Víte o někom blízkém, kdo je v toxickém vztahu a „nevidí to“? Chcete mu pomoct, ale Vaše varování neslyší, nebo nechce slyšet, a když svá slova „Ubližuje Ti!“, „Ničí Tě!“, „Manipuluje Tebou!“ opakujete, odejde od Vás, zavěsí Vám telefonní hovor, nechce Vás už vidět? Nepřijímá pravdu, i když je z Vašeho pohledu tak zřejmá? Uvízl v přesvědčení, že ho druhý plně miluje a všechny krize v jejich vztahu jsou „jen moje chyba“?
Pak zažíváte něco podobného jako Vlaďka, která mi napsala, jak moc se trápí pro svou dceru, uvězněnou ve vztahu s manipulátorem. Ptá se: „Co jí otevře oči?“
Předně, tématu jsem věnoval podstatnou část knihy L.E.Ž., pojednávající o tom, jak lidé pochopí, s kým vlastně žijí a jak potom naložit nejen s takovým vztahem, ale i se sebou. Protože není snadné po čase přiznat, že druzí měli pravdu, že jsme ztratili kus života naprosto zbytečně, potažmo že jsme mnoha blízkým lidem křivdili a třeba je i ztratili tím, že jsme jim nevěřili a přestali jsme jim naslouchat. Já se však ve své odpovědi Vlaďce ještě vrátím do období, kdy si tito lidé realitu nechtějí, nebo neumějí přiznat. A z toho plyne jednoduchá odpověď na položenou otázku: Jestliže manipulovanému člověku hodláte otevřít oči, věřte mi, že to NEDOKÁŽETE. Neotevřete mu je. Vy ne. Otevřít je musí sám. Je to velmi důležité a já vysvětlím proč.
Nejdříve ale objasním, proč to dlouhou dobu nedokáže. Jeho totiž ani nenapadne, že je má zavřené. Konečně, to je samotná podstata manipulace. Ovlivňovat člověka, aniž by si to uvědomil.
„Věřím mu“
Jak vysvětluji v knize L.E.Ž., manipulace je zjednodušeně řečeno klam. Iluze. Omámení.
Manipulace je něco jako alkohol. Podnapilý člověk také nepozná, jak moc je už opilý. Je totiž uvnitř, ve svém vlastním těle a nemá zřetelné srovnání. Aby pochopil, jak moc už je opilý, musel by především vystoupit ze své ovlivněné mysli a začít vnímat sebe objektivně zvenčí. Okamžitě by spatřil, jak je (proti jiným lidem nebo proti svému normálu) zpomalený, jak je jiný, jak si najednou mnohem více troufá – například řídit auto. A přitom mu NEDOJDE, CO VŠECHNO RISKUJE. Pod vlivem alkoholu si myslí, že žádná rizika nejsou. Že všechno složité zvládne. A to je fatální omyl.
Manipulace je v něčem stejná a v něčem jiná než alkohol. Shodné je toto: Manipulovaný je jako loutka, ovládaná nějakým loutkovodičem. Není jím alkohol, ale jiný člověk. Jiné, ba opačné je to v emoci, kterou obě manipulativní energie vytvářejí. Alkohol pocitově posiluje, dává svaly, zatímco manipulace pocitově oslabuje. Manipulovaná loutka se cítí vším vinná, „za všechno si může sama“, může prý i za nevěru svého partnera nebo za úbytek jeho lásky. NEDOJDE jí, jaký nesmysl to je. Argumentuje: „Jak by mohl být vinný on, když za všechno mohu já sama? Jak by mohl být vinný svou vlastní nevěrou, když za jeho nevěru mohu já svou nešikovností v sexu? TAK MI TO ŘEKL.“ Nebo: „Jak by mohl být vinný tím, že mě bije? On mě přece bije zaslouženě za všechno, co jsem pokazila! TAK MI TO ŘEKL.“ Toto je důležitý dodatek. „PROTOŽE MI TO ŘEKL, JÁ TOMU VĚŘÍM.“ Takto zní rozhodující věta úspěšné manipulace, ale také možné řešení položené otázky.
„Tobě nevěřím“
Řekl jsem: Otevřít manipulovanému člověku oči nedokážete. Ale může je otevřít sám. A Vy k tomu můžete aktivně přispět. Záhy vysvětlím jak. Ale nejdříve objasním, proč to nedokážete standardními postupy, například svými upřímnými slovy. Musíte si totiž uvědomit, s kým hovoříte – se zmanipulovaným člověkem.
A tak, pokud se budete snažit ukázat na manipulátora a varovat: „Dej si na něj, dcero, pozor!”, ona Vám, Vlaďko, pochopitelně odpoví: „Mami, Ty jsi manipulátorka!” Proč? Protože on jí to mohl říct, on ji na to mohl připravit, on jí jakékoli varování takto mohl přeložit. Už chápete, co je loutka? Pak chápete už i to, že žádné loutce nemůžete říct: „Podívej se, na rukou máš nitky a on Tě přes ně ovládá,” protože loutku nevede loutka, ale loutkovodič. A proto loutka odpoví: „To není pravda, já žádné nitky nemám!” Ale to není její hlas. Jsou to slova, která do ní někdo nahrál.
Anebo to její vlastní hlas je, protože ta loutka už pochopila, že něco na jejím vztahu s loutkovodičem není v pořádku, možná už i ví, že padla do spárů loutkovodiče, ale neví, jak z nich ven. Nebo se stydí za to, že Vás neposlechla dřív, že na Vás byla hrubá, kdykoli jste ji na to upozornila. Stydí se za svou skutečnou chybu. Manipulovaný člověk má dost vytýkaných chyb – manipulátor mu jich musel omlátit o hlavu už spoustu. Není příjemné přiznat si další.
(V takovém případě je nejlepší, když manipulovaný člověk přijde za mnou na Setkání. Většina z nich to ale nikdy neudělá. Má totiž nahráno v hlavě, že „terapie nepomohou, jít k psychologovi je ostuda, my dva nemáme problém, to jen já mám problém v tom, že dělám chyby, to jen já za všechno mohu – a s tím mi nikdo jiný nepomůže”. Už víte, čí je to hlas?)
Moment změny
Jak varuji v knize L.E.Ž., manipulátor není žádný hlupák. Dobře ví, koho si vybírá za oběť. Nejčastěji někoho se submisivním, dobrým srdcem, kdo soudí druhé podle sebe. Kdo sám miluje, a tudíž i kolem sebe vidí milující osoby. Kdo sám věří v upřímný a férový vztah, a proto si vůbec nepřipustí, že by druhý mohl být mizera a zneužívat jeho důvěry.
Taková dobrosrdečná oběť musí v první řadě pochopit, že všichni lidé nejsou stejní. Že pokud ona sama má dobré srdce, druhý ho mít nemusí. Že i když ona sama nikomu neublíží, druhý to může mít dokonce v popisu svého zájmu. A že i když ona sama mluví upřímně, druhý může být lhář.
Tohle všechny oběti manipulace velmi dlouho nevidí. Jak je to možné? Manipulátor je chytrý, používá částečné pravdy. Například říká: „Tohle jsi pokazila. Tohle mohlo být lepší.” A má samozřejmě pravdu. Člověk občas něco pokazí a všechno, co udělá, by mohlo být lepší. Tak to manipulátor ve vhodné chvíli použije. Ale (a proto mluvím o polopravdách) za to dodá „maličkost“: „A PROTO jsi nula. PROTO si nezasloužíš dobré zacházení. PROTO Ti náleží trest. PROTO si Tě nikdo nikdy nebude vážit.” Ale to je lež. A oběť to pozná, jakmile opustí názorovou bublinu, v níž ji drží manipulátor.
Bublina je izolované prostředí (například i izolovaný vztah), které oběť neopouští. Nemá tedy srovnání. Přesněji: Oběť manipulace ji NESMÍ opustit (na tom si manipulátor dává záležet), protože by ihned zjistila, že se věci mají poněkud jinak, než jak je podává manipulátor. Je to jako v obchodní manipulaci. Senior na předváděčce nějakého předraženého zboží NESMÍ telefonovat svým příbuzným, aby s nimi objektivně probral, jestli je předestřená nabídka skutečně „tak výhodná“. NESMÍ, protože by byl lidmi, kterým důvěřuje, uveden do reality a nic by od prodejce nekoupil.
Vztahový manipulátor funguje stejně. Vztah s ním může trvat jen proto, že oběť naprosto věří jeho slovům jako: „Jsi nula, můžeš být vděčná za to, že s Tebou jsem, nikdo jiný by si o Tebe neopřel ani kolo”. A právě tady je jeden ze způsobů, jak pomoci manipulovanému, aby otevřel oči.
„Začínám pochybovat o tom, co mi říká“
Jedním z těch způsobů je vytáhnout manipulovaného „mezi lidi“, mezi JINÉ lidi. Vytáhnout ho z bubliny, ve které slýchá jen lži. Co se stane? Inu, může se stát, že ti JINÍ lidé se začnou zalykat smíchy, když uslyší: „Ty že jsi nula? Ty že jsi neschopná? Ty že jsi odpudivá? Vždyť NÁM PŘIPADÁŠ NAOPAK úžasná!”
Bum! To je rána mezi oči. Rána, po které manipulovaný může procitnout. Najednou tu nemá jen jedno jediné možné správné tvrzení. Ale hned dvě, která jsou naprosto protichůdná: „Jsi nula!” (z úst manipulátora) a „Jsi jednička!” (z úst nových přátel). A logicky zbývá odpovědět na otázku: KDO MÁ PRAVDU?
Už chápete, proč v knize L.E.Ž. upozorňuji na to, že součástí manipulace je zbavit Vás přátel, přízně rodiny, kolegů, dětí, zkrátka lidí, kterým na Vás záleží? Protože oni Vám mohou poskytnout zpětnou vazbu, která postaví manipulátorova slova do POCHYBNÉHO světla. Čím více nových lidí manipulovaný člověk pozná, tím spíše na něj manipulátor bude krátký. Oběť totiž začne chápat, že názor manipulátora je jenom JEDNÍM Z MNOHA. Tudíž, že: „To, že jsem nula, na mě může zkoušet, jasně, ale já tu hru nemusím přijmout“.
Ano, a k tomu stačí, aby si manipulovaný ve své hlavě položil nejen otázku: „Kdo má pravdu?“, ale také otázku: „Kdo mě má vlastně opravdu rád? Ten, kdo říká, že jsem jednička, nebo ten, kdo říká, že jsem nula?“ Potažmo: „S kým je mi líp? S kým chci být?”
A proto, Vlaďko, nepanikařte. Naopak poklidně buďte své dceři takovou protiváhou. Nezpochybňujte její inteligenci, protože právě na to každý manipulátor čeká – aby pak manipulátora udělal z Vás. Dávejte své dceři naopak lásku, podporu, buďte jí zdrojem té nejlepší energie. V takovém duelu nemůže manipulátor obstát. On nic z toho nemá v krvi. On má v krvi jen jed – jed ukrytý za lež zvanou: „Já Tě tak moc miluju!” („A proto Ti ubližuju…“ Není to komické?)
Jak Vám mohu pomoci
- Chcete pochopit důvody i způsoby manipulace, chcete porozumět i metodám řešení? Kniha L.E.Ž. je k dostání na našem e-shopu zde. Přijde Vám přímo domů.
- Koupit i vyzvednout ji můžete také v pražském Space Cafe. Každou středu od 14 do 16 hodin jsem přítomen pro vepsání věnování. Poté je můj čas vyhrazen pro Setkání.
- Chcete probrat své trápení? Termíny Setkání jsou zde.