Proč spánek nepomáhá, je-li unavená duše

Byli jste někdy tak přetížení, potažmo tak vyčerpaní, že jste nebyli schopni spát?

Znělo to ostatním jako paradox? Přece vyčerpaný člověk padne, lehne a chrání…

Ne nutně. Existuje stav, kdy potřebujete vypnout, ale hlava to nedokáže, kdy potřebujete odpočinek, ale organismus Vám to nedovolí. Je to rozpoložení podobné tomu, kdy víte, že potřebujete spát, protože Vás třeba další den čeká náročná cesta nebo jednání, ale PRÁVĚ PROTO usnout nemůžete. Hlava šrotuje, přežvykuje, provádí – anglicky řečeno – setrvačníkový overthinking.

Je to problém neuzavřené minulosti, palčivého problému, který se vleče a vyčerpává Vás. Jako když neumíte plavat, nebo umíte, ale dochází Vám síla. Držíte se zuby nehty nad hladinou. Už dál nemůžete, potřebovali byste oddech, ale právě ten Vám pud sebezáchovy nedovolí.

Mezi mé kurzy, které hojně využíváte, patří Jak nevyhořet. Na jeho základech stojí také Znovuzrození, kniha popisující jednotlivé kroky k zahájení nového života, když ten současný Vás trápí či dokonce ničí. A to ať vnějšími okolnostmi, jež na Vás doléhají, nebo vnitřním nastavením, které si nesete z dětství (ze svých mozkových synapsí, detailně se konkrétně této problematice věnuje kurz Cestou vnitřní síly).

1. Duševní očista

Proč vůbec spíme? Protože život potřebuje změnu. Výkonnost potřebuje regeneraci. Můžeme být sebešpinavější, ale očista nám nejenže odstraní špínu, ale i prosvětlí emoce. Člověk, který si projde očistou těla, je jako znovuzrozený. A totéž se týká očisty mysli (ducha) nebo duše.

Jinak řečeno: Člověk je nastavený na vysokou výkonnost, ale musí myslet i na odpočinek.

Spánek pomáhá regenerovat tělo, protože tělo se ve spánku nehýbe, ocitá se ve stand-by režimu, kdy je sice v relativní pohotovosti, ale nespotřebovává tolik energie. Z téhož důvodu spánek regeneruje mysl, pokud vědomá mysl hluboce spí. V tom momentu je „vzhůru“ pouze duše a její vědomí, kterému se říká podvědomí. Vědomí duše má v té chvíli rajský klid, téměř stoprocentní energii k dispozici, může si protřídit všechny bolesti a trápení za poslední dobu a je vysoce efektivní. Možná se Vám stane, že se uprostřed noci vzbudíte a znáte odpověď na rébus, který jste v průběhu dne nebyli schopni rozluštit. Není to náhoda. To se jen vědomí přestalo plést do práce podvědomí. Dalo mu čas, prostor a hlavně klid.

Budí-li se tedy člověk unavený i po dostatečně dlouhé době strávené posteli, ba i po dostatečně dlouhém spánku, znamená to, že možná odpočíval jen v mělkém režimu, či příliš přerušovaném, a nabití baterií neproběhlo optimálně. Jako když mobilní telefon spojíte se zdrojem elektřiny, která bude chabá, pomalá, nespolehlivá. Nenabije se. Naopak po zapojení do běžného pracovního režimu bude rychle vybitý. Během spánku si tedy potřebuje odpočinout jak tělo, tak mysl, ale rovněž podvědomí. To se potřebuje zbavit bahna, zbytečných zátěží, a právě období spánku slouží protřídění, inventuře, dokončení načaté práce. Příměr: Jako když si potřebujete uklidit v pokoji a konečně Vám do něj nikdo nevstupuje, nepřihazuje další bordel (problémy k řešení – což během dne může provádět vědomí, vyhodnocující stále další zranění, důležité výzvy a úkoly k pozdějšímu dokončení).

Není to tělo nebo mysl, co je na nevyspalém člověku unavené. Je to duše.

