Zůstanete osamělí. Tak to zpočátku definujete. Ale není to úplně pravda. Nejste sami. Bohužel. Jsou s Vámi neodbytné pocity a myšlenky, které Vám protějšek zanechal. A které rozleptávají sebedůvěru.

Sebedůvěra znamená, že věříme v sebe. Že věříme, že těžkou situaci zvládneme. Že věříme, že se přes všechno špatné přeneseme a bude zase dobře.

Abychom v to všechno mohli věřit, potřebujeme vědět, že jsme toho schopni. K sebedůvěře je tedy potřeba sebevědomí. Vědět, že máme dost předností na to, abychom vyrovnali své nedostatky. Bohužel, toxický rozchod v nás zanechává pocit, že máme pouze nebo převážně nedostatky. Přednosti si v takovém rozpoložení neuvědomujeme. Proto si nevěříme.

V Léku pro duši, který obsahuje prověřené psychologické metody překonání duševních bolestí, zdůrazňuji, že pocit „Jsem nula“ je přirozeným následkem toxického rozchodu. Jako když jdete po ulici a někdo Vás udeří do břicha. Bolí to. Můžete předstírat, že ne, ale bolesti nezabráníte. Bolest je přirozená reakce na vnější podnět. Stejně to platí o fyzické jako o psychické bolesti. Tedy je přirozené i to, že si v té chvíli nevěříte. Jak byste v sebe mohli věřit, jak by Vám mohlo být dobře, když Vám je špatně, když jste se „neubránili“?

Tudíž nejdůležitější pro to, abyste obnovili sebedůvěru, je obnovit sebevědomí.

Ano, jsou i lepší vztahy… Světe, div se!

Alena přišla o muže, který zamířil za mladší. Říkala tomu: „Ztratila jsem muže.“ Nevěděla, co říká. A proto jí chyběla sebedůvěra.

Aleně ve skutečnosti ubyl muž, na kterého se dlouhodobě nemohla spolehnout. Kterého milovala, pro kterého se obětovala, kterému důvěřovala, ale on ji opustil. Nezasloužila si ho. Ani on si nezasloužil ji. Bylo v pořádku, že odešel, protože kdyby neodešel teď, odešel by jindy, později, a Alenu by to bolelo ještě víc. „Jsem tak stará,“ říkala. Ale kdyby odešel později, byla by ještě starší a ještě sklíčenější. Proto bylo v pořádku, že odešel právě teď. Dokonce: Škoda, že neodešel dřív. K čemu mít po svém boku člověka, na kterého se nemůžete spolehnout, a přitom žít v iluzi, že můžete. Není lepší prozřít co nejdřív?

Alena tak neztratila, ale získala. Po jejím boku se uvolnilo místo pro někoho, na koho se bude moci více spolehnout. A koho do té doby neměla. Možná proto panikařila – myslela si, že pokud takového muže dosud nepotkala, tak ani neexistuje. Běžná iluze. Jak byste mohli věřit v existenci někoho, koho jste dosud nepotkali? Ale, vážení, to, že jste něco nezažili, neviděli, nepoznali, ještě neznamená, že jste zažili, viděli a poznali všechno? Je toho mnoho, co jste ještě nezažili, neviděli, nepotkali. Včetně lidí, o jejichž existenci nemáte ani ponětí. Jako Alena.

Třicet let obětovala svému muži. Celých třicet let vymazala, aniž zažila, viděla, poznala kohokoli jiného. Byl nejvyšší čas, aby zjistila, že po světě chodí – kupodivu – i jiní muži. Dokonce takoví, kteří přišli o svůj protějšek podobně jako Alena. Ano, i ženy po třiceti letech vztahu odcházejí za mladšími. Anebo odcházejí jinam. A tak Alena potkala záhy dva muže. Mohla si i vybírat. Volba byla už jen na jejím srdci.

Prvním byl vdovec. Ztratil po třiceti letech vztahu milovanou ženu. Ztratil, podotýkám. Protože to byla žena, kterou nejenže miloval, ale která milovala i jeho. Na kterou se dalo spolehnout. Pro kterou mělo smysl se obětovat. Ale zemřela. Muž od té doby zažil, viděl, poznal pár vztahů, ale nevyhovovaly mu. Často šlo o mladší ženy, které dosud neprošly žádným velkým zraněním, tudíž nevěděly, proč si tohoto muže vážit. Alena věděla. Protože to byl Stavitel. Běžec na dlouhé tratě. Loajální chlap. Volný byl jen zásluhou osudu.

