Naopak. Řekla jsem si: Když mě Bůh k peklu dovedl, tak mě peklem také provede.“

2. „Je snadné začít se nenávidět a těžké začít se milovat. Jenže to je princip celého života. Všechno dobré se vám dosahuje tak těžko a všechno špatné tak snadno.“

3. „Nejbolestnější lekce jsou v životě nejdůležitější. Tahle mě naučila nechat být to, co se stalo. Přijmout to. Začít se vzpírat znamená beztak jen dojít k poznání, že nic jiného než přijmout to člověku nezbývá. Ale vzpírající se člověk to vnímá jako své oslabení. Zatímco ten, kdo lekci přijme se vztyčenou hlavou, zesílí.“

4. „Bez ohledu na to, co se vám děje, snažte se, aby vaše láska byla silnější než náš hněv. Pak totiž do vašeho života vstoupí buď jedno, nebo druhé.“

5. „Karma je jednoduchá. Když máte dobré myšlenky, říkáte dobrá slova a děláte dobré věci pro druhé, vrátí se vám to.“

6. „Dělejte, co je správné. Ne, co je snadné.“

7. „Jste-li silní, můžete procházet tím nejvíce hořkým, a sami nezahořknete.“

Vysvětlovala mi rozdíl mezi mít rád a milovat. Copak je to láska, když se na někoho upínáte a stáváte se na něm závislým? Copak je to láska, když toužíte být zdrojem něčí radosti a štěstí, ale sami je neumíte načerpat? Copak je to láska, když se bojíte druhého zeptat, abyste náhodou neslyšeli odmítavou odpověď, když se ho zdráháte pohladit, svěřit se mu, něco spolu naplánovat? Copak láska je bolest a strach?“

To mi paní Květa říkala klidně a s laskavým úsměvem. Neusmívala se rty, ale doširoka otevřenýma očima, která byla skutečně okny do její duše. A definovala i to, jak se dívá na vztah a partnerství:

8. „Nepotřebujete někoho, kdo vás bezezbytku doplní, ale bezezbytku přijme.“

9. „Životní partner není nutně ten, s kým jste nejdéle, ale ten, kdo jednou vstoupí do života se slovy ‚Jsem tady pro tebe‘, a pak to každý den prokazuje.“

10. „Dlouho jsem se vyhýbala a bránila mužům, ale zároveň jsem si říkala, že si přece zasloužím být s někým, kdo mi pomůže být šťastná. Tedy s někým, kdo mi naopak nebude ztěžovat život, kdo mě nebude zraňovat.“

11. „Postavila jsem si to v hlavě takto: Budu sama tak dlouho, dokud nepotkám člověka, který si mě opravdu zaslouží.“

12. „V lásce a sebelásce není nic těžšího než nechat odejít to, co vás trápí, a vyčkat na to, co si zasloužíte.“

13. „Je těžké nechat odejít to, co vás kdysi dělalo tak šťastnými. Je i komické uvědomit si, kolik námahy vydáte na to, abyste něco získali, poté kolik na to, abyste to udrželi, a vůbec nejvíce na to, abyste to nakonec nechali být.“

14. „Mnohokrát jsem milovala nešťastně, tedy neopětovaně. K tomu, abych v tom nemarnila čas, mi pomohla jednoduchá úvaha: Když mohu tolik milovat nemilujícího člověka, o kolik víc budu jednou milovat milujícího člověka?“

Od psychicky i fyzicky bolestného prožitku v necelých šestnácti letech si prý přála být hlavně šťastná. Vnímala sebe jako bytost, které bylo ublíženo, a zasloužila si obejmout. „Chovám se k sobě tak, jak bych si přála, aby se ke mně teď chovali ti nejlepší rodiče a přátelé. Ano, naučila jsem se sama sobě být rodičem i přítelem…“ Načež se dotkla obecné filozofie bolesti a utrpení:

15. „Nikdy nedovolte, aby vaše štěstí záviselo na něčem, co můžete snadno ztratit.“

16. „Zdravá láska není o vlastnictví, ale o vděčnosti. Není o nárokování, ale naopak oceňování člověka, který i když na něj nemáte nárok, zůstává po vašem boku.“

17. „Když mi ve vztahu někdo ubližoval nebo lhal, řídila jsem se příkladem sovy, nejmoudřejšího ptáka, který čím víc ve tmě vidí, tím méně mluví. Když nám totiž někdo ubližuje nebo lže, jsou jakákoli slova zbytečná.“

18. „Poznala jsem, že to nejdůležitější při rozmluvě s milovaným člověkem je slyšet to, co neříká. To, co se bojí nebo neumí vyslovit, a přitom to tolik potřebuje.“

19. „Milovat bez podmínek pro mě znamená hovořit bez skrytých úmyslů, pomáhat bez skrytého důvodu a starat se bez skrytého očekávání.“

20. „Pravá láska je pro mě jako potkat nemohoucího na ulici a pomoci mu, i když vím, že on mi pomoc pravděpodobně nikdy nevrátí.“

Úsměv Květy Fialové mnozí lidé nechápali. Ptali se: „PROČ se usmíváš, i když ti do smíchu není?“ Ale ona se neusmívala proto, že by její život byl bez problémů, nýbrž že v něm přesto dokázala najít to, za co může být vděčná.

Potřebujete s tím pomoci?

  1. Otevírá se vám pořád prvotní rána? Neumíte se s ní vyrovnat? Bestseller Lék pro duši je v prodeji pouze zde.
  2. Táhnete si z minulosti (dětství) oslabující vzorce myšlení a jednání? Víte, že problém je ve vás, ale neumíte si pomoct? Tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější najdete pouze zde.
  3. Potřebujete mluvit o svém trápení, slyšet odpovědi na své otázky? Přijďte na Setkání se mnou. Udělejte si čas, udělejte něco pro sebe. Své místo si rezervujete pouze zde.
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart