Víte o tom, že vám chybí nadhled? Je vám líto, že se někdy necháte zbytečně unést, a zpětně vás to mrzí? Jste si vědomi toho, že se příliš trápíte titěrnostmi, na kterých za pár let nebude záležet, a tudíž marníte energii, přítomnost, zdraví? Štve vás to a chcete to změnit?

Když jsem psal tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější, uvědomoval jsem si, v jak náročném světě a v jak stresující době žijeme. Přináší mnoho interakcí, a tedy ran, mnoho problémů, a tedy zkoušek, mnoho proher, a tedy inspirací těch, kteří to zvládli či nezvládli před námi. Ti, kteří to zvládli, často potřebovali nadhled (viz Jak po ráně žít dál: 20 návratů k (sebe)lásce Květy Fialové).

Co je to nadhled? Čím je tvořen? Jak se učí a dosahuje?

Jeníčkův příklad

Protože pohádky jsou první studnice moudrosti, které se mají zafixovat v mysli dětem, odpověď na první otázku najdeme analogií v jedné z nich.

Nadhledu učí pohádka, v níž se děti ztratily v lese. Zatímco jedno, Mařenka, pláče, nevidí cestu, druhé, Jeníček, napadne vylézt na strom, a tím uvidět cestu. NADHLED totiž ukazuje cestu. Jeníček díky tomu, že se povznese nad realitu, zahlédne světýlko, znovu symbol, světýlko ve tmě. Jeníček tedy z výšky stromu vidí jak výchozí místo, kde děti jsou, potažmo jakým směrem vedou chybné cesty, tak světýlko, a jakým směrem vede naděje.

V Největším bohatství v životě píšu, že nadhled je projev moudrosti, a tedy zralosti. Nicméně moudrost není vlastnost, ale učí nás tomu život. Mimo jiné tím, že nám umožňuje poznat, že ovlivníme jenom něco, rozhodně ne všechno v životě. Čím více je překážek a bolestí, které nám i lidé uštědřují, tím více se učíme, co ještě ovlivnit můžeme, a co už ne. Potažmo, že tím, co ovlivnit nemůžeme, nemá smysl se zabývat, protože to beztak neovlivníme a jen nás to bude vyčerpávat, zejména přemítáním, co jsme udělali špatně, co můžeme udělat jinak, budeme marnit čas, síly a sebevědomí na zjišťování, že to nedokážeme změnit. Ne, my ne. Utrpení vzniká z pocitu, že musíme ovlivnit něco, co ovlivnit nemůžeme. Marný boj vždy vyčerpává.

Viz příklad Jeníčka. Nemohl za to, že se setmělo. Nemohl za to, že zabloudili v lese, který za noci neznali. Nemohl ovlivnit ani to, kde momentálně jsou. Ale mohl začít přestat marnit síly a hledat pozitivní řešení. Udělat něco pro změnu znamenalo pokusit se o nadhled.

To je vždy smysluplná cesta vpřed: Pokud situaci neovlivníme, můžeme ovlivnit alespoň svůj přístup k ní. Například: Přestat se snažit změnit jiné lidi, ale konečně se odhodlat změnit sebe.

Právě o tom je FC Kurz Jak být psychicky odolnější.

Jiní lidé

Ze Setkání a konzultací vím, jak často vás druzí lidé trápí. I proto příští dvě Setkání mají téma Jak překonat zradu (vstupenky jsou zde). Pokusím se jen o jeden ze směrů možného jiného přemýšlení.

Vy říkáte: „Trápí mě, co mi tamten člověk provádí.“

Zamyslete se: „Ale proč mě to trápí?“

Odpověď je prostá: Není to jen bolestí, kterou vám způsobil, ale i jinou bolestí, která stále pokračuje. Ta vzniká tím, že se zabýváte něčím, co nemůžete ovlivnit. Té činnosti se říká overthinking, zkrátka přemýšlíte až moc. Čím více přemýšlíte, tím více hledáte svou chybu a je jedno, jestli ji nacházíte, nebo ne. Když ji najdete, trápíte se, proč jste ji udělali. Trápíte se, protože už minulost nevrátíte. A když chybu nenacházíte, trápíte se dál, protože možná hledáte něco, co vůbec neexistuje – chyba ve vás. A v neposlední řadě se trápíte tím, že druhého člověka a jeho chování vůči vám neovlivníte.

V Jak být psychicky odolnější mimo jiné zdůrazňuji, že VY můžete ovlivnit jen to, co uděláte VY. Ale nikdy nemáte pod kontrolou to, co se rozhodnou, i vám, udělat druzí. Nemá smysl od nich očekávat jakoukoli změnu k lepšímu, když nevidíte do jejich hlavy, JEJICH momentálního rozpoložení, JEJICH nálad, JEJICH pocitů, JEJICH potřeb, JEJICH hodnot, JEJICH spádů, JEJICH mindráků, JEJICH rysů. Dosáhněte nadhledu a buďte k sobě krystalicky čistí, upřímní. Přiznejte si, že ve skutečnosti vlastně nevíte, kdo druzí lidé jsou a čeho jsou v kritických chvílích schopni.

Pokud si myslíte, že to víte, a tudíž od nich potom očekáváte konkrétní chování, nedivte se, že jste zklamáni, když se zachovají opačně, než jste si mysleli. Naopak si vzpomeňte na mě. Já to říkal, vy je NEZNÁTE. Většina lidí nezná ani sebe, většina lidí neví, čeho je v kritických chvílích schopna sama.

Bohužel zapomínáte, že ostatní lidé jsou jiní než vy. Každý člověk je specifický. Každý má vlastní myšlení, vlastní výchovu, vlastní minulost, vlastní cestu, vlastní motivy, vlastní srdce a vlastní normálno. Co je normální pro vás, opravdu nemusí být normální pro někoho jiného, dokonce na tom můžete být přesně naopak. Tam, kde vy jste ohleduplní, jiní jsou bezcitní. A je to pro ně normální.

Jinak řečeno: Pokud je pro Vás normální ve vztahu komunikovat upřímně, čestně, otevřeně, pokud je mimo vaše rozlišovací schopnosti klamat, podvádět, rozbíjet, ještě to neznamená, že to je normální pro všechny ostatní lidi. A také to neznamená, že jsou porouchaní. Mohli vyrůst jen v jiném prostředí než vy, mohou si svým jednáním kompenzovat nějaké bolesti z minulosti (nabývat tím sebevědomí), mohou se potýkat s tajemnými slabostmi, mohou být nezralí a utíkat tedy od řešení problémů, mohou být slaboši či manipulátoři a všechno házet na druhé, mohou nedělat kompromisy prostě proto, že nemají potřebu. A to všechno pro ně může být normální, jakkoli pro vás je to nenormální.

Už chápete, co je nadhled ve vztazích? Co znamená podívat se na jejich chování a život shora? Proč je důležité nesoudit lidi, dokud jste neprošli jejich cestu? Proč nemá smysl smát se či divit Mařence a jejímu pláči, když „stačí přejít mýtinu“ a je z lesa venku?

Nadhled ve vztazích znamená uvědomit si, že můžete vidět život očima jiných lidí, nemůžete znát jejich osobnost ani všechny složky minulosti, kterými je podvědomě ovlivňována a denně formována, a že tudíž nemůžete vědět, co druzí udělají, zejména tehdy, když to nevědí ani oni sami. Zbavte se manýry očekávat od druhých to, co byste na jejich místě udělali vy. Oni nejsou vy.

3 doporučení

  1. Mějte nadhled nad lidmi. Rozlišujte, co můžete ovlivnit, a co ne. Když se vám někdo teď rozhodne ublížit, udělá to bez ohledu na to, jakým člověkem jste nebo budete. Jinými slovy: Když se vás někdo rozhodne pomluvit, najde si důvod, ať neděláte nic, nebo děláte všechno.
  2. Mějte nadhled i nad životem. I on k vám přistupuje tak, jak chce. V každé chvíli dělá to, co potřebujete, ne to, co chcete. Kdykoli si něčeho nevážíte, tak vám to pozvolna odebírá (což nechcete), abyste si toho posléze začali vážit (což potřebujete). Když se z nějaké chyby neponaučujete, opakuje vám stejně bolestné vztahy a situace (což nechcete), dokud se nezměníte (což potřebujete). Škola života není příjemná, ale je nutná. Proto také při Setkáních a konzultacích vedu k nadhledu, k vysvětlení, že každá událost má smysl, a pokud nevidíme, co nás má naučit, neznamená to, že žádná lekce neexistuje. V nevidění lekce je skryt důvod, proč se máme trápit ještě dál – než tu lekci pochopíme.
  3. 3. Nemarněte zbytečně čas tím, co nemůžete ovlivnit. Člověk má dar myslet. Svým rozumem může své utrpení umenšit nebo odstranit. Nemusí se vůbec trápit, když si hlavou uvědomí, že některé starosti nemají opodstatnění. Jak řekl dalajlama: „Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. A když řešení nemá, starosti nepomohou.” Buď to člověk nakonec pochopí, nebo ne. Buď začne myslet, anebo nepřestane trpět. Ale není to snadné. Je to proces, kterým je třeba projít. Viz Jak být psychicky odolnější.

Kdo přemýšlí, vidí, že i bolestná událost mu v životě pomohla. I bolestný rozchod ho posunul k větší samostatnosti, soběstačnosti, obezřetnosti před jinými lidmi a vztahy. Každé zklamání pomáhá příště méně sázet na očekávání. Dokonce i smrt nás může naučit vážit si života, času, lidí, kteří jsou ještě tady, a užívat si to, teď a tady, dokud tu jsou, ne litovat, když už tady nejsou. V každém konci je zároveň začátek.

Brát život s nadhledem znamená svým způsobem nebrat ho moc vážně. Elbert Hubbard, skvělý americký spisovatel a filozof přelomu devatenáctého a dvacátého století, trefně řekl: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.” Chápete? Tenhle život nemáte přežít, ale prožít.

Potřebujete pomoci?

  1. Vám nebo jiné osobě, na níž vám záleží, schází nadhled? Přečtěte si Jak být psychicky odolnější. Tento tištěný FC Kurz je k dispozici zde.
  2. Rozbila vás zrada? Nedokážete se dát zpátky dohromady? Potřebujete se svěřit? Přijďte na Setkání Jak překonat zradu. Své místo si rezervujete zde.
Top
Shopping Cart