Bolí Vás čin nebo činy druhého člověka? Trápí Vás, jak se k Vám zachoval nebo chová a napadá Vás přidělit mu nějakou nálepku, nějaký přívlastek, typicky „On je špatný!“, „Toto je špatný člověk!“?
Dejte si na to pozor. Povím Vám proč. A ukážu to třeba na dopisu Eriky, která mi napsala: „Petře, partner mi byl nevěrný. Kamarádky říkají: ‚On je nevěrný, odejdi od něj. Kdo je nevěrný teď, bude nevěrný vždy, je to prostě nevěrný člověk.‘ Ale když jsem poslouchala Vaše nedělní živé vysílání s názvem ‚Jak obrátit osud‘, překvapilo mě, že jste v jedné odpovědi neodsuzoval člověka s tím, že o jeho záměru nic nevíte, a proto byste se ho nejprve snažil pochopit. Chybí právě tohle mým kamarádkám? A může lepší pochopení pomoci i mně?”
Různým typům úskalí v partnerském vztahu, kdy Vás zraní někdo, koho jste považovali za spřízněnou duši, věnuji celou knihu JáMy spřízněných duší. V ní také popisuji – z psychologického pohledu fatální – rozdíl ve vnímání člověka a jeho činu.
Opakuje, nebo neopakuje?
Totiž to, že člověk provede něco špatného, z něj ještě nedělá špatného člověka. Tak jako je rozdíl mezi špatným dnem a špatným životem, je rozdíl i mezi špatným činem a špatným člověkem. Špatný člověk je ten, který vědomě a úmyslně opakuje špatné činy, protože mu například bolest druhých dělá zvráceně dobře. Ale ten, kdo provede špatný čin a potom ho to trápí, bolí a štve, má potenciál tentýž špatný čin už neopakovat. Protože pochopil, že by ho znovu trápil, bolel a štval. A tak se někteří lidé právě tím, že provedli špatný čin, mohou ponaučit a mohou se stát lepšími lidmi, dobrými lidmi.
To je první důležité uvědomění. A teď to druhé.
Význam bolesti
Člověk je od přírody systematicky nastaven tak, aby chyboval. Je to pozitivní mechanismus, protože chybami se učí. Nikdo „nespadl z nebe už učený“. Učíme se ne před příchodem na svět, ale právě tady, na světě, a to především vlastními špatnými rozhodnutími. Ano, učí nás špatné činy. A učí nás zejména PROČ to už nedělat, neopakovat. Tou odpovědí je bolest, kterou tehdy cítíme.
Kdo chodí na Setkání se mnou, ví, že naprosto věřím v tento základní princip lidského rozvoje. Věřím v bolest, která u dobrých lidí provází špatné činy a špatné výsledky. Věřím také v přirozený pud sebezáchovy a rozum člověka, který nechce bolest zažívat, naopak se chce stejné bolesti příště už vyhnout. A proto věřím ve změnu člověka, v jeho zlepšení formou ponaučení, ale – a to také víte ze Setkání a individuálních konzultací – taková změna vždy stojí a padá s tím, jestli je daný jedinec změny schopen, to znamená, zda si dokáže uvědomit špatný čin a neopakovat ho.
Co rozhoduje o změně člověka
A to je důvod, proč zásadně nikoho nesoudím podle toho, co provedl, ale podle toho, co s tím činem potom ve své hlavě udělá.
A když si z nějakého tajemného důvodu není ochoten přiznat špatný čin, ptám se proč. Co ho k tomu vede. Jakou má ten člověk historii. Proč je právě takový. To je velmi důležité.
Člověka nesmíte soudit bez znalosti jeho příběhu. Tomuhle mě naučila práva. To, že nějakého jedince soudíme, aniž známe jeho cestu, jeho život, znamená jenom to, že o něm málo víme. A proto ho soudíme. Jakmile poznáme příběh člověka – v čem vyrůstal, co se pro něj v průběhu výchovy stávalo normálním, jak s ním jiní lidé zacházeli, tak o něm víme víc, lépe ho chápeme a mnohem spíše ho neodsoudíme. A proto nikdy nesuďte člověka jenom podle jednoho činu nebo projevu. Zajímejte se o celý jeho příběh, tam je příčina, která ho k tomu činu, tomu projevu dovedla.
Erice: Co také může být za nevěrou
Denně dostanu v průměru 800 proseb o pomoc v konkrétním případě. To není tolik, uvážíte-li, že jen na Facebooku mě sleduje přes 370 000 lidí. Ročně mě tedy osloví okolo 300 000 případů. Za dvanáct let této mé práce jsou to miliony případů. A nepochybně tisíce případů byly nevěry. Znám nespočet odstínů a důvodů a často, což někoho překvapí, bylo na začátku nevěry pouhé neštěstí člověka – jeho utkvělý pocit, že už druhého nezajímá, že si ho druhý přestal vážit, že s ním druhý přestal mluvit, že druhého přestal přitahovat. Často tam byl deficit lásky, nedostatek porozumění, úbytek naslouchání, nulové sdílení. V důsledku toho tam často byla ztráta sebevědomí a s tím spojená potřeba dokázat si, že „ještě nejsem tak starý a vysloužilý“, že „o mě ještě pořád má někdo zájem“, dokonce „mladší NEŽ TY!“
Tím neříkám, že takhle to bylo pokaždé, ale mnohdy to tak bylo. A – čemuž také málokdo věří – většinou ti, kteří ublížili, jsou nejsmutnější hrdinové. Udělali ze zoufalství to, co jim působí ještě větší zranění – typicky: přijdou o člověka, kterého zradili a který jim „logicky“ přestal věřit, ale přestal jim věřit i proto, že si nepoložil tři základní otázky: PROČ to druhý udělal? Nemělo to, co udělal, také SVOU příčinu? Není skutečnou PŘÍČINOU krize mezi námi nikoli nevěra, ale to, co k nevěře vedlo (není nevěra jen následkem skutečné příčiny, skutečného problému mezi námi)?
Proč si položit tyto otázky
V knize JáMy spřízněných duší ukazuji NEJZBYTEČNĚJŠÍ rozpady vztahů, některé z nedorozumění, neporozumění, nepochopení. Při Setkáních a individuálních konzultacích jste někdy v šoku z toho, jak společně zachráníme vztah, který jste už odepisovali, ba jak snadné to bylo. Někdy stačilo jen spolu začít znovu mluvit (ale Vy jste už nevěděli jak), někdy stačilo jen druhého vyslechnout.
A proto – i ty z Vás, kteří na Setkání ani individuální konzultace nechodí, protože si myslí, že „to nemá cenu“ a „stejně se nic nezachrání“ – prosím alespoň o toto: Než odsoudíte druhou osobu pro to, co Vám provedla, zamyslete se také nad tím, jestli znáte celý její příběh. A povím Vám, proč je to VE VAŠEM BYTOSTNÉM ZÁJMU: Když totiž odsoudíte někoho jenom pro jeho čin, může se Vám lehce stát, že se v příštím vztahu stejný nebo podobný čin stane znovu. Víte proč? Protože skutečnou příčinu jste svým odsouzením a odchodem nevyřešili. Vyřešili jste jenom následek, jenom jste odešli od člověka, který Vás zklamal. Ale já se za Vás ptám: PROČ Vás zklamal? CO jste mohli udělat pro to, aby se to nestalo? Tedy: Co když to samé neuděláte ani v příštím vztahu, třeba proto, že Vás nenapadne, že byste to měli udělat?
Tím neříkám, že chyba musí být na Vaší straně. Možná není. Možná jste obětí slabocha, sobce, manipulátora, já neznám Váš příběh. Ale možná také máte vedle sebe člověka, který Vás má ve skutečnosti rád, který Vás nechtěl ztratit, který jen v zoufalém rozpoložení udělal zoufalý čin a který pouze mohl mít POCIT, že „zůstal na všechno sám“. Opakuji: Mohl to být jen jeho pocit, ne skutečnost. Jenže už to je problém: Z pocitů totiž vznikají myšlenky, z myšlenek činy a z činů výsledky. Stačí jen jediný špatný pocit, a je z toho špatná skutečnost.
Co když ale jenom to nedělá člověka špatným? Stejně tak: Co když jenom to nedělá celý Váš život špatným? Co když to dokonce MĚLO PŘIJÍT do Vašeho života a vztahu – třeba právě proto, abyste SPOLU vyřešili nějaký neřešený problém? Tudíž: Co když jednou za tuto krizi budete vděční, protože vám otevře oči a udělá vás oba lepšími lidmi, potažmo dobrým, lépe spolupracujícím párem?
Jak Vám mohu pomoci?
- Pokud se bojíte Setkání nebo individuální konzultace, a přece Vás trápí problém s domnělou spřízněnou duší, knihu JáMy spřízněných duší najdete zde.
- Uvedenou knihu můžete osobně zakoupit také ve Space Cafe, kde probíhají pražská Setkání a individuální konzultace. Na místě Vám ji mohu podepsat nebo opatřit věnováním, pokud chcete.
- Termíny Setkání jsou stanovené zde.