Co je pro Vás u protějšku nejdůležitější?

V knize 250 zákonů lásky jsem uvedl 250 mantinelů, které vymezují smysluplnost vztahu. Překročíme-li je, ztrácíme se, jsme dezorientovaní a ptáme se buď „K čemu je takový partner?“, anebo „K čemu jsem já?“ Ano, největším nebezpečím zámezí je, že tam ztrácíme i sami sebe. Nevíme, co dělat, jsme bezradní, pocitově neschopní, nedostateční, bezcenní. Jako by na nás sáhla nicota či dokonce smrt.

Svým způsobem ten pocit neklame – v těch místech už vztah může být mrtvý. Ovšem nejen ten k partnerovi, ale i ten k nám samotným. Ano, se ztrátou vztahu partnerského, který pro nás byl důležitý, můžeme začít ztrácet vztah osobní, k sobě. Můžeme přestat chápat, co vlastně chceme i nechceme, můžeme nelogicky setrvávat v tom, co nás bolí stále víc, můžeme ignorovat svůj vnitřní hlas, hlas pudu sebezáchovy, který křičí „Změň něco! Takhle nemůžeš pokračovat, jinak se utrápíš!“ Proto existuje i dvojice změnových knih Lék pro duši a Znovuzrození. Ta první k postupnému uzdravení a ta druhá k postupné proměně sebe sama tak, aby už nikdy k podobnému zničení vlastního sebepřijetí, sebeúcty, sebevědomí, sebedůvěry, sebelásky, sebehodnoty nemohlo dojít.

Než se ale dostanu k odpovědi na nejvýše položenou otázku, a to z pohledu psychologie a nejzákladnější potřeby člověka, přečtu Vám otázku, kterou jsem dostal při nedávném Setkání. „Petře, v knize L.E.Ž. rozebíráte důležitost upřímnosti. Pro mě upřímnost znamenala pravdu říkanou do očí. Vy ale tvrdíte, že jen tuto nestačí, že je to jenom jedna polovina smysluplné upřímnosti. Co je ta druhá? A je upřímnost nejdůležitější schopností člověka ve vztahu?”

Odpovím na tuto i původní otázku.

Jedna linie

Protože i při Setkáních a konzultacích vyžaduji Vaši spolupráci, zkusíme si to i takto.

Odpovězte mi: Proč vlastně tolik vyžadujeme upřímnost?

Ano, abychom věděli, na čem jsme. Aby pro nás protějšek byl čitelný. Abychom pochopili, co od něj můžeme očekávat. Abychom se na něj mohli spolehnout. Nebo naopak abychom nemarnili čas. Protože náš čas je náš život.

A pokud se shodneme, že život sám je pro život nejdůležitější, zdálo by se, že tu nejdůležitější přísadu vztahu máme – upřímnost. Ale kdepak, je to jen zdání.

Sama upřímnost totiž tohle nezajistí. Proto psychologie pojem upřímnost poněkud rozšiřuje a využívá komplexnější název integrita. Pochopitelně ho objasním a nabídnu i český název, i když ne překlad.

Integrita v podstatě znamená, že daný vztah nebo daný člověk „drží pohromadě“. Ne fyzicky. Svým působením směrem dovnitř i navenek. To znamená:

  • Že se chová naprosto stejně, ať ho někdo pozoruje, nebo ne.
  • Že nemá dvě tváře, jednu pro přátele a druhou pro Vás (u jedněch Vás pomlouvá, u Vás dělá, že o ničem neví).
  • Že v jedné přímce je i sám před sebou.

Odtud jednoslovné návrhy opisu: Integrita se dá přeložit svým způsobem jako jednoduchost. Jedno-duchost označuje, že vše řídí jeden duch. To, co si myslíte, to, co říkáte, to, co děláte tam či onde. Já tomu mnohem bizarněji říkám primitivnost (viz 5 důvodů, proč být ve vztahu upřímný). Ano, já jsem hrdý na to, že jsem primitiv. A potřebuji primitivní lidi kolem sebe. Primitivem je pro mě ten, který co na srdci, to na jazyku, a vše ostatní je pro něj příliš složité. Takový člověk je pro mě transparentní a vztah s ním jednoduchý, tedy nekomplikovaný. Ano, má to svou nevýhodu, ale tu za chvíli rozeberu.

Nejdřív však ještě vysvětlím, proč je problém ne-integrita, tedy není-li člověk v jedné linii. Takový člověk totiž mate. A z toho důvodu také integrita není dána jenom tím, že Vám někdo říká pravdu do očí nebo že se chová příznivě, když ho máte na očích, ale integritu vyjadřuje, jak jedná za Vašimi zády. Tam se rozhoduje o skutečné upřímnosti, férovosti a loajalitě člověka. Dám příklad: Ve své práci či sousedství máte upřímného člověka, který vyzvedává Vaše přednosti, kdykoli jste s ním v jedné místnosti. Jakmile ale zajdete za roh, nebo za roh zajde on (zmizí z Vašeho dohledu), stane se člověkem pomlouvačným, nevěrným nebo nepřátelským, který o Vás začne vyprávět možná také pravdy (tedy je „upřímný“), ale zničí Vám vztahy. Lidem závistivým schválně poví, že máte spoustu peněz, či bude hovořit jen o Vašich nedostatcích, byť je třeba opravdu máte (a i v tom má pravdu a je „upřímný“). Problém je, že Vy v něm vidíte kamaráda, ale on dokáže být nejen kamarád. Vulgární slovo nepoužiju.

A jak máte potom takového člověka vnímat? Kým vlastně je? Dá se na něj spolehnout? Je vůbec upřímnost, s jakou na Vás vyzrazuje i intimní detaily, najednou potřebná a kýžená? Ne, pokud člověk bez vnitřní integrity (vnitřního ukotvení) dokáže být „nejlepším přítelem“ a vzápětí „nejhorším nepřítelem“. Tuto kategorii „přátel“ ve svém okolí mnoho lidí bohužel přehlíží (probíráno v Léku pro duši).

Jedna tvář

Proto, ano, upřímnost znamená jednu linii (co si myslím, to řeknu a co řeknu, to udělám, tedy co udělám, tomu naprosto věřím), žít v pravdě, ale integrita je víc – znamená jenom jednu tvář. To, že jednám totožným způsobem před kýmkoli i nikým, před jakýmkoli člověkem i před svým partnerem. Že chápu, že jakékoli taktizování je pro mě příliš složité, komplikuji si tím život.

Příklad: Své přítelkyni řeknu „Já Ti miluji“. Protože si to myslím, a protože jsem odhodlaný to nejen říkat, ale i prokazovat činy. A stejně tak před svými přáteli jsem schopen přiznat „Já ji miluji“. Nejsem ve vnitřním zkratu, že před kluky v hospodě ji musím pomluvit, protože „tak se to v hospodě dělá“. A doma pak zase před přítelkyní pomluvím kluky z hospody, protože „tak se to doma dělá“.

V Léku pro duši (který vůbec není příjemnou knihou, protože se dotýká zranění člověka, míst, kde se musí uzdravit nebo změnit) a Znovuzrození (kde se tyto změny uvádějí do chodu) píšu, že integrita z hlediska psychologie je i vidět, respektive slyšet. Když totiž takového člověka sledujete, zpozorujete, že on vlastně nemusí tolik mluvit. Co dělá, to následně mluví za něj. Jeho činy totiž přesně odpovídají jeho slovům, respektive jeho slova následným činům, potažmo jeho činy přesně vyjadřují jeho myšlenky, takže Vy transparentně vidíte do jeho hlavy – vidíte, co si myslí, neboť on podle toho vždy jedná.