Duši trápí, když trápíme sebe. Když za dne vedeme prázdný, bezcílný a zbytečný život, nebo ho tak vnímáme. Možná vůbec špatný není, to jen my ho tak vyhodnocujeme – třeba vlivem jiných, toxických lidí v našem okolí, kteří nám omlacují o tvář naše neúspěchy, neschopnosti, nepřitažlivosti. Tím v nás vrší pocity mizernosti, viny, nedostatečnosti. Jako bychom neměli svých starostí dost. Přítomnost nám pak může připadat tak nesnesitelná, že si s ní už neumíme poradit. Rezignujeme. Ale to duše nechce. Nevstoupila do nás proto, abychom život vzdávali. Žijeme, abychom žili! Proto duše komunikuje prostřednictvím emocí. Je to nejsrozumitelnější semafor, který chápe i malé dítě. Krásný pocit = zelená. „To je ono, takhle žij, jen pokračuj, neboj se, jeď dál, nic se Ti nestane (tou křižovatkou projedeš bezpečně).“ Špatný pocit = červená. „Přestaň, zastav, takhle nemůžeš dál, musíš něco změnit – a hned (jinak Tě v křižovatce něco smete)!“

2. Úloha mysli

Člověk ovšem nemá jen cit, emoce. Má také rozum. Protože emoce nestačí. Nestačí vysílat člověku informaci, jestli jedná špatně, či dobře. Člověk potřebuje umět také jednání změnit. K tomu má rozum. Toho pomocníka, který by měl reagovat základní otázkou: Mně není dobře? PROČ mi není dobře? JAK mám reagovat, aby mi bylo lépe?

Kdo nepoužívá rozum, reaguje pouze na následek – cítí špatný pocit, nechce ho cítit, a tak si vezme prášek na bolest hlavy nebo na spaní. Tím vyřeší následek – nebude, alespoň chvíli, cítit špatný pocit. Jenže problém nespočívá ve špatném pocitu nebo neschopnosti usnout, nýbrž v tom, PROČ se člověk necítí dobře, PROČ nemůže usnout. Problém spočívá v příčině.

Existují prášky, které fungují rychle. Znecitliví emoce. Člověk přestane cítit bolest. Nabude dojmu, že se vyřešila příčina bolesti. Ve skutečnosti se vyřešil jen následek. Prášek nezmění nic na jednání člověka, které způsobilo přetížení. Ba dokonce člověk, jehož za pomoci prášku přestala bolest hlava, pokračuje v původní činnosti, a tím si kumuluje problém ve svém těle. Duše by ho samozřejmě ráda varovala, ale člověk ji nevnímá, nemůže, necítí emoce. Jinak řečeno: Když nemůžete spát, potřebujete začít přemýšlet, kde je příčina. A ta není v nespolknutém prášku.

Myslet. O to jde. Pochopitelně existují prášky, které znecitliví nejen emoce. Člověku se zastaví myšlení, přestanou se rojit myšlenky, aby vypnul. Ale bohužel právě v době, kdy je k přemýšlení nucen a kdy začít myslet potřebuje. Konstruktivně. Pozitivně. Konečně stavět. Nejen pořád bořit. Vrátím se k příměru s vyčerpaným (ne)plavcem: Představte si, že se z posledních sil plácá na hladině a volá „Já už nemůžu, pomozte mi.“ Načež Vy mu píchnete injekci, aby mu vypnuly svaly. Aby se už přestal trápit. Aby už necítil bolest. Aby už nevyvíjel snahu. Ale on ji vyvíjel proto, že potřeboval přežít.

Mozek je nástroj přežití. Všechno v něm má svůj důvod. Mozek ví, že cítíme deficit. Například lásky. Když se vydáváme ze vší lásky, ale žádnou nazpět nedostáváme, může nám – aby pro nás přítomnost byla snesitelnější a přežili jsme to – podsouvat rajskou myšlenku: „Však ten druhý se změní. On Tě určitě má rád. Ještě tomu dej čas. On si Tě brzy začne vážit.“ Mozek to nemyslí špatně. Bohužel, problém je v tom, že výsledek není závislý na nás, ale na druhém člověku. Jestliže on se nezmění, jestliže nás mít rád nezačne, jestliže si nás nezačne ani vážit, pak veškerá naděje mozku, jakkoli byla míněna dobře, ještě zhorší naše původní emoce – s každým dalším dnem, kdy si budeme uvědomovat hořkou realitu (On se nemění, nemá mě rád, neváží si mě) je život stále bolestnější. Ale ne naší vinou. Jen potřebujeme konstruktivně myslet. Dostat do svého života víc lásky. Nejen vůči druhým, ale i vůči sobě.

3. Smysl emocí

Kniha Znovuzrození stojí na přetvoření emocí čtenáře. Aby totiž člověk mohl být šťastný, potřebuje šťastnou přítomnou emoci. Štěstí se prociťuje pouze v přítomnosti, ale nemusí být nutně na přítomnost vázáno. Vysvětlím to: Když děláte něco, co Vás baví, máte z toho dobré pocity, a v tu chvíli jste šťastní. To je jasné. Šťastní ale můžete být i tehdy, když děláte něco, co Vás nebaví a nemáte z toho dobré pocity. Musíte si však jinak, rozumem, vytvořit dobrou emoci. Ne z přítomnosti, ta Vám nevyhovuje. Musíte například z budoucnosti. Z emoce zvané Těším se na TOHLE.

Příklad: Dnes Vás šéf otravuje nepříjemnou prací. Ta Vám vytváří špatné emoce. Není tedy divu, že jste nešťastní. ALE budete-li mít na dnešní večer dojednaný mejdan s přáteli, anebo sjednáte-li si ho nyní, budete se mít na co těšit. S myšlením obráceným na večer získáte dobré emoce a budete šťastní. Dokud se má člověk na co těšit, má pro co žít. Změní se tak přítomná emoce, pod jejímž vlivem pak i nepříjemnou práci zvládnete s lepší energií. Jinak řečeno – zůstanu-li u emocí v práci: Potřebujete dělat práci, kterou máte rádi, anebo mít rádi práci, kterou děláte, a to třeba i proto, že každý úspěšně odškrtnutý úkol Vás přibližuje mejdanu s přáteli. „Ať už to mám hotovo! Vzhůru do toho!“

Na dobré emoce nemusíte pasivně čekat – až se stane něco příjemného. Můžete si pro ně aktivně jít – přemýšlet, co máte rádi, co byste mohli mít rádi. Možná brzy uvidíte lidi, které máte rádi. Možná si brzy dáte dobrou kávu, kterou máte rádi. Možná se blíží okamžik, kdy konečně budete moci dělat to, co máte rádi. Ve středu mi jeden z účastníků Setkání se mnou svěřil, že navzdory problémům, které má, měl od rána krásné emoce, protože se těšil na Setkání se mnou. Najděte si (pokud to nemůžete nalézt v minulosti) nějaký zdroj radosti v budoucnosti. Pomozte někomu. Pomůže to i Vám. Večer se budete cítit platní, užiteční, smysluplní, svým způsobem vděční za to, že jste někomu mohli pomoci (že někoho potkal problém, jehož řešení jste znali) a že se tedy můžete těšit na den další. Co když i v něm potkáte člověka, který Vás bude potřebovat? Co když i zítra bude mít něco smysl? Co když se stane něco krásného? Co když budete mít oči dokořán a uvidíte něco krásného, co se možná už dlouhou dobu kolem Vás dělo, ale Vy jste to přes únavu, skepsi a zahleděnost do svého trápení vidět nedokázali?

3 doporučení

1. Kdykoli Vám bude smutno, naučte se těšit. Třeba na moment, až Vám smutno přestane být.
2. Dělejte si pozitivní program. Myslete na přátele a snažte se je vidět co nejčastěji. A nemají-li volno, buďte si nejlepším přítelem sami. Zapojujte rozum a přemýšlejte o tom, co Vás naplňuje a baví. Obhlížejte kina, divadla, jiné společenské události nebo naopak přírodu, památky, jiná místa, kde můžete být šťastnu sami.
3. Učte se být šťastni ne pasivně, ale aktivně – z konkrétního důvodu. Nečekejte, jaký bude den. Vstaňte a sami si ho utvářejte. Rozhodně se, jaký chcete. Aktivní? Tak si zasportujte. Pár dřepů, to stačí. Už tím si vyrobíte endorfin a dopamin, dva hormony štěstí, a zjistíte, že berete své štěstí do svých rukou. Myslete na energii, úsměv a sílu i v průběhu dne – při každé výzvě, která Vás potká a prověří. Berte tedy i špatné momenty nebo toxické lidi jen jako součást tréninku.

Jak Vám mohu pomoci

• Kurzy zaměřené na jeden problém a jeho řešení (typu Jak nevyhořet, Cestou vnitřní síly, Jak jednat s toxickými lidmi a další) pro Vás píšu každé dva měsíce. Vyberte si dle svého problému zde.
• Ani knihu Znovuzrození nelze sehnat v žádném knihkupectví. Pouze v tomto e-shopu zde, anebo v této kamenné prodejně. V ní se konají i moje Setkání.
• Počet míst na Setkáních je omezený. Chcete-li se potkat se mnou, místo si včas rezervujte zde.