Potkali jste člověka, který nemá zahojené zranění z minulosti? Který si v sobě nese ještě příliš živou emocionální stopu? Který je po rozchodu vyvrácený z pohody a dobrého mínění o sobě? Chcete mu pomoci ze smutku, psychické bolesti, úzkosti? Chcete mu dát najevo, že není nula, že je dost dobrý, narovnat mu sebevědomí a zvýšit sebedůvěru?
Střih v čase.
Pookřál s Vámi a byl šťastný, ba zdálo se zamilovaný? Byli jste tudíž šťastní a zamilovaní i Vy? ALE – k Vašemu údivu v tom nejlepším – se omluvil, že to „nepůjde“, že to „nedá“ a vrátil se do předchozího vztahu, o kterém přitom říkal, že už ho má uzavřený, anebo na který nadával? Nevybavujete si žádný důvod, kterým byste ho vyhnali, urazili, poranili, a přece už zpět nechce?
Pak jste s vysokou pravděpodobností poznali, co je to převoznictví.
Když jsem vytvářel tematický kurz Silné Já versus Slabé Já, myslel jsem i na důsledky převoznického vztahu. Na sílu, která se promění ve slabost. Stačí být opuštěni, vědět, že jste to ničím nezavinili, a přitom stát v rozvalinách vztahu a drtit se otázkou PROČ? A protože nedostáváte odpověď, vytvářet si odpověď sami. V negativním rozpoložení pochopitelně negativní odpověď. Například: „Asi jsem nebyl dost dobrý.“ Chápete? Stanete se třeba i tím, koho jste uzdravovali. Tím, kdo si o sobě myslí, že je nula, nemá vyvážené sebevědomí, a tudíž ani valnou sebedůvěru.
A potřebujete hlavně nebýt sami. Protože samota Vás trýzní. Připomíná Vám, že jste o někoho přišli, že jste asi něco pokazili. A přitom ve Vás nemusela být jediná chyba.
Protože i při Setkáních se mnou často tyto situace poptáváte, dovolte, prosím, alespoň základní odpovědi na Vaše obvyklé otázky.
Role emocionálního lékaře
Psychologie vysvětluje převoznictví na jednoduchém příkladu:
- Představte si rybník a loďku, ve které plujete. Možná je Vám dobře, možná se cítíte sami. Každopádně ve svém rozjímání zaslechnete volání o pomoc. Tonoucí! Co uděláte? Přirozeně k němu spěcháte a pomůžete mu do loďky.
- Následně se dozvíte, že tento nešťastník kráčel po břehu se svým dosavadním partnerem. Ten ho shodil a lhostejně odkráčel. Nezajímal se o to, že jeho protějšek neumí v takové šlamastice plavat.
- Převezete ho bezpečně na druhý břeh, cestou mu osušíte šaty, ošetříte modřiny, spravíte sebevědomí. Konečně se spokojeně usmívá! Je s Vámi šťastný. A Vy s ním. Idyla však brzy skončí.
- Na druhém břehu totiž zachráněný s poděkováním vystoupí. Oběhne rybník a znovu si padne do náruče s tím, kdo ho do vody shodil. Zatímco Vy zůstáváte v loďce sami. Vy, spasitel. Jak je to možné?
Převoznictví má různé odstíny. Někdy se Vám do cesty přimotá člověk, který je raněný minulým vztahem, ještě nemá uzavřenou minulost, ale Vy o tom vůbec nevíte. Mlčí o tom, co prožil, na koho pořád myslí. Obvykle jen nechce být sám. A tak se Vámi nechává hýčkat, obnovuje si sebevědomí a vůbec dobré pocity ze života. Díky Vám je optimistou. Vyléčíte všechny jeho rány. A najednou je v pořádku. Zapomněl na všechno špatné. A věří v lepší konce. A to i ve svém předchozím vztahu.
Jiný odstín nabízejí „tonoucí“, kteří jen směrem k Vám předstírají své neštěstí, a to jen proto, aby se po nechtěném rozchodu „rychle zadali“ a jejich ex-partner žárlil, tudíž se začal doprošovat jejich návratu. Těmto lidem o Vás vůbec nejde. Jde jim jen o obnovu předchozího vztahu, respektive o posílení své vlastní pozice v tomto vztahu.
Další tonoucí zase nedokáže být sám. Rozchod ho příliš bolí a potřebuje slyšet, že je dostatečnou bytostí, že ho někdo miluje, že někomu není lhostejný. Možná mu i občas vyletí z úst čarovné „I já Tě miluji“, ale co zatají, je fakt, že ve skutečnosti má ve svém srdci pořád obsazeno – nadále v něm chová svého předchozího partnera. A nejen v srdci, i v hlavě.
Osudem převozníka není vystupovat z loďky a odcházet se zachráněným, ale zůstat v loďce sám a jen zachraňovat ty, kdo potřebují vrátit sebevědomí, sebelásku, sebehodnotu. Neznám těžší osud, než je převoznictví v lásce. Psychologie převozníka přirovnává k lékaři lidské duše. Lékaře totiž navštěvujeme zpravidla tehdy, když je nám ouvej. Tehdy ho velebíme, když nám pomáhá. Jakmile nám pomůže, adieu, už ho nepotřebujeme vidět. Přestane pro nás existovat. Neříkáme „nashledanou“, ale „sbohem“.
Jak se do této pozice nedostat? A co si počít, když už se převozníkem staneme a trpíme následně nezaslouženou osamělostí?
1. problém: Je to vůbec chyba?
Znáte mé doporučení: Buďte opatrní na vztah s lidmi, kteří zjevně nemají uzavřenou minulost. Odnesete to. (O uzavírání minulosti konstruktivním způsobem je kniha Znovuzrození.)
Současně však vím, že srdci nelze poručit. Někdy ani nevíte, že ten, do koho jste se zamilovali, nemá uzavřenou minulost. Případně, jestliže protějšek ví, že s lidmi s neuzavřenou minulostí byste si nezačali, předstírá, že minulost uzavřenou má. Třeba že je rozveden. A pokud rozveden není, má s ex-partnerem všechno konstruktivně vyřešené. Zkrátka, že se tohoto ex-partnera a návratu svého protějšku do předchozího vztahu „bát nemusíte“. Natož nějaké komunikace, která mezi nimi případně dál probíhá. „Nic to neznamená, jen jsme zůstali přáteli,“ slýcháte alibi.
Je chyba, že si za takových okolností začnete vztah? Je chyba, že potom druhého zvedáte z těžkostí, pomáháte mu, poskytnete mu střechu nad hlavou, seznámíte ho se svými dětmi nebo se necháte seznámit s jeho dětmi? Jak by to mohla být chyba, když se necítíte nijak ohroženi a chcete mít otevřený vztah?
Ale pak mohou přijít první divná znamení. Neúplná komunikace. Nespolupráce. Tajnůstkaření. Fáze, kdy Vás partner nevnímá. Kdy – i při fyzickém milování – není s Vámi emocionálně přítomen. Kdy chce být stále častěji a stále déle sám, aniž by řekl proč. Kdy „potřebuje čas“. Prostě, kdy se s ním zjevně něco děje a on nás do svého nitra nepouští. Možná i odsekne: „To není Tvoje starost.“ „To se Tě netýká.“ Je chyba, že v takové chvíli zůstáváte? Jak by to mohla být chyba, když nevíte, co se děje a jak můžete pomoci?
Nicméně stíny minulosti začnou stále více zatemňovat spokojenost přítomnosti.
2. problém: Proč dochází k návratu?
Jak ukazuji ve Znovuzrození, přes Vaše nejlepší úmysly se úspěšný vztah podařit nemusí. Příklad: Milující muž-převozník vrátí odvržené ženě sebevědomí. Přesvědčí ji, že je krásná, hodnotná, že stojí za lásku. Dodá jí úsměv, sílu, energii, dodá jí víru v příští vztahy, a v tomto rozpoložení se ženě ozve ex-partner. Možná se mu stýská, možná si všimne, že jeho ex-partnerka není na dně, ale naopak velmi spokojená. Dokonce s někým jiným. Dokonce je spokojenější, než kdy byla s ním. Možná si až teď ex-partner uvědomí chybu, možná jen procitne jeho ego, které nechce „být poražené“. Tak se rozhodne nový vztah své ex-partnerky rozbít. Přesvědčit ji k návratu – „Jsem hlupák a Ty tak krásná, hodnotná, stojíš za lásku“. Slova, která žena zná a věří jim. Protože je od nového protějšku denně slýchá. Nepochybuje. Lahodí jí. Nebo se kaje: „Promiň, vrať se, udělal jsem chybu, chybu může udělat každý.“ (V příměru k loďce: Nechtěl jsem Tě shodit do vody…) Tak se stane, že žena slyší přesně to, co kdy chtěla. Splní se jí dva sny najednou. Ex-partner se vrátil a ona je silná a šťastná. Věří, že když je milována jedním mužem, musí být i druhým. Že když se jeden k ní chová s úctou, myslí to vážně i druhý. Musí si tedy jít do předchozího vztahu pro další ránu, aby pochopila, že mezi muži je rozdíl. Dokonce novému protějšku řekne větu typu: „Nikdy jsem Tě nemilovala.“ Nebo: „Nic k Tobě necítím, s ničím jsi mi nepomohl.“ Nebo: „Ex-partnera miluji celou dobu.“ Tím převozníka raní ještě víc. A zbytečně. Protože ho ještě bude potřebovat…
Zvláštní kapitolou je, když se převozník stane obětí taktické hry. Kdy zachráněné jde jen o to dát svému ex-partnerovi signál, jak se bez něj obejde, jak je s někým jiným šťastná (potřeba umístit fotografii nového páru na sociální síť), právě aby nakopla jeho ego nebo ho přiměla k fatálnímu rozhodnutí, o kterém váhal – ke svatbě nebo založení rodiny. Jako by mu chtěla obchodnicky říct: „Když to nebudeš Ty, bude to někdo jiný. Rozmysli si to. Ale jednej rychle. Náhradníka už mám.“
Ano, převoznictví má mnoho odstínů. Ale pokaždé končí zdrcením. Spíláním lásce.
Ale ta za nic nemůže. Láska nezklame, zklame vždy jen člověk. Jen konkrétní člověk.
3. problém: Co dává převoznická zkušenost?
Když při Setkáních hovořím s převozníky (proto vznikla kniha Znovuzrození, aby si pomáhali sami), bývají ovládáni negativními, někdy až sebepoškozujícími emocemi, myšlenkami i činy. Mají v sobě příliš bolesti a potřebují rozpohybovat rozum. Proto ani následující řádky, které uvedu na ukázku, nebudou příjemné, někomu jistě připadnou až tvrdé. Promiňte, je to třeba. Peklem emoční bolesti se musí projít co nejrychleji. Zastavit v pekle také může znamenat tam zůstat.
1. ponaučení/pravidlo: Dvakrát važte vztah s někým, kdo ještě konstruktivně neuzavřel svou minulost
Proč v tomto ohledu více myslet? Uvědomte si, že pokud protějšek neuzavřel minulost, pak jeho minulost stále trvá a přítomnost neprožívá s Vámi, ale emočně pořád s tím předchozím. Vztah vás dvou (na partnerské úrovni) vlastně neexistuje. Ještě ani nezačal. Často to vysvětluji na příkladu bytu.
Představte si srdce jako garsonku. (To není daleko od reality, srdce má dvě komory/dva malé pokoje). Uvnitř může být jen jeden nájemník. Pokud se ten dosavadní stále nevystěhoval, není tam místo pro nového. Nový musí být trpělivý, vyčkat, než se dosavadní nájemník odstěhuje a než se vyklidí všechno s ním související haraburdí (vyháže z hlavy bordel). Viz kniha Znovuzrození.
Ještě názornější je to na příkladu s plaváním. Chcete-li opustit jeden břeh a dosáhnout břehu druhého (opustit minulost a zažívat přítomnost), musíte najít odvahu pustit se jednoho břehu, jinak na druhý nedohmátnete. Kdo se nepustí jednoho vztahu, není schopen na stejné (partnerské) úrovni budovat druhý. Vedle partnerství vybuduje například jen kamarádství nebo přátelství. Je to dáno i matematikou: Člověk má jen 100 procent energie (například lásky). Věnuje-li část této partnerské energie jedné bytosti, pak druhé nikdy nemůže dát všech 100 procent. Snaží-li se dělit lásku, plnohodnotnou energii nedostane nikdo. (Myslíte-li ze 70 procent na předchozího partnera, pak Vám na přítomného zbývá jen 30 procent, nikdy ne 100). Tudíž se nedivte, že pokoušíte-li se o vztah s někým, kdo nemá vyřešenou minulost, nikdy s ním plnohodnotný vztah nevybudujete a vždy se budete muset z hlediska přijímané lásky uskrovnit, pokud se na nás vůbec dostane.
- Případ ze Setkání: Muž „vytáhl z vody“ zraněnou ženu. Snažil se ji vyléčit. Podcenil, že ona své zranění stále spojuje s „bývalém“ partnerem, myslí na něj, mluví o něm. Muž se domníval, že ona má uzavřenou minulost, protože o svém „bývalém“ partnerovi mluvila ve zlém. Jenže z hlediska udržení emočního pouta není podstatné JAK, ale ŽE o něm mluví. Byť v ní byla nenávist, byla to emoce. Emoční pouto dále žilo! Tím, že trhala jejich společné fotky, zablokovala ho na Facebooku, nebrala mu telefon, mluvila o něm jako o mizerovi, dávala najevo emoce: že jí svým způsobem na něm pořád záleží, že ho nemůže dostat z hlavy, že jí není lhostejný. Muž se tedy zbytečně divil, když ona najednou ohlásila, že se k „bývalému“ partnerovi vrací. Ve skutečnosti – alespoň z emočního pohledu – „nikdy neodešla“.
2. ponaučení/pravidlo: Člověk nemusí být špatný, jen je v dané chvíli špatný pro Vás
Že Vás člověk opustí, i když jste mu obětovali všechno, ještě neznamená, že to je špatný nebo nevděčný člověk. Jen je v dané chvíli špatný pro Vás, jen se v dané chvíli projevuje nevděčně.
I žena z právě zmíněného případu se musela vrátit do „minulosti“, protože ji neměla uzavřenou. Pro ni to ve skutečnosti nebyla minulost, ale pořád přítomnost. Minulost, která není uzavřená, je stále přítomností, ovlivňuji ji každým svým okamžikem. Muže z právě zmíněného případu jsem jen potřeboval uklidnit: To, že nás člověk opustí, neznamená, že se k nám nevrátí – naopak to, že odešel, je dobře, protože jen tak je šance na jeho návrat. On si musí minulost uzavřít, jinak vztah s námi nikdy nevznikne. A mnoho „převezených“ se nakonec vrátí. Povím Vám proč.
Většina párů dělá tu chybu, že se k sobě vrací jen proto, že se jim po sobě stýská. Tím ale nevyřeší příčinu – důvod, proč se rozešli. Tím se jen vrátí k sobě, a tím se i obnoví problémy, jež spolu nevyřešili. Chápete? Vztah při rozchodu potřebujete uzavřít, abyste se do něj nevraceli. Když se do něj vrátíte, obnoví se i důvod, proč jste se rozešli. Třeba se vrátí nekomunikace, nevyhovující chování protějšku, nekompatibilita. Stesk to nevyřeší. Stesk jen zařídí, aby se pár s nevyřešenou minulostí k sobě vrátil. On se však často vrátí k sobě jen proto, aby se ujistil, že problém, který ho rozdělil, opravdu nezvládne, nedokáže vyřešit – že jsou dva například tak rozdílní, že spolu nemohou fungovat. Někdo na to potřebuje až druhý pokus, návrat, aby prozřel. To samé se stalo „nenávidějící“ ženě ze zmíněného případu. Vrátila se sice plná nadějí, lásky a sebevědomí k příteli, ale on ji pak zas „shodil do vody“. Tím ji probral z růžového snu. I proto jsem muži při Setkání zdůrazňoval: „Je dokonce pravděpodobnější, že s Vámi ta žena zůstane, než když jste ji vyzvedl z vody. Už se totiž vrátí s uzavřenou minulostí – konstruktivně vyřešeným předchozím vztahem ve smyslu: Opravdu to nemá cenu, nejsme kompatibilní.“ Stalo se. Psychologickému fenoménu, který to zařídil, se říká dar rozlišení (vše o něm v knize Cítit rozumem, myslet srdcem).
3. ponaučení/pravidlo: Nespojujte s převáženým jakákoli pozitivní očekávání, je to jiný člověk a v jiné situaci
„Myslel jsem, že…“ „Očekával jsem, že…“ „Doufal jsem, že…“ To všechno bývají emotivní slova převozníků, kterým chybí rozum. Kdyby se na tato slova podívali s rozumem, zjistili by, že jsou plná domněnek, ne faktů. Domněnky nevychází z objektivní, ale ze subjektivní reality. Vaše domněnky vycházejí z toho, co je pro Vás přirozené a normální, co byste na místě druhého udělali Vy, tedy má to všechnu spojitost s Vámi a žádnou s ním. Druhý je totiž jiný člověk. A hlavně je v úplně jiném rozpoložení.
Pro Vaše porozumění:
- Nic nebolí člověka tolik jako vzpomínky na štěstí v dobách neštěstí. Rozchod, který člověk nechtěl a nepřijal, působí obří, nesnesitelnou bolest srdce. Podle neurologických studií je shodná s bolestí, kterou cítíte, když Vám zemře někdo blízký. Vytváří se tím enormní citový deficit, hladové srdce, které potřebuje lásku. Prvotní dojem (pud sebezáchovy) říká: „Lásku od kohokoli.“ Vy si to tedy vyložíte tak, že jste protějšku užiteční a on Vás za to ocení. Ale je to stejné jako dát umělé dýchání člověku, který ztratil vědomí. To, že ho probudíte z mdlob, neznamená, že se do Vás zamiluje. On pokračuje v původním životě, který měl, v problémech, jež si nevyřešil. Jeho citový deficit je emočním poutem spřažen s konkrétní bytostí. Vy mu sice vrátíte život, ale on chce žít nikoli s Vámi. Pochopte to: Jestliže mu někdo vezme sebevědomí, pak jen on mu ho také může vrátit. Kdyby mu ho konkrétní ex-partner nevrátil, už navždy by si tento člověk mohl připouštět, že pro jednu osobu nebyl dost dobrý. Připadal by si neúplný, neúspěšný, mohl by se bát, že jednou ho opustíte stejně i Vy. On potřebuje opravit problém tam, kde vznikl. Proto se vrací.
- Je rozdíl dělat věci správně, a dělat správné věci. Převozník neubližuje, snaží se druhého uzdravit. Dělá věci správně. Ale to neznamená, že dělá správnou věc. Jedinou správnou věcí v této situaci je uzavřít minulost. Dát člověku čas, aby si dořešil to, co ještě nestihl. Netlačit na něj. Ale současně ho motivovat: „Čekám tu na Tebe, ale možná nebudu navždy.“ Vyléčit člověka emočně nelze zevnitř. To musí on zevnitř. Jinak řečeno: Jste-li s toxickým partnerem, můžete dělat věci sebelépe, ale on k Vám bude stále toxický. Někdy tou jedinou správnou věcí je zkrátka odejít.
- Není možné rychle zapomenout na člověka, který nám dal tolik důvodů, abychom si ho pamatovali. A je jedno zda dobrých, či špatných důvodů. Každé hojení vyžaduje čas a přemýšlení. I zlomenina nohy chce čas a rozum – netrápit tu nohu. Uspěcháme-li proces, rána se může kdykoli obnovit. Proto jsem Znovuzrození věnoval dostatečně konstruktivnímu uzavření minulosti.
Varuji: Jestliže druhý nestačí uzavřít předchozí vztah, zaplatíte za to svou bolestnou zkušeností. Nesmíte ho nutit do společného vztahu. Ať je s Vámi, JEN KDYŽ CHCE. Pak se jeho přítomnost u Vás stane JEHO volbou, rozhodnutím, přáním. A tím snáze pochopí, že jste tu pro něj, ale také že tu navždy pro něj být nemusíte. Že respektujete čas, který potřebuje k uzavření minulosti, ale také že ten čas není neomezený. Protože i Vy chcete stihnout být ve svém životě šťastní.
2 x 5 doporučení
Ocitnete-li se v postavení převozníka, zvažte tento postup vůči převáženému:
- Dejte si čas. To znamená: Dejte čas druhému, ať si minulost vyřeší. Jen ať se vrátí do předchozího vztahu. A ať máte taky čas pro sebe.
- Dejte si lhůtu, po kterou se nebudete kontaktovat, respektive po které si řeknete definitivu. Dáte tím protějšku najevo, že situace je vážná, bolí Vás, a současně vzájemná nekomunikace může v protějšku vzbudit nejistotu, zda už nemáte/nevytváříte si jiný vztah. Může to urychlit proces jeho odchodu z předchozího vztahu. Co když totiž o Vás přijde?
- Odpojte se fyzicky. Nepište si. Dovolte druhému, abyste mu začali chybět. Jen ať má co nejméně informací a co nejvíce (dobrých) vzpomínek na Vás. O to větší pak může být rozpor mezi tím, co zažíval s Vámi, a co bude znovu zažívat s ex-partnerem po návratu do předchozího vztahu (obnovené problémy). Pamatujte: Musel existovat důvod, proč ten vztah už jednou skončil a proč se cítil dobře s Vámi.
- Reagujte, když protějšek napíše. Pokud je Vašemu protějšku během pauzy teskno a ozve se, neodmítejte ho, nehrajte s ním hry, že možná už máte někoho jiného. Nechte pracovat jeho mysl a představivost, ale když překoná strach a sám napíše, reagujte. Co nejpozitivněji. Dodejte mu sílu, lásku a energii. Využijte tohoto komunikačního okna, které jste Vy nevyvolali. Zdůrazněte, že Vám na něm záleží, že na něj myslíte, přidejte emotikon úsměvu nebo lásky. Opatrně s emocemi. Držte racionální linku. „Těším se na den, kdy Tě zase uvidím. Kdy mi řekneš, koho preferuješ.“ Žádné výčitky. Žádné vydírání. Žádné zastrašování. Jen čistá reakce, že ho neopouštíte (jste stále s ním) a jste připraveni s ním stále být. Že odpovědnost je na něm. A že čas běží.
- Vydržte do konce lhůty. Je to investice do vztahu, který právě touto lhůtou skutečně započne. Chápejte: Protějšek tím bude mít neuzavřenou minulost s Vámi. Ten, ke komu se vrátil, bude ve skutečnosti nový převozník. Jenže negativní. S nedoléčenou minulostí. A může se stát, že to ani v přítomnosti spolu nedořeší. Je tu totiž jeden rozdíl: Tehdy, když nenašli způsob řešení, jste v jejich vztahu nestáli Vy. Nyní si převážený uvědomí, že je v jiné situaci. Že má co ztratit. Že když špatně zvolí, může se stát, že o Vás navždy přijde.
Během této pauzy zvažte těchto pět zásad:
- Řeďte negativní myšlenky. Budete-li se soustředit na osamělost, Váš život se bude ubírat negativním směrem. Potřebujete do své mysli dostat dobré pocity. Jen tak budete moci být nadále pozitivní, pokud protějšek napíše. Doporučuji pročišťující psychohygienu obsaženou v Největším bohatství v životě.
- Naučte se odpouštět. Neodsuzujte člověka, který se dosud nenaučil uzavírat minulost. On se to naučí. Musí. Odpusťte i sobě to, že jste nepoznali člověka, který dosud neuzavřel minulost. I Vy se to naučíte. Oba se vlastně učíte. Procházíte životní lekcí a poznáním. Posune Vás to. Buď oba, nebo alespoň Vás. Dbejte na to.
- Nesoustřeďte se na nesprávné lidi. Nepíše? Nechte ho být. Možná na Vás myslí, možná ne. Nechte to na něm, ať se projeví. Vy jste neodešli, to on. Vy zůstáváte, Vy jste Stavitel, Vy nabízíte vztah. Buď je to správný člověk a ocení Vás, nebo si potřebuje ještě něco prožít a třeba se stane správným v budoucnu. A možná ne. Není to ve Vaší moci. Vy tu jste, víc neuděláte. To musí on.
- Velebte čas. Každé zranění vyžaduje čas na doléčení. Platí to i o Vás. Čas sice nevyřeší bolest, ale pomůže člověku zvyknout si na ni. Ano, to se může stát i Vám. Dnes Vás to bolí, ale za chvíli bolet nemusí. Zjistíte, že si takovou bolest nezasloužíte. Ani vztah, ve kterém musíte nekonečně dlouho čekat na rozhodnutí protějšku, jestli Vás miluje, nebo ne. To je jeho riziko. On Vás může ztratit. Ale co můžete ztratit Vy? Člověka, který Vás neoceňuje, nemiluje? Pokud Vám takový chybí, napište, jsem jimi zásoben. Skutečnou ztrátou je přijít o opak – člověka, který Vás miluje. Na takového si zatím musíte počkat. Možná to bude tento protějšek (pokud si Vás začne více vážit), anebo někdo jiný. Ale to všechno se ukáže. Nepodléhejte předčasné skepsi ani naději.
- Věřte v energii lásky. Každý člověk ji potřebuje. Buď ji Váš protějšek nyní od ex-partnera dostává a je šťastný (jeho štěstí jste přece prapůvodně chtěli), anebo od něj nedostává, a pak se vrátí k Vám. Je to jako s proutkařením. Člověk jde tam, kde cítí vláhu. Láska ji dává. Je to živá voda. Proč by tou Vaší pohrdl? Leda by mu nebyla dost dobrá. Pak by ale nebyl dost dobrý ani on Vám. Co ale raději si opakovat, že protějšek je součástí procesu poznání, kdo ho opravdu miluje? Věřte tomu procesu. On půjde za štěstím. A pokud ho milujete a on to ví, Vaše šance existuje.
Jak Vám mohu pomoci
Knihu Znovuzrození, manuál Největší bohatství v životě a kurz Silné Já versus Slabé Já seženete na jediném místě, v tomto e-shopu (v části Knihy nebo Tištěné kurzy).
Chcete-li dostat odpověď na svou otázku, přijďte na Setkání se mnou. Počet míst je omezený. To své si zajistíte zde.