Když Vás někdo osočuje, očerňuje, znevažuje, věříte jeho slovům? Přikládáte jim důležitost? Vmetá-li Vám někdo do očí „nulo“, automaticky si jako nula začnete připadat?
Anebo máte natolik rozvinuté kritické myšlení, že dokážete racionálně posoudit, ba i zpochybnit odposlechnutá slova?
Necháte se okamžitě zajmout a svázat negativními emocemi, sklopíte hlavu a sžijete se s jeho tvrzením, protože co druhý řekne, to musí být pravda?
Při Setkáních a konzultacích Vám často opakuji závěr psychoimunologie: že existuje přímá souvislost mezi stavem psychiky a imunity jedince. Podléháte-li dlouhodobému strachu, stresu, srážení, můžete mít zdravotní nesnáze, které mohou eskalovat až v extrémně závažná onemocnění. A naopak, s vyspravením psychiky je možné dopomoci organismu k uzdravení. I proto můj poslední tištěný FC Kurz řeší téma Jak být psychicky odolnější.
Jak na to jít třeba v případě střetu se slabochem?
Když vina je vždy jen „na Vaší straně“
Položím kacířskou otázku: Co když jeho obviňování Vaší osoby nevychází z Vaší chyby, Vašeho selhání, Vaší nedostatečnosti? Co když vůbec nejde o Vás, ačkoli tak protějšek staví svá slova? Co když v této podivné hře nebojuje s Vámi, ale se sebou?
Jak je to možné?
Když se lépe rozhlédnete, uvidíte mnoho dobrých a milujících lidí, kteří přesto postrádají zdravý vztah, sebevědomí, radost. Jak to, když partnera mají? Proč je nenosí na rukou? Podíváte-li se blíže, ohromí Vás, že právě tito dobří a milující lidé jsou znevažováni, ponižováni, psychicky či fyzicky biti. Vaše otázky zpravidla zní: Bože, proč do takových vztahů vstupují? A když už do nich vstoupili, proč za těchto podmínek zůstávají? Proč si nechávají tak enormně ubližovat?
Všechny tyto otázky přitom znamenají jediné: že tazatel dosud neměl vztah se slabochem. Kdyby měl, neptal by se. Věděl by, co tento destruktivní vztah dokáže i se sebeúctou člověka.
V Jak být psychicky odolnější zdůrazňuji všem, kdo se obětem slabochů diví a vysmívají, že není snadné zachytit, jak se lidé mění, a stejně tak si přiznat, že se skutečně změnili. A že k tak horšímu.
Lidskou přirozeností, která souvisí s pudem sebezáchovy a „nezešílení“, je totiž návyk vybavovat si v těžkých časech to lepší: nádherné začátky, byť jsou už minulostí, tak jako tehdejší chování partnera. Protože jsme ty chvíle zažili, předpokládáme, že se vrátí. Nechceme si připustit, že se člověk definitivně změnil, ba ani to, že se možná vůbec nezměnil – že tou verzí, koho jsme milovali na začátku, ve skutečnosti nikdy nebyl. Že se za tak skvělého partnera jenom zdařile vydával. Až doteď. Než mu konečně spadla maska a my viděli člověka, jaký je, a pod maskou vždy i byl. (Viz škraboška na obálce knihy L.E.Ž., zaměřené na zvládání takových toxických vztahů.)
Při Setkání jsem nedávno řešil učebnicový příklad. Přepíšu autentickou komunikaci:
„Silák,“ řeknete si – podle agresivity jeho slov. „Slaboška,“ onálepkujete si ji – protože ze vztahu opravdu odešla. Jenže co když je všechno naopak? Co když slabochem byl ve skutečnosti on a silnou ona, když dlouho snášela jeho agresivní výlevy?
Tři signály vztahu se slabochem
Psychologie vnímá tři základní ukazatele, že jste se ocitli v takto toxickém vztahu.
Nejste svobodní. Správný vztah není o tom podmanit si druhého, ovládnout ho, kontrolovat, a tím si vynutit jeho závislost. Ne, správný vztah je naopak o tom dát druhému naprostou svobodu, a přesto zjistit, že naše rozhodnutí jdou stejným směrem. Lidé, kteří mají potřebu ve vztahu dozorovat druhého, působí zdánlivě silně, ale ve skutečnosti jsou slabí – jsou si totiž nejistí sami sebou, svou schopností udržet si partnera. A tak ho přidržují „násilím“ (někdy i skutečným).
Neplatí pravidlo 80 : 20. V každém vztahu dochází na střety, protože o sebe tu a tam křísnou dva kamínky, které mají jiné názory, hodnoty, zkušenosti. Je to přirozené, ale jen do zdravé míry. Vztah nesmějí tvořit soupeři, ale parťáci. Přibližně čtyři z pěti debat by tedy měly být konstruktivní, aby se pár rozvíjel, posouval, ne vadnul a hroutil. Tam, kde je negativních hádek více než těch pozitivních, už neexistují dva spoluhráči, ale protihráči. A to není partnerský vztah.
Přejete si být sami. Je to výsledek součtu 1. a 2. ukazatele. Přistihnete se, jak toužíte po tom, aby partner nebyl nablízku. Napadá Vás, že by Váš život byl snazší a šťastnější. Je-li poblíž, roste napětí, vnitřní tíseň, a jediné, co Vás ve vztahu drží, je domněnka, že byste nemuseli najít nikoho lepšího.
Žena v uvedeném případě to měla o něco snazší – byla partnerem vyhozena a nepřipuštěna zpět.
Když se nemůžeš vrátit, hledej nejlepší cestu vpřed, zní pravidlo, které znáte i z tištěného FC kurzu Jak být psychicky odolnější. Tento kurz je o všem, co nás při střetu s jakoukoli formou slabošství zbytečně oslabuje. Mimo jiné i o sabotérech, vnitřních hlasech, které nás přesvědčují, že odchod nezvládneme a budoucnost bude jenom horší. Není to však náš hlas, nýbrž odezva těch, kteří nás dlouhodobě ponižovali – a vepsali se do matice našeho myšlení.
Jistěže ta žena, jež mě při Setkání a posléze při konzultaci oslovila se žádostí o pomoc, svou cestu z toxického vztahu našla. Postavila se na vlastní nohy. Motivaci jsem jí pomohl najít. Aby už proto, jak s ní protějšek zacházel a jak jí opovrhoval, se rozhodla dokázat, že není nula. Našla si novou práci v jiném městě, přijatelné bydlení, na Setkání netušené přátele. A poprvé se usmála. Uvěřila, že to i s pomocí druhých opravdu zvládne. Den za dnem začala být pozitivnější, sebevědomější, přitažlivější. A tento pokrok jí pomohl přitáhnout nového partnera.
Samozřejmě „to neměla dělat“. Ten, pro kterého vždy byla nula, jí soběstačnost, radost a hlavně nový vztah už neprominul. Pomlouval ji, špinil před okolím, jen aby se trápila, hroutila, přilezla po čtyřech.
A tak se nyní zeptám znovu: Opravdu on byl silák a ona slaboška?
Co slaboch nikdy nepřizná
„Proč mě pomlouvá u svých známých, že jsem ho opustila, když to přece sám chtěl?“ „Proč tvrdí, že JÁ jsem rozbila vztah, JÁ jsem si našla někoho jiného, JÁ jsem se nevrátila?“ „Proč někteří lidé nejprve spálí všechny mosty, a pak se diví, že k nám ztratili cestu?“ „Proč se mnou nebyl ochoten mluvit přímo o problémech, které cítil v našem vztahu? A proč nedokáže z očí do očí mluvit ani teď?“
Na všechno lze odpovědět shodným slovem: slaboch. Všechny tyto prvky ho definují. Obecně vzato: Pro slabocha je nemožné cokoli těžkého unést. Kdyby unesl cokoli těžkého, nebyl by to slaboch. „A jak tedy prohlédnout slabocha dříve, než s ním ztratíme tolik času?“ ptají se často účastníci Setkání. Nejen pro ně, ale i pro vás ostatní mám přehled alespoň deseti znamení – nedostatků, které slaboch nikdy nepřizná a které ho charakterizují. Ostatně, proč ty chyby nepřizná? To přece už víme… Je tak slabý, že ani vlastní chyby nedokáže unést. Aby to dokázal… když je to těžké.
Proto slaboch dělá, že neexistují. Dávejte si pozor na tyto typy lidí nejen v partnerských, ale i pracovních, přátelských, sousedských nebo rodinných vztazích. Co především slaboch dělá?
1. Zbytečně odsuzuje
Typickému slabochovi nedojde, že když člověka soudí, nic se o něm nedozvídá. Silní lidé se i chybujícího člověka snaží pochopit, a pokud pochopit nejde, snaží se alespoň přijmout to, že prochází vývojem a chybami, které ho jistě bolí, ale zároveň také posouvají. Silní lidé to dokážou mimochodem i proto, že to sami zažili. A ocenili, když je druhý neodsuzoval, ale naopak jim naslouchal. Odsuzovat znamená se druhému vzdalovat. Snažit se mu porozumět znamená hledat k němu cestu.
2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí
Kdybychom měli pohrdat každým, kdo je jiný než my, pohrdáme celým světem. A pokud nás zklame něčí jednání, potom jen proto, že sami neumíme přijmout odlišnost člověka – jeho právo na vlastní názor, byť by byl chybný. Silní lidé vědí, že jiný názor nikdy není horší nebo lepší, je prostě jen jiný. Je dán tím, čím člověk doposud prošel, čemu věří a kam směřuje. Takový názor je vždycky autentický a osobní.
Silný člověk obvykle vyrostl na odlišných názorech svého okolí. Váží si druhých za to, že mu sdělují odlišné pohledy na tutéž věc a jiné názory. Obohacují jeho poznání a posilují jeho rozhled. Žádný úspěšný člověk nestojí o stejné názory, jaké má sám. Na to přece nepotřebuje jiné lidi. Nejsilnější lidé proto pochopili, že ve sdílení a spolupráci je poklad.
3. Zaměřuje se pouze na nedostatky druhých
Slaboch nikdy nezesílí mimo jiné proto, že se nesoustředí na sebe – své zlepšování. Drbe druhé, hřeje ho, že na nich vidí chyby, jenže to neznamená, že on je bez chyb. Silní lidé nejenže přijímají druhé i s jejich nedostatky, protože nikdo nejsme dokonalý, ale především se soustředí na sebe. A když už k někomu promlouvají, připomínají mu jeho přednosti, ne jeho slabiny. Podporují ho, protože dobře vědí, že jen tak zvedají člověka, který může posléze jednou zvednout i je.
Slabí lidé druhé nezvedají, nemají na to sílu. Silní lidé druhé rádi zvedají, protože díky tomu stále zesilují.
4. Pomlouvá vlastního partnera před okolím
Slabí lidé vynášejí špinavé prádlo na veřejnost, protože ho nedokážou prát ve dvou. Nechtějí řešit, chtějí špinit. Vyhledávají společnost, která je polituje, ujistí, že „špatný je ten druhý“. A vůbec jim nevadí, že ten, kdo je ujišťuje, nemá ponětí o konkrétním vztahu, natož o konkrétní osobě. Prostě účastnit se špinění ho baví.
Slabí lidé boří. Silní dokážou stavět. A především vědí, že není možné, aby si každý hrál na svém písečku. Pak totiž dva lidé společný hrad nepostaví.
5. Svou přetíženost ustavičně tahá do vztahu
„Mám bebíčko.“ „Šéf mi ublížil.“ „Zase si s něčím nevím rady.“ Každého občas potká slabší rozpoložení. Díky tomu ovšem víme, že potřebujeme (pečovat o) partnera, aby nás vyslechl, podpořil, vrátil na trať. Jako když skomírající monopost formule 1 potřebuje krátké doplnění paliva v boxech. Jenže není možné v těch boxech stát pořád. Pak se nikam nedojede.
Nikdo za nás nedokáže vyřešit naše problémy. Od toho jsme tu my. Partnera máme proto, aby nám ve slabých chvílích připomněl maličkosti, které nám vrátí energii. Právě jeho odlišný pohled na věc nás dokáže osvěžit a posílit. Kdo ale přináší do vztahu permanentně jen svou slabost, ten vztah prostě oslabuje. A s ním i svého partnera, který je součástí vztahu a sám ho neutáhne.
6. Ukrývá vlastní jizvy, dokonce i před nejbližšími
Zdá se to jako opačný přístup, a přesto škodí vztahu úplně stejně. Všichni totiž občas dostaneme od života najevo, že nejsme dokonalí. Složíme se. A tím můžeme oslabit vztah. Proto je důležité se svěřit, sdílet. A proto existují i Setkání. Sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost je poloviční starost. Proto také potřebujeme partnera.
Silným lidem sdílení chvilkových slabostí nevadí. Vědí, že alespoň mohou být druhému prospěšní. Posiluje je to. Ano, slabost, o kterou se oba podělí, vlastně posílí jak oba partnery, tak vztah.
Proto mluvme o tom, co nás trápí a s čím bychom si sami neporadili. Tím spíše si připomeneme, jak důležitý pro nás partner je.
7. Myslí si, že všechno musí být snadné
Ne, všechno, co za něco stojí, vyžaduje námahu. Každý úspěch v životě i dlouhodobý vztah. Slabí lidé námahu nezvládnou. Nedokážou dělat kompromisy, překonávat těžké časy, komunikovat o nejasnostech. Utíkají od problémů.
Silní jsou přesný opak. Vědí, že veškeré problémy ve vztahu jsou příležitostí k jeho zlepšení. Ale nemohou na to zůstat sami. Než být ve vztahu se slabochem, je vždy lepší být sám. I slabocha to může naučit, že úspěšné vztahy nepadají z nebe. Vytvářejí se. A ne snadno.
8. Oplácí ve zlém
Silný člověk dobře ví, že negativní činy vedou jen k negativním výsledkům. Z pomsty nikdy neplyne nic dobrého. Temnotu nelze vyhnat temnotou. Proto se silní lidí snaží v temných chvílích spíše zažehnout světlo. Do okamžiků zklamání vnést lásku. Do prázdnoty nějaký pozitivní obsah.
Slabí lidé neumějí nalézt cestu z kruhu ven. Jsou jako čtenář, který čte stále dokola jeden list a odmítá načít novou kapitolu. Jeho příběh se tedy nemůže změnit.
9. Zůstává ve vztahu s někým, koho v jádru nenávidí
Možná se usmíváte: Jak by někdo mohl být partnerem, když druhému závidí, nesnáší ho, ubližuje mu? Pak jste ale určitě nečetli Jak být psychicky odolnější. Protože tam vysvětluji, že slaboši potřebují svůj hromosvod. Mít koho ponižovat. Mít někoho, na kom si vybijí komplexy. Tím spíše, když je ten někdo miluje a prosí je, ať přestanou.
Silní lidé nezůstávají nadbytečně dlouho ve vztahu s někým, kdo je zraňuje, kdo jim otravuje život, kdo je nepodporuje. Vědí, že každé okolí nás ovlivňuje. Proto také silní lidé, kteří v takovém vztahu zůstanou déle, než by měli, slábnou.
Mimochodem, nic jiného ani slabý partner ve vztahu nechce – jen oslabit druhého. A mít vítězoslavný pocit, že na světě se má někdo hůř.
10. Vkládá do vztahu příliš obviňování
Vraťte se, prosím, ještě jednou k dialogu na začátku tohoto příběhu. „Ty, Ty, Ty za to můžeš.“ „Ty“ (v negativní konotaci) je nejčastější slovo slabocha. Za problémy v jeho životě může vždy někdo jiný, nikdy ne on.
Silný člověk je schopen podívat se do zrcadla a říct: „Už dost! Nikdo jiný nemůže sloužit jako moje výmluva pro můj neúspěch nebo neštěstí! Není ničí povinností, aby vyplňoval prázdné místo ve mně. To je můj úkol. Dokud neuznám svou vlastní odpovědnost za svou vlastní prázdnotu a vnitřní bolest, moje problémy budou přetrvávat. Protože je nikdo jiný nemůže vyřešit za mě.“
Tak se rodí silný člověk. Nevyhazuje druhé. Ptá se na své chyby, pokud je sám nevidí, a zajímá se o to, proč druhý v jeho společnosti není šťastný. Ví, že existuje mince o dvou stranách. Na jedné straně je vědomí ODPOVĚDNOSTI (Ano, já za to mohu). Na druhé straně je vědomí PRAVOMOCI (Ano, já to dokážu napravit).
Už chápete, že když Vás někdo obviňuje, ještě nemusí být vina na Vaší straně?
Také potřebujete pomoci?
- Nezvládáte toxický vztah a projevuje se to už na Vašem zdraví? Tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější je zde.
- Potřebujete probrat své trápení? Své místo na Setkání nebo konzultaci si zajistěte včas zde.