Při Setkáních neustále dostávám tuto otázku: Co je to karma?
Karma je osud. Ale ne takový, který nám někdo chystá a který nemůžeme ovlivnit. Karma je osud, který sami sobě vytváříme, respektive který sami sobě vytvářejí jiní lidé – tím, jak přemýšlejí, tím, jak se chovají.
Lidé rádi svádějí karmu na nadpřirozeno, ale na karmě nic nadpřirozeného není. Je to zákon přírody, života, člověka, který je součástí přírody i života. Karma zkrátka JE, ať v ni věříte, nebo ne.
Karmě ve vztazích jsem věnoval celou jednu knihu Cítit rozumem, myslet srdcem. Zákony karmy jsem připomněl v mnoha osobních příbězích lidí, kteří o karmě původně neměli ani ponětí nebo je ani nenapadlo v ni věřit (viz článek Jak jsem pochopil karmu, odpustil zradu a poznal skutečné přátele).
A přece jsou lidé stále překvapeni, když za své dobré i špatné činy platí. Když doplácejí na to, že jsou příliš hodní nebo naopak příliš toxičtí. Když nechápou, že jestliže POUZE DÁVAJÍ, musejí si nastavit osobní meze, jinak (z hlediska zákonů karmy logicky) přitáhnou ty, kteří POUZE BEROU, a ti žádné meze nemají.
Mnoho lidí ještě nepochopilo, že nežijí v ráji ani v ideálním světě, kde se každý dobrý čin vyplatí. Ti, kteří si to myslí, budou mít vždy kolem sebe spoustu těch, kteří jejich dobroty zneužijí. A právě to je důvod, proč na světě ubývají dobří lidé, Stavitelé vztahů, srdce plná lásky. Protože si po špatných zkušenostech myslí, že se to nevyplatí. Že být k lidem dobrý, být Stavitel a mít láskyplné a otevřené srdce se dříve či později vymstí. Ano, vymstí, pokud se nenaučíte chránit sebe nebo lidi, na kterých skutečně záleží. Pokud se budete trápit pro ty, kteří se pro Vás netrápí. Pak totiž ze svého osobního trápení nevyjdete, stejně jako když se budete ustavičně snažit ovlivnit to, co přitom nemáte ve své moci – jako je chování jiných lidí, jejich charakter, jejich toxický postoj k Vám.
Kniha Cítit rozumem, myslet srdcem vznikla proto, aby si lidé uvědomili, oč si koledují. Že když budou žít se slabochy, budou sráženi. Že když budou žít s manipulátory, budou manipulováni. Že když se naučí konečně říkat NE, DOST, TOHLE SI UŽ KE MNĚ NIKDY NEDOVOLÍŠ a trvat na tom, pročistí se jejich okolí. Ano, odejde spousta lidí, kteří Vás (za to) budou nenávidět. Ale to jenom proto, že ztratí možnost Vás ovládat. Tohle žádné nadpřirozeno za Vás neudělá. Tohle je Váš úkol, Váš problém a Vaše karma. Když vůči špatným lidem budete mít příliš dobré srdce, pak je nepřestanete mít ve svém životě.
1. Hlavní zákon příčiny a následku
Říká se: „Co zaséváme, to sklízíme.“ Přesnější však je: „Nemůžeme sklidit něco, co jsme nezaseli.“
Tento hlavní zákon učí, že naše myšlenky a činy mají buď dobré, nebo špatné důsledky. Jinak řečeno: Pokud čelíme špatnému důsledku, zárodek je primárně v našich myšlenkách a činech.
Cítíme-li se nešťastně, zlomeně, nemohou za to události, které se nám dějí, ale způsob, kterým je vyhodnocujeme, anebo postoj, kterým jim čelíme.
Základní příklad: Pokud toužíme po klidu, lásce, harmonii, ještě to neznamená, že klid, lásku, harmonii můžeme být. Touha není nic, pokud není následována adekvátními myšlenkami a činy. Tedy: Pokud toužíme po klidu, lásce, harmonii, musíme být ochotni podle toho jednat.
2. Zákon stvoření
„To, po čem toužíme, přijde jedině skrze naše zapojení.“ Tento zjednodušený výklad tohoto zákona znamená, že nám nic nespadne z nebe samo. Ani toxičtí lidé z našeho života neodejdou sami. Musíme se o to zasadit, nejen činy, ale i úsilím.
Nápovědu vidíme všude kolem sebe. Jen se rozhlédněte. Všechno, co stvořil člověk, bylo kdysi pouhým záměrem v něčí hlavě. Naše touhy jsou samozřejmě základem změny, ale samy o sobě nestačí. Myšlenky se musejí uskutečnit. Výsledky vytváří úsilí.
Chápu, že by člověk raději nic nedělal a všechno inkasoval. A kdyby se mu osud nedařil, svedl by to na někoho nebo na něco, co za to nese odpovědnost. Jenže takhle život nefunguje. Člověk je sám strůjcem svého osudu. Všechno, co vidíme, je výsledkem jeho činů. Není důležité, jestli vykládá, že chce například zdravé životní prostředí. Činy ukazují, co je pravda, co skutečně chce.
Stejné je to ve vztazích. Sliby neznamenají nic. O výsledcích rozhodují činy. Příkladem může být omluva za chybu: Jediná skutečná omluva je změněné chování. Jen tak se stvoří lepší člověk.
3. Zákon poznání
Tento zákon mnoho lidí nenávidí a snaží se ho ignorovat, nevidět, zpochybňovat, ale tím tito lidé nic nezmění. A to je sama podstata tohoto zákona: „Odmítáme-li přijmout to, co je, neměníme tím to, co je.“ Je to jeden z nejtvrdších zákonů karmy.
Budeme-li promíjet, že nám protějšek ublížil, budeme-li nevěřit, že je toxický, budeme-li odmítat, že je nespolehlivý, budeme-li si malovat narůžovo, že nás „určitě miluje“, že se „určitě vrátí“, že se „určitě změní“, nic to nezmění na samotném faktu, jaký ten člověk ve svém nitru ve skutečnosti je. Naše idealistické představy budou naopak náš problém, naše karma. Žijeme-li jen ve snu, přestáváme žít v realitě. A přijmout i bolestnou pravdu je odrazem k lepšímu životu.
Naopak, tím, že se vzpíráme přijmout realitu, zbavujeme sami sebe možnosti ji změnit. Topíme se v negativních důsledcích, ale přitom se tváříme, že žádné nedějí. Jako by nám hořel dům a my sami sebe nebo druhé chlácholili, že to samo dobře dopadne. Nedopadne. Když nic neuděláme, celá naše stavba lehne popelem. Tato forma nepochopení samotného života a jeho jednotlivých událostí jako cenné studovny, zdroje poznání, jako možnosti zjistit, že špatné vztahy nejsou ničím víc a ničím míň než impulzem ke změně, je trestána logicky, zůstáváním ve špatných vztazích.
4. Zákon růstu
Je to tak prosté: „Jediné, nad čím máme kontrolu, jsme my sami.“ Tečka.
Je jedno, že chybujeme. Svou chybu můžeme jednoduše neopakovat, a tím ji odstranit. Tečka.
Žít lépe, než žijeme teď, je jednoduché. Bohužel si někdy sami život komplikujeme. Ne tím, co se nám děje, ale tím, jak k tomu přistupujeme. A to není vina karmy, ale naše.
5. Zákon odpovědnosti
„To, jak si v životě vedeme, je pouze naše zásluha, nikoho jiného.“ Toto si rozvedeme.
Sice nedokážeme vždy ovlivnit všechno, co se nám stane (všechny události, okolnosti nebo lidi, kteří přijdou do našeho života), vždy však můžeme ovlivnit to, jak se k dané situaci postavíme. Naše reakce je hlavní moc, kterou máme. A z toho také plyne, že kdykoli chceme změnit svůj život, musíme nejprve změnit své myšlení, respektive prostředí, ve kterém žijeme.
