Jak ženy klamou samy sebe aneb 3 falešná tvrzení o štěstí

„To nejde. Nejdřív musím…“

Tak zněla nejčastější slova ženy, která chřadla před očima. Nebylo divu. Z práce se vracela moc pozdě, každý den tam měla tolik toho, co ještě „musela“. A doma to pokračovalo. Nezastavila se, a přitom jí stále připadalo, že nic nestíhá, že selhává…

„To, co chci, není důležité. Hlavně, když oni…“

S těmito slovy zase jiná žena odkazovala na druhé. Nikdy pro ni na prvním místě nebyla ona sama, vždy jen lidé kolem. A tak nebylo divu, že ji zneužívali. Když někdo dává bez jakýchkoli mezí, pak přirozeně přitahuje ty, kteří berou bez jakýchkoli mezí.

„Bojím se, že…“

Tak pro změnu začínaly všechny věty třetí ženy, která mě žádala o pomoc v minulém týdnu. V hlavě měla trvalou obavu, že pro okolí není dostatečná – že se znelíbí nadřízeným, partnerovi, dětem. Že musí vypadat ještě lépe, oblékat se ještě lépe, konat ještě lépe. Jinak ji někdo nahradí.

Tolik jen sporá ukázka několika žen, které na Setkání se mnou přišly nešťastné, ačkoli dělaly všechno pro své štěstí. Víc nemohly, a přece to nestačilo.

I proto jsem psal knihu Lék pro duši, aby si i ženy uvědomily, kde dělají základní chybu, když zapomínají na to základní – že jsou lidé.

Všechny role ženy

V Léku pro duši ukazuji, kde se bere jejich zvláštní stihomam. Popíšu jen jeden z důvodů. Tyto ženy totiž v dětství slýchaly, že mají být hlavně hodné holčičky. Pro mnohé rodiče to znamená přednostně vnímat požadavky druhých, zejména ten požadavek, jak by měla dle společnosti vypadat „ideální žena“. Přetlumočím Vám většinový názor: Ideální žena by měla být mírná až pasivní, současně však družná až aktivní, nikdy ne zanedbaná, ozdobou muže, o které se ale současně dokáže postarat a také se orientovat na rodinu a mateřství. Ano, ideální žena je ta, která je zároveň: partnerka, manželka, matka, milenka, pracovnice venku, hospodyňka doma, zpovědnice, chůva, modelka, psycholožka i reprezentantka. Zapomněl jsem něco?

Zní ten výčet směšně? Ale je reálný. A mnohé ženy ho akceptují.

Tři osudové sebeklamy

Přitom v Léku pro duši naznačuji, jaké dopady mají tyto společenské požadavky na ženskou mysl. Ženy pak touží po štěstí, lásce a úspěchu, a přitom tomu všemu nevědomky zavírají dveře. Zodpovězme si tedy otázku: Za čím se vlastně ženy honí? Potažmo: Když už se za tím honí, proč je to nedělá šťastnými? To znamená: Vážně platí, že když ženy budou plnit všechny uvedené role, budou automaticky oceňované, milované, úspěšné, šťastné? A pokud ne, jak jinak by toho mohly docílit?

Věřte mi, že recept je jednodušší, než si myslíte. Je však třeba opustit tři zbytečné sebeklamy, kterým ženy rády podléhají:

1. klam: „Musím být dokonale krásná a atraktivní“ (ženský příběh o potlačení přirozenosti)

„Mít se ráda taková, jaká jsem“ – pro řadu žen téměř nadlidský úkol. Vím o čem mluvím. Od rodičů či mladých slečen samotných při Setkání slýchám, jak dívky trpí před zrcadlem pro svůj vzhled – že nevypadají jako instagramové modelky, že jim tu a tam vykoukne špek, že postrádají společensky vyžadovanou výšku či míry, zkrátka že nepatří do správné škatulky.

K tomu se přidává kyberšikana. Stačí, aby umístily na sociální síť svou přirozenou fotografii, a bývají předmětem posměchu. Jak si můžeš dovolit nebýt VŮBEC nalíčená? Nebo naopak: Jak si můžeš dovolit být TOLIK nalíčená? Potažmo: Jak můžeš mít na sobě toto, a ne něco jiného? Zkrátka: Jsi ošklivá! Tlustá! Vyzáblá, kost a kůže! Jsi… doplňte cokoli, co štípne a dovede ublížit.

„Jak bych se mohla mít ráda, když se dnešnímu trendu krásy ani nepřibližuji?“ Tak mi při Setkání řada žen, a to bez ohledu na věk, společenské zařazení a přitažlivý vzhled, odpovídá na jednotnou otázku: „Máte se ráda? Připadáte si krásná?“ Odpověď zní: „Ne, nejsem.“

Přitom přijetí sama sebe je tak obohacující, a hlavně potřebné pro lidské štěstí. Navíc ženě pomůže, když si uvědomí, že muž vnímá víc než jen vzhled. Muž totiž registruje, má-li žena vnitřní dar – moudrost a krásu. Musí to registrovat. V těžkých okamžicích, kteří mají bolestínci spoustu, totiž právě taková žena dokáže o muže pečovat, objímat ho, být vůči němu jemná, křehká a zranitelná (ideální pro muže). A přitom mu stíhá imponovat – taková žena totiž disponuje emoční silou, kterou zraněného muže podpoří, nasměruje a vede. Zkrátka: Vnitřně krásná žena má v sobě to, co muže učiní šťastným. A on to ví.

Vším uvedeným žena dodává teplo domovu. Proto se jako muž ptám: Proč se, ženy, tak často podceňujete? Proč v klamném pocitu, že nejste dostatečně přitažlivé, toužíte porazit dokonce samu přírodu, investujete do umělých přídavků vlastního těla? Nic proti tomu, pokud Vás to dělá šťastnějšími a zdravějšími, ale Vy se potom často ještě více hroutíte, že opět nesplňujete čísi normy? Co se kdy ve Vaší minulosti stalo, že nejste samy se sebou spokojeny?

I proto se v Léku pro duši zabývám uzdravením vnitřního dítěte a přenastavením mindsetu, proto se dotýkám zápisů uložených hluboko v podvědomí. Vnímám totiž, že často máte vůči sobě nerealistické nároky, což pak jen zvyšuje Váš stres a frustraci. Pokud totiž nedokážete svým či cizím představám dostát, ztrácíte přirozenost, lehkost a vnitřní sílu a snižujete svou hodnotu. Přitom právě a pouze ve své přirozenosti se vy, ženy, cítíte dobře a šťastné. Pochopte, prosím, jak to myslím: Je zcela v pořádku o sebe pečovat a ukázat světu co nejlepší verzi své osobnosti. Svým vzhledem přece reprezentujete sebe a projevujete úctu druhým, budiž. Ale nic se nemá přehánět a tato stěžejní součást ženství by měla probíhat s lehkostí a elegancí.

Moje doporučení:

Odpovězte si na tyto tři otázky, týkající se Vašich rolí v životě:

V jaké konkrétní roli se cítíte dobře?
V jaké vnímáte svou nejlepší přirozenost?
Proč jste doopravdy nespokojené?

Na jakémkoli vylepšení vzhledu není nic špatného, pokud to zvýší Vaše sebevědomí a dodá Vám to psychickou pohodu. Ale pokud tím naopak potlačujete svou přirozenost a dáváte samy sobě najevo, že „nejste dost dobré“, stáváte se naopak nesvobodnými, hysterickými a nešťastnými.

Proto: Zkuste se na sebe podívat jako na krásnou ženu, která je krásná již z podstaty. Začnete se mít rády. Začnete vidět více své přednosti než nedostatky. Toto je myšlení SKUTEČNĚ ÚSPĚŠNÝCH žen – úspěšných ve své roli. Věřte mně, chlapovi, že žena a její přirozenost jsou symboly krásy již samy o sobě. Už tím, že jste každá úplně jiná, jste vlastně všechny jedinečné a zajímavé. Právě to, čím se lišíte od druhých, Vás dělá originálními a nevšedními.

Proč se tedy snažíte být naopak všechny stejné, proč utrácíte horentní sumy za to, abyste se unifikovaly, proč se děláte umělými a nezajímavými? Chcete být přirozeně krásné, ale přitom svou přirozenou krásu potlačujete. Má to logiku? Vaším cílem přece nesmí být umělá fasáda za každou cenu. Nehledejte štěstí v různých továrnách na dokonalost, abyste se pak dál trápily, hledaly štěstí stále někde vně (mimo Vaši osobu).

Mrzí mě, když věříte své „pravdě“, a přitom Vaše představy o skutečné ženské kráse, vnímané muži, jsou velmi zkreslené. A nejde tady konkrétně o mě. Výsledkem je bohužel VÁŠ smutek, VAŠE prázdnota, VAŠE nenaplnění.

Chcete být skutečně šťastné a svobodné? Pak si stačí uvědomit, že krásné už dávno jste. Jen to nevidíte.

Pamatujte si, prosím:

Vnitřní spokojenost vytváří pozitivní náhled na sebe sama.
Zaměřujte se víc na cíle, se kterými se skutečně identifikujete, a na touhy, které můžete opravdu naplnit.
Věnujte energii něčemu, co se ve skutečnosti nemíjí účinkem.

A proto, ženy, buďte přirozené. Budete šťastnější a úspěšnější. Bez pozitivního vnitřního nastavení Vám pozitivní vnější zdroje nepomohou. Nastavte si krásu nejdříve uvnitř – nejenže tam je největší zdroj Vašeho sebevědomí, ale tento zdroj je i trvalého charakteru. Stavte na přirozenosti. To je jediná cesta ke štěstí, vnitřnímu klidu a ženské síle. Věřte mi: Jen až se dokážete přijmout takové, jaké jste, a ze své odlišnosti uděláte přednost, se budete cítit sebevědomé, šťastné a úspěšné.

2. klam: „Musím všechno maximálně opečovávat a obstarávat, jinak nebudu milována“ (ženský příběh o zklamání a nenaplnění)

V Léku pro duši zmiňuji, že mnohé ženy byly vychovávány stylem: „Musíte být hlavně milé a hodné k druhým. Své osobní potřeby odsuňte na druhou kolej.“ Výsledkem je rozšířený klam, že úkolem moderní ženy je hlavně udržovat pořádek, urovnávat potíže, být oblíbenou a milovanou, a to aniž by si směla dovolit udělat čas pro sebe.

Vede to pak k tomu, že mnohé ženy se cítí přímo odpovědné za problémy druhých. Hlavně v partnerských vztazích se snaží v první řadě uskutečňovat přání svého okolí, maximálně se pro něj obětovat, a zanedbávají svou vlastní osobnost, potlačují svou vlastní identitu. Taková žena, v dětství vedená k maximální pečlivosti a vlídnosti, v dospělosti sebe vede k potírání svých potřeb. Nezřídka se cítí osamělá a využívaná, respektive zneužívaná. Následkem jsou psychické deprivace, stres a vyčerpání, jež mají vliv jak na vztahy, tak na ženské sebevědomí (proto existují mé FC Kurzy – zejména Jak být psychicky odolnější).

Tyto ženy pak trpí pochybami, zda vůbec dostatečně splňují „svou ženskou roli“. Od ostatních členů rodiny často nic nechtějí. Všechno nakládají na svá bedra bez cizí pomoci. A pak trpí pocity viny a sebeobviňování, jestliže to břímě nezvládají.

A má to ještě postranní efekt: Svou přehnanou pečlivostí a starostlivostí o druhé mohou okolí až obtěžovat. Následně je přepadne pocit, že selhávají, respektive že nejsou oceněné a nemají žádnou hodnotu, ačkoli dělají pro druhé maximum. Nenaplněná touha po uznání pak způsobuje těžké propady nálad a celé úsilí o maximální výkonnost se stává kontraproduktivním. Dochází paradoxně k napětí v partnerském vztahu, rodině i pracovním životě. A co s tím ženy dělají? Kompenzují to ještě vyšším sebeobětováním a perfekcionismem. Jinými slovy: Jsou-li odmítány, ještě víc roztáčejí spirálu sebezničení, a přitom ještě víc lezou okolí na nervy.

Manželka, matka, milenka, modelka, hospodyně… pamatujete všechny role, ve kterých žena má být perfektní? Aby ženy všechno stihly, najedou do neměnné každodenní rutiny. Stereotyp v jejich životě znamená nudu kombinovanou s trvalým přepětím, následkem čehož až ztrácejí smysl života a mají pocit, že všechno dobré, co dávají, je zbytečné. Touží po čase pro sebe, ale samy sobě nalhávají, že ho nemají. Jenže kde ho mají vzít v tom celodenním kolotoči?

Moje doporučení:

Pokud Vás, drahé ženy, pronásledují tyto myšlenky, pak je nejvyšší doba pro dvě úpravy:

zpomalení
upřímné zodpovězení této otázky: Kdy jsem si dovolila na chvíli zpomalit?

