Víte, co je spillover?
Jako spillover of working life se označuje přesouvání pracovního života do období, které by mělo být vyhrazeno volnému času.
Příklad: Sice si vezmete dovolenou, víkend nebo volný den, sice nejste ve svém obvyklém pracovním prostředí, ale dál obracíte v hlavě pracovní starosti – dál jste ve střehu, na podobné vlně psychického vypětí, dál kolegům nebo zákazníkům k dispozici. Nevypínáte. Ani při rodinné akci, přátelské oslavě, ani při hraní s dětmi.
„Musím.“ Tak to nejčastěji obhajujete. Jako byste nesměli mít limit, za kterým už máte nárok na odpočinek a vypnutí. Jako byste měli být nepřetržitě a bezmezně produktivní.
Kdo četl Lék pro duši, ten ví, co to pak může udělat se vztahy. Jak krutě může platit „Když si neděláš plnohodnotný čas na nás, učíš nás žít bez Tebe, potažmo s tím člověkem, který si na nás (na rozdíl od Tebe) plnohodnotný čas udělá.“ I proto jsem knihu Lék pro duši doplnil na Vaše přání o tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější. Důvod je prostý: I když zatím sedět na dvou židlích zvládáte, nepůjde to donekonečna. Člověk totiž má své meze. A jejich překročení se může krutě vymstít. Proto: Všeho s mírou.
Workoholismus versus Flow
Karel měl nálepku „workoholik“. Sám s ní souhlasil. „Hodně pracuji. Až moc.“
Problém tkvěl v tom, že Karel nevěděl, co je workoholik. Kdyby to věděl, okamžitě by s nastaveným spilloverem přestal.
Workoholik totiž není ten, kdo pouze pracuje moc. Workoholismus má důležitý parametr: NEproduktivitu a NEefektivitu. Jinak řečeno: Workoholik je ten, kdo NEMÁ VÝSLEDKY, a proto pracuje víc. Myslí si, že když přidá, bude mít lepší výsledky. Ale ten, kdo pracuje hodně a MÁ VÝSLEDKY, není workoholik. Jede na vlně flow. Je šťastný, nabíjí se, a hlavně je maximálně produktivní a efektivní. Workoholik naopak není produktivní ani efektivní a měl by si odpočinout. Tak by nabral síly, aby mohl mít lepší výsledky. Workoholismus je znak vyhoření.
Problém distresu
Karel přišel na Setkání, protože se mu zhroutil život. Nejen rodinný vztah, kde se od něj odpojila manželka a děti, ale i pracovní. Byl tak dole, tak vyhořelý, tak frustrovaný, že neuměl „nahodit řemen“ a v práci byl na vyhazov. Aby ne, neměl odkud brát energii. Pouze ji vydával. Směrem, který byl kontraproduktivní.
Pro Karla bylo novinkou, že existují dva stresy. Jejich názvy slyšel poprvé. Protože mezi čtenáři může být více takových Karlů, vysvětlím ty názvy ještě jednou.
Eustres je dobrý stres. Jde o pozitivní zátěž, která je ohraničená přiměřenou mírou. Člověka stimuluje k vyšším nebo lepším výkonům. Eustres Vás vybaví správnou nervozitou, soustředěností, respektem i touhou uspět, takže Vás pak přiměje i k lepší připravenosti. Člověk v eustresu říká: „Je lepší být připravený než překvapený.“ Takže ano, „strachuje se“, ale ku prospěchu věci.
Naproti tomu distres je zlý stres. Charakterizuje ho nadměrná (příliš velká nebo příliš dlouhá) psychická zátěž. Člověka může v lepším případě poškodit, v horším případě zabít. Jako když přetavíte drát.
Karel přetavil drát jak u práce, tak u vztahu s rodinou. Šel přes míru. Nepochopil, že sílu člověku dává změna.
