Čelíte pomluvě? Nebo jste sami tím, kdo si umanul někoho pošpinit?
Kolik duševní bolesti to přináší nejprve jednomu, a pak i druhému, když nemůže vrátit následky, které zavinil! I na tohle cílí Lék pro duši, moje nejnovější kniha, kapesní terapeut pro každého, kdo si potřebuje rychle a spolehlivě odpomoci od smutku, úzkosti, nástupu deprese. Kniha je k dostání pouze zde.
Nevrátíš…
Osobně si už od dětství nesu v hlavě jeden poučný příběh: Špatný žák šířil zlá slova o svém učiteli. Jednou pravda vyšla najevo a žák prosil učitele o odpuštění. Učitel navrhl: „Aby ses polepšil, musíš nejprve porozumět tomu, co jsi způsobil. Vezmi několik polštářů, roztrhej je a nechej vichr všechno peří roznést po kraji.“ Žák sklopil hlavu a poslechl. Vyklepal do větru několik polštářů, chmýří se rozlétalo po celé okolí. Učitel na to: „A nyní běž. Posbírej všechna ta pírka a navrať je zpátky do polštářů – jen tak bude všechno jako dřív, jen tak navrátíš mou čest.“ Žák zrozpačitěl: „Ale, mistře, to není možné. Vítr rozfoukal peří ani nevím kam.“ Učitel přikývl: „Jako lidé Tvou pomluvu. Vidím, že již chápeš, jakou moc má zlé slovo. A proč je nemožné škodu, kterou způsobí, zpětně odčinit. Proto Ti odpouštím. Hodně ses naučil.“
Víc mysli na karmu…
Lék pro duši je o bolesti, kterou lze odstranit (korekce), ale které lze i zabránit (prevence). Obsáhle popisuje karmu lidského jednání a to, jak lze vlastním chováním ovlivnit své zdraví.
DALAJLAMA rád uvádí příklad zahořklého souseda, který nás pomlouvá proto, abychom se cítili špatně: „Ztratíme-li sebekontrolu a rozvine-li se v nás nenávist, pak MY začneme trpět horším trávením, NÁŠ spánek se naruší, MY budeme nuceni užívat prášky, NAŠE nálada se zkazí, NÁM se přátelé začnou vyhýbat, NAŠI tvář pokryjí vrásky a vůbec se MY budeme trápit a zhoršovat SVÉ zdraví. A náš soused? Ten bude šťastný. Jeho přání se vyplní, budeme zlomení, aniž by nám sám způsobil jakoukoli přímou újmu. Způsobíme si ji totiž duševně sami.“
Načež dodal: „Když navzdory křivdám zůstaneme klidní, zdraví nám NAOPAK bude sloužit dál a neztratíme optimismus, radost ani přátele. A tím NAOPAK do mysli svého souseda zaneseme chmury. To ON začne trpět horším trávením, JEHO spánek se naruší, ON bude nucen užívat prášky, JEHO nálada se zkazí, JEMU se přátelé začnou vyhýbat, JEHO tvář pokryjí vrásky a vůbec se ON bude trápit a zhoršovat SVÉ zdraví. A to je jediná moudrá cesta, jak oplácet těm, kdo nás chtějí ranit. JEJICH vlastní karmou.“
Vím, že je to těžké. Nezvládne to každý. Slabý ne. Proto Lék pro duši učí člověka sílit. Zvládat s ním ten nejtěžší boj, který se odehrává na největším bojišti světa. V naší hlavě.
Jak udolávají své slabosti úspěšní
V Léku pro duši jsou ověřené sebeterapeutické metody, které zvládne každý. Pomohou. Často souvisí s vlastním způsobem přemýšlení. Ukážu to právě na pomluvě a příkladu lidí, kteří se na ni naučili jinak nahlížet a pracovat s ní po svém, pozitivně, konstruktivně. Inspirujte se také:
„Oni nemluví o Tobě, ale o sobě.“ Pablo Picasso
Když roku 1973 zemřel PABLO PICASSO, začalo se zpochybňovat autorství jeho děl. Některým lidem přišlo nemožné, že by jeden člověk za jeden život mohl vytvořit dvacet tisíc uměleckých artefaktů. To nejde stihnout! reptali.
„A měli pravdu. Oni by to nestihli. Neměli by kdy, až příliš zaměstnaní posuzováním druhých lidí,“ říkal Pablův syn Claude.
