Prožíváte „přátelství s výhodami“? Milenectví? Mělo jít o tajný vztah a nikdo další o něm nevědět? Věřili jste, že ho udržíte pod kontrolou, ale náhle se cosi ve Vás nebo v druhém zvrtlo? Chcete být s tím druhým víc – víc než jste se dohodli –, a jemu to není příjemné? Nechcete o druhého přijít, ale ani poručit svému srdci? Dosáhnete bodu, kdy se pravda provalí a ten druhý víc než jen milostné a občasné schůzky nechce? Co teď?

Copak se jde na rozkaz odmilovat? A copak lze ztratit nejbližšího člověka, potažmo unést, že v něm láska nepropukla? Jak si to srovnat se svým sebevědomím? I tak se ptají mnozí z těch, kdo nečetli Lék pro duši.

Proč

Proč se to stalo? Tak se můžeme ptát hned dvakrát: Proč jsme vůbec museli sklouznout do mileneckého vztahu a proč se následně vymkl naší kontrole?

Odpověď je prostá: Jsme lidé. Nikdo z nás není dokonalý. Nikdo z nás nemá vše. A současně jsme každý jiný. Takže se může stát, že nám chybí něco, co má další člověk.

Z psychologického pohledu je milenecký vztah méně emocionální a více racionální záležitost. Racionálně (logicky) umožňuje člověku, aby si jiným protějškem, popřípadě protějšky doplnil to, co může postrádat ve vztahu partnerském. A zároveň tak může dospět k pocitu dokonalého života, ve kterém má vlastně všechno.

Jenže je tu problém. Problém zvaný iluze. Dokonalost totiž neexistuje. Pocit dokonalosti je tedy skutečně jenom pocit, protože ani milenecký vztah sám o sobě není dokonalý a má své meze. Tak jako každý z nás, lidí. Pocit dokonalosti dává mileneckému vztahu nejčastěji to, že doplňuje nedokonalý vztah partnerský. Sám o sobě milenecký vztah dokonalý není a ani nemůže být. Právě proto běžnou podmínkou a mezí funkčního mileneckého vztahu je, že nesmí přerůst ve vztah partnerský, jinak nejenže už není vztahem mileneckým, ale hlavně může přijít o to, co jako milenecký vztah nabízí.

Jak

Ano, člověk není dokonalý. Už proto, že i dokonalost ho po čase nudí a stává se nedokonalou. Jste-li příliš dlouho s někým stále stejným, může Vás znudit stereotyp. V takovém vztahu jako by se zprvu dokonalá osoba začala měnit a kazit, stávat otravnější. Vztah jako by ztratil barvy – a zčásti i ztratil, protože ztratil jakoukoli změnu. Život potřebuje změnu a změna vytváří barevnost. Ve svých knihách 250 zákonů lásky a JáMy spřízněných duší ukazuji, jak i dlouhodobému vztahu dodat takové barvy, aby zdravě a živě pokračoval. Někdo ale, když se řekne změna, představí si ne změněný vztah s týmž partnerem, nýbrž změnu partnera – jeho osoby. A k tomu napomůže i život sám: Najednou se před Vámi objeví někdo jiný.

Jiný! A s ním přirozeně oživení. Najednou s tímto novým člověkem znovu prožíváte to, co Vám v partnerském vztahu už dlouho chybělo, anebo dokonce to, co jste v dosavadních vztazích ještě nezažili. Výsledek? Jste spokojenější, vyrovnanější, naplněnější, motivovanější. Máte pro co žít, ožíváte, znovu se staráte o sebe, uvědomujete si: „Takže přece jen jsem pro někoho atraktivní!“

Právě tak se někdo do svého milence zamiluje. Někdy začne i věřit, že ten nový je lepší než dosavadní partner, protože mu v novém rozpoložení (se dvěma vztahy) je emocionálně lépe. V té chvíli by jeho rozum měl zvolat: POZOR! Protože jeho víra či dokonce přesvědčení může být ve skutečnosti jenom pocit, iluze. A to ze tří důvodů.

Tři zákeřnosti mileneckého vztahu

  1. Psychologický rozdíl mezi milenci a partnery (a také důvod, proč nám milenec může připadat mnohdy lepší než partner) je v tom, že milenci se spolu vídají, zatímco partneři spolu žijí. Milenci jsou spolu, když chtějí, když na sebe mají čas, náladu, když nemají práci, nervy, „své dny“, zatímco partneři spolu být musejí, a to pořád, i když nechtějí, tedy i když na sebe navzájem nemají čas, náladu, i když mají práci, nervy, „své dny“. Milenci se vídají tehdy, když si přejí, aby jim bylo příjemně, ale partneři spolu být musejí, i když je to nepříjemné, protože musejí řešit provozní starosti, toxické, týkající se například neposlušných dětí. Tak dochází ke zvláštnímu psychologickému rozporu: Na jednu stranu to není iluze, že s milencem je mi lépe než s manželem. Na druhou stranu to neznamená, že s milencem mi bude lépe než s manželem. Protože když milenci není dobře, či když mně není dobře, tak se většinou nevidíme. A tak máme milenecký vztah spojený jen s dobrými emocemi. Jako by nám špatně spolu nebylo.

V knize JáMy spřízněných duší píšu o víkendovém syndromu. Milenec je v tomto příměru jako víkend, kdy společně odpočíváme a užíváme si, zatímco manžel je jako všední den, kdy otráveně chodíme do práce. Kdyby se však víkendové dny staly všedními/pracovními, potažmo kdyby v našem životě nebylo nic jiného než víkend, taky nás to začne nudit. Ano, je to svým způsobem paradox, ale milence dělá úžasným do značné míry právě manžel. A z toho plyne druhý psychologický průšvih:

  1. Pokud z milence uděláme partnera, může zmizet původní šťastný pocit, že máme všechno. I milenec je totiž jen člověk a má své chyby. Ani on není dokonalý. I jemu něco schází. Čím častěji spolu budeme, tím spíše to uvidíme, tím spíše nás to může přestat bavit a tím spíše můžeme oba dospět k tomu, že si potřebujeme najít dalšího milence (pokud jsme se naučili řešit stereotyp milostnou odbočkou). Navíc je tu reverzní problém: Nejenže milenec nemá všechno, ale ani my v jeho očích nemáme všechno. I my začneme mít v jeho očích chyby, ani my pro něj nebudeme dokonalí, také nám začne mnohé chybět. Protože už se nebudeme jen vídat, když chceme, když nám oběma je příjemně. A z toho plyne třetí psychologický průšvih:
  1. Každou krásu a hodnotu dělá vzácnost. I ten nejlepší a nejdražší parfém přestaneme cítit, budeme-li ho používat nepřetržitě. I on se přejí, omrzí. Proto si dejme pozor na představu, že jsme v mileneckém vztahu potkali dokonalého člověka. Možná dobrého, ale dokonalí lidé nejsou. Jsou jenom lidé, o kterých zatím nemáme dostatek informací – a které nabudeme trvalým soužitím.

Důvod pro pravidlo

Proto mají zkušení milenci pravidlo: „Milenci budeme, partneři ne. Pamatuj si toto pravidlo.“ Protože vědí, že jen tak si zůstanou vzácní. Jen tak jim vztah bude převážně příjemný. Jen tak si udrží iluzi, že ti druzí mají všechno. Pokud však milenecký vztah, třeba právě pro iluzi, že druzí jsou dokonalí, emocionálně neustojíme, pak svému milenci můžeme říct: Já chci víc. Anebo nic. Tím ultimátem se všechno změní. „Znáš přece pravidlo,“ může ještě namítnout. Jestliže ale na svém trváme, může nastat to, co nám hodně ublíží: Najde si JINÉHO milence. Nás to zabolí tím víc, čím niterněji jsme ho začali milovat. Na druhou stranu jeho odchod bude v naprostém pořádku – zjevně nás nevnímá jako možného partnera.

Ale také se může stát, že mu po jeho odpojení začneme CHYBĚT. Možná i jeho pak napadne zkusit ten risk a být s námi více, pořád. I za cenu, že v důsledku permanentního stýkání vyjde najevo, že vůbec nejsme dokonalí my ani on.

A nyní kacířské otázky: Kdo ví, co mu běhá v hlavě už teď? Co když ho tato myšlenka provází už nyní? Co kdyby i on rád prolomil to původně smluvené pravidlo?

3 doporučení

  1. Promluvte si tedy s milencem o podstatě věty „Znáš přece to pravidlo.“ Co si o tom nyní – poté, co Vás více poznal – myslí?
  2. Nebojte se pravdy. Rozhodne. Výsledek Vašeho hlasování bude vždy jasný a jednoznačný. Buď nastane jednoznačná shoda, nebo jednoznačná neshoda. Buď i protějšek řekne „Cítím to stejně, udělejme oba krok od dosavadních partnerů k sobě navzájem”, anebo rezolutně zavrtí hlavou. A v tu chvíli potřebuje buď čas (přijít si na TO bez Vás), anebo jiného milence, který ctí toto pravidlo. Každopádně Vy přemýšlejte o tom, co Vám který vztah opravdu dává a bere.
  3. Nežijte v růžových iluzích. V nadějích, které jsou plané. Ujasněte si, prosím, i sami v sobě, na čem vlastně jste versus co chcete. A pamatujte: Všichni jsme lidé. Všichni. I on. Co se přihodilo Vám, to se může stát i jemu. A kdo ví, jestli to pravidlo nenastavoval jako sebeobranu – po zklamání v partnerském vztahu už nechtěl podruhé vstoupit do téže řeky, a právě s Vámi se mu to začalo dít…

Jak Vám mohu pomoci

  1. Nezvládáte realitu, kterou prožíváte? Využívejte Lék pro duši. K sehnání pouze zde.
  2. Procházíte toxickým vztahem s někým, koho jste považovali za spřízněnou duši? Knihy 250 zákonů lásky a JáMy spřízněných duší jsou k dostání zde.
  3. Pro Setkání nebo konzultaci vstupte sem.
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart