Prosím, rozhlédněte se.
Všechno, co uvidíte a pochází od člověka, bylo kdysi pouhou myšlenkou. Pouhým nápadem, představou. Někdo možná říkal: „To je nemožné. To se Ti nepodaří uskutečnit. Protože to dosud nikdo neuskutečnil.“
Za každým vyrobeným předmětem – autem, letadlem, počítačem – či vytvořenou službou – kurýrní společností, neobvyklou restaurací, kavárnou pro děti – byl obyčejný člověk, který se tehdy chytil a držel své myšlenky, DOKUD ji neuskutečnil. Kdyby se jí nedržel, kdyby to kdykoli během cesty vzdal, ten předmět nebo tu službu bychom dnes neznali.
A to se týká všech lidských činů včetně odhodlání porazit své slabosti. I proto jsem vytvářel kurzy Jak překonat pochyby, Jak pokořit strach, Jak jít cestou intuice a hlavně Silné Já versus Slabé Já. V každém kurzu jsem se věnoval tématům síly myšlenky a lidského myšlení vůbec a přirozeně jsem byl tázán, jak funguje vizualizace či představivost, a zda má smysl vylepovat si na zeď například „nástěnky cílů a přání“, přemýšlet o tom, čeho bychom chtěli dosáhnout nebo co jednou mít včetně lepších vztahů. Ptali jste se, jestli myšlenka má nějaký magnetismus, přitažlivost, kterým lze uskutečnění snu ovlivnit. Jako by to, co lidé dokážou uskutečnit, bylo ezoterické. Jako by to šlo mimo rozum. Jako by síla lidské mysli byla k nepochopení. Je to naopak. Všechno, co člověk dokáže, je logické. Ilustruji Vám to na konkrétním příkladu.
„Být jako“
Před mnoha lety mi napsal asi třináctiletý kluk. Říkejme mu Láďa. Měl sen. „Hrát fotbal jako Cristiano Ronaldo.“ To je fotbalová legenda.
„A co pro to děláš?“ zajímal jsem se.
Podivil se mé otázce. Měl JENOM sen. Ale nic zvláštního pro jeho uskutečnění nedělal. JENOM snil. Byl jako všichni ti, které okouzlila kniha nebo stejnojmenný film Tajemství. Autorka Rhonda Byrne v těchto dílech slibuje, že se každý sen uskuteční, jestliže člověk dodrží „tři mocné procesy: 1. Žádej. 2. Věř. 3. Přijímej.“ Láďa tedy svého džina požádal a nyní věřil, že tím Ronaldem bude. Pořád ale nebyl. Dokázali byste mu odpovědět, jak to?
Australskou spisovatelku Rhondu Byrne jsem osobně potkal před sedmnácti lety. Nebyl to zdvořilý rozhovor. Ptal jsem se jí, proč vizualizaci a „zákon přitažlivosti“ vysvětluje tak skandálně, že lidem zamlčuje to nejdůležitější: „Přece nestačí JENOM žádat, JENOM věřit. Aby člověk mohl jednou přijímat, musí pro svůj sen, kruci, něco udělat, zvednout zadek z gauče a jít tomu snu svými činy naproti.“ Rhonda se na mě líbezně usmála a řekla nesmrtelnou větu: „Ale takovou knihu by si nikdo nekoupil, protože většina lidí na svých snech ve skutečnosti pracovat nechce; oni je chtějí jen NĚKÝM splnit.“
NIKDY nevěřte na zázrak, který přijde z nebe. Jediným zázrakem je lidské jednání.
Láďa nikdy nemohl být jako Ronaldo. Proč? Protože nejedl, nespal, netrénoval ani nepřemýšlel jako Ronaldo. JENOM snil, že se jednou probudí a „náhodou“ bude Ronaldo.
Tehdy jsem Láďu chytil za límec a přiměl ho pracovat na sobě. Nutil jsem ho NEJEN žádat a věřit, ale hlavně KONAT, MAKAT a DŘÍT pro uskutečnění svého snu. Láďa si vylepil Ronaldův plakát na strop svého pokoje, aby tím prvním i posledním, co vidí, když vstává nebo usíná, byl jeho vzor. Uložil si Ronaldův portrét na tapetu svého mobilu, aby si při každém pohlédnutí na displej osvěžil v hlavě myšlenku: „Dělám to, co on?“ Po dohodě s odborníky jsme sestavili „Ronaldův tréninkový plán“ adekvátní Láďově věku a připravenosti. Začali jsme řešit Láďovu stravu, mentální přípravu a fyzickou i emoční regeneraci. Od příštího rána Láďa začal JAKO Ronaldo. Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. Strava, trénink, odpočinek. A kdykoli to Láďa chtěl vzdát, díval se na strop svého pokoje nebo displej svého mobilu, aby si připomněl, PROČ ZAČAL.
Do té chvíle Láďa marnil každý svůj den naivní představou, že „by chtěl žít“ jako Ronaldo. Od té chvíle každý svůj den už ŽIL JAKO Ronaldo.
Dnes je v reprezentačním výběru. Ve svém mateřském klubu je nepostradatelným. Avšak nestalo se to zázrakem shůry. Ten zázrak vytvořilo jeho každodenní jednání.
Láďa pochopitelně není a nikdy nebude Ronaldo. Protože Ronaldo je jiná osoba. A podobně, když se malí žáčci v Láďově ligovém klubu ptají, co mají dělat pro to, aby byli JAKO Láďa, slyší tutéž odpověď: Vaším cílem NENÍ být něčí kopií. Vaším cílem je být NEJLEPŠÍ VERZÍ SEBE SAMA. A tu neustále rozvíjet.
Vidět výsledek, který ještě není
Už v kurzu Jak jít cestou intuice jsem psal, že vizualizovat znamená vidět to, co ještě není, avšak co bude, nepřestaneme-li za tím jít. Psychologie za skvělý příklad vizualizace uvádí Vincenta van Gogha. Když se totiž tohoto umělce ptali, jak to dělá, že dokáže namalovat tak dokonalé obrazy, odpověděl: „Nejdříve sním o své malbě. Pak vstanu a namaluji ten sen.“ Mimochodem, podobně hovořil Michelangelo. Poté, co vysochal impozantní sochu Davida, pravil: „Neviděl jsem před sebou kámen, ale muže v něm uvězněném. Vzal jsem tedy nástroje a zvolna toho muže vysvobodil. Odsekal jsem kámen až na samou jeho pokožku…“
Vizualizace – představování si skutečnosti, která ještě neexistuje, potažmo uskutečnění této představy – není žádný nadpřirozený zázrak. Je to rozpohybování vůle, která říká: „Chceš-li něčeho dosáhnout, začni se chovat tak, jako bys toho už dosáhl a nechtěl o to už přijít.“ Jinými slovy: „Chceš-li mít lepší figuru, stravuj se a sportuj tak, jako bys lepší postavu už měl a nechtěl ji ztratit.“
Protože celý zázrak lidského úspěchu lze shrnout do fatálně důležité myšlenky: „Tvůj způsob myšlení určuje, kým se stáváš.“ Ano, bázlivé myšlenky dělají bázlivého člověka. Odvážné myšlenky vytvářejí odvážného člověka. V mysli začíná všechno.
Co se stane, ať chcete nebo nechcete
Kdo odebírá moje kurzy, mohl by znát tento psychologický jev, spjatý právě s vizualizací.
Robert Rosenthal, americký psycholog německého původu, kdysi popsal Rosenthalův efekt neboli sebenaplňující proroctví. Jde o stěžejní psychologický fenomén, kdy očekávání budoucích událostí způsobí takovou změnu našeho chování, že se obávaná skutečnost opravdu stane, a to i když byla na počátku naprosto nepravděpodobná. Příkladem jsou sedmdesátá léta a ropná krize, během které se rozšířila fáma, že „v obchodech co nevidět nebude toaletní papír“. Lidé v očekávání této události vzali obchody útokem. Vykoupili všechen toaletní papír, a tak došlo na slova těch, kteří tvrdili, že „v obchodech co nevidět nebude toaletní papír“.
Stejnou zkázu, a zdůrazňuji to každému i při Setkáních, si vytvářejí lidé sami v každodenním životě. Děti přesvědčené, že neuspějí u maturitní zkoušky, skutečně tuto zkoušku nesloží. Ne proto, že by toho nebyly schopny. Ale očekávání jejich neúspěchu je přiměje přestat se učit. Vzdát to bez boje. Nebo samy sebe tak psychicky rozhodí, že se nedokážou pořádně soustředit na nic – a pak u zkoušky opravdu propadnou. Tak mocná je lidská mysl. Vytvoří to, o čem jsme přesvědčeni. A není to náhoda.
Proto součástí mých kurzů i Setkání je práce se sebevědomím i posilováním dospělých i dětí. Co je tedy dobré o mysli vědět? Uvedu zde jen tři dovednosti, nad kterými stojí za to přemýšlet.
1. dovednost lidské mysli: POZNÁ TO DŮLEŽITÉ
Byli jste někdy v letištní hale? Zavřete, prosím, oči a připomeňte si ten mumraj. Neustálý ruch a pohyb. Klapot bot, ševel hlasů, hudba, tisíce podnětů. Jeden impulz přes druhý.
A nyní si představte, že k Vám přistoupí kamarád a řekne: „Nevyvolávají Tvoje jméno?“ Přes všechen ten hluk okamžitě „zaostříte“ svůj sluch. Ačkoli je reproduktor kdesi daleko, Vy se svým soustředěním dokážete přenést přes jiné lidi a jimi vydávaný hluk, a opravdu zpovzdálí zaslechnete své jméno a pokyn, ať se neprodleně dostavíte na informace.
Ptám se: Jak to, že to nyní slyšíte, a předtím jste to neslyšeli? To hlášení přece nijak nezesílilo. A přesto ho slyšíte lépe. Ano, správně: Protože se na něj soustředíte.
Kdo čte moje kurzy, tuto větu zná: Na co se soustředíme, to roste. Mysl se totiž chová jako úrodný záhon. Jakákoli myšlenka, dobrá i špatná, je jako semínko. A naše soustředění je jako vláha. Čím déle se na něco soustředíme, čím déle to připouštíme, tím více to zaléváme a tím spíše to roste. I odvaha i strach. Mozek neřeší, na CO se soustředíme. Zesiluje to, co je pro nás důležité.
Na náš mozek každý den zaútočí miliony rozmanitých akustických, vizuálních, chuťových a jiných energetických podnětů. Souběžně s tím mozkem projde asi šedesát tisíc myšlenek. Nemůže každou rozvíjet, čeká na nás, kterou si vybereme. Svůj vliv na to má RAS – retikulární aktivační systém. Jako by řekl: „Chci slyšet hlášení letištního rozhlasu.“ A celý organismus nám pomůže – dokonce potlačí naše biologické priority. I když máme hlad, i když se nám chce na záchod, musí-li to počkat, počká to.
2. dovednost mysli: NAJDE NÁM CESTU
Naše tělo má dvojí vědomí. Vědomí mysli (duch) a vědomí duše (podvědomí). Pokud nejsme přítomni duchem, jednáme podvědomě.
Náš mozek tak, nejsme-li fyzicky ochromeni, stále pracuje. I když spíme, podvědomí nám třídí myšlenky (nevyřešené problémy, neuzavřené minulosti), zatímco vědomí (mysli) odpočívá a sbírá síly na další období.
Podvědomí obsahuje naši hlubokou paměť. Všechno, co je důležité pro náš život a naše přežití, ale na co v běhu dní nemáme čas, ačkoli je třeba to vyřešit. Právě podvědomí nás dokáže tlačit, nedovolit nám neuzavřít minulost, ovlivňovat nás strachy, pochybnostmi, úzkostmi, abychom balvany, nashromážděné ve vědomí duše, odvalili, rozdrtili, zbavili se jich. I proto přicházejí noční sny.
My bohužel málokdy rozumíme obrazům svých snů. Tomu, když padáme. Tomu, když se topíme. Podvědomí schraňuje emocionální paměť, tedy emocionální symboly. V Asii se říká, že obraz je více než tisíc slov. Utkví nám pocit, který jsme tehdy měli. A stejný nám zůstává, když se probudíme. Už si nemusíme rozpomenout, co konkrétně se nám zdálo, o to ani nejde. Jde o podvědomí a jeho řeč, jeho vzkaz. Pocit, nabytý ve spánku, se nás pak drží a během dne nás podvědomě ovlivňuje. Protože pocity vytvářejí myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů plynou výsledky.
Proto nikdy nepodceňujme noční sny. Někdy se nám může stát i to, že se vzbudíme uprostřed noci a zničehonic VÍME řešení palčivého problému, který jsme za celý předchozí den nedokázali vyhodnotit. Nebo se vzbudíme obavou z události, která přitom dosud vůbec nenastala. Nebo nás napadne geniální myšlenka, kterou do rána zapomeneme. Vychází totiž z emocionální paměti, nikoli té racionální. Porozumět vztahu emocí a rozumu, o tom je právě například tento kurz Emoce versus Rozum.
Mozek je nesmírně mocný. Přejeme-li si najít cestu, on ji najde. Někdy přes den, někdy v noci. Mějte na nočním stolku zápisník. I když Vaše vědomí spí, Vaše podvědomí má o to více prostoru i energie na hledání.
3. dovednost mysli: UDRŽÍ VIZI
Emil Zátopek byl běžecký fenomén. Nejen pro výsledky, jakých dosáhl, ale i pro způsob, jímž trénoval. Byl to totiž amatér. Dřel, ano, ale ne více než jeho konkurenti ze zahraničí, profesionálové. Zátopkův hlavní poklad nebyl v nohou, ale v hlavě.
Když totiž přijel na svou první olympiádu, sklízel posměch. Neměl ani pořádné vybavení. Co měl, byla varující série. Dlouhé tři sezóny závodil týden co týden a ani jednou neprohrál. Se skóre 69:0 (69 vyhraných běhů za sebou) zamířil právě do Helsinek. Pořadatelé mu, jakožto amatérovi, dali vybrat, na jaké trati hodlá závodit. Emil Zátopek si vybral úplně všechny.
Nejdříve se postavil na start závodu na 5 kilometrů. Vyhrál v olympijském rekordu.
Pak se postavil na dvojnásobnou trať. Výsledek: druhé olympijské zlato, druhý olympijský rekord.
Nakonec šel na maraton, který nikdy předtím neběžel. Dosáhl na třetí olympijské zlato, třetí olympijský rekord.
Zátopek měl pozoruhodné motto: „Člověka, který se nikdy nevzdá, nelze porazit.“ Rhonda Byrne píše: „Vizualizace funguje jako magnet, přitahuje změnu.“ Přesnější by bylo: „Vizualizace UŽ JE ta změna.“ Naše myšlenky, soustředěné ve směru našich snů, totiž vedou k činům ve směru našich snů a ty k výsledkům ve směru našich snů. Ale všechno začíná v hlavě.
Ještě jeden příklad z mých Setkání.
Té dívce říkejme Káťa. Bylo jí dvacet, když si vysnila cestu kolem světa. Přitom „ještě studovala, na cestování neměla peníze, čas ani plán“. To všechno byly její argumenty proti. JENOM snila.
Při Setkání jsem jí vsadil broučka do hlavy. Aby přestala být JENOM snílkem. Aby začala ve směru svých snů KONAT.
Stačilo už to, že Káťa přemýšlela, kam by se chtěla nejprve podívat. A kam potom. Kde by mohla nocovat. Kde pracovat. A tak dále. Nic z toho nevěděla. Začala si o tom „jen“ číst. Najednou sledovala cestopisy, levné letenky, přednášky cestovatelů, sbírala jejich zkušenosti. Celý zbytek studií se jí v hlavě vytvářel itinerář. Den po promoci vyrazila do Anglie.
Pracovala tam (místo měla předem sjednané), vydělala si, naučila se jazyk, přivykla cizímu prostředí. A pak načisto odjela do světa.
Když mi poslala fotografie z Oceánie, kde se právě koupala, připsala: „Petře, to je zázrak!“ Mýlila se. Žádný zázrak. Byl to přirozený výsledek její vytrvalé soustředěné cesty. Obraz, který si vytvářela a upevňovala před očima, ji vedl jako světlo temným lesem. Neznala cestu, ale s každým následujícím krokem objevovala způsob, jak ji najít. Hlavní bylo, že ji hledala. Že něco pro svůj sen DĚLALA. I kdyby to mělo být zapojování mozku.
A proto mi věřte: Kdo nečeká na zázrak shůry a hledá, ten může najít. Kdo jenom čeká a nehledá, nikdy nenajde.
Zavřete oči a začněte žít svůj sen
Mám ještě v živé paměti ten moment, jak Láďa nevěřil své mysli. Přesvědčil ho až vizualizovaný trénink. Co to je? To si takhle lehnete, připojí Vám přístroje a Vy si začnete aktivně představovat, že běžíte. Pokud to děláte správně a soustředěně, z Vašeho mozku ihned směřují do Vašich svalů stejné impulzy jako při skutečném běhu. Mozek totiž nerozlišuje mezi realitou a představou – pro mozek je obojí stejně skutečné. Zkuste to – třeba jako Káťa.
Představte si teď, na konci zimy, sebe na jiném místě, než na jakém jste. Třeba na teplé pláži. Navnímejte to horké slunce. Zpěv tropického ptactva. Vdechněte slaný vzduch moře. Ochutnejte jeho sůl ve svých ústech. Slyšíte hluk příboje, rozrážejícího se o kamenný útes? Na bosých kotnících cítíte zpěněné vlny. Na chodidlech spalující písek, který je ale v hloubce tak chladivý…
Už tou představou se změní Vaše pocity. Zklidníte se, jste najednou vyrovnanější, naplněnější. Jako kdybyste tam opravdu teď byli. Protože základní pravidlo vizualizace zní: „Jak myslíš, tak je.“
Máte tak jen dvě možnosti. Číst si o tom, jak svůj život změnit. Anebo tu změnu hned teď začít uskutečňovat. Tohle nerozhodne žádný džin. Ani Vesmír. Tohle si musíte rozhodnout Vy sami.
Jak Vám mohu pomoci?
- Pro všeobecný restart života jsem sestavil metodickou knihu ZNOVUZROZENÍ. Nedostanete ji v žádném knihkupectví. Je pouze v tomto našem e-shopu.
- Pokud víte, že Vás brzdí jen konkrétní slabina (pochybnosti, strachy, úzkosti), vyberte si konkrétní psaný kurz na toto téma. Přehled všech momentálně dostupných kurzů je zde.
- Potřebujete probrat svůj problém přímo se mnou? Termíny možných Setkání jsou zde. Hlavně udělejte něco pro sebe. Nikdo jiný to za Vás neudělá.