Druhým byl opuštěný muž. Přišel po třiceti letech vztahu o milovanou ženu. Přišel, podotýkám, ne ztratil. Protože to byla žena, která ho vyměnila jako noční košili. Připadal jí už starý a nepříliš perspektivní. Její volba. Tento muž tudíž věděl, proč si vážit ženy, která neodejde. Lidé někdy potřebují zažít špatný vztah, aby si pak vážili dobrého.

Ano, máš i přednosti… Světe, div se!

Alena už věděla, že odchodem dlouholetého partnera ve skutečnosti neztratila, ale získala šanci na lepší život. Na lepšího člověka po svém boku. Který ví, proč si jí má vážit i po třiceti letech. Který na ní vidí přednosti.

Alena je zatím neviděla. Vidět přednosti na sobě je klíčové pro sebevědomí. Nedostatečné sebevědomí, způsobující nedostatečnou sebedůvěru, je způsobené pouze tím, že vidíme jenom své nedostatky. Často i proto, že jsme poslední dobou slýchali jenom o svých nedostatcích. A to v nás budí dojem, že nic než nedostatky nemáme. Ale každý má i přednosti. Nikdo není dokonalý ani z negativního pohledu, aby měl pouze nedostatky. Tak jako není nikdo ani z pozitivního pohledu, aby měl pouze přednosti.

První předností Aleny byla zkušenost. Věděla, že muž je schopen i z dlouholetého vztahu odejít. Tudíž pochopila, že všichni muži automaticky nezůstávají. Dokonce že muži, kteří neodejdou od ženy ani tehdy, když ona stárne, jsou docela vzácní. Proto věděla, proč si takového muže vážit. Proč o takového přijít je ztráta. Stálo za to ho poznat. Konečně.

Druhou předností Aleny bylo srdce. Byla Stavitelka. I když se jí vztah hroutil, hledala způsoby, jak ho opravit, zachránit. To je důležité. Stavitelé jsou vzácní. Moderní je v problémech utéct. A tudíž tu byl druhý argument, proč být za Alenu rád. Proč o Alenu přijít je ztráta. To její ex-partner ještě nevěděl.

Dosud si myslel, že on na svém odchodu vydělal. Tím, že poznal mladší ženu, má konečně protějšek, který nestárne. Bohužel, záhy zjistil, že i mladší žena stárne. Každá žena stárne. Ba zjistil, že mladší žena je schopna od staršího muže odejít. To se mu stalo. Podvedla ho s jiným. Dala mu najevo, že ji už omrzel. Že už využila jeho fondy a on může jít o dům dál. A tak muž propadl do vzduchoprázdna. Najednou neměl ani Alenu, ani mladší ženu, za kterou původně odešel.

A Alena? Že by ho vzala zpátky? A prosím pěkně proč? Vždyť byla mezi dvěma muži, kteří věděli, proč si jí vážit. Kteří jí snášeli modré z nebe. Kteří za ni byli vděční. Kteří nepotřebovali odejít a zranit ji, aby si možná napodruhé uvědomili, jak moc ji vlastně „milují“ nebo „potřebují“. Alena o návratu svého muže nechtěla ani slyšet. Paradox, že, když původně jeho odchod oplakala? Ale proč vzít zpátky člověka, který Vám klepe na dveře možná jen proto, že jste dobří z nouze, že mu nevyšel paralelní vztah, že až se otřepe z nejhoršího, možná bude mít roupy a zase odejde?

Ano, Alena už měla sebedůvěru, protože měla sebevědomí. Věděla, že má i přednosti. Třeba, že není zdaleka tak stará, jak si myslela. My všichni jsme totiž dnes nejmladší, jací kdy budeme. Ano, zítra mladší nebudeme. Je důvod, proč si vážit dneška a svého dnešního věku. A není čas marnit čas. Protože za další rok trápení nebudeme mladší. Není na co čekat.

Ano, stojí za to vykročit vpřed, byť do neznáma, než zůstávat tam, kde už nic není…

V Léku pro duši hovořím o syndromu vadného zboží. O pocitu nepotřebnosti nebo o přesvědčení nedostatečnosti, které pochopitelně máme po toxickém rozchodu. Zvláště když slyšíme, jak už jsme bezcenní, nemožní, chybující, odporní. Nic z toho ale není důvod pro trvalý pokles sebedůvěry. Stačí, když někdo zveličí Vaše nedostatky, postarat se o probuzení svých předností. Potkat se s přáteli, dětmi, bývalými spolužáky, kolegy nebo s kýmkoli, kdo Vás má rád a vidí na Vás i přednosti. Připomene Vám je. Vyrovnáte si sebevědomí – nedostatky vyrovnáte svými přednostmi.

Pak stojí za to zamyslet se nad pěti fakty:

  1. Ponížení není nic více a nic méně než znamení, že je nejvyšší čas na změnu
  2. To, že si Vás neváží jeden člověk, neznamená, že si Vás nebude vážit žádný/jiný člověk
  3. Vaše trápení způsobuje pouze odpor k tomu, co se děje, neschopnost přijmout fakta, realitu, a naivní touha ovlivnit to, co nemáte ve své moci (například jiného člověka)
  4. Stěžování se a přesouvání se do role oběti všechno jen zhoršuje
  5. I nejmenší posun správným směrem všechno zlepšuje

Odpor vytváří úzkost. Úzkost je Váš problém, nikoho jiného.

Stačí začít žít v realitě. Někdo si Vás neváží? Super, poděkujte za tuto informaci a vydejte se hledat člověka, který si Vás vážit bude. Nic více a nic méně.

Nemá žádný smysl zůstávat tam, kde je už jenom bolest. Jistota bolesti je to nejstrašnější, co člověk může zažít. Mnohem lepší je nejistota. Tedy vykročit hledat jiného člověka. Ano, i s jiným může přijít bolest. Není to jisté. Ale to je dobře, že nemáte jistotu (bolesti). Alespoň máte naději, že to vyjít může. S ubližujícím člověkem to ale vyjít nemůže.

Nic není horší než mít jistotu, že to nevyjde. Jen se chlácholit naivní nadějí, že se protějšek změní, že si Vás jednou možná začne vážit. Promiňte, ale nikdo není tak mladý, aby mohl pročekat svůj život doufáním v něco, co se nestane. Nezasloužíte si to. Zasloužíte si někoho lepšího. Ale ten nespadne z nebe. Za ním musíte jít.

A chcete mi namluvit, že takový člověk neexistuje? Prima, on si to samé myslí o Vás. Sedí někde schoulený, nešťastný, protože ho někdo právě opustil, a myslí si, že Stavitelé už neexistují, že nemá smysl žít, že neexistuje nikdo, kdo by ho dokázal ocenit a mít ho rád. Nebo se snad domníváte, že jste jediní na světě, kdo byl opuštěn? Jste tak sebestřední a domýšliví? Chacha.

3 doporučení

  1. Zapište si své přítomné negativní pocity. A pak mi zkuste věřit. Vykročte mezi lidi. Jednou mi dáte za pravdu. Zjistíte, že odchod nespolehlivého partnera pro Vás nebyl ztrátou, ale požehnáním. Že jen tak se po Vašem boku uvolnilo místo pro někoho lepšího. Že nebýt odchodu špatného partnera, nikdy po svém boku nebudete mít lepšího partnera. Že za odchod horšího partnera byste měli zpětně poděkovat, protože on Vám zlepšil život. (Zjistíte to, co nyní ještě nevíte…)
  2. Oslavte to. Teď. Oslavte, že od Vás odešel někdo, na koho jste se nemohli doživotně spolehnout. Vy totiž nepotřebujete po svém boku někoho, kdo Vás jednou hodí přes palubu. Vy potřebujete naopak někoho, kdo Vás nehodí přes palubu ani tehdy, když stárnete, když máte potíže, když je Vám smutno – nakonec právě pro tyto chvíle přece partnera máme. Možná to zní nyní drasticky, ale zkuste být rádi, že jste se zbavili toxické osoby. Není to tak, že s ní by Váš život byl lepší. Ne, Váš život bude lepší bez ní, respektive s někým jiným, kdo Vám sebedůvěru nevezme, ale dodá.
  3. Nebojte se vykročit do neznáma. Nezůstávejte v tom, co Vám způsobuje jen trápení. Zabije Vás to. Chtít zpátky toxický protějšek je hloupost. Trápit se pro toxický protějšek je hloupost. Marnit svůj život v každém věku je hloupost. Dejte svému životu naději. Otevřete se lepší budoucnosti. Není to tak, že ona přijde. Ona už přichází. S odchodem toxických lidí se uskutečňuje.

Potřebujete vědět víc? Zajímají Vás konkrétní psychologické metody, jak to zvládnout? Pak je Vaší povinnou četbou Lék pro duši. Koupíte pouze zde.

Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart