Zase další… Na Setkání se mnou neustále chodí lidé, kteří si v sobě nosí jeden zármutek. „Musím odejít od člověka, kterého miluji. Když zůstanu, zabije mě to.“
Ubližuje-li Vám protějšek – sráží Vás nebo Vás ponižuje, lže Vám nebo je nevěrný –, odchod nebývá okamžitou úlevou, ta se dostaví až později. Moment odchodu bolí. Některé vztahy totiž nejvíce bolí právě v okamžiku roztržení. Ale pak už ne. Někdy je totiž odchod tím nejlepším, co můžete udělat nejen pro sebe, nejen pro druhé, ale i pro vztah jako takový. Někteří toxičtí lidé totiž právě odchodem svého partnera pochopí, že udělali chybu, kterou už nikdy nemají opakovat, respektive že mají napravit chybu, která vedla k Vašemu odchodu.
Vím, že v momentě odchodu si takovou změnu v budoucnosti neumíte představit. Na Setkání Vám to nevyčítám. Jak byste si mohli představit něco, co jste ještě nikdy nezažili? Ale já to zažil u případů, které konzultuji, mnohokrát. Psychologie člověka je totiž neúprosná. Existují lidé, kteří si neváží toho, co mají, dokud to mají. Jakmile to však ztratí, jsou schopni to najednou docenit a chtít všema deseti zpátky. Ostatně, o tom je také moje základní kniha Sami, která učí z osamělosti (v níž se nacházíte uvnitř vztahu – ignorovaní, přehlížení, „bezcenní“) přejít do samoty (kde opět naberete dech, sebevědomí i sebelásku, necháte-li se mými doporučeními inspirovat). Kniha je zde.
Lidé, kteří knihu Sami neznají nebo na Setkání nechodí, mi pak píšou e-maily jako Šárka: „Petře, budete si o mně myslet, že jsem blázen. Opouštím člověka, kterého miluji. Nemám nikoho jiného, přesto MUSÍM ODEJÍT, protože ten vztah mě ubíjí. Partner mi způsobuje tolik bolesti, že ji už nedokážu déle snášet. Už jsem snesla tolik hrubosti, tolik ponížení, tolik ran, a přesto odcházím s niterným pocitem, že mi je partnera LÍTO. Petře, jak to, že nelituji SEBE nebo ČASU, který jsem nevratně ztratila v tak nesmyslném a toxickém vztahu? Proč lituji JEHO, který vůbec nelituje mě?”
Předně: Proč odcházíme, i když milujeme
Než Šárce vysvětlím, jak je možné, že by nám dokonce MĚLO BÝT líto člověka, kterého milujeme a od kterého odcházíme, protože si nás neváží, nejdříve vysvětlím, jak je možné, že Šárka (a samozřejmě nejen ona) vůbec odchází od muže, kterého miluje. Psychologický důvod je jasný. Ji nenutí odejít nedostatek lásky, ale přebytek bolesti.
Lidé odcházejí, i když milují, jestliže nabrali už tolik bolesti, že nemohou snést další. Člověk má totiž jeden charakteristický rys. Má svoje meze. Vydrží hodně, ale nevydrží všechno. Láska mu pomáhá zůstávat ve vztahu, kde se emocionálně nebo i fyzicky trápí. Bolest však nakonec lásku přemůže, MUSÍ – pokud jde už o zdraví nebo život. Tehdy Vás přemůže „něco silnějšího než Vy“, čemu se říká pud sebezáchovy. Tento instinkt nemůžete vědomě ovlivnit, a přece Vás donutí přestat si ubližovat, přestat komukoli dovolovat, aby Vám dál ubližoval. Což se stalo Šárce.
Pud sebezáchovy je základní dar přírody, základní nástroj přežití. Lze ho „vypnout“, „otupět“ vůči jeho volání, ale tím si způsobíme velké, potažmo nevratné zdravotní potíže. Obor, který se tím zabývá, se jmenuje psychoimunologie – už dávno prokázal, že stav psychiky má přímý vliv na stav imunity. Ničí-li Vás někdo psychicky, dříve nebo později Vás zničí i fyzicky, dovolíte-li to.
Lítost jako perspektivní úleva
Pokud se Vám od člověka těžko odchází, protože jste ho považovali za svou spřízněnou duši, a jen bolestně snášíte to, jak si Vás neváží, zamyslete se nad otevřením knihy JáMy spřízněných duší. V ní totiž pracuji s psychologickým fenoménem budoucí úlevy. Znamená to představit si, že jednou ten člověk bude litovat a bude Vás chtít zpátky. Vaše momentální „ukončení vztahu“ se poté stane „jen další z důležitých kapitol vztahu“, která bude uprostřed knihy, ne na konci. Jako kdybyste k zavřenému prvnímu dílu připsali druhý v podobě pokračování příběhu Vašeho vztahu.
Budoucí úleva přitom stojí na reálných základech. Opravdu byste měli litovat člověka, který si nevážil Vaší lásky, a tudíž o ni přijde nebo přišel. Vysvětlím to právě na Šárce.
Prvním důvodem, proč by měla litovat muže, kterého opouští, je skutečnost, že ona ho miluje. Pokud si toho muž dnes neváží, má to svůj důvod – nejspíše neví, proč by si toho měl vážit. Možná milujícího člověka považuje za samozřejmost. V takovém případě ale jednou pochopí, jakou VZÁCNOSTÍ je milující člověk. A že takového není dobré ztratit. Protože nikoho podobného už nemusí být snadné potkat. Ztratíte-li člověka, který Vás miloval, dokonce i za situace, kdy měl mnoho důvodů Vás opustit, a on to stále neučinil, může to být NENAHRADITELNÁ ztráta.
A z toho plyne druhý důvod, proč by Šárka měla litovat muže, který si jí nevážil. On totiž jednou pochopí, jak šeredně se zmýlil. Že to byl on, kdo jejím odchodem ztratil, a bude si to vyčítat. Bude chtít vrátit čas, ale to už nepůjde. Tři činy nevrátíte: Slovo, kterým ublížíte a které se navždy vpije do člověka. Bolest, kterou mu způsobíte a na kterou nezapomene. A příležitost, kterou jste rozpadem takového vztahu promarnili jednou provždy.
A z toho plyne třetí důvod, proč ten muž může ukrutně trpět. Až jednou Šárku uvidí po boku jiného muže, přesněji: lepšího muže. Takového, který ji nezraňuje. V té chvíli tento opuštěný muž pochopí, že problém možná nebyl v ní, v její domnělé nedostatečnosti, ale v něm, v jeho skutečné nedostatečnosti. Najednou procítí, že jestliže si jí nevážil, tak to nebylo tím, že by Šárka objektivně neměla žádnou hodnotu, ale tím, že on nebyl schopen nebo ochoten v ní hodnotu vidět. Zatímco jiný tu hodnotu vidí. A s ním je Šárka šťastnější. Přesněji: Šťastná tak, jako s opuštěným mužem možná nikdy nebyla. To bývá zdrcující pocit. A k němu se přidá ještě čtvrtý.
Jakmile si totiž tento opuštěný muž dodatečně uvědomí Šárčinu hodnotu, jakmile ji začne prosit o návrat a slibovat, že už je jiným člověkem, bude čelit něčemu racionálně těžko přijatelnému: totiž že mu ona už nedá šanci. Ne proto, že by on byl stále stejný. Ne proto, že by ho ona už nemilovala. Možná v ní pořád bude kus lásky k němu, ale stejně tak v ní stále bude ta bolest, která se v ní za celý vztah nashromáždila a kterou jí způsobil. Na to ona nikdy nezapomene. Ani na to, že další bolest ve vztahu s ním už nesnese. Nejen proto, že NEMŮŽE, ale hlavně proto, že už NECHCE. To je fatální slovo. Šárka tím dá najevo, že nevidí důvod, proč by měla jít zpátky do vztahu s někým, kdo jí působil JENOM BOLEST, zejména má-li po svém boku někoho, kdo jí bolest nepůsobí.
A z toho vyplyne pátý, absolutní psychologický problém, se kterým se pak potýkám při Setkáních, kdy mě opuštění lidé tohoto typu navštěvují se žádostí o pomoc. Tomu muži totiž definitivně dojde, kdo z nich dvou ve skutečnosti ZÍSKAL a kdo ZTRATIL. Psychologický kvíz: Myslíte, že větší ztrátou je přijít A) o někoho, kdo Vás miloval, anebo B) o někoho, kdo Vám ubližoval?
Nevyhnutelná karma
Naznačil jsem to už ve článku Deset zákonů karmy. Když odcházíte od někoho, kdo Vám ubližoval, ve skutečnosti neztrácíte, ale získáváte. Získáváte lepší budoucnost. Získáváte život bez člověka, který Vám ubližuje. A tudíž získáváte šanci na budoucí život s člověkem, který Vás bude naopak milovat. Právě to Šárku čeká.
Jak velká je šance, že bude mít po svém boku člověka, který ji bude milovat? Obrovská. Pokud ale k sobě nepustí jiného než milujícího muže.
A to, že jiného než milujícího muže k sobě nepustí, je zajištěno mírou nashromážděné bolesti, kterou si nese v sobě. Už neunese víc. Nebude s ubližujícím člověkem.
Jakmile si tohle její opuštěný protějšek uvědomí, pochopí, proč už Šárka nikdy k sobě nepustí jeho. Nikdy. „Promiň, je mi to LÍTO, ale já Tě k sobě už nepustím.” Čili: „Promiň, je mi TĚ LÍTO.”
Jak Vám mohu pomoci?
V celé jedné své knize Cítit rozumem, myslet srdcem předem varuji ty, kteří pohrdají svými milujícími protějšky. Varuji je, že za to zaplatí. Je to nelítostný zákon karmy. Když si něčeho nevážíme, přicházíme o to. Když si nevážíme zdraví, onemocníme. Když si nevážíme sebe, zničíme se. Když si nevážíme jiných lidí, oni se od nás odvrátí. To není náhoda, omyl ani neštěstí. To je život, to je karma, to je škola, jejímž prostřednictvím se všichni učíme vážit si toho, co máme, ještě když to máme, ne až když to ztratíme, až když je už pozdě.
Knihy Sami (pro zvládnutí přechodu z osamělosti do samoty), JáMy spřízněných duší (pro pochopení, kdo je Vaší spřízněnou duší, a kdo ne) i Cítit rozumem, myslet srdcem (pro porozumění vztahové karmě) seženete pouze v tomto e-shopu. Uvedete-li do poznámky v objednávce křestní jméno obdarované osoby, napíšu na první stránku své vlastnoruční věnování.
Chcete-li probrat svůj problém se mnou, využijte Setkání.