A zase další takový! Na Setkání přišel pár, který byl spíše nesourodou dvojicí. Ona chtěla vztah zachránit, on ne. Co mu vadilo? Problém, který se mezi nimi vyskytl. Pro něj to byl důvod skončit a hledat jiný vztah, ten bez problémů. Ona už věděla, že žádný bezproblémový vztah neexistuje. Že pokud se má vztah zbavovat problémů, musí je pár chtít řešit. Ale v tomto „páru“ jeden nechtěl. A tím bylo po vztahu. Na vztah jsou totiž zapotřebí dva, na jeho rozbití stačí jeden.
Špatně to snáším. Narodil jsem se totiž před rokem 2000, v minulém tisíciletí. A tehdy se porouchané věci nejprve dávaly opravit; až když oprava selhala, zahodily se. Neexistovalo ale nezkusit opravit.
Dnes je jiná doba. Zrychlená. Jedním kliknutím „odstraníte“ přítele, „smažete“ zlý komentář, celou minulost „spláchnete“ v koši na ploše svého počítače. Virtuálně to jde. V realitě života ne. Zlé slovo jen tak nesmažete z hlavy, tak jako vzpomínky na člověka. Reálný svět je mnohem sofistikovanější a v mysli i srdci zanechává stopy.
Není to dobou
Nemám rád, když to lidé svádějí na dobu. Jestli doba může za to, že k sobě lidé ztrácejí cestu, pak propisky mohou za naše hrubky ve větách, auta za naše bouračky a láhve alkoholu za naše kocoviny. Ne! Na světě neexistuje zlo oddělitelné od člověka. Ani láska ještě nikoho nezklamala. Zklamal jedině člověk, jen nějaký konkrétní člověk. To on zranil, zradil. Je dobré si říkat pravdu.
Nejčastější důvody rozpadů vztahů jsem popsal a objasnil v knize L.E.Ž. Tam jsem ukázal, jak zkušenosti s falší, zradou, nevěrou, manipulací, ponižováním či pomluvou řešit. Ale – tak jako v každé době – je potřeba chtít. A z toho plyne také sedm důvodů, proč se právě v této době tolik množí případy, kdy se i ve vztazích porouchané vůbec neopravuje, ale rovnou zahazuje.
1. ÚTĚK místo ŘEŠENÍ
Zrychlenost této doby vychází ze základní touhy člověka mít co nejsnazší život. Tedy život, pokud možno, bez komplikací. A vztah sám komplikací je. Znamená to si na druhého dělat čas, tu a tam se pro něj obětovat, podpořit ho, být tu pro něj, i když to není zrovna pohodlné nebo příjemné. O tom je sdílení těžkostí.
Pro řadu lidí je ale snazší při prvním problému utéct. Já se však ptám: Kam utíkají a před čím? Do vztahu, kde nebudou problémy? Pak se však odsuzují k doživotnímu utíkání. Problémům se v životě nedá vyhnout, sám život je totiž sled problémů. Proto máme hlavu a srdce, abychom nalézali řešení. Někdo však ztratil hlavu, jiný srdce.
Karmický problém utíkačů je v nich a jmenuje se neochota nebo neschopnost řešit problémy. Takový člověk bohužel nedokáže obecně obstát v životě. Nakonec je dobře, že od Vás uteče…
2. BOŘENÍ místo STAVĚNÍ
Znovu jsme u snadnosti. Vždy je snazší zbořit než postavit. K boření nepotřebujete tolik hlavu ani srdce. Aby však člověk postavil, musí být schopen se učit z chyb, které při výstavbě (vztahu) dělá. Těm, kteří to zvládají, se říká Stavitelé.
Psychologickým předobrazem Stavitelů jsou malé děti, které se snaží postavit co nejvyšší a současně nejstabilnější věž z kostek (přirovnání k dlouhodobému vztahu). To, že jim věž v jisté výši spadne, pro ně není důvod přestat se stavěním, ale naopak pokračovat, jen moudřeji, lépe. Taktéž vztahoví Stavitelé se nevzdávají, když se dozvědí o problému, třeba i o nevěře jejich partnera. Berou to jako informaci o problému, který je třeba identifikovat a odstranit. Zpevnit vztah je pro ně otázkou cti.
Jenže na to musejí mít protějšek. Sami, jak už víte, vztah nevybudují. (Právě o nich a tvrdém střetu s Bořiči je kniha L.E.Ž.)
3. KVANTITA místo KVALITY
Jen se rozhlédněte. Téměř všude rozhoduje rychlost a co nejnižší cena. Téměř nikde kvalita. Získat co nejvíce výměnou za co nejnižší úsilí. Jaké potom chcete vztahy?
Mnozí lidé se cítí lépe, když střídají vztahy. Posiluje jim to ego a sebevědomí. Přeskakují-li z jednoho vztahu do druhého, připadají si šťastnější, mají vyšší sebedůvěru a spíše věří tomu, že jsou pro ostatní přitažliví. V co nejkratším čase totiž „zaujmou“ co nejvíce lidí. Problém je, že to je klam. Neudržet si jeden vztah delší dobu ve výsledku způsobuje naopak pokles sebehodnoty.
S tím souvisí i toto:
4. POVRCHNOST místo HLOUBKY
Už jste se druhému „okoukali“, „přejedli“, „omrzeli“? Odchází. Vám to srazí sebevědomí, a přitom v tom není nic osobního. Stejně naloží i s příštím „partnerem“.
Za čím takový člověk jde? Věří, že stereotyp je znakem nesprávného vztahu. Jenže stereotyp nastává v každém vztahu. Cokoli trvá dlouho, to se nám svým způsobem „okouká“, „přejí“, „omrzí“. Ale to neznamená, že je to bezcenné. Jen to znamená, že neumíme pracovat se zvykem a zpestřovat si každodenní život. Pak ale nemůžeme být ani šťastní, „okouká-li se“, „přejí-li se“, „omrzí-li se“ nám život.
V knize L.E.Ž. výslovně varuji před výběrem protějšku jen na základě vzhledu. Jednak v tu chvíli zcela přehlížíme charakter, který může být naprosto zvrácený a způsobit nám obrovské rány na duši, a jednak zevnějšek člověka podléhá zkáze. Kůže stárne. Navíc má své limity. Kdybychom ji stáhli z člověka a rozprostřeli na zem, zabere jen dva metry čtvereční, ne víc. Taková plocha se kdekomu „okouká“, „přejí“, „omrzí“ v krátké době.
Cokoli, co jde do hloubky, zvyšuje svou trvanlivost. I lidské nitro je směrem dovnitř neomezené. Moudrost člověka s věkem neubývá, ale nabývá. Dá se říct, že zatímco navenek člověk chřadne, uvnitř bohatne a získává na atraktivitě. Jsou to dva rozdílné světy. Bohužel, v naší materialistické době, kdy je hmota vším, není pro přemýšlení o charakteru místo. A člověku se to pak vymstí.
Stačí, aby přišla jedna velká životní rána – vážný úraz, těžká nemoc, pracovní pád, existenční krize. A k čemu je vizuálně hezký člověk, když při první příležitosti vezme roha? I o tom je kniha L.E.Ž.
5. ZDI místo CEST
Slova jsou jako kameny. Lze jimi po druhých bolestně metat, bez ladu a skladu je vršit, a tím vytvářet zdi mezi lidmi, anebo – to je třetí možnost – budovat cestu. O tom všem je komunikace.
Komunikace je cesta. Aby byla celoročně, ba celoživotně sjízdná, musí se udržovat. Kde lidé nekomunikují, přestává být cesta a vzniká zeď. Ačkoli tam lidé žijí vedle sebe, jsou jako cizinci – oddělení „zdí“ vlastního mlčení, trucování, neporozumění.
Když lidé nekomunikují, nemohou vědět, co druhého trápí, ani nemohou říct, co trápí je. Druhému nemohou pomoci a druhý nemůže pomoci jim. Takový vztah je k neužitku. Tudíž se i rozpadá.
