Může se manipulativní chování dědit?

Trápíte se pro jednání svého protějšku, kterého milujete, ale současně Vám způsobuje bolest? Přemýšlíte, co může být příčinou, zda jeho chování může projít změnou, zda má smysl zůstat, nebo se zraněným srdcem odejít?

O tom, jak rozpoznat spřízněnou duši od karmického partnera, je celá kniha JáMy spřízněných duší. O tom, jak jednat s manipulujícím partnerem, je zase kniha L.E.Ž. Pro všechny, kdo jsou ochotni více než jen číst, ale i mluvit o tom, co je trápí, a svůj problém společně vyřešit, jsem vyhradil celé jedno Setkání Jak zachránit vztah (vstupenky jsou zde). Víc pro lidi udělat neumím. Pokud chtějí pomoci, musejí alespoň přijít. Anebo se alespoň zeptat. Jako Tereza, která mi napsala toto dilema: „Petře, můj partner je manipulátor. Přesněji: je to kluk s manipulativními sklony. Občas na mě zkusí citové vydírání a vyhrožování rozchodem, protože ví, že ho miluji a raději udělám to, k čemu mě chce donutit, než abych zůstala sama. Vím, že si o mně řada lidí myslí, že jsem hloupá, a možná i jsem, ale na to se ptát nechci. Zajímalo by mě, jestli je schopen se změnit, přesněji: jestli na něj může mít vliv to, že se manipulativně chovají i jeho rodiče a prarodiče, tedy dvě generace, které znám a které jednají s lidmi jako přes kopírák. Petře, může se manipulativnost dědit?”

„Vždyť je to normální“

Manipulace je způsob zacházení s lidmi. Je to způsob nátlaku – citového, finančního, psychologického –, aby druhý udělal to, co potřebuji, bez ohledu na to, jestli je to výhodné pro něj. Je to – zjednodušeně řečeno – schopnost jít za svým přes mrtvoly. Je to strategie, ze které se spoustě lidí dělá zle, ale mnoho jiných lidí to považuje za NORMÁLNÍ. A teď jsme u klíčového slova.

Někomu je manipulování PROTI SRSTI, ale udělá to, když musí nebo když je omámen nějakým silným motivem, třeba penězi, a někdo to dělá dokonce S RADOSTÍ, ne z donucení, ale přirozeně, protože je mu to vlastní. A vlastní je mu to tehdy, když mu to někdo dostal pod kůži, často už v dětství. Tedy: když sám vyrostl v prostředí, kde se naučil, že „manipulovat je výhodné“, a proto „je to správné“, že „manipulování vede k výsledku“ a „účel světí prostředky“.

„Proč bych to měl měnit?“

Děti přirozeně dostávají pod kůži to, čemu jsou odmalička vystaveny. To jim poté připadá naprosto normální a nenapadne je v tom vidět chybu. Takže i když jim ve vztahu manipulaci vyčtete, oni nechápou, o čem mluvíte. Proč by měl být problém, že Vás citově vydírají? Proč by jim mělo vadit, že Vy potom trpíte? Proč by je mělo trápit to, že brečíte kvůli jejich nevěře, krádeži peněz nebo fyzickému bití? Takhle tito lidé uvažují a není se čemu divit. Kdo v tom vyrůstal, ten pak ve stejném mentálním prostředí vychovává i své děti. A i pro ně se může stát normálním manipulativní prostředí, a tedy i manipulování samotné.

Takže pokud dotaz směřujete konkrétně na „dědění“, není to tak, že by někdo převzal manipulátorské rysy svých rodičů okamžikem narození. Dítě je průběžně nasává až během výchovy. Ať už „pozitivním“ směrem (samo začne dělat to, co rodiče dělají JINÝM lidem), nebo „negativním“ (samo začne dělat to, co rodiče dělají JEMU SAMOTNÉMU, tomu dítěti).

Ani jedno ale neznamená, že dítě vyrůstající v manipulativním prostředí musí zůstat manipulátorem. Ne, pořád je to na jeho rozhodnutí. Vlivem dospívání a zrání se pořád může stát, že mu začne lézt krkem to, jak se rodiče chovají, jak zejména s ním samotným zacházejí. Právě proto, že to takové dítě zažívá odmalička, a současně vidí, jak odlišně (podpůrně) se chovají jiní rodiče třeba k jeho spolužákům, si může v jisté chvíli říct: „Tak dost, tohle chování u mě končí.“ Jinak řečeno: Prostředí Vás ovlivňuje, ale pořád jste to Vy, kdo může časem rozhodnout, jací budete.

„Jaký chci být?“

Už z mé knihy JáMy spřízněných duší dobře znáte příklad dvou sourozenců, kteří měli za otce notorického alkoholika. Oba tedy vyrůstali ve stejném prostředí. Oba se pak roky neviděli, a když se konečně potkají, vyptává se jeden druhého: Jak se máš, jak jde život? První říká: „Jsem notorický alkoholik. Co jiného bych mohl být, když náš otec byl notorický alkoholik?“ Druhý se podiví: „Já jsem naopak zapřísáhlý abstinent. Co jiného bych mohl být, když náš otec byl notorický alkoholik?“

Chápete? Pořád je to o člověku. A co mu nejvíce pomáhá se změnit? Bude to znít ezotericky nebo romanticky, ale je to LÁSKA. Když se takový člověk do někoho zamiluje a ten někdo ho kvůli jeho chování opustí. ZTRÁTA je nejsilnější stimul, který přiměje lidi se změnit. Vědomí, že ztrácím zdraví a mohu ho ztratit definitivně. Vědomí, že jsem ztratil osobu, kterou miluji, a možná ji už nikdy nezískám zpátky, zůstanu-li takový, jaký jsem, tedy pokud se nezměním. Vědomí, že jedině moje změna mi dává šanci, že ta osoba neodejde a že budu šťastný, jestliže ona bude šťastná.

To je moment, kdy končí manipulativní chování v člověku. Manipulátor je totiž ten, kdo je šťastný, když Vy jste nešťastní. Kdo je rád, když Vás ponižuje, když má nad Vámi moc. A milující je ten, kdo je nešťastný, když Vy jste nešťastní, a kdo je šťastný, když Vy jste šťastní. Proto, Terezo, zbývá jediná otázka: Co z toho chce on? Je to jen o něm a jeho rozhodnutí.

Pokud se u něj mezigenerační příběh zla zastaví, je to borec. A já nevidím důvod, proč by to neměl dokázat, jestliže to dokázat chce a jestliže Vás miluje.

A že by mohl narazit u svých rodičů či prarodičů? Nemyslím, že by ho mohli něčím překvapit. On ví, jak přemýšlejí. On ví, čím mu jsou schopni ublížit. On ví, co čekat, na co se připravit. A připravený člověk nemůže být překvapený.

Jak Vám mohu pomoci?

1. Knihy JáMy spřízněných duší a L.E.Ž., které se tématu věnují z různých pohledů, jsou k dostání pouze v našem e-shopu zde. V žádném knihkupectví je nenajdete.
2. Vstupenky na Setkání Jak zachránit vztah jsou k dostání pouze zde. Máte problémy, které Vás trápí? Neničte se jimi. Přijďte je vyřešit.