Toto je s přehledem nejdůležitější schopnost člověka ve vztahu. Neříkám vlastnost. Protože integrita není dospělému člověku vlastní. Různé formy manipulace, a to už v dětství, způsobují, že integritu, tu zcela přirozenou součást právě narozeného dítěte (které bez jakéhokoli ohledu řve, když má hlad, a vykonává potřebu, když má tu potřebu, ačkoli právě nemá pleny) vytrácíme. Prostředí nás v dětství nutí se jinak tvářit, než se vnitřně cítíme, předstírat zájem o paní učitelku tam, kde zájem necítíme, vypadat sebejistě tam, kde sebejistotu postrádáme, zkrátka neustále se jen přizpůsobit prostředí, ve kterém jsme, a říkat tomu „upřímně“. Tak i z nás začnou padat neupřímné věty jako „Ne, nic mi není“ (přitom jsme plní bolesti), „Ne, nepotřebuji pomoc“ (přitom pomoc potřebujeme), „Ne, vše je u mě v pořádku“ (přitom u nás nic v pořádku není), „Ne, jsem šťastný člověk“ (přitom to není pravda). Což jen podporuje rozvoj úzkostí. Své okolí totiž možná utvrdíme, ale sami sobě tímto rozporem paradoxně vyčítáme, že bychom na tom měli být přesně opačně, než jsme, a „protože nejsme schopni to změnit, musíme okolí lhát“. Neboli: „Jsem ubožák, který si hraje na hrdinu, a přitom stojí za pendrek“. Tyto pochody v hlavě přesně Lék pro duši a Znovuzrození. A to právě tam, kde Vám nyní hlava odpovídá: „Ne, já to nepotřebuji“, nebo „Ne, mně už nic nepomůže“. Přestaňte sami sobě lhát. To je dobrý začátek.

3 výhody integrity

Integrita je nastavení, do kterého se lidé rádi vracejí. Stačí, že prožijí zkušenost se zkomplikováním si života. Ten, kdo začal lhát, měl pak hlavu k prasknutí, aby si upamatoval, co kdy komu jiného řekl, a ještě samozřejmě nezapomněl, co se opravdu dělo ve skutečnosti – oproti ději, který každému popisuje jinak. S přechodem do integrity bez lhaní má najednou klidnější spaní a lehčí mysl. Právě to je důsledek primitivnějšího života.

Někdo se ale zprimitivnění naopak bojí. Z té představy má naopak těžké spaní a hlavu jako střep. Protože zprimitivnět znamená například říct „NE“ tam, kde to říct chcete. Ale jako děti jsme byli odnaučeni říkat „NE“. Bojíme se ho. (Viz 5 způsobů, jak si nastavit osobní meze bez pocitu viny). A přitom začít znovu říkat „NE“ znamená pročistit si okolí. Tímto jediným slovem se zbavit všech prospěchářů, kteří nás ve skutečnosti nerespektují, jen předstírají, jak nám někdy pomohou, jestliže pokaždé pomůžeme my jim. „NE, nikdy jsi mi nepomohl! NEvěřím Tvým slibům! Už na Tebe NEmám čas!“ I to je integrita.

Integrita znamená jasno. Nejen ve vztazích. Hlavně jasno v člověku. Jak mentálně, tak fyzicky. Integrita je totiž cesta zdraví nebo spíše uzdravení. Ne každému hned udělá dobře, protože je zapadaný svými strachy a pochybnostmi z dětství. Ale právě ty potřebují pryč, všechny tyto tmy. A kupodivu, časem se může stát, že Vám za Vaši upřímnost/integritu poděkuje i okolí, byť v první chvíli zareaguje negativně. Možná si totiž uvědomí, že ho inspirujete. Že i ono samo se může zbavit mouru v sobě. Anebo že Vaše upřímnost, jakkoli mohla v té chvíli emočně bolet, vlastně vyjádřila, že jste férový člověk. To znamená, že se na Vás dá spolehnout, protože jste čitelní, předvídatelní, nekradete čas. S Vámi druzí budou vědět, na čem jsou, co od Vás mohou očekávat, co potřebujete, po čem toužíte, co Vás bolí, co ještě dokážete a co už ne. Člověk v integritě netaktizuje. On sám o tom ani neuvažuje: Proč by to dělal, když si tím jen zkomplikuje život? Kdo si chce komplikovat život?