Napsal jsem jedenáct knih, ve kterých ukazuji cesty sblížení. Jestliže oba chtějí, ale vinou „naházených kamenů“ k sobě ztratili cestu a neumějí moje doporučení a metody sami aplikovat, dělám si pro ně čas na individuální konzultaci. Anebo mohou přijít na Setkání. Pokud nic z toho oba neudělají, nemohu jim pomoci. A to přesto, že jejich problém může být snadno řešitelný.
Připustit, že cesta může existovat, i když ji nevidím – to je to první, co po lidech požaduji. Bez toho se dál nedostaneme.
6. BRANÍ místo DÁVÁNÍ
Žádný dlouhodobý vztah není jednostranný. Tok energie nemůže probíhat jen jedním směrem. Pokud někdo rád ve vztahu dává, musí mít protějšek, který nejen bere, ale také občas lásku vrátí. Jinak se ten, kdo jenom dává, časem vyčerpá.
Každý člověk má své meze. Nemůže dávat bezmezně. Jestliže dáváte bezmezně, můžete dopadnout velmi špatně. Zůstanete bez energie, bez sebevědomí, s otázkou, proč od Vás každý bral a nikdo Vám nedal, nevrátil. Jako byste za to nestáli – nejčastější první sebepoškozující myšlenka, která vytváří další. V knize L.E.Ž. to popisuji jako syndrom příliš hodného člověka.
Kdo jenom dává, zcela přirozeně přitahuje ty, kteří jenom berou. Koho jiného si mají hledat ti, kteří chtějí jenom brát, než toho, kdo jenom dává? Přičemž ten, kdo jenom dává, se musí naučit si nastavit mez, protože ti, kteří jenom berou, žádné meze nemají. Tím spíše v této době, kdy je normou jenom brát, jenom vytěžovat zdroje a pak hledat jiné, dokud ještě nějaké jsou.
Nedejte se zničit pro svou příliš hodnou povahu (viz psaný kurz Silné Já versus Slabé Já).
7. NEDOSTATEK místo DOSTATKU
Na každou událost nebo okolnost je možné mít dva pohledy. Psychologie jim říká pohled dostatku a pohled nedostatku. Podobně se dá nahlížet i na člověka.
Žádný člověk není dokonalý, má své přednosti i slabiny. Kdo používá pohled nedostatku, zaměřuje se na slabiny, a pak takového člověka označí za nedostatečného – plného samých chyb. Zdá se pak s podivem, že jiná osoba na téhož člověka nahlíží jako na dostatečného – plného samých předností. Ano, to bývá ta osoba, která používá opačný pohled dostatku.
Když se ráno probudíte, jak vnímáte den? Vážíte si něčeho, nebo Vám naopak něco vadí, aniž byste vůbec vstali z postele? Jsou lidé, kteří s procitnutím ihned hartusí, jak mají špatný život – ačkoli o kus dál leží lidé, kteří už nemají ani ten, ani špatný život.
Stejně tak jsou lidé, kteří nemají mnoho, ale dokážou ocenit to málo, co mají. Třeba to, že jejich děti jsou zdravé. (Chcete se na mě obořit, že zdravé dítě není MÁLO? Výborně, pak to znamená, že máte pohled dostatku – dokážete si vážit toho, co život nabízí, a vidíte ho z té lepší stránky. Dnes je to vzácný přístup. Lidé si více všímají toho, co nefunguje a nevychází, než aby hledali, co jim dělá radost. To je také důvod, proč jsou lidé tolik nešťastní. Nepřemýšlejí o tom, co by je mělo činit šťastnými.)
Natrefíte-li na člověka se zarytým pohledem nedostatku, neobstojíte před ním. I kdybyste pro něj udělali tisíc věcí, on uvidí tu jednu, kterou nestihnete. Nejste-li dokonalí, neuspokojíte ho. Leč, potíž je v tom, že dokonalý není nikdo.
Jak Vám mohu pomoci?
- Rádi byste měli dlouhodobý vztah, považujete se za Stavitele, ale dosud jste adekvátní protějšek nepotkali? Uklidněte se knihami L.E.Ž., JáMy spřízněných duší nebo zocelte své sebevědomí psaným kurzem Silné Já versus Slabé Já. Veškerou mou tvorbu pro těžké chvíle najdete zde.
- Chcete probrat svůj problém na Setkání? Termíny jsou zde.