Nestačí se vybíjet
Jak opakuji v Léku pro duši, člověk musí chápat, že má meze. I vztahy mají meze. Rád přirovnávám vztahy ke gumičce. Můžete ji natáhnout opravdu hodně, jako trpělivost svého partnera nebo dětí, ale i ona trpělivost má svou mez. A když praskne, pak právě jako gumička, kterou protějšek drží, ale pak pustí, zraní Vás. Především Vás.
Karla jsem proto učil, že život je především změna. Proto po výkonu potřebujeme odpočinek. Jen tak zregenerujeme, nabijeme se a posílíme. Jako svalovec v posilovně. Nemůže jen cvičit, musí dbát i na přestávky a odpočinek. Jinak se přetíží a místo posílení zažije zhroucení svého snažení.
V Léku pro duši zdůrazňuji, že vyhoření (burn-out) neukazuje na nic jiného než na to, jak nesprávně jsou propojené mysl a tělo. Jak nadměrný stres, enormní mentální zátěž mohou zničit celý organismus. Ale to, jako u Karla, není jen problém práce. Lidé vyhoří i ve vztahu, žijí-li tam v příliš velkém nebo v příliš dlouhém přepětí. Ostatně, vyhořet můžeme i sami, pokud až příliš přetěžujeme mozek přemítáním o problémech. Je v tom i logická nepřímá úměra: Čím více času/energie pálíme starostmi, tím méně času/energie nám potom zbývá na radosti.
Fyzické následky vyhoření jsou zjevné: přes prvotní známky v podobě úzkosti a deprese přijde nespavost, vyčerpanost, poruchy příjmu potravy, nárazové přejídání či naopak hladovění, obezita, načež víc než 40 procent lidí dospěje k ischemické srdeční poruše. Ta vzniká nedokrevností tkáně nebo orgánu, což vede k jejímu poškození či odumření. Přes 80 procent přetížených lidí má oslabenou imunitu.
Zapomeňte na to, že:
- „Je to jen problém naší země nebo západní civilizace.“ Kdepak, Japonci už dávno zařadili do slovníku pojem karoshi – smrt přepracováním.
- „Je to jen problém vyšších pracovních pozic.“ Naopak, lidem s nižšími odměnami se spíše nedostává adekvátního odpočinku, statisticky častěji pracují monotónně, mají méně času na své rozptýlení a vzdělávání a jsou pod větší represí vyšších pozic („zákon padajícího trusu“), které si na těch nižších rády vybíjejí vlastní komplexy a vlastní vyhoření.
- „Je to jen problém jedince.“ Mnohé firmy, jak se v psychologii říká, řeší „požár v celém lese, až když zčernají oblaka“. Ale to je pozdě. Distres je „nakažlivý“. Kdo pracuje i ve svém volném čase, ten jako by tím nastavoval laťku i pro ostatní (manažeři spilloveru některého z podřízených rádi zneužívají pro zvyšování norem i pro druhé. Aneb: „Když může on, proč bys nemohl Ty?“).
Na předchází vyhoření jsem zaměřil celý tištěný FC Kurz Jak být psychicky odolnější, který záměrně vychází v tomto období. S koncem dovolených a prázdnin budou rodiče i děti znovu polykat zvýšené dávky povinností, navíc s nástupem podzimu se objeví i deficit slunečních paprsků (začne se zkracovat den), tedy důležitého zdroje energie.
Proto, pokud se nedostanete k Jak být psychicky odolnější ani Léku pro duši, a přece uvidíte na sobě nebo na svých blízkých prvky vyhoření, prosím, věnujte pozornost alespoň těmto třem krokům:
1. Vnímejte signály
Při Setkáních a konzultacích mě děsí to, jak pozdě lidé přicházejí pro pomoc. Mnozí dokonce vůbec nevnímají žádné symptomy většího stresu, nebo sami sebe považují za dostatečně klidné a silné (byť zjevně nejsou). Problém je, že účinky nadměrného stresu si obvykle neuvědomujeme, když nám citelně neubližuje. A jakmile už nám citelně ubližuje, je bohužel pozdě.