Už musí zaznít to slovo: Je to naše odpovědnost. Pokud žijeme ve špatném prostředí, a to i vnitřním mentálním, není to ničí vina, jen naše. Je totiž rozdíl do nějakého prostředí se narodit a zůstat v něm živořit. Uvědomme si, že lidská mysl je dokonale sestavený stroj. S jakoukoli slabostí může pracovat. Jakékoli své chyby se zbavit. Jakýkoli vzorec myšlení nebo chování přepsat. Když říkáme, že ne, sami sobě lžeme a škodíme. Myslíme-li si, že něco nedokážeme, ještě to neznamená, že to musí být pravda. Může to znamenat jen to, že neznáme cestu, že se bojíme, že o sobě pochybujeme, že v sebe nevěříme. To všechno ale má řešení. A to řešení je pouze naší odpovědností.
A platí to i naopak: Je jen naše odpovědnost, když se k lidem chováme dlouhodobě zle a toxicky. Nemůžeme se divit, že pak o ně přicházíme. Když manipulujeme své děti, když zrazujeme své partnery, když ignorujeme své kamarády, nakonec zůstáváme osamělí. To není náhoda. To je zákon. Máme to, oč jsme usilovali – zbavit se lidí, kteří pro nás nemají hodnotu (souzeno dle našich činů, ne keců).
Karma je nastavená tak, že když si něčeho reálně dlouhodobě nevážíme, vezme nám to. I zdraví, o které jsme se přestali starat. Nač si potom stěžujeme? To MY jsme SAMI SEBE o to připravili. Je to naše odpovědnost a naše karma.
6. Zákon propojení
Celý vesmír, celý časoprostor, je stoprocentně propojen. Propojené je velké i malé. Propojeno je vnitřní i vnější. Propojeno je tělo i duše. Ničíme-li psychiku, ničíme tím postupně i fyzické zdraví.
Propojeno je všechno na všech úrovních a ve všech dimenzích. Včetně dimenze časové. Propojené jsou naše minulost, přítomnost a budoucnost. Naše minulost tak vytvořila naši přítomnost a naše přítomnost vytváří naši budoucnost. Chceme-li někde být zítra, musíme pro to udělat něco dnes. Jinak řečeno: Neprovedeme-li „dnes“ setbu, nemůžeme „zítra“ očekávat sklizeň. Z toho plyne, že propojené jsou i jednotlivé zákony karmy.
7. Zákon projevení
V důsledku předchozího zákona propojení platí, že „nic, co je v člověku, nemůže zůstat skryto navenek“. Základním psychologickým příkladem je lež.
Lež musí vyjít najevo. Člověk, jako hrubě nedokonalá bytost, je totiž sice schopen mluvit v rozporu se svými činy, ale už nedokáže vyzařovat jinou energii než tu, kterou má uvnitř, která jej definuje, která jej formuje, se kterou je interně v souladu. Jestliže člověk ví, že neříká pravdu, toto vědomí se projevuje navenek. Projevuje se samozřejmě i v činech samotných.
Pokud někdo tvrdí, že Vás „miluje“, a přitom s Vámi dlouhodobě zachází tak, jako když Vás ignoruje nebo nenávidí, pak je jen otázkou Vaší emocionální slepoty, když nevidíte, že jeho slova nejsou pravdivá. Slovo neznamená vůbec nic, dokud mu čin nedá obsah. Proto lze slovy lhát, ale činy vždy vyjádří pravdu. I bolestnou pravdu.
Samozřejmě i lhář má svou karmu. Ta se projevuje prakticky okamžitě v jeho vlastním životě. Například: Lhář není schopen věřit druhým lidem. Jak by mohl věřit upřímně znějícím slovům, když dobře ví, že „právě tak přesvědčivě” by on ve stejné situaci lhal? Jak by ten, kdo podvedl nebo podvádí, mohl věřit Vám, kteří se pozdě vrátíte z práce, že jste mu nebyli nevěrní, jestliže on by právě takovými slovy „Zdržel jsem se v práci“ zkoušel maskovat nevěru? (Více o individuálních karmách v knize Cítit rozumem, myslet srdcem.)
8. Zákon změny
„Historie se opakuje, dokud se z ní neponaučíme.“ Nebo také: „Dokud nezjistíme, proč se něco stalo, stane se to velmi brzy znovu.“ To je osmý ze základních zákonů, které musíme pochopit, jinak se v životě neposuneme dál.
Změna je jediným způsobem, jak můžeme přimět minulost, aby přestala ustavičně vytvářet stejnou přítomnost. Změna je jediným způsobem konstruktivního uzavření minulosti v člověku. Karma je v tomto směru nelítostný učitel. Opakuje nám látku, kterou jsme nepochopili, dokud ji nepřesvědčíme, že jsme se už ponaučili. Bude nám vracet do života stejné události, stejné vztahy, stejné chyby, dokud nám nedojde, kdo má učinit změnu. My.
Byť je to nejpochopitelnější zákon, lidé s ním mají největší problém. Chtějí jiný život, ale nechtějí podstoupit změnu. A má to svůj důvod: právě v minulosti. I proto existují mé knihy, mé kurzy a má Setkání. Pokud však lidé neudělají ani to, že by tyto možnosti využili, pokud neuvěří, že změna v jejich životě je nejen možná, ale i nutná, nezmění se v jejich myšlení, a tedy ani v jejich životě, vůbec nic.
9. Zákon tady a teď
„Přítomnost je naprosto všechno, co máme.“ To říká zákon, který je spojen vůbec s největším nedorozuměním.
Polovina lidí tone v minulosti a lítosti nad tím, co bylo nebo mohlo být. Druhá tone v budoucnosti a v obavách z toho, co bude nebo by mohlo být. Kdo tedy skutečně ŽIJE, kdo je tady a teď?
Může za to i fakt, že přítomnost působí jako nic. Jen mrknete okem a ten okamžik se v ten moment stane minulostí. Schopnost zachytit přítomný okamžik a být za něj vděční, i když je spjat s těžkou a bolestnou zkušeností, přitom vytváří nádhernou energii i emoci. A právě to je všechno, co máme. Všechno, díky čemu můžeme změnit život. Díky energii a emoci, pro kterou stojí za to žít.
Musíme jen pochopit, že ohlížení se zpět s lítostí nebo vyklánění se dopředu se strachem nás zbytečně okrádá o přítomné příležitosti. Jistěže to je často důsledek starých myšlenek, zklamání a rodinných vzorců chování, které negují naši šanci na změnu k lepšímu, ale to nevadí – se vším TEĎ a TADY můžeme pracovat, zbavit se toho. Jen to nejde ani v minulosti, ani v budoucnosti. Musíte chtít TEĎ.
10. Zákon odměny
Nic, co v životě stojí za to, nepřichází samo, zdarma a okamžitě. Všechno hodnotné si musíme trpělivě vyčekat nebo vybojovat. Už v tom je ukryta podstata odměny, a víme to odmalička.
Téměř žádné dítě si dlouhodobě neváží hraček, které dostává jen tak. Téměř každé dítě si však cení hraček, které si musí „odpracovat“, zasloužit, uhájit. Protože cena pomáhá vytvářet hodnotu. Cena je to, co platíme, hodnota je to, co dostáváme. I postel je nejměkčí po náročné cestě. Naopak ten, kdo celodenně jen polehává, toho i nejměkčí postel „tlačí“ a žádná mu není dost dobrá.
Lidská radost pochází z vědomí, že děláme to, na čem záleží. Že děláme to, co vede k našemu cíli. Lidská radost tedy pochází z CESTY. A i Vy jednou zjistíte, že nejdůležitější není to, čeho jste dosáhli nebo kolik jste vydělali, ale kým jste se během těžké cesty stali. To, čeho jste dosáhli nebo kolik jste vydělali, Vám totiž může kdokoli vzít. Ale to, kým jste se stali nebo co jste se naučili, Vám nikdo nevezme.
Jak Vám mohu pomoci?
I to je důvod, proč tlačím na Vaše sílení. Na zvyšování sebepoznání, sebevědomí, sebedůvěry. Na schopnost porážet strach, stres, pochybnosti o sobě. Proč mi tolik záleží na tom, abyste uměli nejen vidět, ale i dělat kroky, které Vám pomohou. Proto vznikla kniha Cítit rozumem, myslet srdcem a všechny další mé knihy, které podle témat, jež řešíte, můžete číst zde.
A proto Vám také umožňuji se potkat a pomoci Vaší karmě, aby Vám dělala radost. Ale bez činů nemůžete očekávat výsledky.