Jak si vážit člověka, ještě když ho máme, ne až když ho ztratíme

Nevážili jste si člověka, který vás měl rád? Odešel a vy najednou litujete, že už ho nemáte, protože jste si teprve teď uvědomili, co jste v něm měli? Ptáte se sami sebe: „Proč jsem dříve neviděl to, co teď vidím?“ A jak zajistit, aby se to příště už neopakovalo?

Protože každý den nejméně při jedné individuální konzultaci řeším tento problém, povím Vám alespoň jednu z mentálních technik, které se hodí ve vztazích.

Jak se vzácné stává normálním

V knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem vysvětluji mimo jiného jeden z nejrozšířenějších syndromů současnosti, syndrom neviditelného člověka. Snad každý někdy zažil , že pro druhé jako by nebyl viditelný. I když zdárně plní své úkoly, druzí to nevidí. Přičemž každý to zažil i opačně – sám neviděl. Například zdraví. U člověka totiž platí, že dokud zdraví má, je schopen ho přehlížet, ba dokonce se zdravím hazardovat. Považuje ho za tak samozřejmou součást sebe, že mu už ani nepřijde vzácné. Přestane se o něj starat, protože se ho zdraví beztak drží – tak uvažuje. Ale pak onemocní. A přesně v ten moment si hodnotu zdraví uvědomí, dá své zdraví na první místo a začne o něj pečovat.

Než si znovu na existenci zdraví zvykne a poleví.

A tak pořád dokola.

Proč tomu tak je? Protože člověk je adaptabilní bytost. Dokáže si zvyknout postupně na všechno, čemu je vystaven dostatečně dlouho, pokud to nepřesáhne jeho fyzické meze. Zatímco změnu člověk vítá, stereotyp ho nudí. A tak můžete na pracovní poradě zjistit, že zatímco vy se pokaždé hlásíte jako o život a bere se to jako normální, někdo jiný se přihlásí jednou a hned je povýšen – nadřízení si ho všimnou. Cokoli trvá dostatečně dlouho, začne být běžné, všední, obyčejné, nudné. Jako by to ztratilo hodnotu. Stane se to samozřejmým. I člověk. Ten, který je dlouho po vašem boku, se může stát pro vás samozřejmostí a otravou.

A tak je opuštěn, protože „už nic nového nepřináší“.

Jak se z nudného stává vzácné

A tak na moje Setkání a individuální konzultace chodí lidé opuštění, přesvědčení o tom, že jsou běžní, všední, obyčejní, nudní, bezcenní. Že vztahu nic nepřinášejí. Uzavírají se ve svém osamění a bojí se vydat se vstříc novým vztahům. Mají pocit, že jsou nuly. Ano, toto denně řeším při individuálních konzultacích, a už mě to unavuje. Proto jednou provždy:

  • Že si vás někdo přestal vážit, neznamená, že jste bezcenní.
  • Že si vás přestal vážit někdo, neznamená, že si vás nebude vážit nikdo.
  • Že si vás někdo přestal vážit teď, neznamená, že si vás nebude vážit za chvíli.

Stačí, aby ten, kdo si vás nevážil, poznal jiný vztah. A v něm jiné zacházení. Najednou zjistí, že to, co jste mu dávali, vůbec nebylo běžné, všední, normální, samozřejmé. Že to bylo vzácné. Že jste toho byli schopni vy, neznamená, že to bude vždy schopen každý.

Tím ten, kdo si vás nevážil, může (může, ne musí) zjistit, že chyba byla v něm. Že si dostatečně nevážil toho, co měl, ještě když to měl, ale až když to ztratil. Není první ani poslední. Mnoho lidí potřebuje nejprve ztratit, aby si uvědomili, co měli. A co už možná nikdy mít nebudou.

To není o vás!

Tou mentální technikou je představit si jednání lidí jako JEJICH VLASTNÍ VIZITKU. Jako kdyby nemluvili a nekonali, ale jen psali. Nevidím v tobě žádnou hodnotu. Franta. Ano, je to o Frantovi, ne o vás. To on momentální není schopen vidět vaši hodnotu. Neznamená to, že žádnou nemáte. Jen on ztratil své vidění. Možná vlivem nudy, stereotypu, který často oslepuje.

Jestliže pochopíte jednání lidí jako JEJICH VLASTNÍ VIZITKU, dojde vám, že to, jak se k vám konkrétní člověk chová, vypráví příběh o něm. Tudíž: Můžete narazit na jiného člověka, jenž se k vám zachová jinak (bude si vás vážit), a tím bude vyprávět SVŮJ příběh. Třeba o tom, že už někdy někoho svou neschopností vidět ztratil. Že už si dává pozor. Že už si váží těch, kteří se k němu chovají dobře.

A rozlišovací zkušenost to bude i pro vás. Tím více budete oceňovat lidi, kteří se k vám chovají dobře. Vrána k vráně přisedne.

Nakonec zjistíte, že odchodem člověka, který si vás nevážil, jste neztratili, ale získali. Že po svém boku máte už lepšího člověka. Že už se nemusíte ponižovat, doprošovat, obhajovat. Že i tak ve vás nový partner hodnotu vidí. A neznamená to, že jste se změnili. Změnila se pouze osoba po vašem boku. To stačí na to, abyste se z člověka, který není oceněn, změnili v člověka nedocenitelného.

3 doporučení

  1. Když si někdo přestane vážit toho, co pro něj děláte, rozhlédněte se a zkuste to dělat pro někoho jiného. Třeba zjistíte, že to, co děláte, vůbec není bezcenné. Ba že ten, kdo si vás přestal vážit, nevidí nejen vás, ale i další lidi, kteří pro něj dělají hodnotné věci příliš dlouho.
  2. Přestaňte se hroutit, není k tomu žádný důvod. Ten, kdo si vás nevážil, si vás zanedlouho může znovu vážit. To on přijde s omluvou. To on se ponaučí. Ale: Musí být ochoten přiznat svou chybu. Někdo vlivem ega raději skousne ztrátu člověka než vlastní selhání.
  3. Zaměřujte se na lidi, kteří vás vidí a doceňují. S těmi, kteří si vás nezačnou vážit, nedokážete být šťastní. A pamatujte: Pokud se vzdálíte a těm lidem vaše nepřítomnost nebude vadit, pak pro ně zřejmě ani vaše přítomnost nebude mít hodnotu. Ale to nemusí být nutně vámi, nýbrž jejich odlišným nastavením a nekompatibilitou s vámi. Přijměte to, jací lidé jsou. Bez toho se v životě nepohnete dál.

Potřebujete pomoci?

Opakují se tyto vztahy ve vašem životě – v soukromí i například v práci? Přijďte na Setkání, konané na toto téma, anebo si alespoň přečtěte knihu o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem.

Své místo na Setkání si rezervujete zde, knihu koupíte na místě anebo v e-shopu zde.

Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart