„Mám problém,“ špitla a opatrně se ohlédla za výlohu kavárny. Stál tam muž. „S člověkem, kterého miluji,“ dodala.
„S ním?“ pokynul jsem k muži, čekajícímu na ulici.
Sklopila hlavu. „Ne, to je nový přítel. Problém mám s bývalým.“
„Nemůže Vás dostat ze srdce?“
Znovu zavrtěla hlavou. „Já jeho.“
Aha, tak proto „ten venku“ nesměl vstoupit do Space Cafe, kde probíhají moje setkání.
„Nemohu se zbavit myšlenek na návrat. To já ničím náš nový vztah,“ pokynula k muži za výlohou. „Nemohu si pomoci… Pořád bývalého miluji.“
Člověk nemusí být nejlepší, abychom ho milovali
Když jsem sestavoval knihu ZNOVUZROZENÍ, tohle byl jeden z případů, který jsem měl před očima. Začít nový život – ale jak, když máme minulost, která nás může držet v tom starém?
„Proč nemohu zapomenout?“ zeptala se s tím, že tento minulý vztah nebyl žádná výhra. Nechyběla lež, faleš, zrada, nakonec i fyzické ublížení. Proč můžeme odpustit, ale ne zapomenout, na to jsem odpovídal v tomto podcastu. Tam je i odpověď na otázku, proč se nám lidé vryjí do paměti, byť se k nám zachovali zle. „Proč se nám ale vryjí do srdce?“ poznamenala, jako bych ji měl politovat. Ale nebyl důvod. To, že dokážeme milovat člověka, který si to nezasloužil, nebyla vizitka jeho, ale její. Měla milující, stavitelské srdce, a to dokáže najít způsob, jak budovat vztah s kdekým.
Jak bychom mohli zapomenout na někoho, kdo nám dává tolik důvodů, abychom si ho pamatovali?
Zapnula svůj mobilní telefon. Otevřela aplikaci Facebooku. Ukázala mi poslední vzkaz od svého ex-partnera. „Heč, jsem šťastnější než s Tebou,“ zněl jeho komentář k fotografii, na níž se objímal s jinou ženou. Žanetu to sžíralo. Vyhledávala bližší informace o ženě, o něm, o jejich vztahu. Sama sobě sypala sůl do rány. Každým takovým krokem dávala svému podvědomí najevo, že bývalý partner je pro ni důležitější než ten současný. I proto ho měla pořád v hlavě. O srdci nemluvě.
Přítomnost nového muže v životě ji ani netěšila. Nevnímala ho, neoceňovala. A to ani když ji objímal a hladil vlasy. Když se snažil, aby se uzdravila. Jeho laskavost ji dráždila, protože ji současně trýznila otázka: „Proč mě takto nehýčká můj bývalý? Proč teď hýčká jinou?“ Potažmo: „V čem je ona lepší?“ Respektive: „Kdyby se vrátil, kdybychom byli zas spolu, znamenalo by to, že nejsem tak špatná.“ A to byla manýra jejího mozku – spojovat jeho odchod s vlastní bezcenností, a naopak spojovat jeho návrat s vlastní hodnotou.
I to je důvod, proč jsem psal knihu ZNOVUZROZENÍ. Aby skončilo trápení žen typu Žanety, a stejně tak partnerů po jejich boku, kteří čekají s otevřeným srdcem na to, až je žena konečně ocení.
Nespoléhejme na čas, ten bolest nezahojí
„Dej tomu čas,“ radily jí kamarádky. „Čas všechno zahojí. Bolest zmizí.“ Takhle jí lhaly do očí.
Čas rozhodně nezpůsobí to, že se bolest vytratí. Čas nás jen učí s bolestí žít. Čas podporuje zvyk. Ano, my si časem zvykneme na bolest. A zážitky z nového vztahu mohou překrýt vzpomínky na předchozí vztah. Ale je to komplikovaná metoda bez záruky výsledku. Proč? Každý člověk má své meze. I nový přítel po Žanetině boku. Navzdory své laskavosti a trpělivosti ani on nevydrží pořád čekat. Žaneta spíše potřebovala pochopit moudré pořekadlo indiánů z kmene Krí: „Když zjistíš, že je kůň mrtvý, je lepší sesednout.“
Kdyby to nepochopila, hrozilo by jí, že přijde i o muže, který jí dnes foukal bolístky. Bylo nutné, aby podstoupila emoční transplantaci srdce. Ta sestává ze dvou fází.
1. Nová interpretace minulosti
Žaneta byla v negativním rozpoložení. Negativní znamená převrácené. Žaneta si tak obráceně vykládala tři události:
- Špatně vyložená bolest. Lidé, kteří dál milují svého ex-partnera, si tuto bolest interpretují jako argument, proč se k němu vrátit. Bolest ale neříká, že máme jít touto cestou. Naopak, bolest nás informuje o limitu, na kterém jsme a který nemáme překračovat. Bolest je jako červená na semaforu. STOP, ZASTAV, TUDY NESMÍŠ DÁL! Tudy totiž nevede cesta k opětované lásce.
- Špatně vyložená ne-láska. Lidé, kterým protějšek neopětuje lásku, propadají pocitu, že si ji nezaslouží. Že nedávali dost lásky a musejí dávat víc. Že někde selhali a musejí tuto chybu opravit. Jinak se lásky nikdy nedočkají. Je to mylná interpretace. Pokud dávají své maximum člověku, kterému to nestačí, dávají to nesprávnému člověku, nic více a nic méně. Nejsou s ním kompatibilní. Neznamená to, že protějšek je špatný člověk, ale rozhodně je špatný pro ně. Půjdou-li jeho směrem dál, bolest srdce bude růst a červená na semaforu bude stále sytější a naléhavější.
- Špatně vyložená sebehodnota. Lidé, kteří nedostávají opětovanou lásku, docházejí k závěru, že si ji nezaslouží. Protože jsou bezcenní. Ve skutečnosti to, že si jejich lásky neváží jeden člověk, ještě neznamená, že si jí nebude vážit jiný člověk. Jinak řečeno: Pokud jim život nedává to, co chtějí (opětovanou lásku právě od tohoto protějšku), neznamená to, že si ji nezaslouží, nýbrž že si zaslouží mnohem víc. Ale k tomu musejí poodejít od tohoto protějšku. Mimochodem, Žaneta tuto opětovanou lásku měla na dosah ruky. Za výlohou Space Cafe.
2. Tři kroky pro něj i pro ni
Mužovo místo nebylo venku před kavárnou. Bylo po Žanetině boku. Tam jsem ho také pozval. Oba jsem pak seznámil s cestou, která oba čeká. S cestou dlouhou tři velké kroky.
Ona měla jedinečnou příležitost začít nový, šťastnější život. On měl jedinečnou příležitost uzdravit její ránu. Nesměli však následující tři kroky zkazit.
Při setkáních tyto úkoly můžete slyšet i vy jako pár:
1. PRO NI: Pokud nemůžete zpátky, hledejte nejlepší cestu vpřed
Žaneta stála v rozvalinách vztahu, který chtěla dál budovat. Zapomínala, že vztah nevytváří jeden člověk, ale dva. Bývalého partnera už neměla. Přes veškerou svou snahu vybudovat vztah s ním už nemohla. „Na vztah jsou zapotřebí dva, na jeho rozbití stačí jeden,“ apeloval jsem i proto, aby Žaneta pochopila, že stačí jen ona a rozbije nynější vztah s novým přítelem.
Minulosti můžeme litovat, ale nemůžeme ji vrátit, změnit, opravit. Jediná pozitivní věc, kterou lze s minulostí udělat, je přijmout ji jako fakt. Pohlédnout na hodinky a uvědomit si, že ručičky nikdy neběží zpět, utíkají jenom vpřed. Jako náš život. Minulost je jako zeď. Nemůžeme jí projít zpět. Ale to nevadí. Stačí se ode zdi odrazit a hledat nejlepší cestu vpřed. S kým, to už Žaneta věděla.
1. PRO NĚJ: Je v pořádku, že někdo zůstává v srdci, ale ne v životě
To, že bývalý partner zůstával v Žanetině srdci, nebyla jeho zásluha. Bylo to dáno jejím Stavitelstvím a láskou. Nebyla to nevýhoda, naopak pro Žanetina nového přítele to byla kladná informace, že Žaneta jen tak ze vztahů neutíká. Takový už je Stavitel. Staví vztah jako dítě věž z kostek. To, že se dítěti věž v jednu chvíli zbortí, pro něj není důvod přestat, ale začít znovu a lépe. I Žaneta chtěla pokračovat. Ptala se bývalého partnera, kde byl problém. Nedozvěděla se to. Kdyby se to dozvěděla, hledala by způsob, jak ho řešit. Ale to bývalý partner nechtěl. Nestál o řešení, o další pokračování jejich vztahu. Stál o jinou ženu. A to byla pro Žanetu důležitá zkušenost.
I proto musel její bývalý partner zůstat ve vzpomínkách. Jako odstrašující memento. Tohle už nesměla nikdy dopustit. A o to víc si v té chvíli měla vážit svého nového přítele, který problémy sám řešit chtěl.
2. PRO NI: Nebojujte se starým, budujte nové
Ze starých kostek nelze postavit novou věž, to si Žaneta potřebovala zapsat za uši. Nový přítel přinášel nové kostky. A nový přístup. Méně žvanění, více naslouchání. Méně soukromničení, více sdílení. Méně stresu, více uvolnění. Méně ran, více uzdravení. Méně nevážení, více ocenění. Méně apatie, více lásky.
Uvědomit si to znamenalo odlišit bývalého přítele od současného. Rozloučit se s fikcí, že by milujícím mohl být ten, který nemiloval, a začít se radovat z toho, že milujícího má přímo vedle sebe. Žaneta se nesměla zařadit mezi lidi, kteří přehrabávají kamení, a přitom přehlížejí diamant.
2. PRO NĚJ: Jen nasloucháním můžete pochopit, a co nemůžete pochopit, to alespoň přijměte
Toto souvisí s důležitou pasáží knihy ZNOVUZROZENÍ. I když minulost v sobě uzavřeme, může se nám místy připomínat. Je to jako tančit s kotníkem, který jsme si v minulosti zlomili. Zranění z minulosti nám zachovává otisk v emocionální paměti, říká se mu emocionální stopa. Ta se uloží v podvědomí a v případě stejného ohrožení začne ovlivňovat naše vědomí. Začneme cítit, že „něco není v pořádku“, že „dotyčnému nemůžeme úplně věřit“, ačkoli si své pocity neumíme racionálně vysvětlit. Teprve se zpožděním nám může dojít souvislost s minulostí a varováním, které bylo na místě.
V tomto směru Žanetin nový přítel potřeboval ukázat opravdu velké pochopení a vcítění. Mohlo se stát, že by Žaneta byla citlivá na jeho náklonnost k jiným ženám – jestliže k jiné ženě odešel její předchozí partner. O to víc musel být pozorný na nápadné změny v jejím chování, podezíravost, zamlklost, znamení, že si možná už vytváří katastrofické domněnky a vize. O to důležitější je ptát se a naslouchat. Dozvědět se více o minulosti nešťastného člověka. A i když některé jeho asociace nemůžeme pochopit, snažme se je přijmout. Neubližovat mu, nemstít se mu, neposmívat se mu, nevydírat ho odchodem. Chceme-li mu pomoci, obejměme ho a buďme při něm – nezabijme v něm jeho poslední zbytky důvěry.
Už to byla pro Žanetina nového přítele výzva. A příležitost být skutečně jiný než kdokoli předchozí, s kým Žaneta měla vztah.
3. PRO NI: Nastavte si hranice
Věnoval jsem tomu samostatný psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice, tedy jen stručně: Žaneta si musela ujasnit, co chce i co nechce, nebát se říct tomu prvnímu ANO a tomu druhému NE. Musela jasně vymezit své pásmo bolesti, všechno, co jí ve vztahu vadí, co už nehodlá nikdy zopakovat, jen tak mohla svému novému příteli dát příležitost, jak ji ochránit před bolestí, a nikoli být zdrojem její bolesti. Bylo nutné, aby vnímala předěl mezi svým štěstím a neštěstím, aby dokázala mluvit o tom, co ji stále trápí, aby se svěřovala se svými obavami nebo negativními prožitky, jež se v případě bývalého partnera mohly opakovat. Pokud tak rád sdílel provokativní fotografie se svým novým objevem, nešlo vyloučit, že se s Žanetou „náhodně“ mine na ulici a znovu jí způsobí bolest, obnoví již hojící se emocionální jizvu. Žaneta tohle v sobě nesměla potlačovat, musela to ventilovat a najít ve svém novém příteli důležitou vrbu. I proto s ním přece byla ve vztahu.
A nešlo jen o hranice, které vymezí svému novému příteli. Šlo i o její vnitřní hranice vůči sobě samé. Aby v komplikovaném rozpoložení neobracela svůj hněv vůči svému novému příteli. Aby se mu nemstila za předchozí neúspěšné vztahy s muži. Aby ho netrestala za chování, kterého se nedopustil on, ale její bývalý partner. Zkrátka aby uměla i sebe udržet na uzdě a nebýt „jen oběť“.
Žaneta měla svůj osud ve svých rukou. Stejně tak vztah, který pro ni představoval lepší budoucnost.
3. PRO NĚJ: Nový vztah dokáže změnit pohled na předchozí vztahy, ale nesvede to, aby byly zapomenuty
Její nový přítel potřeboval vědět, že i když se bude snažit sebevíc, nemusí to vyjít. A i když to vyjde, nebude to snadná cesta. Zpětně se může změnit Žanetin pohled na minulost (může být za špatnou zkušenost vděčná, vždyť jí přihrála lepšího přítele), ale to neznamená, že na ni zapomene. Minulý vztah zůstane její součástí, a má to tak být.
Úkolem Žanetina nového přítele bylo pomoci jí ke štěstí. Více se usmívat, aby zrcadlila. Být zdrojem pozitivních emocí, aby jí v každém okamžiku bylo lépe. Být nad věcí, aby v něm Žaneta našla oporu i v nesnadných chvílích. Nebyl to nic víc než test, prověrka pro oba. Pokud v této zkoušce uspějí, ještě za ni jednou budou vděční. Umožnila jim totiž poznat, že patří k sobě. Kdy jindy by se to pár dozvěděl, když ne v takových náročných obdobích?
„A co když jsme každý jiný?“ zeptal se Žanetin nový přítel. Usmál jsem se. Přece je normální, že každý jsme jiný. Ale to ještě neznamená, že nemůžeme vytvářet úspěšné páry. Dva lidé nemusejí umět hrát na tentýž nástroj, a přitom mohou hrát stejnou skladbu, pokud vytvoří (jednou i spolu s dětmi) funkční orchestr.
Nemám rád, když lidé chodí na setkání předem poraženi. Když odepisují druhého. Když zapomínají, že v životě nezáleží na tom člověku, který nás naučil plakat, ale na tom, který nás naučil se znovu usmívat. Právě tak vrcholí transplantace srdce, která probíhá bez jakéhokoli skalpelu. Jen emočně. Stačí odlišit, kdo s námi na vztahu opravdu pracuje, a kdo ho naopak rozbíjí – s kým máme potenciál být šťastní, a kdo nám nic než bolest už nedokáže dát.
Potřebujete změnit svůj život? Přijďte na tematická setkání. Vybírat můžete ze sedmi termínů zde.
Knihu ZNOVUZROZENÍ seženete v předprodeji zde. V knihkupectvích nebude k dispozici.