Proč jednáme prchlivě

Četli jste článek 7 brzd do hádky? Jsou i Vaše emoce rychlejší než Váš rozum – a vadí Vám to? Také nejprve zaútočíte a až po chvíli si uvědomíte, jakou spoušť jste tím způsobili a že to byla chyba? Jste prchliví nejen vůči lidem, které neznáte, ale i vůči těm, kterým na Vás záleží a jež potřebujete? Ničíte svými plamennými projevy vztah s partnerem, dítětem, rodiči, přáteli; víte to o sobě?

Pak jste možná jako Jirka, který mi napsal: „Petře, strašně snadno vyletím. Co mám dělat, když mě začnou ovládat útočné emoce?“

I pro tento případ jsem sestavil psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice. Učí krotit nejen druhé lidi, ale i sebe. A to cestou vzdělávání. Snažte se i Vy pochopit, proč tomu tak je. Přesněji: proč tomu tak je nejenom u Vás. Toto je klíčová věta. My lidé jsme všichni takoví. Náš pud je rychlejší než náš rozum. Protože to tak chtěla příroda. A já Vám samozřejmě vysvětlím proč.

Proč je pud desetkrát rychlejší než rozum

Základním úkolem našich pudů je zajistit naše přežití. Všemu dominuje pud sebezáchovy. A rozum, ve vší úctě k němu, je pomalý. Je desetkrát pomalejší než instinkt. To znamená: Než rozumu něco dojde, než vymyslí případné řešení, může být pozdě. Dám případ.

Když se při zimní oblevě zachvěje střecha a z ní začne sjíždět obrovský kus sněhu nebo ledu, lidé dole na ulici nemohou začít přemýšlet, nemohou si začít říkat: „Neslyšel jsi něco? Co to mohlo být? Zdálo se nám to? Bylo to někde okolo? Nebo nad námi? Pokud to bylo nad námi, vycházelo to z nějakého okna? Ne, tamhle na nás padá rampouch. Jak se to mohlo stát? Kdo to zanedbal? A co máme dělat? Máme si ten padající rampouch vyfotit a dát do storíčka? To by mohlo mít hodně lajků… No jo, ale já nestihnu vytáhnout mobil. Co teď? Uskočit? Dál se kochat, protože je to beztak to poslední, co v tomto životě udělám – uskočit už nestihnu?“ Počítali jste, prosím, čas? Ten rampouch spadne ze střechy přibližně za jednu sekundu. Za tu dobu si rozum ani nestačí uvědomit, že něco padá. A právě proto máme pudy. S jejich pomocí uskočíme, ani nevíme proč. Jakási tajemná síla nás odhodí na stranu a my si až za chvíli uvědomíme, co se stalo a proč jsme uskočili. To, čemu za to vděčíme, je amygdala – taková fazolka v naší hlavě. Existuje už nejméně tři miliony let. Měli ji už dinosauři. Amygdala reaguje na energii ohrožení. Přičemž ta může přijít nejen zvenčí, ale i zevnitř, totiž z našich myšlenek. Jakmile procítíme, že „tohle nás ohrožuje“, začne amygdala jednat. A může jednat i tak, jak nechceme, nemyslí to zle, jen se nás snaží zachránit…

Proč nemáme jen pud

Amygdala jedná v případě ohrožení třemi způsoby – vyvolá útok, útěk nebo ukrytí. Koncepčně funguje takto: Máme-li zbraň, útočíme. Zbraní nemusí být věc, stačí slovo, které můžeme použít proti člověku. Nemáme-li zbraň, utíkáme. Když nemáme slov, uzavřeme se do sebe.

Ale já teď záměrně mluvím o situacích, které ve skutečnosti neznamenají naše ohrožení, avšak my se jako ohrožení chováme. Začneme v hádce bojovat „jako o život“, a to i s vlastním dítětem, kamarádem, rodičem. Jednáme „kdo s koho“. Proto dokážeme v tom svém boji hodně ublížit.

Jenže to nechceme. Rozumem to nechceme. Problém je, že rozum naskočí až se zpožděním.

Amygdale to nemůžeme vyčítat. Ona dělá jen to, o čem ji svou vlastní energií přesvědčujeme. Proto také amygdala není poslední vývojovou fází mozku. Savci získali ještě limbický systém, který působí dlouhodoběji, ne tak prchlivě. Využívá hlavně cit. Díky tomu vnímáme, kdo nám působí dlouhodobě dobře a kdo špatně, a podle toho potom reagujeme. A to není všechno, my lidé jsme totiž dostali ještě nejvyšší úroveň mozku – novou kůru mozkovou neboli neokortex. To je, zjednodušeně řečeno, náš rozum.

Jak počkat na rozum

Rozum je proti pudům a emocím pomalý. Ale potom dokáže přehodnotit to, co dělat nemáme. Dokáže tedy ovládnout, ba odpojit pudy i emoce. Ale musí dostat čas.

Z toho plyne hlavní úkol: Dokud nenaskočí rozum, nesmíme jednat.

Musíme si například opakovat: Nejde o život. Nejde o život. Nejde o život! A za chvíli se dostaví rozum.

Náběh rozumu poznáte tak, že Vám najednou dojde, že nejsou jen ony tři způsoby řešení – jen útok, útěk nebo ukrytí.

Že je třeba i komunikace. Nebo obejmutí. Nebo porozumění. Nebo tolerance. Nebo velkorysost. Nebo sdílení. Pochopit, co druhého vedlo či vede k jeho jednání. Přemýšlet o tom mnohem více, než jen ho odsoudit nebo vzít si to rovnou osobně. Zjistit, co protějšek prožil, a to nejen dnes, také v minulosti, v dětství. Že to možná vůbec není špatný člověk, že má své starosti či komplexy. Že všechno může být jinak, než jak nám to spěšně tlačí do hlavy amygdala. Že pro nás není ohrožením na životě, že svým způsobem chování spíše ohrožuje sebe, protože nepřestane-li, přijde o nás, o přátele. Možná už o ně přišel, a právě proto se sám cítí ohrožený – sám útočí nebo sám se brání nebo sám se schovává.

I v psaném kurzu Jak si nastavit osobní hranice vysvětluji, že vydržet ten čas, než naskočí rozum, znamená především zaměřit svou mysl na konstruktivní přítomnost. Na něco, co je teď a není to destruktivní. Třeba na dech, ten máme vždy po ruce. Soustřeďme se na něj. Prodýchat situaci znamená jen dlouze se nadechovat a hluboce vydechovat.

Udržet soustředění na tento okamžik pomáhá počítání. Ano, dlouze se nadechujte, a přitom počítejte. Třeba do dvaceti. Pak hluboce vydechujte a zase počítejte. Zase do dvaceti. Okysličí se Vám krev a uklidníte se – dlouhý a hluboký dech totiž sděluje organismu, že nejste ohroženi; v ohrožení přece dýcháte mělce a rychle jako udýchaný pes. Toto vědomí uklidní také amygdalu.

Anebo se v rámci soustředění na přítomnost zaměřte v přítomném čase na tělo. Propínejte konkrétní svaly a soustřeďte se na ně. Pomůže Vám to. Ne konkrétní propínání, ale soustředění na něj. Nebudete myslet na negativní a destruktivní slova, která byste druhému vmetli do obličeje. A v té chvíli dokážete zázrak. Nebudete jednat jako dinosauři, jako zvířata, ale jako lidé. Tedy bytosti, které mají rozum a je to na nich vidět.

Kurz Jak si nastavit osobní hranice si můžete objednat zde.

Další momentálně dostupné psané kurzy, zaměřené vždy na řešení jednoho psychologického problému, najdete zde. Vyberte si podle trápení, kterého se potřebujete zbavit.

Potřebujete nějaký problém probrat z očí do očí? Přijďte na Setkání. Termíny najdete zde. (Více o místě Setkání je zde.)