18 faktů o životě, které by mělo znát každé dítě, než v 18 letech vyrazí do světa

Už víte, že každé pondělí chodím do škol. Probírám s dětmi předměty, které jako by nebyly důležité, a proto chybí v osnovách. Sebedůvěra, Osobní meze, Práce se slabostí, Komunikace, Růstové myšlení, Sebepřekonávání.

Tuhle si při mé hodině hrál jistý žák pod stolem s mobilním telefonem. Neomezoval jsem ho, kdo ví, třeba to bude druhý Steve Jobs. Zeptal jsem se na název hry, která ho tak pohltila.
„Tetris,“ odpověděl.
„Trénuješ na život?“ dobíral jsem si ho. Nechápal, co tou otázkou myslím. Tetris je nejslavnější logickou hrou, založenou na skládání kostiček do mizejících řádků.
„Moderní život je přece jako tetris,“ upřesnil jsem. „Zapadneš do řady – a zmizíš.“

Rád učím děti přemýšlet tak, aby byly hlavně samy sebou. Aby uvažovaly, proč všechny přišly na svět tak jedinečné. Začnou totiž jinak nahlížet také na svou budoucnost a obecně úspěch. Ostatně, o tom je už první z pravd:

1 / ÚSPĚCH JE RELATIVNÍ POJEM

Mně rodiče přesvědčovali, že ve škole musím mít samé jedničky. Jen tak budu mít v životě dobrou práci a štěstí. Chtěli, abych vynikal ve všem. Ale to nejde, nikdo není dokonalý. Jde ale vynikat v něčem. To může každý. Jen je třeba nepohrdat svým talentem, ale naopak najít svou přednost, a tu nepřestat rozvíjet. Při studiu práv nám byl dáván za příklad advokát Tomáš Sokol. Vyučený elektrikář měl na základní škole opakovaně dvojku z chování, ředitelskou důtku, na střední to zkompletoval podmíněným vyloučením do konce studií. Vždy říkal: „NEbyl jsem NEstudijní typ. Co mě zajímalo, to jsem si zapamatoval rychle. Ale většina předmětů mě nezajímala, tak jsem se jimi nechtěl zabývat. Když jsem objevil práva, stal jsem se absolutním studijním typem. Ten obor mě pohltil a já všechny zkoušky složil napoprvé a v předtermínu.“ On i jiní úspěšní lidé svého oboru dosáhli své výjimečnosti jen proto, že se NETRÁPILI TÍM, CO NEDOKÁŽOU, nýbrž se SOUSTŘEDILI NA SVÉ NADÁNÍ. Rád dětem při výletech do přírody ukážu kopec a žádám je, aby na něj vystoupaly. Kdo tam bude dřív? Kdo zvolí jakou cestu? Všichni totiž máme jeden společný cíl – být nějakým způsobem šťastní. Ale na tento vrchol vedou rozdílné cesty. Pro každého jiná. Zklamal jsem představu svých rodičů, ale museli pochopit, že uskutečnění jejich snu nemusí naplnit moji ambici, jen tu jejich. Naše naplnění se ukrývá v nás.