3 doporučení

  1. Zvažte přechod do integrity. Ale nedělejte si iluze, že když Vás tlačí lidé k upřímnosti, že Vás s upřímností budou milovat. Upřímnost je totiž třeba nejen říkat, ale i unést. (To už ale není Váš problém. Kdo upřímnost chce, ten by na ni měl být i připraven.)
  2. Berte ohledy na druhé, ale také na sebe. Uvědomte si, že máte jen jeden život a alespoň chvíli stojí za to žít podle sebe. Jen Vy totiž cítíte, co Vás dělá šťastnými. Proto stojí za to se i vzepřít rodiči, jemuž se nelíbí Váš partner. „Děkuji za všechny Tvé, snad i dobře míněné názory. Chápu, že se Ti ten člověk nelíbí, ale Ty s ním žít nemusíš. Já ho miluji a světe, div se, tu lásku cítím dál, i když se Ti to nelíbí. Co když je to tím, že já a Ty jsme jiní lidé? Dovol mi nemuset skrývat svou lásku (orientaci). Dovol mi říct NE, když mnou manipuluješ. Dovol mi NEposlouchat Tvé pomluvy. Dovol mi Tě už nikdy NEvidět, když nedokážeš pochopit či přijmout mou odlišnost. Rozumím tomu, že si myslíš, že jen Tvé vidění světa je správné. Rozumím tomu, protože já to mám taky. Jestli chceš být součástí mého světa, budeš muset vzít mé rozhodnutí na vědomí. Pokud se přizpůsobit nedokážeš, bude mi to líto, ale budu se muset podle toho zařídit.“ Jinak řečeno: „To, co cítím já, je pro mě rozhodující a také zavazují. Moje pocity jsou moje štěstí nebo moje neštěstí. Nemohu ignorovat své pocity. Moje dobré pocity vytvářejí moje dobré myšlenky, které mě inspirují k činům, jež mě naplňují. Možná jich v budoucnu budu litovat, ale to už bude optikou jiných pocitů. Tak jako když se hladový pustí do konzumace obřího dortu a nesmírně mu chutná, dokud nezjistí, že se ho ukrutně přejedl.“
  3. Žijte v souladu se svými pocity, jinak Vás štěstí dozajista mine. A současně myslete. Uvědomujte si, co chcete, a nedejte si to vzít. Uvědomujte si, co nechcete, a nemarněte tím čas. Čas je Váš život. Kdo nežije v integritě, neví, co chce, a ztrácí čas. Tak je to s jakoukoli lží nebo falší. Jen uvažujte: Proč bychom měli být k někomu falešní, když to v konečném důsledku vezme čas i nám? Proč bychom se měli usmívat na mizeru a prodlužovat vztah s ním, když ho pak máme o to déle ve svém životě? Proč bychom se měli trápit v jakémkoli toxickém vztahu, když tím přicházíme o jedinou skutečnou hodnotu – o svou přítomnost – a příští rok už tady nemusí být pro nás?

Sigmund Freud řekl, že integrita je moudrost. Já jsem názoru, že integrita je svým způsobem nutnost. Když totiž chcete být šťastní, nepotřebujete zbytečně dlouho život, ve kterém jste nešťastní. Každý vítěz potřebuje prohrát, snad i prohrávat, ale ne na život rezignovat. Poslouchejte svůj cit, jděte si za svým, stůjte si za svým, buďte k sobě upřímní – pochopíte, že upřímnost směrem ven je potom už jen maličkost. Největší překážkou ve šťastném životě jsme totiž sobě vždy my sami. I proto je řešení vždy u nás. Já Vám ta řešení nabídl tři: Lék pro duši, Znovuzrození a Setkání. Važte, co prokliknete.

Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart