Většinou máme v hlavě dva různé hlasy.
První z nich radí:
Copak jsi už zapomněl, jak to dopadlo posledně? Opravdu chceš zase riskovat tu bolest a ponížení? To chceš zase přijít o své těžce vydělané peníze? Raději se na to vykašli, život je jen jeden a nemá smysl zbytečně riskovat. Však Ti nic nechybí, tak proč pokoušet štěstí…
Zatímco ten druhý říká:
Nemusíš mít z ničeho strach. Přece neznamená, že když to posledně dopadlo špatně, že to tentokrát neklapne. Dnes už jsi zkušenější, určitě se Ti to povede. Život je přece jen jeden a je lepší udělat chybu, než litovat věcí, které člověk neudělal. Jdi do toho, tentokrát to určitě klapne!
Který hlas poslechnout?
Který hlas ve Vašem případě převládá?
Jaké myšlenky se Vám proženou hlavou, jakmile stojíte před novou výzvou?
Co prožíváte, když se Vám vybaví chyba z minulosti?
Je to síla těchto dvou hlasů, co akceleruje růst, nebo naopak člověka brzdí na cestě životem. Záleží jen na tom, který hlas je silnější. Petr Casanova ve svém FC Kurzu tyto dva hlasy nazval jako Slabé já versus Silné já. A když se lidí zeptáte, který hlas chtějí v životě poslouchat, většina z nich jednoznačně zvolí ten, který je nám podporou a žene člověka kupředu. Problém nastane, když hlas Silného já neslyšíme, protože jej překřičí druhý hlas, který člověka v životě brzdí. Jako bychom měli v sobě dva malé skřítky, kteří se neustále dohadují. Proč je jeden z nich silnější a překřičí toho druhého? Z čeho čerpá energii?
Podrobně se tomu věnuji v navazujícím FC Workshopu. Po jeho přečtení pochopíte, že není nutné, aby v našem nitru probíhal neustálý boj. Vaším úkolem není porazit hlas Slabého já, ale přestat jej neustále přikrmovat další energií, a naopak hledat zdroje energie, ze kterých může čerpat Silné já. Také jsem kdysi bojoval sám se sebou, a vlastně i dnes se objevují nezdravé vzorce z dětství, ze kterých Slabé já čerpá nové síly. Když jsem ale pochopil, že jakýkoliv boj mezi zmiňovanými dvěma hlasy může mít jen jednoho poraženého, tedy mě samotného, pochopil jsem, že je zapotřebí začít dělat něco jinak.
Dětské vzorce
A když už jsme u toho dětství, tak právě na něm můžeme pochopit, kde v nás se rodí hlas, který nám hází klacky pod nohy. Když jsme se jako malé děti učili chodit, tak jsme také občas zakopli a spadli na zem. Tehdy jsme ještě v sobě neměli žádný hlas, který by nám našeptával: „Vykašli se na to, zase budeš mít odřená kolena! Raději se už nezvedej, ať to zase nebolí.“ Když jsme spadli, tak jsme se prostě zvedli, překonali bolest a zkoušeli to znovu, dokud jsme se nenaučili běhat. To však neznamená, že bychom v sobě už tehdy neměli žádné Slabé já. Pouze nemělo dost energie, aby překřičelo hlas, který nám pomohl překonat bolest, oprášit si kolena a zkoušet znovu udělat další nový krok.
Jenže jak jsme rostli, tak jsme se začali učit, co je dobré a co je špatné, a snažili jsme se chovat hlavně tak, aby nás rodiče měli rádi. Ve škole jsme se naučili, že udělat chybu je špatně. Za chybu se přeci dává špatná známka a naším úkolem je dělat co nejméně chyb a získat ze všeho jen samé jedničky. Když se nám něco nepovedlo, když jsme rozzlobili rodiče nebo udělali jakoukoliv jinou chybu, prožívali jsme smutek, lítost a podobné emoce. Díky tomuto systému se většina lidí naučila za každou cenu vyhýbat chybám, a když nějakou chybu udělají, automaticky se spouští vzorec z dětství generující emoce, které jen přikrmují hlas Slabého já.
Udržuj rovnováhu
V FC Workshopu Slabé já versus Silné já V PRAXI vysvětluji, že právě emoce jsou zdrojem energie pro naše vnitřní hlasy. Kdo prožívá život ve strachu, smutku, lítosti nebo naštvání, ten neustále doplňuje energii Slabému já. Není to však o tom, že bychom v sobě druhý hlas vůbec neměli. Je to jen o tom, že není dost silný, abychom jej mohli vůbec slyšet.
Což ovšem neznamená, že bychom se měli emocím, kterými krmíme své Slabé já, vyhýbat, nebo je ignorovat. Stejně tak nedává smysl proti nim bojovat, protože jsou stejně přirozené jako emoce, které nás ženou dopředu. Je v pořádku cítit naštvání nebo smutek, když se něco nepovede, ale už není v pořádku být naštvaný den, dva, nebo klidně několik let.
Chci tím říct, že naším úkolem není porazit Slabé já a že Silné já opravdu nemusíme neustále krmit další a další porcí vítězství či radosti. Měli bychom však hledat vnitřní rovnováhu. Protože stejně jako nás Silné já žene kupředu, tak nám Slabé já může být přínosem a může nás včas varovat před zbytečnou chybou. Proto bychom jej neměli chtít porazit, ani proti němu bojovat. Stačí jen, když nebude ovládat náš život.
- Daří se Vám hledat vnitřní rovnováhu?
- Vybavíte si situaci ze života, kdy Vaše Slabé já ovládalo Váš život?
- Co Vám pomohlo toto období překonat? A co Vám pomohlo začít překonávat sama sebe?
Budu velmi rád, pokud se mnou budete sdílet své zkušenosti do mého e-mailu [email protected]. A pokud nedokážete na otázky výše najít odpovědi, nebo pokud chcete zjistit, jak pracovat se svým vnitřním světem udržitelným, zdravým způsobem a udělat další krok, pomůže Vám tento FC Workshop.