Trápí Vás, že se vaše plány nebo hodnoty rozešly – že se tudíž rozcházíte i vy dva?
Že i když se konstrukci zvanou Partnerský vztah snažíte držet, je neudržitelná, protože nedokážete jít souběžně dvacet čtyři hodin denně?
Máte se navzájem rádi, záleží Vám na druhém, ale také Vám záleží na sobě a svém naplnění, které není zcela možné v partnerském vztahu? Berete to jako zahození doposud prožitého času?
Nabídnu Vám ještě jiný pohled. Takový, díky němuž možná pochopíte dnešní trápení jako ZBYTEČNÉ. Protože co není dnes, může být „zítra“.
I proto jsem napsal knihu JáMy spřízněných duší. Aby se lidé přestali zbytečně trápit. Nejen sebe, ale i druhé – aby se přestali zdržovat ve vztazích, které pro ně už nejsou určeny. Aby zjistili, že dát si šanci na samostatný život vůbec nemusí být chyba, která by dva blízké lidi rozdělila. Naopak je může sblížit víc, než si teď dokážou představit. Jak to?
„Už Tě nechci vidět.“ A proč?
Před třemi lety za mnou na Setkání přišli Kristýna a Matyáš. Poznali se na vysoké škole. Začali si tam plánovat společný život. Najdeme si vhodnou práci. Najdeme si vhodný byt. Najdeme si vhodnou porodnici. To všechno dávalo logiku do chvíle, než Kristýna dostudovala a dostala nabídku odjet do ciziny za prací. Přesněji: do Austrálie, do země, kterou snila poznat a navštívit.
Matyáše „zklamala“. Přece se „domluvili“ na rodinném životě, budování společného hnízda. A „ona si mě dovolí zradit“. Tak argumentoval Matyáš.
Měl strach, že o krásnou Kristýnu v zahraničí přijde. Že, v konkurenci Australanů, si na Matyáše ani nevzpomene. Nenáviděl tu její nabídku. Kdyby mohl, vyhodí tu firmu na dálku do povětří.
Ale já se ho zeptal: „A proč?“ Kde bere Matyáš jistotu, že tento krok Kristýnu a Matyáše vzdálí? Co když je naopak sblíží? Co když si budou bližší víc, než si oba dnes dovedou představit?
Matyáš se na mě díval jako na blázna. Ale já se i dnes ptám lidí, kteří mě navštíví na Setkání: „A proč nejste schopni přetransformovat partnerství do přátelství? Proč si myslíte, že za vaším partnerským vztahem je už tečka? Co když je tam jen čárka nebo středník? Co když se všechno, co nevidíte, vyjasní časem?“
Co dojde až časem
Za Matyáše mluvilo ego, ne rozum. Ego říká: „Já, jen já. Musí být jedině PO MÉM.“ Dnes je to tři roky a Matyáš pochopil, co neviděl.
Odloučení totiž řekne o vztahu víc než samotné soužití. Psychologie v tomto směru odlišuje fyzické a emoční odpojení. Fyzické odpojení znamená, že se dva lidé přestanou stýkat. Fyzicky se vzdálí, to ano, ale emočně je to může naopak naprosto sblížit. Čím déle se dva milující lidé nevidí, tím více jim druhý chybí, roste stesk, láska, těšení se.
Kristýna ztratila partnera, ale ne přítele. Matyáše jsem podporoval v tom, ať podporuje Kristýnu. Ať jí fandí, ať jí je co nejvíce k dispozici, až jí v cizině, mezi cizími kolegy bude smutno. Kristýna právě tam pochopila, co pro ni Matyáš znamená. Jak je jejím top-of-mind, prvním, kdo jí vytane na mysl, kdyby měla říct „důležitý člověk“. Kdykoli cítila tíseň, psala jemu. Kdykoli měla šťastný den, psala jemu. Jejich vztah už vůbec nebyl nalinkovaný, vymizelo jakékoli „musíš“. Kristýna nemusela, ale CHTĚLA mít Matyáše co nejblíže, alespoň přes telefon, přes Skype, přes internet. Nikdy na něj nemyslela tolik jako právě v Austrálii. A také Matyáš nikdy na Kristýnu tolik nemyslel.
A tak se ještě jednou ptám: Proč měl tehdy zabít jakýkoli kontakt s ní? Z jakého důvodu měl poslechnout ego? Fyzická vzdálenost mohla jejich vztahu jedině prospět, přinejmenším ho prověřit. Jaká mohla být lepší předsvatební zkouška? Žádné „musím“, pouze „chci“.
Bylo to legrační. Oba tomu přede mnou říkali přátelství, ale já věděl, že právě to je ve skutečnosti LÁSKA.
Ano, možná bez fyzického kontaktu a sexu. O to nádhernější to vše bylo, když se nyní Kristýna z Austrálie vrátila.
