Proč život není složitý, to jen my si ho komplikujeme aneb 7 zjednodušujících změn

Ustavičně slýchám: „Život není jednoduchý.“

Přitom je to naopak. Život může být jednoduchý. Nemusí být složitý. Ale nesmíme si ho zbytečně sami komplikovat.

Vím, co ihned namítnete: Copak chceme?

A tak se ptám: Proč to tedy děláme?

Potažmo: Jak si přestat život zbytečně komplikovat?

Když jsem napsal Znovuzrození, knihu o tom, jak začít nový život, pokud nám ten současný nevyhovuje, mnozí mi oponovali: „Ale to nejde… Nedokážu to. Neumím se pustit minulosti. Mám v duši bolest. Nesvedu se soustředit na jakoukoli změnu, pozitivní kroky, ač vím, že právě to potřebuji.“ A tak vznikl Lék pro duši, kniha pro pročištění podvědomí, uzavření minulosti a uzdravení duševní bolesti.

V psychologii se tomu říká problém vědra. Jedna věc je plnit vědro zdravou vodou (snažit se měnit svůj život ve směru Znovuzrození). Druhá věc je ovšem nemít děravé vědro (vyspravit své Já ve směru Léku pro duši). Obojí znamená zbavit svůj život zbytečných komplikací – s nedostatkem zdravé vody, který však nemusí být zaviněn nedostatečným přísunem zdravé vody, ale tím, že si vědro necháme kýmsi proděravět. Jak bychom pak mohli mít radost ze života, když přes veškerou snahu se vždy objeví někdo nebo něco, co nás otráví?

Chcete si zjednodušit život, zbavit jej zbytečných komplikací? Zvažte, prosím, tyto náměty:

1. Sjednoťte svůj projev

Víte, proč se někdy zasekne počítač? Byť je sebedokonalejší, nemůže plnohodnotně fungovat, je-li přesycen přílišným množstvím protichůdných příkazů.

V případě člověka je nejčastější brzdou rozpor mezi tím, co cítí, co říká, co dělá. Uvědomuje-li si, že říká něco jiného, než si myslí, nebo dělá něco jiného, než říká, nebo že se děje něco jiného, než by očekával, vede to k úzkosti, neklidu a zklamání. Dát do jedné latě své myšlení, své vyjadřování, své chování znamená nejen upřímnost, ale i integritu.

Kdo musí lhát, se stydí za své činy. Rád by byl někým jiným, než je. Musí si víc pamatovat. Ví, že jeho lež může prasknout. Ví, že s prasknutím lži může ztratit důvěryhodnost a důvěru. To není lehký život. Tím spíše, když si takový člověk uvědomí, že i jemu může kdokoli lhát. Jak by pak mohl někomu věřit, když si uvědomuje, že právě tak důvěryhodně znějícími slovy by on sám lhal?

2. Vyžadujte přímku také u druhých

Jestliže druzí dělají něco jiného, než říkají, a říkají něco jiného, než si myslí, nejsou pro nás čitelní. Navíc nám způsobují zklamání a já se ptám: Není ta bolest, vyvolaná lhaním, falší, přetvářkou a zradou, zbytečná? Nemáme na jejich neupřímnosti sami podíl tím, že se jejich upřímnosti bojíme nebo že ji neuneseme? A když už čelíme pravdě, která bolí (odhalení jejich podrazu), proč sami sobě lžeme, že bez neupřímného partnera budoucnost nezvládneme? Proč u toxických lidí zůstáváme? Proč je tím podporujeme v tom, aby ze své toxičnosti neustupovali? Přemýšlejme o tom.

3. Naučte se říkat sobě NE!

NEbrat si cizí slova nebo činy osobně. NEpřetvářet bolest, kterou nám někdo způsobí, v utrpení, které si už způsobujeme potom sami tím, jak o cizím jednání ustavičně přemýšlíme a jak o sobě pochybujeme. NEzabývat se malichernostmi, hlupáky, NEzacyklovat se v negacích. To jsou náročné úkoly, ale my přece víme, že se nám pak bude žít lehčeji. Jen často nevíme, jak toho docílit.

Právě proto vznikly obě knihy – Znovuzrození pro ty, kdo jsou už připraveni na uzdravení svého života, a Lék pro duši pro ty, kdo potřebují nejprve uzdravit sebe po prožitém duševním zranění.

4. Naučte se říkat NE také svému okolí

Nastavení osobní meze, tedy slovu NE, věnuji v obou knihách Znovuzrození a Léku pro duši důležité pasáže. V každé z jiného pohledu. V Léku pro duši píšu o nutnosti a metodách nastavování osobních mezí u takzvaných Hodných duší, Hladových srdcí, Stavitelů, těch, kteří si dají zneužívat, kteří neumějí odcházet z toxických vztahů, kteří se snaží budovat i tam, kde o stavbu druhý už nejeví zájem. Jakkoli jsou tito lidé laskaví a konstruktivní, ve výsledku trpí – pochybují o své dostatečnosti, přitažlivosti, hodnotě. Mají pocit, že bez ocenění druhými lidmi jsou bezcenní.

Na jednom ze Setkání o osamělosti byl přítomen muž jménem Radim, který se po několika konzultacích naučil říkat NE. Vzpomínal: „Jako kluk jsem neměl ponětí o osobních hranicích, neuměl jsem odmítnout. Byl jsem vychován tak, abych se pokoušel všem zavděčit, protože jinak se mnou nebudou spokojeni a nebudou mě mít rádi. Ale problém byl v tom, že i když jsem se pokoušel zavděčit, druzí mě rádi neměli. Čím méně jsem si sám sebe vážil, čím více jsem sebou nechal zametat, tím více mnou druzí pohrdali. Nakonec jsem pochopil, že neříkat NE na nic, co mě bolelo, znamenalo na všechnu bolest říkat ANO, nechat si vpouštět do svého života i to, co mi ubližuje. Nyní už vím, že naučit se říkat NE může člověku zachránit mnoho bolavých let, život či zdraví.“

Prosím, přemýšlejte i o tom. Právě knihy Znovuzrození a Lék pro duši Vám v tomto mohou velmi pomoci.

5. Přijměte „nedokonalosti“ druhých

Říká se tomu také odpuštění. Anebo připuštění, že lidé nejsou dokonalí. A hlavně jsou různí. To znamená: Mají proměnlivé emoce. Nedokážou-li se vypořádat s vlastními slabostmi, mohou na Vás plivnout emoční slinu nebo citový jed. Důležité je nenechat se otrávit. V Léku pro duši uvádím metody, jak se osvobodit od toho, když nám někdo provede něco zlého. K zamyšlení je jedna, kterou popisoval dalajlama. Jmenuje se racionální odosobnění: „Představte si souseda, který Vás nenávidí a ustavičně se Vám snaží způsobovat potíže. Pokud ztratíte sebekontrolu a rozvinete v sobě nenávist, pak to budete VY, kdo začne trpět špatným trávením, čí spánek už nebude tak dobrý jako dříve a kdo bude nucen užívat všelijaké uklidňující prášky. To VÁM se zhorší nálada, k VÁM přestanou chodit přátelé, VÁM zbělají vlasy a na VAŠÍ tváři se objeví vrásky. A VÁŠ soused bude mít důvod být šťastný. Když ale navzdory sousedovým křivdám zůstanete klidní, tak Vám bude zdraví sloužit dál, neztratíte optimismus, radost a přátele, Váš život bude úspěšný, zato do mysli souseda zanesete chmury. JEMU se zhorší trávení, spánek i nálada, k NĚMU přestanou chodit přátelé, JEMU zbělají vlasy a na JEHO tváři se objeví vrásky. A to je jediná moudrá cesta, jak bez použití zla oplatit svému sousedovi – pokojně mu předat to, co sám zasel.“

6. Krotit se v počtu komentářů

Nemyslím jen ty na sociálních sítích. Myslím obecně komentáře v běžném životě.

