Jak je možné zmanipulovat i inteligentního člověka natolik, aby chtěl zůstávat v místě, kde zažívá jen bolest? To je přece proti lidské přirozenosti – proti rozumu i citu! Tak zní námitky, které mi adresujete při Setkání. Právě proto jsem se rozhodl pro Setkání na téma Jak zvládnout strach a sebedůvěru. Jen pro omezený počet osob. Své místo ve dvou termínech si můžete zajistit zde.
Vyprávíte mi příběhy svých blízkých, kteří se blízkými postupně přestali stávat. Ať ze své vůle, nebo z jiné se s Vámi už nechtěli stýkat. Důvod? Říkali jste jim pravdu. Varovali jste je před někým, kdo jim ubližuje. Žádali jste je, ať odejdou. Ale oni odejít „nemohli“. Tak tomu říkali. „Museli“ zůstat. To je první typ případů. A druhý: Když Vy sami zažíváte ve vztahu bolest, avšak nikdo jiný to neví, a i kdybyste to někomu řekli, nepřipouštěl by to. „Cože, ten slušný, všemi oblíbený člověk že Vám ubližuje? Proč lžete? Snažíte se ho pomluvit, zničit? To Vy jste ti zlí, nemilující a nevděční!“
Ptáte se, jak se vytváří psychologická past na lásku? Pro všechny, kdo čelí toxickým vztahům, ať v práci/škole, rodině nebo partnerství, jsem vytvořil manuál Jak jednat s toxickými lidmi. Chcete vědět, jaké jsou stupně postupné manipulace? Jak je možné, že končí až ztrátou sebeúcty, přátel, potažmo sebe sama? Jak se to může stát i jinak úspěšným, zkušeným, opatrným a v minulosti zkoušeným lidem? Jak se může vzdělaný člověk propadnout do stavu, kdy za „jediného správného partnera“ považuje toho, kdo mu úmyslně ubližuje? Děje se Vám to, že si ve vztahu připadáte vším vinni? Že jste to pokaždé jen Vy, kdo se snaží dělat první vstřícný krok? Že si neumíte představit přijít o toxický vztah, ba opakujete, že právě toho, kdo se k Vám chová zle a pohrdavě, jako „jediného na světě“ milujete, a byť Vás před ranami nechrání, pevně věříte, že se změní a že Vám je přestane způsobovat?
Jak varuji v kurzu Jak jednat s toxickými lidmi, tyto vztahy dokážou člověku vzít všechno – nejen sebelásku, sebevědomí a sebehodnotu, ale i soběstačnost a zdraví. Pokusím se Vám nyní popsat, jak se to může stát, jakých šest fází může i bystrého člověka připravit o rozum a cit a jak lze z tohoto pekla vystoupit.
Když dobro mlčí
Ze Setkání vím, jak těžko se o těchto příbězích obětem mluví. „Ani mi to neříkej,“ brání se lidé, kteří mají svých těžkostí dost a chtějí v hlavě nosit svět lepší, než jaký ve skutečnosti je. I proto ti, kteří čelí zlu, nemají mnoho zastání. A není to jen trend této doby. Už Jean-Paul Sartre napsal: „Zlo je silné tam, kde dobro mlčí.“ Aktuální data jsou jasná: Průměrně dvě z pěti žen v Česku mají zkušenost s domácím násilím – psychickým, fyzickým, s kombinací. Zažívají to však i muži. S tím, že by oni mohli být oběťmi, se pojí ještě více nedůvěry. A když se přece objeví důkaz, přidá se také bagatelizace: „Bůh ví, jak to je. Třeba je to chyba té oběti. Třeba si o to bití koledovala. Navíc, proč zůstává s někým, kdo je na ni zlý? Může odejít!“ I tak vypadá nepochopení.
A proto Vás nejprve požádám: Opatrně, prosím, s odsuzováním. Kdo nerozumí, ten soudí. A kdo porozumí, pak už nesoudí.
Povím Vám příběh. Ilustruji na něm nejobvyklejší omyl. Totiž že obětí domácího násilí musí být submisivní hlupák. Možná byste se divili, komu všemu se to může přihodit. Filoména, říkejme jí tak, vystudovala dvě vysoké školy a zaměstnaneckou kariérou vystoupala až do manažerské pozice. Měla postavení, vlastní byt, byla úspěšná, soběstačná. Její jedinou chybou se stalo to, že jistého muže začala milovat více než kohokoli jiného. Včetně sebe. Muž, o kterém si myslela, že je její spřízněná duše, jí později držel nůž na krku. Muž, kterého všichni v okolí obdivovali, vyhrožoval, že ji zabije. Podstatou bylo, že nikdy tuto scénu neudělal na veřejnosti, vždy jen v soukromí. To je hlavní strategie agresorů. Dopředu znevěrohodnit žalování. I znemožnit pochopení oběti okolím.
Šest fází proměny Anděla v Ďábla
Jak varuji v kurzu Jak jednat s toxickými lidmi, nejúspěšnějšími manipulátory jsou ti, do nichž byste to neřekli. Ty nikdo nepodezřívá ani neobviňuje. Okolí v případě nejasností stojí na jejich straně. To je důvod, proč je potřeba odstranit jakékoli předsudky a představy. Domácím agresorem skutečně může být žena, tak jako muž. Nerozhoduje věk, místo bydliště, vyznání, sociální vrstva, finanční příjem ani vzdělání. A dodejme to hlavní: Příčinou, proč je domácí násilí tak rozšířené, je všeobecná touha člověka být milován a mít koho milovat. Proto si dejte velký pozor na těchto šest fází:
1. fáze: Okouzlení
Domácí násilí může vzniknout pouze tam, kde někdy vznikl emoční vztah. Podobné je to se zradou nebo obelháváním. Zrada nemůže přijít od nepřítele, s nímž žádný vztah nemáme, protože nepřátelům nedůvěřujeme, a vztah může vzniknout jen tam, kde někdy započala důvěra, potažmo láska. Tedy ve vztazích, do nichž jsme vstupovali pro očekávaný opak zrady nebo ubližování.
Typická oběť domácího násilí vstupuje do vztahu zamilovaná do pozdějšího agresora. Čím zamilovanější je, tím snáze se stane obětí. Čím více je emocí, tím méně rozum vnímá varovné signály, tím více oběť podceňuje ubližování a tím spíše promíjí „nedostatky“ svého partnera a považuje občasnou agresi za pouhou náhodu a úlet.
Filoména takto jednoho dne potkala působivého muže. Jevil se zdvořile, vzdělaně, úspěšně, zábavně, usměvavě. Byl tím, do koho si vždy přála se zamilovat. Byl sladký, nápomocný a milující. Prostě Anděl, s jakým Vás napadne chodit a žít. Je Vám s ním tak dobře… Tak vzniká okouzlení, potažmo emoční pouto, potažmo první lži.
2. fáze: „Jsi lepší než já“
Jak upozorňuji na příkladu manipulátorů v kurzu Jak jednat s toxickými lidmi, paradoxním znakem těch, kdo chtějí ve vztahu získat dlouhodobou dominanci, je vyvolání sebepodceňování. Zdůrazňují, jak jsou bezbranní a zamilovaní, jak se bojí, že Vámi budou opuštěni, jak jsou submisivní, zatímco Ty, Filoméno, jsi tak dominantní. „Co bych byl bez Tebe?“ zněla první podbízivá věta, jež měla posluchačku vynést do nebe. Filoména se cítila důležitě, až zbožňovaně. Ach, to je Pan Božský! Teprve časem postřehla, že slýchá, v čem všem je partner „níž“ – Filoména měla vyšší vzdělání, vyšší postavení v práci, vyšší příjem. A tyto všechny přednosti se změnily na problémy. „Jak se vedle Tebe mohu cítit plnohodnotně?“ objevila se první výčitka.
Psychický trik této poznámky je zjevný. Filoména, aby o „podceňujícího se chudáčka“ nepřišla, začala otevírat svou minulost, hovořit o svých zklamáních, bolestech, selháních a nenaplněných snech. „Tobě se na rozdíl ode mě,“ konejšil ji protějšek, „nepřihodilo nic opravdu zlého. Nemůžeš mi rozumět. Chápu, že se mi úplně nesvěřuješ. Nejsem pro Tebe asi dost důvěryhodný. Asi mě nemiluješ tolik jako já Tebe.“ Tak pozdější agresor stupňoval svůj nátlak na stěžejní Filoménin akt – aby ho vpustila do své třinácté komnaty; vytáhla svůj skutečný mindrák, jenž ji roky trápí. Každý nějaký má. A tak to Filoména z lásky udělala – aby vysvobodila Anděla z předstíraného soužení. Dojem je dokonalý: „On cítí, že je míň než já, přitom mě miluje jako nikdo předtím.“ Tudíž: „Moje povinnost je pomoci mu a dokázat, že i já ho miluji. Že i já pro něj udělám cokoli.“
3. fáze: Izolace
Když se oběť domácího násilí s odstupem času podívá zpět, nedokáže si vysvětlit ani odpustit, co všechno byla (já, hloupá) ochotna dovolit a jakou proměnou mohl partner projít, aniž by tomu přikládala zásadní význam. Obrat Anděla v Ďábla – pokud ve vzpomínkách zrychlíte čas – je každopádně šokující. Ten, kdo na Vás na začátku obdivoval všechno, ten, kdo se vždy cítil až jako druhý, ten, kdo si ve Vašem stínu nevěřil, se plíživým způsobem stal tím, kdo naopak diktuje vše – i takové detaily, v jaké sukni (a jestli vůbec v sukni) smíte vyjít ven. Zda můžete mít výstřih, make-up, kdo může být mezi Vašimi přáteli.
Některé oběti už v této fázi znejistí. Ptají se: Co se to začíná dít? Ale to není tak, že potopa začíná. Oni se už topí po krk – jsou ve třetí fázi. Násilí dávno není jen o fyzickém ubližování, ale o tom jakkoli přimět oběť, aby dělala proti své vůli to, co manipulátor chce. A co je matoucí – nejsou tam známky vzteku, vyhrožování, fyzického násilí. Ještě nemohou být. To je podmínka úspěšného svedení, podmanění. Vy nesmíte vědět, že jste manipulováni. (K tomu poznámka: Představu domácího násilí zkreslují mediální případy lidí týraných ve sklepě nebo garáži, a to ještě neznámými pachateli. Ve skutečnosti je nejničivější domácí násilí tam, kde není žádný cizinec ani cela. Příbuzní a sousedé se mohou denně dívat na nějaký pár a nic nepoznají. „Cizinec“ je totiž uvnitř vztahu a „celou“ je vztah sám. A to dlouhou dobu, aniž to oběť vnímá.)
Izolace však může probíhat i fyzicky. Nestačí totiž jen připravit oběť o rodinu, přátele, práci, vlastní obživu. Je nutné se společně odstěhovat na jiné místo. Daleko od lidí, kteří by mohli vidět a varovat. A opět je za vším záminka, lež. Není možné, aby agresor přišel domů a řekl: „Miláčku, musíme odejít někam, kde sousedé neuslyší Tvůj pláč, kde už nepotkáš známé, děti, kolegy.“ Tak třeba partner Filomény řekl: „Miláčku, dnes jsem kvůli Tobě dal výpověď. Chci překonat komplex, který z Tebe mám. Už nechci nikomu nic dokazovat. Chci s Tebou začít novou budoucnost, jen s Tebou. Pomůžeš mi? Někde úplně jinde, kde si Ty i já najdeme novou práci.“ Není možné odpovědět ne. Kdo miluje, ten se přece obětuje. A pokud si to nemyslíte, agresor Vám to tak podá. „Já to dělám, Filoméno, obětuji se pro Tebe. Miluješ mě i Ty?“ Manipulace je založena na tom, aby oběť došla k závěru, že „nemá na výběr a musí“. Tím vstoupí do nastražené pasti…
4. fáze: Testování
Připomínám: Neodsuzujte. Tohle není o inteligenci člověka. Je to o roky vytvářené pochybnosti, zejména pokud měla oběť už v minulosti deficit lásky. Agresor tuto fázi pojímá jako zkoušku lásky. „Odjedeš se mnou? Odpojíš se od všech? Dáš jasně najevo, že sis vybrala mě?“
Fáze testování je složena z malých nenápadných prověrek. Najednou jako by uletí divné slovo: „Ještě jednou a zbiju Tě.“ „Kdybys mě podvedla, zastřelím Tě.“ Jen výhrůžka – bez uskutečnění. Pak hned omluva, lovebombing, odprošení, div ne zhroucení. A pod falešným pláčem chladné sledování reakce. I Filoména nakonec prominula. Její agresor pochopil, že neriskuje. Pokud by z její reakce vycítil, že to právě teď už přehnal, že se dotkl Filoméniny meze, ba že může odejít, ihned byl couvl, přitulil se, svedl by to na svůj mindrák, nervy, anebo to obrátil proti ní. „Přece jsi říkala, že mi pomůžeš z těchto psychických trápení! Proč nejsi tolerantnější?“ – Tato fáze je stěžejní. Agresor zkouší, kam a kdy může zajít. Posouvá hranici ubližování. Stále, plíživě. Za vlastní ublížení vyžaduje lásku. Vlastní ublížení vydává za lásku. „Promiň, ale tolik Tě miluji, až se bojím, že o Tebe přijdu. Proto ta facka za to, jak vyzývavě se oblékáš. Chápej – nechci Tě ztratit, miluji Tě, bez Tebe nejsem nic!“ To je varování: Živnou půdu má agrese tam, kde milující člověk věří, že každý „omyl“ nebo „přešlap“ má být prominut. „Jsme přece jen lidé, chybující bytosti…“
Je to manipulativní hra, ve které oběť nemůže vyhrát. Promine-li, mez se posune. „Proč ode mě chceš odejít za to, že jsem Tě uhodil? Já Tě uhodil přece už včera a Tys mi prominula! Znamená to, že mě miluješ méně než včera? Kvůli jednomu úderu? Nezeptáš se, proč mi ujely nervy? Přece vidím, že mě miluješ stále méně. Sama mi to nepromíjením dokazuješ! To Ty jsi vším vinná…“
Co agresorovi projde, považuje za navždy akceptované a pro příště povolené. „Nebo mě snad nemiluješ? Nebo mi snad nedůvěřuješ? A já se pro Tebe obětoval!“ Až se z psychického testování postupně stane fyzické. Zbití, hození předmětu po člověku, útok proti dítěti, neskrývaná tělesná agrese. Je to tragikomické nedorozumění: Oběť si říká, proč se ten milující člověk mění a proč přestává být tím, kým byl na začátku. Ve skutečnosti se agresor stává stále více sám sebou a snímá svou masku. Jen není-li jeho toxické jednání akceptováno, volí nějakou formu omluvy a slibu jako: „Neodcházej, zůstaň. Obejmi mě, a tím to smažeme.“ Co projde, je znovu povoleno a mez posunuta. „To bylo naposledy,“ zní nejčastější lež. Protože „naposledy“ to je od té chvíle pokaždé.
Trápí mě, když lidé přehlížejí kurz Jak jednat s toxickými lidmi. Co víc mám pro ně udělat? Jak je varovat? Bohužel, v této fázi už je to vážná věc. Oběť neodchází. Agresor se ujistil, že v jejím vnímání rozhodují o vztahu jen emoce a představy. Oběť doplácí na svou iluzi, že ji protějšek miluje, že se změní, že vše bude takové, jako dosud nikdy. „Já Tě miluju. Tolik mě to mrzí. Vím, že Tě trápím. Vím, že Tě zklamávám. Chci být lepší. Nedokážu být tak silný jako Ty. Pomoz mi.“ Hra na city může dokonce vyústit v šokující nabídku: „Vezmi si mě, prosím.“ Nebo: „Měj se mnou dítě.“
Načež i Filoména řekla ano. Věřila, že se tím třeba všechno vyřeší. Netušila, že se tím vyřeší všechno jen pro něj. Konečně ji vtáhne do pekla.
5. fáze: „Běžná“ věc
Jak varuji v kurzu Jak jednat s toxickými lidmi, lidský organismus má unikátní schopnost – je flexibilní, adaptabilní, přizpůsobivý. Pokud něco trvá dlouho a soustavně, zvykne si na to. I na násilí. Oběť si uvědomuje, s čím má ten den počítat. Co dříve považovala za špatné, to se vlivem času a návyku stane normálním. Je to jako otrava oxidem uhelnatým. V první chvíli se chcete bránit, ale časem Vás pohltí a omámí. Navíc oběti domácího násilí doplácejí na dva základní omyly: „Toto prožívám sama a jediná na světě“ a „Toto není zneužívání.“ Ano, většina obětí, když zároveň slyší agresorovo: „Miluji Tě, záleží mi na Tobě, už se to nebude opakovat,“ nepřipustí, že může být zneužívána. Věří tomu, co slyší, ne tomu, co se skutečně děje. Filoménu shodil agresor ze schodů, vyhrožoval jí zabitím psa, vyhodil ji za jízdy z auta uprostřed mrazu a neznámých končin, strhl jí a v kamnech spálil oblečení, které se mu na ní nelíbilo. Filoménu ani tak nenapadlo, že prochází týráním. Považovala se jen za zamilovanou do nešťastného člověka, který bojuje sám se sebou a kterému jako jediná může pomoci z jeho problémů. Přitom pomoci potřebovala jenom ona sama…
6. fáze: Aha, já vlastně nemohu odejít
I proto došla k závěru: „Nemohu od něj odejít.“ Je jedno, jaký zástupný důvod bude nalezen: „Kvůli dětem. Kvůli přátelům, kteří mě varovali a měli pravdu. Kvůli rodičům, kteří by mi nevěřili, kteří partnera adorují a mají v oblibě. Kvůli kolegům, kteří se to nesmějí dozvědět. Kvůli mně, protože už nedokážu začít s někým znovu, někomu ještě věřit, někoho milovat a být milována. A také kvůli partnerovi, který by mě možná opravdu zabil nebo který by zabil sebe, kdybych odešla – rád tím vyhrožuje.“ Nemožnost odejít je psychickou hrou. Agresor hrozí komplikováním rozchodu, zastrašováním oběti i dětí, finančním nebo jiným nástrojem pomsty. Rád přeposílá i zprávy, kdy skutečně došlo k násilí ve vztazích. „Chceš tohle riskovat?“ připsal Filoméně. Vždy šlo zase o city, o to vystavit oběť pocitu ohrožení, panickému strachu, stresové reakci, a tím si znovu podmanit její rozum i cit.
Proč oběť „musí“/nesmí mlčet
Po celý letošní rok se v kurzech věnuji tématům lži, manipulace, pochyb, strachu, slabosti i toxických vztahů. Stačí si vybrat daný problém a kurz s jeho řešením. Samozřejmostí jsou Setkání, na kterých se vždy nejméně čtyři hodiny zabývám konkrétními problémy a dávám doporučení na míru. V kurzu Jak jednat s toxickými lidmi ukazuji, jak si vytvářet osobní meze i proč je to nutné – agresor totiž žádné meze nemá, své útoky jen opakuje a zesiluje, pokud je mu to umožněno. Bohužel agrese pak může dosáhnout až k dětem, k rodičům, k násilí na něčem, co je Vám drahé. Jestliže si nenastavíte mez, stále bude mít čím Vám ublížit. Protože jeho slovníkem je strach a hra s Vaší sebedůvěrou. Proto se nyní uskuteční dva termíny Setkání na téma Jak zvládat strach a budovat sebedůvěru (více zde).
Jste-li obětí domácího násilí, nesmíte mlčet. A to přesto, že Vaším vnitřním přesvědčením je opak – že musíte mlčet. Obvykle se bojíte toho, co by mohlo následovat:
- Že agresorem budete v okolí vykresleni jako ti lživí, nevděční, nedůvěryhodní; jako ti chybující, vším vinní, kteří si neváží jeho lásky.
- Že se postará, aby se okolí postavilo proti Vám, protože s čím horšími fakty vyjdete na světlo, tím spíše okolí řekne: „No a? To je Tvoje chyba, že v tom tak dlouho zůstáváš. Na co si stěžuješ?“
- Že Vám bude agresorem vtlučeno do hlavy, že o Vás už ve vztazích nebude zájem, že jste poškozené zboží, příliš staré na to, aby šlo reklamovat. Že nemáte cenu, kam jít, že Vám zničí život, že nenajdete zastání ani řešení. Ale že když se omluvíte a zůstanete, pořád je tu přece on a ten to s Vámi vždy myslel dobře.
Přitom je jedno, co řekne. Všechno bude iluze, manipulace, hra s city. Ve skutečnosti to není tak, že Váš příběh nebude zajímat nikoho; bude zajímat kdekoho – Vaše přátele, rodinu (včetně té jeho), jeho zaměstnavatele, sousedy, policii, právníky i naprosto cizí lidi, kteří ale něco podobného zažili nebo zažívají. Vyvedete sami sebe z omylu. Ano, možná od partnera uslyšíte výhrůžky jako: „Mám dlouhé prsty!“ nebo „Budeš litovat!“ Z dlouhodobého pohledu ale budete za ta slova vděční. S každým jedem, který podrážděně vypustí z úst, lépe poznáte, co je zač. Obnoví se rozum a cit, upevní se Vaše rozhodnutí: PRYČ OD NĚJ. A tak mluvte. Nečeká Vás peklo, ale východ z něj. Pamatujte, co řekl Sartre: Zlo je silné tam, kde dobro mlčí. A násilí vévodí tam, kde lidé mají strach.
Jak Vám mohu pomoci?
Poslední věta, kterou Filoména z jeho úst slyšela, byla: „S nikým Ti nebude tak jako se mnou.“
Myslel to nejspíše jako sebechválu. Filoména mu ale neudělala radost. Odpověděla úsměvem a čtyřmi slovy: „V to taky doufám.“
- Potřebujete pomoci s konkrétním trápením? Stačí si vybrat daný problém a kurz s jeho řešením.
- Zajímá Vás konkrétně to, jak jednat s toxickými lidmi? Tento kurz můžete číst pouze do vyprodání zde.
- Na Setkání o strachu a sebedůvěře je pouze omezený počet míst. To své si můžete ještě zajistit zde.