Přemýšlej, co bude pak
Vím, co je „bolest srdce“. Vím, co znamená „žít osamělou přítomnost“. Také ale vím, že život není jen dnešek. Život je jako kniha, má mnoho stran a kapitol. A každá zápletka má svůj smysl. To, že ji nechápu, neznamená, že ji nepochopím časem. A pokud ji chci pochopit dříve, musím se ptát: „Jaký tohle může mít smysl? Jaký záměr má s mým příběhem autor-Stvořitel? Jak se právě tato zápletka může proměnit v happy-end?“
Matyáš už to ví. Změnil svůj pohled. Před třemi lety říkal: „Na odletu Kristýny nemůže být nic dobrého.“ Dnes už ví, že odlet Kristýny byl to nejlepší, co oba mohlo potkat. Ano, byly to tři roky nejistého čekání. Myslíte si však, že se dětem vyplatí čekat na Ježíška? Že čím delší čekání je, tím mají potom menší, nebo větší radost, až Ježíšek přijde?
S dospělými je to stejné. Jen někdy zapomínají na to, že čas, který má uplynout, není problém. Ten čas totiž uplyne tak jako tak. Problém je, když jen kvůli času, který má uplynout, předčasně zabijeme něco, co by za ony tři roky mohlo ještě krásněji fungovat.
Krása přátelství
Píšu to v knize JáMy spřízněných duší a zdůrazňuji to každému páru, který má krizi nebo se nedospěle rozchází: Myslete předně na přátelství. I když jste sami, hledejte přítele, ne partnera. Přátelství je více než partnerství. Přítel se může stát partnerem (když je Vám s někým skvěle, chcete s ním přirozeně být stále více), ale partnerství, nezaložené na přátelství, jednoho dne bolestivě skončí. Podstatou přátelství je totiž být tu pro druhého, když bude potřebovat. Nikoli proto, že musím, ale proto, že chci. Nikoli proto, že chci sex, ale proto, že si potřebuji udržet člověka, který mi pomůže v nouzi. Jako já jemu. Přátelství je sdílení. Nepovinné, dobrovolné. Právě to je na něm krásné.
V partnerství lidé rádi používají slovo „musíš“ nebo „nesmíš“. To je chyba. Kdo chce odejít, ať jde. Kdo se nechce vrátit, nemusí. Co s člověkem, který chce odejít nebo se nechce vrátit? V čem se na něj můžeme spolehnout? V ničem. Skutečné přátelství je upřímnost, loajalita, podpora. Partneři, oproti přátelům, mohou mít sex, děti, budiž. Ale časem i toto zmizí. A co zbude bez sexu, bez dětí? Z partnerů se mohou stát opět dva cizí lidé, dva cizinci žijící vedle sebe, ale ne spolu. Aby žili SPOLU, museli by to být niterně přátelé.
Nejkrásnější vztahy jsou ty, kde partneři i po odchodu sexu a dětí zůstávají přáteli. Neopouštějí se, podpírají se, sdílejí, a to ne proto, že musejí, nýbrž proto, že chtějí. Milují se.
Krása chtění
Na rozchodech partnerských vztahů může být krásné to, že vymizí ono „musím“. Napsat člověku? Zavolat člověku? Prožít s ním společný večer, víkend, dovolenou? Nic takového přítel nemusí. Ale může. Pokud chce.
Z křečovitých partnerských vztahů se tak stávají uvolněné přátelské vztahy. A kde přátelství ve skutečnosti nebylo, tam ani nebude. Cesta přátelství je po rozchodu svým způsobem nejlepší zkouškou vztahu těch dvou lidí. Byli jsme vůbec kdy přátelé? Nestali jsme se spíše nepřáteli? Jsme schopni si po rozchodu pomoci, nebo si dokážeme už jen ublížit?
Nyní za mnou Matyáš a Kristýna přišli na Setkání už ruku v ruce. Přinesli mi svatební oznámení. Nepochybuji, že budou mít krásný společný život. Protože je vystavěný na přátelství. Na „chci“. Na „potřebuji Tě“.
Oběma jsem také zdůraznil, aby si uvědomili, jak jsou požehnaní. Jak vzácné je to, co mají. Většina lidí spolu po rozchodu (mnohdy dokonce už před ním) nedokáže mluvit v dobrém. A to ani když spolu mají děti. Ani kvůli nim nepřemohou své vlastní ego. Tam člověk nejvíce pozná, koho měl celou dobu po svém boku. Můžete sebevíc chtít vyjít s druhým dospěle, ale když nechce on, ani partnerský, natož přátelský vztah nevzniknou.
Ale to je v pořádku. Pro Vás je to signál hledat někde jinde. Hlavně hledejte přítele. Někoho, kdo Vás nehodí přes palubu jen proto, že máte svůj sen. Naopak Vám umožní Váš sen prožít. Dokonce s rizikem, že Vás navždy ztratí. Matyáš však Kristýnu neztratil. Spíše ji naopak naplno získal.
A co Vy? Co Vás trápí ve vztazích? Nejste si jisti, že jste se správným člověkem? Knihu JáMy spřízněných duší najdete zde. Koupit si ji můžete i za mé přítomnosti každou středu mezi 14. a 16. hodinou v kavárně Space Cafe v Praze, a to i bez předchozího objednání. Rád Vám pomohu i s výběrem vhodné knihy a vepsáním věnování pro Vaše blízké.
Chcete probrat své trápení osobně? Přijďte na Setkání. Termíny jsou zde.