Požádal Vás partner zničehonic ve vztahu „o čas“? Nevíte, co si pod tím představit? Je to, jen jiným slovem, rozchod? Říká-li „Nechme tomu volný průběh”, znamená to „Necháme vztah zvolna odumřít”? Nebo má už v rukávu jinou ženu a takticky hledá způsob, jak k ní bez větších bariér přeběhnout? Už panikaříte?

Pak jste možná jako Jana, která svůj obsáhlý příběh zakončila dvěma otázkami: „Petře, když muž řekne ,Potřebuji čas‘, znamená to ,Je mezi námi konec, jen Ti to nemám odvahu říct napřímo‘, anebo má smysl na něj čekat? A pokud platí to druhé, jak dlouho to čekání může trvat?”

Tyto otázky samy o sobě ukazují, jak ODLIŠNÝ může být mentální svět mužů a žen. Do detailu tomu věnuji knihu Dvanáct srdcí.

Co mají muži a ženy společného

Muži a ženy mají z pohledu řešení problémů jeden společný a jeden odlišný rys.

Společné mají to, že muži i ženy dovedou V JEDNÉ CHVÍLI držet ve své mysli, přesněji ve svém vědomí, JENOM JEDNU myšlenku. Jinak řečeno: Nejsou schopni řešit více než jeden problém v jednom okamžiku. Taková je obecná podstata lidského myšlení. Zkrátka aby člověk vyřešil problém, musí se na něj SOUSTŘEDIT. Na jeden v jednom momentu.

Jakmile má více problémů, které potřebuje řešit, začínají se již muži a ženy odlišovat, a to v přístupu k takové výzvě.

Co mají muži a ženy odlišného

Předně budu hovořit o typických mužích a typických ženách. Každý člověk je jiný, tudíž i muž může být chvílemi „zženštile“ citlivý a emocionální, zatímco i žena může být chvílemi „mužně“ chladná a racionální. Berte tedy následující řádky jako rámcové poznatky:

Typický muž, má-li více problémů, které potřebuje řešit, přistupuje k těmto problémům sériově, tedy řeší jeden problém PO druhém. Typická žena naopak řeší problémy paralelně, tedy řeší jeden problém VEDLE druhého. V reálném životě se tak běžně stává, že je žena schopna současně vařit, prát, žehlit, uklízet, chovat či krmit dítě, telefonovat si s kamarádkou, a ještě do toho vnímat puštěnou hudbu nebo televizi.

Není to však tak, že by žena řešila všechno doslova najednou. Ona to nedělá souběžně. Ona jen ve velmi rychlých úsecích mentálně přepíná mezi jednotlivými problémy. Tu zamíchá omáčkou v hrnci, tu poopraví dudlík v dětských ústech, tu setře prach, tu… Něco takového typický muž dokáže jen s velkými obtížemi. Mentální nastavení muže je totiž takové, že on potřebuje jeden problém VYŘEŠIT, aby se mohl efektivně vrhnout na další. Vědomí nedokončeného problému ho může vnitřně tížit a roztěkávat. Navenek to nemusí dát znát, ale „vzadu v mysli“ ví, že něco důležitého pořád nedokončil, a tudíž může být neklidný, nervózní, podrážděný, přecitlivělý, a hlavně si tím může zhoršovat soustředění na další problém.

Právě proto muži žádají o klid. Aby hnuli nejen s problémem, který mají nejvíce v hlavě, ale se všemi, které čekají v pořadí. Příklad: Má-li takový muž nedořešený problém v práci, pak ho třeba nedotažený projekt v hlavě trápí, a to i ve chvíli, kdy už v práci není, kdy je doma s rodinou a měl by odpočívat. Ale on nemusí umět „problém odložit“, pořád se mu úkol může tlačit do hlavy. A pak si neužívá čas s dětmi, nedokáže se plně věnovat ženě, neposlouchá její slova, vnitřně se potřebuje nejprve ZBAVIT problému.

Oproti němu je žena schopná z osobního problému přepnout například na děti. Není to proto, že by byla „lepší než muž“, jen je jiná, odlišně stavěná, už od přírody. Žena MUSÍ umět přepnout, jinak by se rodina „ani nenajedla“. I proto se ženy díky svému paralelnímu nastavení řešení problémů historicky staraly o zázemí, aby si muž nedělal zbytečné starosti o „oheň rodinného krbu“, nerozptyloval se a byl stoprocentně koncentrovaný na ulovení divokého zvířete, na zacílení „oštěpu“ na tento jeden jediný „nejdůležitější“ cíl.

Proč to muž neřekne?

Tolik otázka způsobu myšlení. CO konkrétní muž řeší, to pochopitelně nevím. Než však zbytečně podlehnete černým scénářům, zamyslete se i nad jinými možnostmi, které za chvíli uvedu. Ještě však k jednomu problému.

V knize Dvanáct srdcí provázím mnoha zákoutími mužského ega. Právě s ním někdy souvisí i tyto otazníky v ženské hlavě: Proč muž neřekne, co přesně se děje? Proč místo „Dej mi čas“ není schopen říct „Mám nedořešené TOTO a potřebuji klid, abych TO mohl dokončit”? Opět, prosím, ctěme, že muži jsou různí. Uvedu však, pro lepší pochopení, alespoň tři příklady:

  1. Může se stát, že muže trápí zdraví. Prkotina, která je ale pro muže nepříjemná, trapná. Pro pouhou představu posměchu ženy se nesvěřuje, důsledkem čehož ho tento problém tíží o to více, jelikož na své trápení zůstává („dobrovolně“) sám.
  2. Nebo se ocitl mezi dvěma ženami a drtí ho, že pořád neví, pro kterou se rozhodnout, nebo jak dál mezi nimi kličkovat. Problém den co den tlačí před sebou a on stále neví, co je správné…
  3. Nebo stojí před zásadním rozhodnutím, jako mladý muž, který by rád svou přítelkyni požádal o ruku. Jenže jeho „dobráčtí“ kamarádi mu současně tento krok rozmlouvají. Zpochybňují, že má žít právě s touto ženou a mít s ní děti, odevzdat se jí. „Proč chceš zrovna ji? Je tolik jiných žen, které jsi ještě nepoznal, neudělej osudovou chybu…” I takové pochybnosti, které rostou v tichu jeho hlavy, mohou hrát roli v tom, že muž najednou potřebuje svou „jeskyni“, v ní se izolovat, mít klid, být sám se svými myšlenkami, tudíž soustředěný na jeden problém, a VYŘEŠIT ho.

Při Setkáních často hovořím s muži o jejich trápení „v jeskyni“. I proto každé ženě raději doporučuji: Nechte ho. Dejte mu čas, o který žádá. Pomůžete jemu i vztahu. ALE zároveň ho neopouštějte. Dejte mu najevo, že tu pořád jste, že při něm dál stojíte. Pokud Vás to trápí, opakujte si, že se váš vztah nepřerušil, že tato složitá fáze je stále součástí vztahu a důkazem Vaší podpory. Ba i kdyby měl tajnou milenku a potřeboval se pro jednu z vás rozhodnout, věřte mi, že dáte-li mu prostor, podvědomě pro něj právě tím zůstanete partnerkou a zdrojem skutečného zázemí – a i to pak může rozhodnout pro Vás.

Setkání s těmito muži jen potvrzují to, co píšu v knize Dvanáct srdcí: že muži rádi vypadají silácky (nebo tak chtějí působit), ale uvnitř mohou být křehčí, než si myslíte. Jejich ego jim odmalička velí NESELHAT, být pořád NEJLEPŠÍ. Tak byli vychováni, zejména ctižádostivými rodiči.

A teď se vžijte do jejich kůže: Co když vůbec nejlepší nejsou a jasně to vidí? Co když je trápí pohled na kamarády a vrstevníky, kteří zajistili své rodině lepší bydlení, sami sobě lepší kariéru, mají milenky, a Váš muž tak došel k závěru „Já selhávám”? Jak by se, s těmito sebeoslabujícími myšlenkami v hlavě, mohl věnovat Vám? Vždyť byste to na něm vycítila, vždyť byste se ho ptala, co s ním je, vždyť by se nemohl svěřit a vypadat slabě, vždyť by se vedle nálepky „nedostatečného živitele“ a „nedostatečného rodiče“ cítil ještě „nedostatečným partnerem“ – a možná byste mu to také řekla. I proto si někteří muži v takové chvíli raději vezmou oddechový čas, než aby byli zpochybněni ještě Vámi. Oni vycítí, že timeout potřebují. Ačkoli se ho obvykle i dost bojí. Povím proč.

Co když to nevyjde?

I Jana se ptá: „Jak dlouho čekat?“ Ta poznámka svědčí o netrpělivosti v její hlavě. K tomu si přidejte, že na světě neexistuje snad větší bojiště než mužská hlava, plná ega, proher, „co by kdyby“.

Jestli se muž něčeho bojí, pak vlastní trapnosti. Že by se svěřil, před ženou emočně vysvlékl a ona by se mu vysmála. „Takový problém neumíš vyřešit bez pauzy? To já…, to my ženy… bychom to zvládly levou zadní.“ Možná si muž dost užil takových poznámek už v dětství. I proto mlčí, a současně se trápí. Uvědomuje si totiž, že mlčením, a ještě k tomu timeoutem, vytváří v ženě dost katastrofické představy. A také že v mezidobí, než si ten svůj problém vyřeší, může svou ženu ztratit. Možná už ona nebude mít trpělivost, možná on bude moc pomalý, možná ji zaujme někdo jiný, kdo ve stejné situaci nepotřebuje oddechový čas a jeskyni, protože „je schopnější než já sám“. Tato myšlenka děsí ego. Muž „nesmí prohrát“, „nesmí selhat“, i proto je v jeho zájmu pauzu neprodlužovat. Vrátit se co nejdříve s úlevou – znovu jako dobrý partner, dobrý táta – a hlavně jako vítěz (sám pro sebe).

Jak dlouho to potrvá, to nelze paušalizovat. Každý muž je jiný. Záleží nejen na problému, který si nese v sobě a Vy ho ani nemusíte znát, ale také na jeho osobní citlivosti a schopnosti zvládnout či překonat konkrétní těžkost. Nicméně platí, že to není Váš, ale jeho závod s časem. Nic lepšího než čas a důvěru mu nemůžete dát. Věřte ale, že pokud Vás ztratí, pak nejenže problém nevyřeší, ale další si vytvoří. Partnerku, která mu bez nadbytečného ptaní a srážení dá to, co pro své ego potřebuje, už totiž nemusí najít.

Jak Vám mohu pomoci?

  1. Opakovaně nerozumíte jednání svých protějšků? Kniha Dvanáct srdcí je k dostání zde.
  2. Nevíte, zda je konkrétně u Vás šance vztah zachránit nebo obnovit? Přijďte na Setkání. Termíny najdete zde.
Vyberte si z podobných témat
Top
Shopping Cart