Měl lesknoucí se oči od slz, když přišel na Setkání. Prosil mě o sejmutí balvanu, který nosil v sobě a který si neuměl odpustit.
Tím balvanem byly výčitky. Týkaly se slov, která měl říct milované ženě. Ale neřekl. „Vyčítám si, že jsem jí nestihl říct spoustu slov.“ Ta žena totiž zahynula při autonehodě.
„Nestihl to“, přitom spolu žili dlouhý čas. Každý den měli příležitost mluvit. Také mluvili, ale jen o všedních, provozních záležitostech. Muž věřil, že jsou důležité. Bohužel teprve časem doceníme skutečnou důležitost zdánlivě nedůležitých věcí. Jako slov, která dokážou zlomit srdce, zůstanou-li nevyslovená.
„Nestihl jsem jí to říct,“ opakoval a vyjádřil jednu z duševních bolestí, které samozřejmě také věnuji svou nejnovější knihu Lék pro duši. Aby člověk nepotřeboval nutně terapeuta, ale byl schopen provést sám sebe ze strany Neštěstí přes most Řešení na stranu Vyřešení.
Lék pro duši je stavěn na prevenci i korekci. Tedy co dělat (preventivně) pro to, aby se konkrétní problém nestal. Ale také co dělat (korektivně) poté, co se konkrétní problém stane. V Léku pro duši řeším nespočet duševních bolestí a úhlů náhledu, s mužem jsem probral korekci jeho trápení, nicméně Vám zde doporučím prevenci. Věty, které vysílat zabere jen okamžik, ale přijímač si je pamatuje týdny, roky, někdy celý život. Slova jsou totiž energií, která se jen tak nerozplyne. Zůstává v prostoru, včetně nás. Proto, ABYSTE NEPOTŘEBOVALI Lék pro duši, následující slova se zdají jako nic, ale pro Váš protějšek mohou – zejména v těžké chvíli – znamenat úplně všechno.
Miluji Tě
Je to jen 8 písmen, ale neobyčejnost jim dává melodické seřazení – vytvářejí nádherný vnitřní pocit. Ten zahrnuje toho, kdo ta slova vyslovuje, i toho, kdo je přijímá. Kdo se naučí ta slova říkat sobě, má dvojnásob nádherný pocit – jako jejich odesílatel i příjemce. Pokud je pro Vás někdo tak důležitý, že je až blízký, neotálejte. Lidská srdce jsou nejčastěji lámána slovy a skutky, které druhý nevysloví nebo neuskuteční.
Nebo se snad bojíte, že Vám to slovo nepůjde ze rtů – že budete mít knedlík v krku? Mám pro Vás alternativu. Totéž můžete vyjádřit ústy ještě jinak. Ne slovy, ale činem. Polibek je mezinárodní řeč. Navíc příroda nás právě na rtech vybavila příjemnými pocitovými receptory. Učíme-li se tedy ještě po delším mlčení „Miluji Tě“ říkat, v mezidobí to zkusme vykonat.
Děkuji Ti
Mnozí se domnívají, že poděkování musí přijít až za nějakou laskavost, službu, pomoc. Přitom „Děkuji Ti“ patří i každému okamžiku, který nás posune dál. Ať je totiž zážitek „dobrý“, či „špatný“, pokaždé je užitečnou zkušeností. I krize, kterou jsme dokázali překonat, protože nám pomohla uvědomit si, co je pro nás důležité.
„Děkuji Ti“, podobně jako „Miluji Tě“, nás nesmí mást druhou osobou jednotného čísla. Zvláště během krizí bychom ho měli směřovat i k sobě. Děkujme si za maličkosti. Motivujme se jím. Poděkování přispívá k vnitřní vyrovnanosti a klidnému stavu mysli.
Zasloužíš si lásku
V osamělosti lidé často podléhají klamu, že nemají dostatečnou hodnotu. A je lhostejné, zda se tak cítí sami, nebo vedle někoho druhého.
Nepodceňujme přírodu. Ta nás záměrně vytvořila tak, že s chybami, které jsou v lidském životě nevyhnutelné, se zdokonalujeme a s každým dnem jsme o něco moudřejší než včera.
Ano, ten zpětný pohled na chybu je bolestivý. Kdykoli se ohlížíme, připadáme si jako hlupáci. Jasně vidíme, co jsme zkazili. Zapomínáme však, že to vidíme jen proto, že jsme se už ponaučili – že dokážeme jasně rozlišit chybu a neopakovat ji. Díky dané zkušenosti.
Proto pamatujme: Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se něco nového naučili. Všichni jsme v každé chvíli dost dobří na to, abychom se mohli obdařit láskou a respektem za to, co prožíváme. Pokud to dokážeme, zjistíme, že čím víc lásky dáváme sobě, tím méně jí potřebujeme od druhých; respektive čím víc lásky dáváme sobě, tím víc jí jsme schopni dát druhým.
Jako ne dost dobří si připadáme, když jsme ve špatném prostředí. Bez lásky. Ovšem ta neláska začíná už v nás. A partnera máme právě proto, aby nám pomohl lásku uvnitř sebe najít.
Ty to zvládneš/Spolu to zvládneme
Kvetou ty páry, které se naučily, že stojí na stejné straně, ne proti sobě. Že problémy jsou společné, ačkoli se zdánlivě týkají jen jednoho z partnerů. Důvod je v tom, že partner je součástí vztahu a co prožívá, to přímo ovlivňuje i vztah, potažmo druhého partnera.
