Google podcasts 
Spotify 
Apple podcasts Zní Vám to jako protimluv? Podivujete se, proč odhánět člověka, kterého milujete? Inu, právě proto, že je toxický. Že zanechává za sebou, nebo spíše ve Vás spoušť. Jako by Vás pak pouto k té osobě ne posilovalo, ale oslabovalo či zabíjelo. A nejen Vás, i děti, které se na jeho destruktivní chování vůči Vám musejí dívat.
I proto jsem psal Jak jednat s toxickými lidmi. Uvedu příklad Natálky. Cituji: „Petře, jsem ve stále více svíraných kleštích. Na jednu stranu vím, že mám sobce a manipulátora, který vše obrací proti mně i mému dítěti. Racionálně vím, že je pro nás špatný. Ale na druhou stranu ho miluji . Emocionálně si neumím představit žít bez něj. Okolí mi radí odehnat ho, že se to pak nějak samo spraví. Ale jak to udělat, když mi rozchod zlomí srdce?“
Dva druhy vztahů
V Jak jednat s toxickými lidmi zmiňuji dvě skupiny vztahů. Emocionální je zamilovanost nebo závislost. Iracionální vztah, který jde proti rozumu. Někdo se k nám nebo našim blízkým chová zle, ale my se ho neumíme zřeknout, protože k němu máme silné emoční pouto. Ten vztah je o bolesti, ať zůstáváme, nebo odcházíme. Obvykle uspokojuje nějakou emocionální potřebu (syndrom hladového srdce, syndrom hodného člověka, syndrom napadeného psa – vše vysvětluji v Léku pro duši), nutí nás činit rozhodnutí ze strachu. Racionální vztah je láska. Rozumově si dokážeme objasnit, proč s danou osobou jsme, čím nám kdy pomohla nebo my jí, proč je pro nás důležitá a emoce držíme stranou. Emocionální vztah je silně kolísavý, racionální vztah je silně stabilní.
I v emocionálním vztahu však je možné dělat racionální rozhodnutí. Například si uvědomit, že rozchod nemusí nastat jen tehdy, když k druhému nic necítíme. Ale že můžeme odejít právě tehdy, když vůči němu nebo jeho vinou cítíme enormní emoce. Jako bolest. Pak odcházíme ne proto, že bychom ho nemilovali, ale proto, že té bolesti, kterou dostáváme, je už příliš – pro náš rozum.
Racionální vztah je, když VÍME, proč zůstáváme. Racionální rozchod je, když VÍME, proč odcházíme. Jsme schopni jej vyargumentovat. Třeba vírou, že někdo jiný se k nám může chovat lépe. Nebo že víme, že si zasloužíme víc. My i naše dítě.
Dva druhy rozchodů
Emocionální rozchody jitří emoce ještě víc. Zatřásli jsme totiž bolestivým emočním poutem. Nás to může bolet, ale i druhý může zvyšovat naši bolest. Jako manipulátor. Může se mstít. Dotkli jsme se jeho ega. Může nám pak ukázat to nejhorší ze sebe. Což je dobře. Emocionální rozchod totiž vede k prozření rozumu. Chvíli to trvá, ale náhle vidíme/víme, s kým jsme celou dobu žili. Můžeme být až v šoku, na kom jsme byli závislí, o kom jsme byli schopni tvrdit, že nás miluje nebo my jeho. Ne, nebyla to láska. Buď zamilovanost nebo závislost, která plynula z našich potíží, především z našich citových nedostatků (viz syndromy hladového srdce, hodného člověka, napadeného psa – detailně tyto vlekoucí se problémy rozebírám v Léku pro duši).
Anebo mohou probudit rozum v tom, koho opouštíme. K tomu slouží především racionální rozchod. U emocionálního rozchodu se nevyplatí na změnu člověka příliš spoléhat. U racionálního rozchodu je změna možná, ba pravděpodobná. Pokud si někdo totiž dokáže uvědomit, proč mu náš (racionální) vztah nevyhovoval, proč nás potřeboval, pak by mohl dovodit, že nás nadále potřebuje, že o nás nesmí přijít, že musí analyzovat důvod, proč jsme odešli, a tento důvod odstranit. Odstraní-li totiž příčinu (důvod, proč jsme odešli), může zmizet i následek (můžeme se k němu vrátit). A tady jsme u jádra problému: Racionální vztah znamená milovat. Přičemž když nás někdo miluje, je schopen se pro nás i změnit.
Emocionální rozchody žádají: „Buď se změníš, nebo Tě přestanu milovat.“ Ale každý, kdo miluje, dobře ví, že nelze jen tak přestat milovat. Na povel určitě ne. Na povel se dá odejít, ale milovat člověk dál bude. Trápit se dál bude. Právě tím může rozchod pomoci. Pokud způsobí tomu, kdo až dosud byl toxický, takové trápení, aby se chtěl změnit. Ne aby se chtěl pomstít. To je rozdíl mezi racionálními a emocionálními protějšky/vztahy/rozchody.
Dva druhy šancí
V Jak jednat s toxickými lidmi doporučuji odchod tehdy, když Vás toxický protějšek začíná zdravotně ničit. To je i doporučení psychoimunologů, kteří vědí, že je přímá souvislost mezi stavem lidské psychiky a stavem lidské imunity. Čím hůře Vám s někým je, tím více se podlamuje i Vaše zdraví. A Vy si musíte zvážit, zda toxický vztah stojí za zdraví. To rozhodnutí musíte udělat Vy.
Pokud se rozhodnete racionálně, jako byste řekli: „To, že odcházím, neznamená, že druhého nemiluji nebo že si myslím, že pak nebudu trpět. Budu bez něj trpět, možná hodně, ale právě díky rozumu vím, že budu trpět mnohem méně, než když ve vztahu s ním zůstanu a budu se dál dívat na to, jak ničí mě nebo i mé dítě.“ Ano, znamená to odchodem dát šanci sobě a dítěti.
Současně je to však šance daná protějšku. Aby si (opět rozumem) uvědomil, že jsme schopni odejít (jsme schopni změny), pokud on není schopen změny. A také že věříme, že si vedle sebe zasloužíme jiného člověka, který nám stejně ubližovat nebude. Toto musí zase on zpracovat svým vlastním rozumem. A zvážit si, zda nás vedle sebe potřebuje. Pokud ne, dobře pro něj, ale i dobře pro nás. Rozchod oběma pomůže. Respektive všem, pokud započítáme i dítě.
Jestliže jsme pro něj důležití, pak si můžeme (opět rozumem) zvážit, zda mu vlastní změna za to stojí. Není těžká. Popisuji ji v Léku pro duši. I jemu je kniha k dispozici zde.
A pokud na sobě opravdu začne (vědomě, úmyslně, cíleně, tedy opět rozumem) pracovat, pak si my můžeme (opět rozumem) zvážit, zda se změnil natolik, abychom dali vztahu novou šanci. Ne druhou. Novou. Protože se nevracíme ke stejnému člověku. Směřujeme k úplně novému člověku, jakého jsme dosud nepoznali. K verzi, ve kterou se změnil.
A to je šance, kterou dostane a třeba využije. To už je na něm (a jeho rozumu). Někoho změní láska (má-li zvenčí dost podpory ke změně v rámci vztahu), jiného opuštění (když už nedostane zvenčí žádnou další šanci v rámci vztahu – a bude si muset vše vybojovat už sám). V obou případech nás ale musí skutečně milovat. Pak mu už představa ztráty musí natolik vadit, že svede rozumem minimálně uvažovat o tom, že by překonal sám sebe a přeměnil se v lepší verzi svého Já, respektive se o to alespoň pokusil. Kdo se ani nepokusí, ten asi nemá dostatečnou motivaci. Možná mu naše ztráta nevadí, možná nás skutečně nikdy nemiloval. Není to příjemné zjištění, bolí, ale rozhodně nebolí tolik jako zůstat v tak toxickém, a dokonce i falešném vztahu.
Jak Vám mohu pomoci
- Potřebujete pomoci sobě nebo někomu blízkému, kdo z minulosti vláčí emocionální dědictví jako kouli na noze? Lék pro duši koupíte zde.
- Nevíte, jestli zůstat, nebo odejít? Vstupenky na Setkání Zůstat, nebo odejít koupíte zde. (Lék pro duši zakoupíte i přímo v kavárně Space Cafe v Praze na Andělu, kde toto Setkání probíhá).