Ano, ačkoli je lidé zaměňují, jsou to odlišné pojmy a je potřeba je umět rozlišit. Jinak totiž můžete způsobit zbytečnou ránu člověku, který Vás ve skutečnosti potřebuje a bez Vás svůj problém nezvládne a Vy ho opustíte jen proto, že je momentálně slabý. A tím naznačuji základní rozdíl mezi oběma pojmy. Pojďme však do hloubky problému.
Jak píšu v sebepřekonávacím kurzu Silné Já versus Slabé Já, každý z nás začínal jako slabý. Když jsme se narodili, nedokázali jsme prakticky vůbec nic – byli jsme na druhých plně závislí. Bez nich nám zůstával i „pokakaný zadek“. Síla nebo slabost v psychologickém slova smyslu tedy znamenají míru soběstačnosti člověka, s tím související míru sebevědomí, sebedůvěry, sebelásky, sebeúcty, sebehodnoty. Zkrátka, síla říká: „Dokážu se o sebe postarat”, potažmo „Dokážu se postarat nejen o sebe, ale i o druhé, třeba o své děti, na které jsem zůstal úplně sám.” To je síla.
Ale samozřejmě jsou chvíle, kdy i silný člověk zeslábne. A právě z těch pomáhá kurz Silné Já versus Slabé Já.
Ze síly slabost
Stačí, aby silný člověk ztratil schopnost se o sebe nebo o druhé postarat. Tedy: Aby vážně onemocněl, aby měl těžký úraz, aby skončil na vozíčku nebo oslepl. Prostě aby utrpěl jakoukoli ránu, po které si v první chvíli pomyslí, že „tohle nezvládne“, například proto, že ztratil důležitou součást své síly.
Ale je to jenom pocit. Ten se začne měnit a ředit, jakmile se momentálně oslabený člověk rozhodne se svou těžkostí potýkat. Pomůže mu čas, ten člověk se totiž časem přizpůsobí, zvykne si, sice nerad, ale přece časem najde způsob, jak se adaptovat, jak to více či méně zvládat, fyzicky nebo mentálně – a najednou se znovu, alespoň do určité míry, dokáže o sebe starat. A to tam, kde by to jiný člověk možná už nedokázal. Tím začne zase sílit, zase začne být imponující, inspirující, příkladný. Tak se slabý člověk opět mění v silného, protože slabým byl jen MOMENTÁLNĚ.
Slabost navždy
Ale slaboch je jiný případ. Slaboch je paradoxně opakem nejen silného, ale i slabého člověka. Slaboch je totiž ten, kdo nesílí. Kdo slabým je a zůstává. Kdo zůstává slabým, protože NEHODLÁ zvládnout něco těžkého. „Nehodlá“ je jiné slovo než „nedokáže“. Nehodlání je spojené s neochotou. Proto za slabocha považujeme toho, kdo nehodlá/nechce přiznat svou chybu, najít v sobě rezervy, pojmenovat své nedostatky a odstranit je. Všechno, co jsem právě uvedl, je nelehké, a proto to slaboch nezvládá. Kdyby to zvládl, kdyby to CHTĚL dokázat a něco pro to udělal, už by nebyl slabý, sílil by. Sílení se nestane lusknutím prstu. Sílení je proces. Aby jím člověk prošel, musí chtít. Slaboch ale sílit NECHCE. NENÍ OCHOTEN. NEHODLÁ!
Slaboch odmítá cokoli, co je těžké. Například unést vlastní vinu. To vůbec není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Omluvit se a změnit své chování. Ani to není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Pracovat na sobě a stávat se lepší verzí sebe sama. Ani to není lehké, proto to dokáže jen silný člověk. Nebo: Uzavřít minulost, překonat své vlastní průšvihy. To všechno není lehké, proto to dokáže jen silný člověk.
Ze slabosti síla
Někdy není lehké byť přežít pokažený den. Odnést si zvenčí do postele všechny inkasované křivdy, bolesti, zranění, snažit se s nimi usnout. Kdo tohle dokáže, logicky nemůže být slabý.
Zkrátka těžkostmi člověk sílí, ALE pouze v případě, že jim čelí. Kdo těžkostem NECHCE čelit, kdo se jim úmyslně vyhýbá, kdo je vědomě odkládá, kdo své chyby dobrovolně hází na druhé, kdo druhé chtěně sráží, to je slaboch. Jak varuji v kurzu Silné Já versus Slabé Já, vztah se slabochem poznáte podle toho, že si vedle něj pořád připadáte něčím vinní, kvůli něčemu nedostateční, kdežto on se tváří jako „bezchybný“ a „dokonalý“. Tudíž nepřipouští žádnou osobní slabinu. Ne proto, že by žádnou slabinu neměl, ale proto, že ji neunese. Proto ji přehazuje na Vás.
A zde vyniká největší rozdíl: Slabocha nezměníte, ba slaboch se nezmění ani sám. Ostatně, jak by se mohl změnit, jak by mohl odstranit svou chybu, když žádnou nevidí a necítí, anebo možná ji zevnitř vidí a cítí, ale nikdy ji před druhými nebo před sebou nepřizná? Naopak slabý člověk se mění, protože sám chce. Slabý člověk bývá na dně. A na dně je každému člověku nesnesitelně.
Slabošství jako hloupost
Ale rozdíl mezi slabým člověkem a slabochem je v tom, že slabý člověk se nesnesitelna snaží zbavit svou vlastní změnou, zatímco slaboch vinu za své dno hází na druhé. Slaboch si myslí, že tím se mu uleví, ale ve skutečnosti se jeho situace nezmění. Chová se jako žhář, který podpálí vlastní dům, aby mohl křičet, že Vy jste viníkem. Aby Vás mohl potupit, ponížit, srazit, a přitom to hlavní – že mu dům lehá popelem – přehlíží. To on přijde o všechno. Nakonec přijde i o Vás. V domnění, že si svým jednáním polepšil.
Slaboch je velmi hloupý, nezralý člověk. Ještě nepochopil, že když chce odstranit problém ze svého života, musí ho vyřešit. Neřešení žádnou slabost nevyřeší.
A to je důvod, proč při Setkáních a konzultacích pracuji možná se slabými lidmi (kteří ale jsou slabí jen momentálně), kteří si jsou vědomi nějakého problému, nějaké těžkosti, ať už v sobě nebo ve vztahu, který je trápí, ale CHTĚJÍ ho řešit.
Jak Vám mohu pomoci?
- Překonali jste v životě mnoho těžkostí, a přece se cítíte (momentálně) slabí? Kurz Silné Já versus Slabé Já můžete číst zde.
- Chcete probrat svůj problém se mnou? Volte buď Setkání, nebo konzultace. Termíny Setkání jsou zde. Konzultace jsou do konce dubna 2023 obsazené.