Přitom stačí vnímat zřetelné signály: Nemůžeme usnout. Nedaří se nám soustředit. K práci přistupujeme s odporem. Nejsme efektivní. Přitom nás ani nenapadne přemýšlet, proč. Jenže už to je účinek stresu. A jeho zákeřnost. Neřekne nám, že tady je. Dlouho se tváří jako přítel a motor (eustres). S překročením meze (distres) je průšvih.
Jedno varování za všechny: Arianna Huffington. Zakladatelka Huffington Post si vnitřní přetížení dlouhodobě nepřipouštěla. Až se jedno ráno probudila na podlaze kanceláře. Ležela v krvi z rozbitého obličeje. Žádný kolaps si nepamatovala. Až pak vyhledala psycholožku. Ta ji naučila to, co doporučuji v Jak být psychicky odolnější i já – změnit systém práce, začít mentálně pracovat na vlně flow (viz tištěný FC Kurz), díky tomu pak udělat více kvalitní práce v kratším čase, a mít tak ve zbytku dne více času na následný odpočinek.
I Arianna pochopila, že když si každý den udělá trochu času na sebe, potažmo více radosti pro sebe, neznamená to, že ve výsledku udělá méně práce. Naopak, poté odvede více kvalitní práce, protože během kvalitního odpočinku doplní více kvalitní energie a snáze se dostane opět do flow. (Prosím, pokud Vás zajímá víc, podívejte se na mé tištěné FC Kurzy.)
2. Investujte do vztahů
Jsem v tomto směru známý pro výraz židlička. Považuji to za nejlepší příměr: Aby se člověk pevně a bezpečně usadil ve svém životě, potřebuje mít více opěrných nožek (hodnot) než jen jednu. Ne jen práci. Ačkoli totiž své kariéře odevzdáváte maximum, nemáte úspěch dlouhodobě zaručen. Jen za poslední roky jsme se všichni přesvědčili, jak zničehonic může přijít covid nebo válka, komplikace pro možná i Váš obor, jejichž příchod nebo odchod nemáte šanci ovlivnit, a Váš obor jde přes veškerou Vaši snahu dolů. Proto člověk potřebuje i další nožky, o které se v případě podlomení jedné může opřít. Zdravé vztahy (rodina, přátelé) sem patří především. Ale vybudovat je, udržet je a pěstovat je vyžaduje čas.
S časem a vztahy je to prosté: Neinvestujete-li do lidí čas, dříve či později o ně přijdete. A potom Vás to může velmi mrzet. Zejména při nástupu vyhoření. Jen lidé, kteří Vás mají rádi a rozumějí Vám, totiž dokážou vidět, že s Vámi není vše v pořádku, a navíc Vám dají zpětnou vazbu, že něco přehlížíte nebo podceňujete. Přičemž to nedělají jen kvůli Vám (byť ano, záleží jim na Vás), ale také kvůli sobě – nechtějí o Vás přijít. Třeba právě pro případ, kdy by také s nimi přestalo být všechno v pořádku, oni by své vyhoření přehlíželi, Vy byste jej viděli a mohli je upozornit…
Když byla řeč o Karlovi, na Setkáních a konzultacích jsem dlouhodobě potkával Ivu. Ženu ve zralém věku, kterou opustil partner. Sama se doma trápila. Věřila, že chmury zažene, když si domů začne brát náročnou práci. Že tak nejlépe zabije čas. Z psychologického pohledu však opomněla, že byla v negativním rozpoložení, a tudíž ji i práce v opuštěném bytě začala stresovat. Trápila se úkoly, klesala její výkonnost, navíc věděla, že při myšlenkách na partnera neusne, a tak řízeně pracovala až do pozdní noci či brzkého rána.