V roce 1991 zase probíhaly oslavy dvousté výročí úmrtí WOLFGANGA AMADEA MOZARTA. Rojily se podobné spekulace, že ani on nemohl všechny své skladby zkomponovat sám. Vždyť žil jenom pětatřicet let! Přesto mu bylo připisováno šest set skladeb, z toho čtyřicet symfonií. Průměrně by tedy musel složit více než jednu symfonii každý rok, a to už od svého narození.
„Pro lidi, kteří mají problém uskutečnit ve svém životě byť jeden jediný sen, je osobní problém, když si své sny uskutečňují druzí. Vadí jim zrcadlo, které svým úspěchem nastavují. Uvědomují si o to víc, co sami nedokážou,“ odpovídal jim sám Mozart ve svém deníku.
„Je to nemožné! To nejde!“ Prognózy, které jsou k smíchu hned poté, co je někdo jiný svými vlastními skutky vyvrátí. „Nedivme se zlobě, kterou přitahuje ten, kdo jiným ukazuje, co sám zvládne a oni ne,“ horoval už PLATON. Dodal známou větu: „Závist je třeba si zasloužit.“
„Kdykoli poleví názory, že něco dělám špatně, říkám si, že něco dělám špatně.“ Demosthenes
Koktal, šišlal, drmolil. Přesto si DEMOSTHENES ve čtvrtém století před naším letopočtem usmyslel, že se stane athénským řečníkem. Lidé se smíchy plácali do stehen.
Jenže pak na sobě začal pracovat. Horlivě se učil správnému přednesu a výslovnosti: Frázoval do kroku, když stoupal na horu… Snažil se překřičet příboj… Mluvil s plnou pusou kamínků… A začal se zlepšovat. To byla pro posměváčky pohroma. Už se mu nesmáli. Naopak, začali ho nenávidět.
Tvrdili, že to nemůže být on, ale jeho dvojník. Vymýšleli si, že v pozadí stojí určitě někdo, kdo za něj správně vyslovuje, zatímco Demosthenes jen mlčky otevírá ústa. Nedokázali unést, že se skutečně stal autorem nejslavnějších proslovů.
Když nestačily posměch nebo nenávist, musel přijít poslední možný přístup – obdiv. Čtyřicet let po Demosthenově smrti athénský lid postavil vysmívanému muži sochu z bronzu. Na podstavci stál vyrytý nápis: „Kdybys měl, Demosthene, stejnou tělesnou sílu jako mentální, Makedoňané by nikdy nedobyli helénskou zem.“
„Znám jedinou adekvátní odpověď na nevraživou kritiku: Neříkat nic, nedělat nic, protože ona sama je nic.“ Tomáš Baťa
Povím Vám dva příběhy.
Ten první: Čtrnáctiletého ševce vyhodili ze zaměstnání. Vrátil se k otci, také obuvníkovi, ale nepohodl se s ním. Odjel k sestře, která mu pomáhala rozjet vlastní ševcovskou dílnu. Ta záhy zkrachovala. Zůstal jen zadlužený ctižádostivý kluk.
Ten druhý je z doby o třicet let později: Firma Baťa ovládla přes polovinu československého vývozu.
Pro mnoho posluchačů jako by šlo o dva různé příběhy. Jenže ta úspěšná firma patřila tomu dříve neúspěšnému klukovi. TOMÁŠ BAŤA čelil během svého osobního růstu mnohokrát pohrdání, odrazování, posměchu. Ale naučil se soustředit na pozitivní činy – ty, které mu pomáhaly, ne které ho oslabovaly. Naučil se nikdy nereagovat negativně. „Než bych si hloupě kazil náladu, raději jsem se zaměřil na smysluplné řešení problémů, které se mezitím kupily.“
Moudří lidé říkají, že člověk je jako loď v moři. Nepotápí se vinou vody, která je všude kolem, ale vinou té vody, která pronikne do ní. „Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř,“ říká stará moudrost. Pamatujme si to.
