Google podcasts 
Spotify 
Apple podcasts Nemít uzavřenou minulost, a přece potřebovat blízkou duši. Zdánlivý hazard. Předpoklad, že vytvoříte nového převozníka (viz Proč se po rozchodu potřebujeme pročistit). Ale co když sami nedokážete být? Co když právě kvůli zranění potřebujete lásku, obejmutí, porozumění, vyslechnutí? Co když potřebujete VZTAH, byť mu zatím nedáváte přívlastek partnerský?
Denně od Vás dostávám v průměru osm set příběhů plných duševní bolesti. Některé tyto příběhy jsou velmi toxické. Týkají se například člověka, který byl v dětství sexuálně zneužíván, nebo vlastními rodiči prodáván k prostituci, nebo mu bylo jinak ublíženo, i v dospělém životě. Společným znakem těchto příběhů je, že si všichni respondenti nesou z minulosti nějaké zranění. A právě toto zranění způsobuje nedůvěru k lidem. Pak dochází k psychologickému paradoxu: Ten, kdo potřebuje pomoc, se pomoci bojí. Jak si takoví lidé mohou najít nový vztah, když se bojí druhých, bojí se jim věřit, a není se jim co divit, jestliže v minulosti za důvěru obdrželi bolest?
To je jeden z důvodů, proč vznikl Lék pro duši. Sebeterapeutická kniha, určená i pro uzavřené lidi, kteří k terapeutovi nikdy nepůjdou, a přece jsou plní zranění – a proto potřebují pomoci. Vím, jaké je být v jejich kůži. Sám jsem to ve dvaceti letech, když jsem stál na mostě a chtěl se zabít, zažil. Vím, co jsem potřeboval slyšet a jak své trápení vyřešit KONSTRUKTIVNĚ.
3 doporučení
Těm, kdo potřebují vztah, a přitom se ho bojí, dám tři rámcová doporučení. Prosím, přemýšlejte o každém z nich. A věřte, že vím, proč Vám ho dávám.
- Nikam nespěchejte. Nepotřebujete nutně další partnerský vztah, další zranění. Víc potřebujete obezřetnost, opatrnost, tedy rozum mnohem víc než emoce. Je v pořádku, když za současné situace odstraňujete ze svého slovníku cit či zamilovanost. Úplně stačí, když se nebudete otevírat partnerství, ale přátelství. Ovšem ne ledajakému. Jinými slovy: Otevřete se, ale ne kdekomu. Moje doporučení zní: Ať má ten, s kým se poznáte, nějakou společnou zálibu, společný dobrý pocit z něčeho. Nebo, pokud neví o zdroji dobrých pocitů, ať má zkušenost se zraněním. Ideálně ať sám zažil dno – jako Vy. Takový člověk už pochopil, k čemu je třeba vztah, proč od někoho pomoci. Ale – a to je ještě důležitější – též se mohl naučit, že být na dně zvládne sám. Že vztah s Vámi nepotřebuje životně nutně. Spíše jen proto, aby s Vámi zvládl víc, než zvládne jenom sám. Přesně to byste měli cítit i Vy.
- Ať v tom vztahu, zpočátku nijakém, vztahu bez přívlastku, není žádné MUSÍŠ, ať je tam jenom CHCEŠ. Žádné musíme se vidět, musíme si povídat, musíme se dotýkat. Ale: Chceš se vidět? Chceš si povídat? Smím se Tě dotknout? Všechno dělejte tak, aby Vám spolu bylo dobře. Ani jeden nedělejte nic, co Vám dělá špatně. Když Vám totiž spolu bude dobře, nebudete mít žádný důvod se nevídat. Začnete se více poznávat, postupně si i pomáhat. Nesmíte nikam spěchat, ani nemáte kam – je-li to dobrý vztah, máte na něj celý život. Ano, už to je vztah.
- Nastavte si svá pravidla. Vy dva, nikdo další. Pamatujte: Neexistuje žádná norma, po jaké době by dva lidé měli být „už přátelé“ nebo dokonce „už partneři“. Nikdo cizí Vám do toho nemá co mluvit. Postupujte právě tak, jak Vám je příjemné, momentálně přirozené a vlastní. Když Vám spolu bude dobře, budete spolu rádi; když spolu budete rádi, budete chtít spolu být častěji; když spolu budete častěji, ba stále častěji, začne to být už přátelský vztah, ba víc než přátelský vztah. Ne proto, že musí, že už jste spolu tak dlouho, že „musíte spolu spát“. Uděláte to, až budete chtít. Možná nikdy ne, možná jednou ano. Ale už ten rozdíl v tomto společném přístupu Vám umožní ODLIŠIT to, co bylo a bolelo, od toho, co je a naopak uzdravuje. Čím déle k sobě budete trpěliví a ohleduplní, tím odlišnější oproti minulosti to bude a tím víc si budete uvědomovat, že jste konečně potkali někoho speciálního. Někoho, kdo není ledaským, ale Vaší spřízněnou duší. (Nicméně o tom už pojednávám v samostatné knize rozpoznávání osudových vztahů JáMy spřízněných duší).
Učte se dávat si čas. Ale také nespoléhat se pouze na něj. Čas neuzdraví duševní bolest. Čas Vám jen umožní si na duševní bolest zvyknout, naučit se s ní žít. Nicméně pořád ji budete cítit. Pokud k pouhému čekání nepřidáte akci. Detailně o tom píšu v Léku pro duši.
Jak Vám mohu pomoct
Pokud máte odvahu o svém problému mluvit, přijďte na Setkání. Získáte nové náhledy na svůj problém i způsoby řešení. Místo si můžete zajistit pouze do vyprodání kapacity zde.
Pokud se nechcete otevírat, vyřešte svůj problém o samotě. Kniha Lék pro duši je pro Vás zde.