Když jsem psal 5 důvodů, proč mámy potřebují volno bez dětí, věděl jsem, komu to sdělují. Mnohé z vás mi totiž při Setkání opakují: Připadáme si – přes veškeré své úsilí – pořád nesvé nebo ztracené. Jistě, jak by ne? Vaše sebeobětování a přehnaná péče o druhé (kteří se o sebe mohou postarat sami, potažmo kteří se i cítí nemožně, když jim žena/máma pořád stojí za zadnicí), v kombinaci s Vaším vlastním zaměstnáním, mohou vést až k potlačení schopnosti být tím, kým jste.

Schválně – zažijte někdy pocit, jaké to je být tím, kým jste doopravdy. To bude změna, poznáte-li své ryzí Já! Uvědomte si, že nyní je Vaše vnitřní hodnota definována (ve Vašem výkladu) jen tím, co děláte pro druhé a jak je Vaše rodina spokojená. Ale tím se vzdáváte využití všech svých vnitřních pokladů.

Co tím myslím? Každá žena v sobě nosí táhlý seznam nejrůznějších „měla bych“, který vychází z požadavků a očekávání okolí (rodičů, rodiny, zaměstnavatele). Tyto ženy dovozují, že když tato vnější očekávání splní, budou milovány a přijímány. A pak jsou zmatené, když to neplatí – když je druzí tím víc zneužívají nebo přehlížejí.

Pamatujte si, prosím:

Přezkoumejte svá vlastní očekávání ohledně celého svého života.
Udělejte si revizi svého seznamu povinností a úkolů.
Zeptejte se samy sebe: Jsou Vaše každodenní kroky skutečně ve směru Vašich vlastních očekávání a snů?

Vsadím se, že z výsledků budete udivené. Zjistíte totiž, že neděláte to, co je pro Vás skutečně důležité. A překvapí Vás, že jakmile to změníte, zbavíte se pocitů viny a získáte větší svobodu.

A proto: Zkuste „vykolejit“. Ocitněte se – železniční terminologií – klidně se svou soupravou „mimo obvyklou trať“ s tím, že mechanici jsou na cestě, ale nějakou hodinu to potrvá. Konečně získáte klid zamyslet se nad vlastními prioritami (ne pořád jen prioritami druhých). Nad tím, jak využíváte a čemu věnujete svůj čas. Ta vnitřní inventura nebude mít příjemný výsledek, ale to nevadí. Sestavte si na jeho základě lepší plán (co je pro Vás důležité) a přesně si určete, kolik času na co potřebujete. Určitě do tohoto plánu zahrňte péči o sebe, ať je to relaxace, spánek, cvičení, sebehýčkání (pravidelná masáž, návštěva kosmetického salonu), káva s kamarádkou – ať je to cokoli, co podpoří Vaši vnitřní hodnotu, dobrý pocit a přirozenou ženskost.

Nikdy mi netvrďte, že na to nemáte čas. MÁTE! Jen se ho bojíte využít. Bojíte se být samy sebou. Obáváte se, co si kdo pomyslí, jestliže chcete žít jednou denně či týdně po svém. Přiznejte mi to! Postavte se za sebe. Ten, na koho jste tak dlouho čekaly, až Vás zachrání a vysvobodí, můžete být přímo Vy samy. A věřte mi, že až to dokážete, zažijete velké vystřízlivění z dosavadního způsobu života. Zjistíte, kolik času obětujete zbytečnostem, které stejně nikdo neocení, protože je ve skutečnosti – au, to bude tvrdá pravda – nikdo nepotřebuje, respektive dokáže si je ve skutečnosti zajistit sám. Věřte, že je mnoho věcí, kterým přikládáte neodpovídající důležitost a o nichž si myslíte, že jsou bezpodmínečně nutné. NE, NEJSOU!

Vyjít s časem, který máte každý den k dispozici, je jen o cviku. A jde to velmi dobře, jakmile si stanovíte, co je a co není důležité. Zkrátka:

Přestaňte být nadmíru starostlivé. Přesuňte tu obří péči o druhé také k sobě.
Začnete-li se sobě více věnovat, lépe se pochopíte a snáze dosáhnete vnitřního klidu a uspokojení.
Zvolněte, nadechněte se a údajné důležitosti zkuste nechat jen tak plynout. To je cesta, jak posunout dál jak druhé, tak sebe, a cítit se naplněná, a přitom doceněná.

3. klam: „Musím se honit za dokonalostí, jedině tak budu úspěšná a společensky uznávaná“ (ženský příběh o neustálé nespokojenosti)

Nebojte, i my, muži, to známe: Taky chceme světu a sobě občas dokázat, že jsme dokonalí, a s tímto cílem pak spojujeme všeobecné uznání a vlastní štěstí. Ani jedno mnohdy nepřichází. My to už víme. Ano, honíme se za dokonalostí. Ale, upřímně, ne tolik jako ženy. A protože jsme racionálnější bytosti než emocionálnější ženy, vůbec nechápeme, proč:

Mnohé ženy touží po dokonalé postavě, ačkoli každý člověk má jiný vkus, a tedy jednotná dokonalost neexistuje.
Mnohé ženy touží po hladké pleti bez vrásek, a to paradoxně tím víc, čím starší jsou a čím víc vrásek přirozeně mají. Neříká se tomu donkichotský boj?
Mnohé ženy touží po nejmódnější barvě vlasů, po všech posledních trendových doplňcích, aby byly současně odlišné a současně stejné jako ty, které kráčí mimo dav. Ještě jednou: Chtějí být jiné i stejné. Být kouzelný džin, který má plnit sny, toto ženské přání je pro mě nesrozumitelné.

Proč to všechno vůbec? Vy si myslíte, že existuje dokonalost? Na to první je snadná odpověď. Ženy podléhají tlaku okolí, v domnění, že „okolí nás uzná jedině, když…“ Jenže sil, při honbě za vší dokonalostí, ženám ubývá. Nezvládají vyhovět všem, hroutí se z toho, ztrácejí motivaci. Drtí je pocit, že jiní to „zvládají lépe“. Že „vypadají lépe“! Že mají „snazší život“, „lepší podmínky“! Tak to ženám alespoň připadá. A ruku na srdce, žena se svou fantazií mnohem lépe než kdokoli jiný umí konstruovat tyto sebeoslabující příběhy, ve kterých ona je na tom vždy hůř než druzí. Tím sebe trvale trýzní a v hlavě si skládá čtyřslovný emoční zápis: Nikdy nejsem dost dobrá. A ten si opakuje tak dlouho, až mu úplně uvěří. Stokrát opakovaná lež se pak stane pravdou.

A jaký to má dopad? Buď se žena, přesvědčená, že nejsem dost dobrá, honí ještě víc – a ani pak si nepřipadá dost dobrá. Je unavená, frustrovaná, bez energie, sebevědomí. Nebo rezignuje, uzavře život s tím, že prostě nikdy nebude dost dobrá, a rozhodne se pro nějakou formu neštěstí. Prašť jako uhoď.

Moje doporučení:

Jak píšu v Léku pro duši, fakt, že honíme dokonalost a chceme mít vše v životě jedině perfektní a načasované za každou cenu, vede nevyhnutelně k postupné ztrátě sebedůvěry. Protože perfektnosti nikdy nedosáhneme! Tak proč se o to snažíme?

Navíc, obraz o docílené dokonalosti si vytváříme jenom na základě tvrzení druhých. Na sociálních sítích a ve společenských časopisech prezentujeme „dokonalý“ život, vyvoláváme umělou iluzi a pak se s ní chceme poměřovat. Přitom se sami trápíme, že nastaveného ideálu nedosahujeme. A nedosahují ho ani influenceři a celebrity s jejich nakašírovanou realitou. Kdyby totiž měli opravdu dokonalý život (jakkoli je to principiálně nemožné), nikdy by je nenapadlo srovnávat svou cestu a úspěch s cestami a úspěchy jiných. Nikdo totiž nejsme a nemůžeme být ničí kopií. A proto si položme otázky typu:

Stojí mi ta honba za cizí chimérou opravdu za to?
Co potřebuji začít dělat jinak?
Jak by měl vypadat můj výsledek a jak se chci cítit?
Čí jsou vlastně ty příběhy, kterým tolik věřím a kterými se tolik trápím?

Sám ze své praxe vím, kolik známých osobností, které své životy vykreslují dokonale, ve skutečnosti naříká na svou komplikovanou psychiku. Jak se jim těžko žije bez vší té falše, hry, lži, přetvářky. Proto Vám, tak jako při každé schůzce těm celebritám, doporučuji hlavně zaměřit se na svůj život:

Najděte si čas zamyslet se nad tím, jaký máte ze svého života pocit.
Dopřávejte si především ty věci, které Vám dělají dobře, způsobují Vaše pozitivní naladění, jako třeba voňavá koupel se svíčkami a hudbou, při níž se můžete ponořit hluboko do sebe, rozjímat a spojit se s vlastní podstatou.
Dovolte si občas přestat brát všechno tak vážně a sledujte, jak Vaše tělo reaguje hlubokým uvolněním a jak ve Vás narůstá pocit štěstí.
Pokud se honíte za dokonalostí, zkuste se naučit o sobě smýšlet tak, že už dokonalí jste. (Co kdyby někdo zítra vyhlásil, že právě Vy jste ztělesněním dokonalosti a takto mají vypadat všichni? Směšné? Ano, ale především proto, že nikdo nemůže vypadat jako Vy.)
Najděte svým způsobem dokonalost v sobě. Vy totiž jste dokonalí i se svými chybami a odlišnostmi. Opusťte tedy své křečovité strachy, které Vás nutí mít všechno pořád pod kontrolou.

Sheryl Sandberg, jedna z ředitelek Facebooku, řekla: „Víte, v čem je největší problém žen? Že svou dokonalost chtějí dotáhnout tak daleko, že se snaží ve všem vyrovnat mužům. A přitom jsou jemnější, láskyplnější a emotivnější. Proč se chtějí vyrovnat mužům? Já to vím: Protože chtějí jejich uznání a obdiv. Jenže paradox je, že ten už máme. Jsme jim inspirací a motorem už proto, že jsme. Nemusíme se chovat jako muži jen proto, abychom jim stačily.“ Doplním to: Vy ženy odjakživa ztělesňujete něhu a křehkost. To v nás, mužích, jitří ochranářské sklony. Kvůli ženám, jakkoli se máme rádi, jsme schopni stát se dokonce hrdiny a obětovat vlastní život… Bohužel, tím, že se nám snažíte vyrovnat, v nás tuto potřebu potlačujete. Aktivujete v nás pocit, že všechno zvládnete samy. K čemu to vede? Na všechno pak zůstáváte samy a cítíte se potom opuštěné, zatímco muži v tom vidí Vaši chybu a před ženami se mají na pozoru.

Proto, prosím, nechte mužům jejich přirozenou úlohu. Nechte je, aby Vás ochraňovali a hýčkali. Neberte jim pocit, že jsou důležití a nenahraditelní ve Vašem světě. Obohatíte je i sebe.

Pamatujte si, prosím:

Budujte v sobě úspěch a sebedůvěru. (Řekněte, proč si Vy ženy tak často snižujete sebevědomí, ačkoli jste krásné, chytré a máte všechny předpoklady uspět?)
Přemýšlejte častěji o cílech, kterých jste již dosáhly.
Buďte si vědomy svých úspěchů.
Naučte se mít ze sebe dobrý pocit.
Objevte v sobě sílu projevovat sebe, ukazovat se takové, jaké doopravdy jste.
Pochopte, že Vaše úspěchy mohou být i drobné, významné jen pro Vás, ale o to jde. Budujte si základnu osobního úspěchu krok po kroku samy v sobě. Zvýšíte si tím sebedůvěru a sebeúctu. A nakonec samy uvěříte, že sebevědomé, krásné a úspěšné skutečně jste – a to, čemu věříte, si také do života přitáhnete.

Pochopit sebe, svou moudrost a krásu. Uvědomit si své přednosti a hodnoty a využít je k vlastnímu naplnění, sebemotivaci, dosažení vlastních úspěchů a cílů, po nichž v životě toužíte. To je v součtu harmonie, díky níž můžete být šťastné, a zároveň dávat lásku a péči bez toho, abyste se hroutily a cítily nenaplněné či nedoceněné jen proto, že od okolí nepřichází to uznání, které očekáváte. Zkuste si otevřít nový, posilující pohled na sebe samotné. Cestu k sebevědomí. Oceníte-li sebe, přijde ocenění i od druhých. Nezačnete-li si vážit sebe, přemýšlejte: Jak by si Vás mohli vážit druzí?

Není Vám to jasné?

Objevte Lék pro duši. Tento bestseller je k dispozici pouze zde.
Máte rozbitý vztahový život? Otravuje Vaše nízké sebevědomí lidi kolem Vás? Netušíte, co a jak změnit? Využijte Setkání nebo konzultaci. Své místo si rezervujete pouze zde.