Nemusíme se vyjadřovat úplně ke všemu, a už vůbec ne komentovat každou toxickou osobu. To, že na ni NEreagujeme, neznamená, že její chování neregistrujeme. Naopak, všímáme si ho a nezapomínáme. A to ani třeba svým blízkým, kteří se nám rozhodnou ubližovat, manipulovat s námi či nás vydírat. Není třeba to komentovat negativně. Vždyť negativní akce plodí negativní reakci. A Gándhí správně řekl: „Oko za oko, a svět je za chvíli slepý!“

Negativní reakcí nic dobrého v životě nevytvoříme. Naopak rozhodnutím NEreagovat negativně v sobě NEvytvoříme žádnou negativní energii, která by nás možná za chvíli mrzela a která by hlavně přepnula naše soustředění do reakčního módu („Počkám si, jak odpoví, a pak odpovím ještě hůř!“). K čemu to? Nepromarněme zbytečně čas. Jan Werich moudře řekl: „Hádáš-li se s blbcem víc než půl minuty, hádají se už dva blbci.“ Ano, protože oba ztrácejí čas a neuvědomují si to. Čas je náš život.

A když už jsme u tohoto tématu, ještě zmíním jednu věc, která lidem bere energii, a zbytečně:

7. Používat x-letý test

Při Setkáních, kde otevíráte své duševní rány, Vám připomínám rozdíl mezi bolestí, která nevyhnutelně a přirozeně následuje poté, když Vás někdo „klepne kladívkem do prstu“, a mezi utrpením, které si již způsobujete sami, a to zbytečně, když si tento čin nepřetržitě oživujete ve vzpomínkách. Jak by se jakákoli rána mohla zahojit, když ji neustále rozrýváte?

Není pravda, že s tím nejde nic dělat. Jde. Lék pro duši je plný metod pro uzavření duševních bolestí, umenšení či odstranění hlubokých křivd nebo emocionálních stop v podvědomí, spojených s dětstvím nebo ubližováním. Pro ty, kdo Lék pro duši neotevřou, mám alespoň základní psychologickou pomůcku: Až Vás začne něco trápit, přemýšlejte, jestli na tom bude záležet ještě za rok, za pět let, za deset let? A pokud horečně kýváte, že určitě ano, zkuste si – pro porovnání – vybavit dávné křivdy z dětství. Možná Vás odstrčili nebo podvedli kamarádi. Možná jste byli zrazeni či nepochopeni rodiči. Možná jste zažili jinou událost, kterou jste vnímala jako konec světa.

Já jsem stál ve dvaceti letech na mostě a chtěl jsem se zabít. Nevěděl jsem, že tu duševní bolest tak brzy zapomenu. Ba že mi ta událost přinese prvního velkého přítele, který mě tehdy skočit nenechal (viz kniha o zvládání osamělosti Sami). Ano, i ta nejbolestnější chvíle se může proměnit ve Vaši vděčnost. I odchod člověka, který Vás nemiloval a uvolnil tím místo pro někoho lepšího. Pro někoho, koho byste jinak možná nikdy nepoznali.

Jak Vám mohu pomoci

  1. Trápí Vás myšlenkové vzorce, pochybnosti, strachy, vnitřní nastavení, se kterým neumíte hnout? Potřebovali byste začít nový život a nevíte jak? Kniha Znovuzrození je k dostání pouze zde.
  2. Komplikuje Vám jakoukoli změnu duševní bolest? Zneužívají Vás lidé? Čelíte manipulaci? Máte smůlu na vztahy? Zasáhlo to už Vaši podstatu – Vaši sebelásku, sebevědomí, sebehodnotu? Potřebujete se především pročistit, uzavřít minulost a obejmout svou duši? Kniha Lék pro duši je k dostání pouze zde.
  3. Potřebujete o svém trápení mluvit? Přijďte na Setkání. Místo si bez ohledu na téma svého dotazu rezervujte zde.
O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart