Proč láska snese spíše smrt než zradu

Už v živém vysílání Jak zpracovat zradu padl tento dotaz. Od člověka, který zažil obojí. Smrt milovaného protějšku a v dalším vztahu zradu milovaného protějšku. „Proč to druhé snáším hůř?“

Mělo by být přirozené „hodit za hlavu“, že protějšek zradil. Mělo by to být snazší, než smířit se s jeho smrtí. Mělo by, ale mozek je složitější, než bychom sami chtěli. Stojí za to mu porozumět.

Ano, je to vědecký poznatek: Zrada nejbližšího člověka vyvolává v mozku stejně bolestivou reakci jako smrt nejbližšího člověka. Reakci se stejnou intenzitou, jen délka té bolesti je jiná. A to v momentě, kdy se k pouhým emocím přidá i rozum. Pro ten je smrt paradoxně pochopitelná a svým způsobem přijatelnější než zrada. Vysvětlím proč. A tím objasním to, proč jsem knihu ZNOVUZROZENÍ psal pro všechny, kteří potřebují začít nový život – uzavřít minulost, byť by byla sebebolestnější, a hnout se z místa. (Všechno o ZNOVUZROZENÍ je zde.)

Co je horší?

Nezažili jste dosud ani jedno? Neumíte si představit, že by Vás blízký člověk opustil? A když, tak hlavně ať žije dál, aby pořád existovala šance, že se k sobě vrátíte?

Psychologové zjistili, že když Vám umře blízký člověk, v mozku se nic nemění na Vašich vzpomínkách, které s ním máte spojené, ani na Vašem pokračujícím přítomném vztahu k tomu člověku. Ano, i když už nežije, můžete ho pořád dál milovat. Jistěže Vás bolí to, že tu není, ale – zamyslíte-li se hlouběji – dříve nebo později tady nebude nikdo z nás. Smrt patří k životu i k lásce.

Kdežto pokud Vás blízký člověk zradí, jen zdánlivě je výhodné to, že nepřestane žít na Zemi a že ho můžete kdykoli potkat. Pro mozek je totiž problém, když ten, kdo byl „Váš“, se náhle vodí za ruku s někým jiným, než jste Vy. To je velmi odlišná situace od úmrtí člověka. V té chvíli se totiž může změnit všechno na Vašich vzpomínkách i na Vašem vztahu k tomu člověku. Z Vaší lásky se rychle může stát nenávist, nebo ještě něco horšího, lhostejnost. (Zatímco nenávist je emoce, byť opačná než láska, lhostejnost je dokonce bezemočnost, apatie). Dvě energie, které se smrtí člověka obvykle nejsou spojené. Naopak, se smrtí blízkého člověka se zvyšuje láska k tomu člověku.

Ostatně, například Denisa mi napsala: „Petře, mé kamarádce umřel manžel. Mě ve stejné době manžel podvedl. Je to zvláštní, ale v našich opuštěných ložnicích to vypadá přesně naopak. Moje kamarádka si každý večer prohlíží obrázek svého muže, který má na nočním stolku, a vzpomíná na něj v tom nejlepším. Já jsem obrázek muže z nočního stolku shodila, zničila a vzpomínám na něj v tom nejhorším. Petře, které z nás dvou je s výhledem do budoucnosti snazší pomoci?” Odpověď je jednoduchá.

Jiné formy ztráty

Jak zrada, tak smrt milovaného člověka jsou formy ztráty. Rozdíl pro lidský mozek je však v tom, KOHO nebo CO ztrácíme.

Umře-li nám blízký člověk, ztrácíme jeho tělo, ale ne duši. Naopak zradí-li nás blízký člověk, jeho tělo může dál být vedle nás, ale ztratíme duševní spojení. Třeba to, kterému se říká důvěra.

Jinak řečeno: Když nám umře blízký člověk, není poškozena naše důvěra a láska. Naší osobní zkušeností, kterou si neseme do budoucna, je, že OPRAVDU EXISTUJE vztah, ve kterém se lidé mohou milovat a věřit si až do smrti. My jsme to zažili – s tím, kdo nám umřel. Ba naše láska a důvěra pokračuje, ačkoli on už není mezi živými.

Naopak když nás zradí blízký člověk, stáváme se poškozenými právě z hlediska důvěry a lásky. Naší osobní zkušeností je, že OPRAVDU NEEXISTUJE vztah, ve kterém se lidé mohou milovat a věřit si až do smrti. A to bohužel může značně ovlivnit budoucnost toho, kdo byl zrazen. Záhy to rozvedu.

Podržím-li se popisu Denisy: Žena, které umřel muž, neztratila víru v lásku. Ztratila pouze konkrétní bytost, kterou by mohla milovat. Ale to neznamená, že v budoucnosti nepotká jinou bytost, kterou bude milovat možná úplně stejně nebo i víc. Důležité je, že ona VĚŘÍ V LÁSKU A DŮVĚRU. Nikdo ji nezklamal.

Naopak žena, kterou zradil muž, často ztratí víru v lásku. Není ani tak důležité, že ztratí konkrétního člověka, důležitější je, že ztratí iluze, které měla s láskou a důvěrou spojené. „Jak by mohla v budoucnu věřit někomu dalšímu, když její zkušenost je: Člověku se nedá věřit?“ To jsou rozdílné ztráty.

Kvůli jednomu člověku

Když vědci měřili reakce lidského mozku na smrt nebo zradu, zjistili, že nejvíce bolí zrada od člověka, kterého milujete, respektive kterého jste milovali. Bolí to ohromně, protože ten člověk ve Vás „zabíjí“ nejen konkrétní vztah, který jste s ním dosud měli, ale navíc obecně lásku a důvěru. Ano, kvůli jednomu člověku, který Vás zradil, můžete zanevřít na vztahy, přestat věřit, že vůbec někdo věrný a milující existuje. A nikdo se Vám nemůže divit, nikdo Vám to už nemusí vymluvit, protože TAKOVÁ JE VAŠE REÁLNÁ ZKUŠENOST.

Proto, řeknu-li to básnicky, láska snese spíše smrt než zradu. Se smrtí odchází jen tělo. Navíc smrt je přirozená, patří k životu a musíme ji přijmout jako nevyhnutelný fakt. Ale duše, kterou jste milovali, v případě úmrtí blízkého člověka zůstává. Bolí Vás přítomnost, ale za minulost můžete být vděční. I když si už nikdy nikoho jiného nenajdete, POZNALI JSTE LÁSKU NA CELÝ ŽIVOT. A to je skutečný poklad.

Když Vás ale ten domněle milující člověk zradí, můžete začít mít pocit, že lásce se nedá věřit, že milovat a důvěřovat se nevyplácí. A to je moment, kdy musím zasáhnout já. Protože bez lásky není život k žití. Bez lásky si člověk může velmi ublížit. Proto jsem psal knihu ZNOVUZROZENÍ v souladu s principy psychoimunologie, aby člověk hlavně přestal sám sebe ničit. Když totiž člověk ztratí lásku, pak nevidí nic, co by mohl mít rád, a obvykle přestává vidět i sám sebe. Ani v sobě nenachází ten objekt, který by mohl mít rád. Uvažuje takto: Jak bych mohl mít rád sám sebe, když mě nemá rád někdo, na kom mi záleží?

Proto jsem napsal knihu ZNOVUZROZENÍ. Aby i ten, kdo byl zrazen, začal nový život. Aby ho postavil na duševním zdraví a psychické vyrovnanosti. Aby si uvědomil, že jedna špatná zkušenost ještě neznamená špatný celý život. Naopak ta jedna špatná zkušenost může dát smysl PŘÍŠTÍ DOBRÉ zkušenosti. Jestliže totiž člověk zjistí, že láska a věrnost není nic samozřejmého, že je to v mezilidských vztazích naopak vzácnost, pak si současně lásky a věrnosti bude vážit o to víc.

A to je potom důvod, proč ten, komu umře milující a věrný partner, tolik pláče. Protože přijít o milujícího a věrného člověka je obrovská ztráta. Zatímco přijít o nemilujícího a nevěrného člověka, ve vší úctě k němu, žádná ztráta není. Najít hned zítra jiného nemilujícího a nevěrného člověka v tomto světě Vám nedá žádnou práci. A proto tolik bolí ztráta nádherné iluze, že milujícího a věrného partnera jste už našli.

Ještě nenašli? Pak je důvod pokračovat. Protože najít takový protějšek stojí za to. Věřte mi. Stojí za to projít ZNOVUZROZENÍM. Tuto neobvyklou knihu v předprodeji získáte zde.

Top
Shopping Cart