„Pro lidi, kteří nás pomlouvají, nikdy nejsme středobodem vesmíru. Naopak, tím středobodem jsou pro sebe oni.“ Angelina Jolie
„Mým nejhorším životním omylem byla domněnka, že mě úplně každý řeší. A mým nejlepším životním prozřením bylo zjištění, že ve skutečnosti jsem každému ukradená.“ To říká žena, jíž kdekdo záviděl muže. Brad Pitt byl majetný, půvabný, žádaný. „Nikdo si neumí představit, kolik nenávisti je v lidech, a jak je strašné, když se všechna nenávist těch lidí spojí proti Vám,“ říkala ANGELINA JOLIE, která stále čelila výčitkám, že je na Bradovi hmotně závislá. Snažila se to vyvrátit. Kromě herectví i režírovala, ukazovala velké srdce adopcí dětí, kterých měla nakonec šest. Nic z toho veřejnosti nestačilo. „Byla jsem na tom stále hůř zdravotně. Zlobila jsem se, že mě ničí lidé. Ve skutečnosti jsem se ničila sama tím, že jsem lidem přikládala takový význam.“
Z obav před rakovinou si nechala amputovat obě prsa, vaječníky i vejcovody. Hořce paradoxní je to, na co pak Angelina přišla. „Jednou jsem si nasadila černé brýle, klobouk hluboko do čela, límec svého kabátu jsem vytáhla až k uším a takto anonymně jsem vyšla mezi lidi. Dlouhý čas na rušném náměstí jsem nastražovala uši, kdy o mně někdo promluví. Přitom ti lidé mluvili jen o sobě. A tehdy mi došlo, že když mě druzí pomlouvají, vůbec jim nejde o mě, ale o sebe. Nepotřebují mi ublížit, jen sobě ulevit od svých bolestí a komplexů. Jsou to vlastně velmi nešťastní lidé.“
„Jsem jako kámen – ke chvále i kritice.“ Don Miguel Ruíz
Mexický spisovatel, kterého dnes známe jako autora Čtyř dohod, ještě ve svých padesáti letech prodělal těžký infarkt a strávil devět týdnů v kómatu, pak dalších osm let ve velkých bolestech. Ničilo ho, jak si bral cizí slova osobně. Pak sedl a sepsal své životní dílo. „Dnes, když mě někdo odsuzuje nebo hodnotí, proměním se v kámen,“ usmívá se DON MIGUEL RUÍZ. Co tím myslí? „Chvalte kámen. Kritizujte kámen. Ani jedno nic nezmění na tom, jaký je. Vnímáte-li ho dobře, či špatně, pokaždé je to jen Vaše projekce. Slýchat pochvaly sice může být hřejivé, tak jako slýchat urážky mrazivé, ale to je způsobeno pouze energií vycházející z úst autora těch slov, není to energií kamene.“
Pět doporučení
- Starejte se méně o to, co si o Vás myslí druzí, a více o to, co si o sobě myslíte sami.
- Žijte život podle sebe, ne podle druhých. Rozhodnete-li se žít podle sebe, můžete být šťastní. Rozhodnete-li se ale žít podle druhých, pak bohužel nikdy šťastní nebudete, protože není možné se zavděčit úplně všem.
- Naslouchejte lidem s pozitivní energií, vyrovnaným a podporujícím. Není Váš problém to, co druzí říkají. Ale je Váš problém, když přikládáte váhu a věnujete energii negativním lidem.
- V jakémkoli okamžiku, klidně v příštím, Vás může kdokoli pomluvit. Bohužel, tomu nelze zabránit. Nad lidmi s negativní energií nelze vyhrát, ani s nimi nelze bojovat, protože oni bojují pouze se sebou.
- Učte se od nich odpojovat. Pokud jim nemůžete pomoci, neubližujte jim. Oni si už dost ubližují sami. Neoplácejte negativně. Tmu nejde vyhnat tmou. A negativní činy prostě nedokážou přinést pozitivní život. Ani jim. Ani Vám. Ostatně, Lék pro duši vysvětluje, jak člověka ovlivňuje jeho vlastní energie.
Jak Vám mohu pomoci
- Kniha Lék pro duši vychází 7. června. Už nyní ji můžete získat v předprodeji o 120 Kč levněji. Nemusíte nikam chodit, jen si ji rezervovat zde. Přijde Vám pak rovnou domů.
- Máte problém, který se mnou chcete probrat? Využijte Setkání se mnou. Teď se dvě středy po sobě zaměřuji na práci s dětmi. Přijďte. Své místo si můžete rezervovat zde. A to i na další témata a termíny.