Učme se tedy čelit problémům SPOLU. Každou prohru vnímat jako truhlu, která obsahuje zlatý poklad – zkušenost, ponaučení, posun člověka. Dlouhodobé vztahy nejsou ty, v nichž lidé neprohrávají, ale ty, ve kterých lidé stojí při sobě tím víc, čím spíš to potřebují.
Promluvme si teď o všem, co Tě trápí
Nejdražší hodnotu, kterou můžeme druhému dát, je čas. Dáváme mu totiž kus svého života, který už nikdy nevrátíme zpátky. A současně mu tím říkáme, jak je pro nás hodnotný a jak nám záleží na jeho štěstí. Podstatné je, aby komunikace mohla dospět i ke dvěma klíčovým větám, které v těžkostech vztah zachraňují.
První z těchto vět je:
Omlouvám se Ti
Pokud chcete druhému nutkavě něco vydatného říct a nevěříte si na více než dvě slova, použijte tato. Obsahují všechna předchozí. A navrch říkají: „Záleží mi na Tobě.“
„Omlouvám se“ má kouzelnou moc, protože ulevuje dvěma lidem naráz – tomu, kdo se cítí ublíženě, i tomu, kdo se možná provinil. Pocit viny je jako rána, která trvale mokvá. A je jedno, zda se vinni cítíme sami, nebo zda nám vinu přisuzuje ten druhý. Často nepomáhá se hádat a nepomáhá ani mlčet. Protože v prvním případě se rána rozrýpává a ve druhém neřešený problém dál hnisá. Omluva je nejlepší způsob, jak mít v každém sporu poslední slovo.
Existuje jediný případ, ve kterém se nikdy neomlouvejme – tehdy, když v tom, za co bychom se chtěli omluvit, hodláme pokračovat. Pak by to byla lež, kterou bychom znehodnotili druhého i sebe. Jak to, že oba? Protože naše těla jsou ve skutečnosti jeden společný organismus. Kdykoli říkáme něco jiného, než si myslíme, trápíme tímto rozporem jak sebe, tak (výhledově) druhého. Jsme jako sabotér, který strká hřebík do elektrické zásuvky. A neuvědomuje si, že ránu odnese především sám.
„Omlouvám se“ je mast, která se aplikuje z jedné strany. Z druhé strany (od protějšku) následuje hojivá náplast jménem:
Odpouštím Ti
Odpustit znamená ulevit. Nejen sobě, ale i druhému. Odpustit svým způsobem znamená zbavit slabosti, a tudíž posílit.
Pár, který prochází zradou nebo jiným druhem rozpadu, je slabší, než býval. A naopak pár, který prochází odpuštěním, je silnější, než býval. „Odpouštím Ti“ totiž ve dvou slovech koncentruje toto: „Beru na vědomí, že lidé chybují. Odpouštím Ti, že se potřebuješ něco naučit – například jak se chovat k těm, kterým na Tobě záleží. A sobě odpouštím, že jsem také člověk, který chybuje například tím, že si cizí slova a činy beru osobně; že pořád věřím, že druhé ovlivním nebo změním, ačkoli to není možné; a kterému trvá poněkud déle, než se i z těchto svých chyb poučí.“
Pamatujme, že v páru jsme na jedné lodi. Kdykoli pádlujeme proti sobě, loď stojí. A pokud proti sobě pádlujeme stále vehementněji, hrozí její převrácení.
Ano, možná se v našem vztahu stalo v minulosti něco špatného. Ať to bylo cokoli, byla to jen jedna kapitola. Jen na nás záleží, jestli pro tuto kapitolu zavřeme celou knihu, nebo zda se pokusíme společně napsat kapitolu další, dospělejší, ponaučenější, moudřejší.
Tři doporučení
- Chovejte se ke slovům jako ke kamenům. Rozumně poskládanými slovy se dá vybudovat chodník, most, cesta, která spojí dva lidi. Bez rozmyslu naházenými slovy se vytvoří halda, přehrada, zeď, která dva lidi rozdělí.
- Myslete. Ublížit slovem je stejně snadné jako vzít kámen ze země a mrštit ho do do řeky. Problém je, že nikdo neví, jak hluboko takové slovo, tak jako kámen do řeky, zapadne, kde uvízne a zda se ho vůbec podaří ještě někdy vyjmout. Tíživá slova dokážou zůstat v člověku i po celý život.
- Slovo je základem komunikace. I Bible jím začíná: Na začátku bylo slovo. Dbejte na dobrou energii. Ať vytváříte dobrou komunikaci, která právě prvním slovem začíná.
Jak Vám mohu pomoci
- Konzultace jsou plné do konce měsíce. Několik volných míst na Setkáních je ještě zde. Přijďte, pokud máte trápení.
- Pokud máte trápení a bojíte se za mnou přijít, využijte Lék pro duši. Hlavně sami sobě dejte šanci na vyřešení problému. Rozumím Vašim splínům typu „Mně to určitě nepomůže“. Ve skutečnosti Vám neřešení nepomůže. Pojďte za řešením. Udělejte konečně něco pro sebe. Kniha Lék pro duši je v předprodeji zde. V knihkupectvích nebude.