Jednou přišla do kanceláře a motala se jí hlava. Nesouvisle viděla. Kolegyně se jí smály, „s jakým frajerem v noci byla, že přebrala“. Jenom jedna z ostražitějších raději zavolala lékaře. Zachránila Ivě život. „Ne, mám spoustu práce, nemohu marodit,“ bránila se péči lékařů. Iva byla mimo, měla krvácení do mozku. Lékaři namítli, že kdyby přijeli jenom o chvíli později, byla by Iva už po smrti.
Když mi z nemocnice napsala, navštívil jsem ji a zdůraznil, že akutně potřebuje další „nožky“ – přátele, zájmy, obnovit nejrůznější radosti, na které ve vztahu s partnerem zapomněla nebo které upozadila. Poznala tak i nového muže. Spojil je koníček: vášeň pro cyklistiku a výlety. Už to jí pomohlo vyčistit hlavu a cítit se zase dobře. Od té doby pracovala méně a kvalitněji. A více se usmívala (ale o tom už Lék pro duši).
3. Nedovolte nikomu zacházet s člověkem jako s věcí
Zejména, když tím člověkem jste Vy. Pamatujte dalajlamu, který řekl: „Lidé se rodí pro to, aby byli milováni. Věci se rodí pro to, aby byly využívány. Důvodem, proč je dnešní svět v takovém chaosu, je to, že milovány jsou věci a využíváni jsou lidé.“ Zní to jako bonmot, ale ta myšlenka má hlubší podstatu. Člověka a věc odlišuje jedno – člověk potřebuje regeneraci. Spánek, výživu, hydrataci, cvičení, pohyb, zkrátka pravidelnou změnu, je ŽIVÝ. A k tomu všemu potřebuje čas.
Neříkejte tedy, že ho nemáte. Nenechte si nikým vnutit, že ho nemáte. Všichni máme času úplně stejně – dvacet čtyři hodin každý den. A s těmi musíme umět hospodařit tak, aby se z nás nestávala věc – mrtvá věc.
3 doporučení
- Vyřazujte ze života v maximální míře všechno, co Vám zbytečně užírá energii. Překvapí Vás, kolik času a energie tím ušetříte na relax, i kdyby to měla být jen malá procházka, drobný sport, mírná aktivity nebo příjemná pasivita. Tím vším osvěžíte tělo a mysl.
- Vnímejte, co Vám dělá dobře, i co Vám dělá špatně, včetně lidí. Preferujte ty, kteří Vám poskytují pozitivní pozornost, pomáhají Vám prodýchat i mrzuté události dne. A upozaďujte ty, kteří k Vám přistupují jako k neživé věci. Pamatujte, že někteří manažeři mají pocit, že ke zvýšení produktivity a efektivity podřízených vede kultura strachu. Proto cíleně vytvářejí toxické prostředí, stresové situace, umělé krize, narušují soustředěnost lidí, snižují jejich kreativitu a nutí je jednat více pudově – jako vystrašená zvěř. Ano, snáze je pak ovládají, ale s tím potírají řadu racionálních dovedností daného člověka, který udělá více kvalitní práce naopak usměvavý, pozitivně motivovaný a konstruktivně zacílený – protože mu je při dané činnosti prostě dobře.
- Ano, jde o pocity. Pocity dělají člověka. Věc žádné pocity nemá. Právě pocity působí, že máme myšlenky, odpovídající momentálním pocitům, že saháme k činům, odpovídajícím momentálním myšlenkám, že sklízíme výsledky, odpovídající momentálním činům. Tak jednoduché to je. Nebo může být. Ale mějme – pokud jde o práci, že: Více kvalitní práce udělají ne přepracovaní, ale odpočatí lidé. Duševní hygiena je přinejmenším stejně důležitá jako tělesná. Negativní hlava neumí člověku zařídit pozitivní život.
Také potřebujete pomoci?
- Pro všechny uvedené publikace stačí kliknout. Zjistíte více o knize Lék pro duši i tištěném FC Kurzu Jak být psychicky odolnější.
- Máte zájem o Setkání nebo konzultaci? Více informací je zde.