Jsou věci, které máte ještě ve své moci, a pak ty, které už ve své moci nemáte. To, že je nemáte ve své moci, ale neznamená, že se nemohou změnit. Mohou, ale musíte udělat všechno, co je ve Vaší moci, a pak čekat. Čekat na to, co není ve Vaší moci, ale co se jednou už stalo. A když se něco stalo jednou, může se to stát znovu. O čem to mluvím? O zamilování. O přírodě. Ale i ta potřebuje pomoci…

Nyní Vám to možná připadá neuskutečnitelné. Udělali jste chybu, po které jste ztratili důvěru člověka? Víte, že čas už nevrátíte, ale být bez dotyčného taky nechcete? Ptáte se, jak to zařídit, aby s Vámi zase chtěl být?

Kdo četl mou knihu JáMy spřízněných duší, ten zná mnohé odstíny zdánlivě neřešitelných situací, kdy se nám zhroutí vztah s někým, koho milujeme. Ať už ke zhroucení dojde naší, či jeho chybou. Slovo „chyba“ je důležité. Lidé jsou totiž chybující bytosti. Nemohou NEdělat chyby. Takže řešení pro dva lidi musí existovat. A mělo by i pro Matyáše, který mi popsal příběh krachu jeho vztahu a dodal: „Petře, říkáte, že kde je vůle, je i cesta. Ale současně dodáváte, že aby mohl vzniknout nebo se vrátit vztah, je nutná vůle obou stran. Já ji mám, ale co když ona už ne? Je šance, jak ji přesto ještě přesvědčit?”

Svou odpověď rozdělím do pěti částí.

1. Důležitost emociálna

Jednou z nejčastějších chyb, kterou mi svěřují podobní účastníci při Setkání, je ta, že na jednu stranu chtějí, aby je druhý (opět) miloval, ale na druhou stranu hledají řešení ve své hlavě: logické, pochopitelné, strategické. Ale milování nemá s rozumem mnoho společného. Zamilovat se, potažmo znovu člověka milovat je o emoci. Musíte si PODMANIT EMOCI daného člověka. Musíte mu být blízcí EMOCIONÁLNĚ. Musíte vyzařovat takový cit, aby s ním chtěl spojit další život. Jinak řečeno: Musíte v něm podnítit tu samou emoci, kterou jste u něj jistě získali už na začátku vztahu.

Jinak řečeno: Když už přemýšlíte, pak přemýšlejte nad tím, jak jednat, aby se do Vás protějšek (znovu) zamiloval. Ano, jako by to bylo první den. Jako byste se znovu snažili ho okouzlit. Ale pozor, musíte mi správně porozumět.

2. Důležitost zjevné zkušenosti

Lidé, kteří chtějí racionálně zpátky člověka, kterého ztratili, opakují tu chybu, že se snaží vymyslet, jak to udělat, aby se ten vztah vrátil zpátky. Ale to nejde. Váš vztah už nikdy nebude jako dřív. Nemůžete získat to, co jste měli. Musíte vytvořit nový vztah, novou zamilovanost, nové přátelství, nové partnerství. Co to znamená? Musíte si uvědomit, že v očích člověka, kterému jste ublížili, už nikdy nebudete stejní. Váš protějšek se tou zkušeností změnil. Ale to nevadí. Důležité je, abyste se tou zkušeností změnili i Vy. Abyste se OBA posunuli. A to tak, aby to bylo zjevné, viditelné.

Když říkám „OBA jste se posunuli“, myslím tím, že Vy jste se svou chybou ponaučili a Váš protějšek se také touto zkušeností něco naučil. Možná má v hlavě zatím jen jednu zkušenost – že jste schopni mu ublížit. Budiž. V takovém případě je ale dobré, aby svůj rejstřík zkušeností rozšířil ještě o jednu: třeba o tu, že když ublížíte, když uděláte chybu, jste schopni ji přiznat, opravit nebo odstranit. To pro nový vztah vůbec není málo. To, co jsem právě uvedl, totiž nedokáže každý člověk. Každý člověk sice chybuje, jenže každý svou chybu nepřizná, natož aby ji opravil.

3. Důležitost emoce, která rozvine rozum

V knize JáMy spřízněných duší vysvětluji, jak je důležité nepanikařit, vzít rozum do svých rukou a nechat se vést citem. Co to znamená v takové situaci?

Uvědomit si, že zpátky toho člověka určitě nezískáte hned. A je to dobře. Kdybyste ho získali hned, nevážili byste si jeho návratu. Ten by byl pro Vás příliš rychlý, protějšek by byl pro Vás slabý, Vaše ponaučení by nakonec mohlo být nulové. Otrnulo by Vám. Proto je dobré, když platíte bolestí dostatečně dlouho – jen tak si potom pamatujete, co už nikdy nechcete zažít znovu.

Bolest je však dlouho dominantní emocí i Vašeho protějšku. Ta bolest, kterou jste mu činem způsobili. Jenže teď pojďme vzít rozum do vlastních rukou. Vžijme se do jeho kůže: Vy jste mu ublížili a on od Vás odešel. Ale co má teď dělat? Má si najít někoho jiného místo Vás? Jenže co udělá se zkušeností, že „partner ve vztahu dokáže ublížit“? Co když mu následně ublíží i ten další? Co když chybovat bude i ten další? Ještě jednou opakuji: Vžijte se do něj. Koho Váš protějšek vlastně hledá? Člověka, který nikdy neudělá chybu? Takového na celém širém světě nenajde. Tak koho hledá? Dobře, hledá někoho, kdo když udělá chybu, zapracuje na sobě, přizná ji a opraví ji. Jenže já se ptám, proč takového člověka hledá? Takového člověka nemusí hledat, TO JSTE PŘECE VY. Právě toto si musí uvědomit. A základním hybatelem rozumu jsou emoce. Když člověka něco trápí, ba je to nesnesitelné, dříve nebo později ZAČNE PŘEMÝŠLET, jak z toho ven.

4. Důležitost nespěchání

Všechno, co rozhodne o návratu či nenávratu člověka, je o míře bolesti, kterou jste mu způsobili. Pokud jste mu způsobili tolik bolesti, že už jí více nedokáže nebo nechce snést, pak vůle k návratu z jeho strany nebude. To je karma, kterou si pak ponesete Vy a díky které už nikdy nedopustíte stejnou chybu – naučíte se totiž, že byste za ni pravděpodobně znovu takto draze zaplatili.

Ale pokud Vás současně pořád miluje, ba pokud ho trápí ta Vaše chyba a měl by Vás rád bez oné chyby, v takovém případě záleží už jenom na Vás, jestli jste tu chybu už skutečně odstranili, či ne. Pokud jste ji skutečně odstranili, vydržte. Buďte pro svého partnera dál skutečným přítelem, zdrojem těch nejlepších emocí – podpory, porozumění, tolerance, velkorysosti, sdílení. Zásadně nespěchejte, netlačte na něj s návratem, dovolte mu, ať mu taky chybíte, ať procítí Vaši nepřítomnost, a hlavně – budu-li se držet emocionálního hlediska – ať si uvědomí, jestli cítí bolest pouze s Vámi, nebo i bez Vás. Pokud jste totiž svou chybu už odstranili, pak by s Vámi tu bolest už cítit neměl. Pokud ji i přesto cítí, pak tu bolest má pouze ve své hlavě a může ho pronásledovat po celou budoucnost, dokonce i v dalších vztazích, kdykoli si vzpomene na to, co jste mu provedli nebo jací jste byli.

Jenže to je pointa. Vy jste takoví BYLI, ale možná už NEJSTE.

5. Důležitost broučka v hlavě

„Možná už takoví nejste.“ To je ten brouček v hlavě, který ve Vašem protějšku dříve či později začne hlodat, jestliže k němu vydržíte být co nejpříjemnější a nejnápomocnější. Vaše činy budou naznačovat, že jste se opravdu změnili, svou chybu odstranili. On to ale bude sledovat jen zpovzdálí, nebude si jist. A pokud té bolesti od Vás nepřijal příliš, možná dojde k závěru, že stojí za to se JEŠTĚ JEDNOU přesvědčit, jestli jsou Vaše činy pravdivé, nebo je to jen hra.

Ale pokud tu „ještě jednu šanci“ od něj dostanete, pamatujte si, co Vám teď vzkážu: Nesmíte ji zklamat. A vysvětlím Vám proč. Když totiž někomu ublížíte poprvé, je to Vaše chyba, o toho člověka můžete hned přijít. Ale když někomu můžete ublížit opakovaně, je to už jeho chyba. A v tom je ten problém. On si totiž svou chybu v důsledku znovu prožité velké bolesti může přiznat a odstranit ji. Tudíž i odstranit Vás ze svého života. Navždy. Přemýšlejte o všech těchto pěti částech a posuďte si sami, jestli na to máte. Pokud ano, máte ve své moci víc, než si myslíte.

Jak Vám mohu pomoci?

  1. Knihu JáMy spřízněných duší o psychologii karmických vztahů dostanete pouze v našem e-shopu zde.
  2. Potřebujete probrat svůj problém se mnou? Termíny možných Setkání jsou zde.

O autorovi
Petr Casanova
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart