Proč hodní lidé raději snášejí bolest, než aby ji působili druhým

Patříte k lidem, kterým se říká hodní? Když Vás někdo potřebuje, nedokážete říct NE? Tudíž ten, kdo ví, že ho „nikdy neodmítnete“, Vás časem začne zneužívat – a Vás to začne trápit a štvát?

Vnitřně jste už došli k přesvědčení, že by „bylo lepší nebýt tak hodný“, umět říct NE, ale navenek to nedokážete, protože svým odmítnutím nechcete způsobit komplikace druhým?

Je výsledkem tohoto Vašeho interního konfliktu to, že nemáte svůj vlastní život – čas na svůj odpočinek, na své zájmy, na lidi, které máte rádi, ale které „musíte upozadit“, protože se vždycky najde „něco důležitějšího“, co nepočká, vždycky se objeví někdo, komu neumíte říct NE?

Pokud na všechny tyto otázky přikyvujete, pak jste možná jako Anežka, která mi píše: „Petře, koupila jsem si Váš psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice. Štve mě, jak neumím odmítnout lidi, kteří mě zneužívají. Přitom to jsou jenom dvě písmenka. N a E. Prostě NE. Tak málo stačí a změnil by se mi život. Proč je to tak těžké? P. S.: S chvějící se rukou obracím první stránku kurzu…”

První rychlá poznámka: To je dobře, že se pouštíte do tohoto kurzu. Už to, že jste se pro něj rozhodla, je prvním důkazem, že umíte říct NE. NE svému dosavadnímu životu. To jen na okraj.

Kód v nás

Až rozečtete psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice, pochopíte, proč slovo NE je základní negace, která nám automaticky vytváří špatný pocit. Máme to totiž v sobě geneticky zakódované.

Bát se NE. Nejen říct NE, ale také slyšet NE, odmítnout i být odmítnut, vyslechnout z něčích úst: „NE, už Tě nechci, nepotřebuji.“ Z toho máme strach a stres. Protože takové NE v nás vytváří pocit ohrožení. Vysvětlím proč.

Když se rozhlédnete v divoké přírodě, člověk není ani největší, ani nejrychlejší, ani nejsilnější tvor. Kdejaké zvíře má lepší parametry než on. Za to, že člověk ještě žije, může hlavně jedna jeho schopnost – spolupráce. Jakmile se lidé naučili žít v tlupách, začali se zdárně množit. Pochopili, jak se bránit ohrožení – že se mohou střídat nejen při lovu a odpočinku, ale i při hlídání ohně, který – jak poznali – zahání divou zvěř a oni jsou pak v řádově větším bezpečí. Ne díky ohni, ale díky spolupráci. Že NEMUSEJÍ být ani největší, ani nejrychlejší, ani nejsilnější, že jim stačí jen společně využívat všechny zdroje včetně ohně nebo dělby práce. Proto se společnost stala symbolem bezpečí.

Jsme-li součástí davu, cítíme se bezpečněji, dovolíme si víc. Ale abychom byli součástí nějaké skupiny, nesmíme od jejích členů slyšet NE. NE znamená vyloučení z komunity. Pro pračlověka, který byl vyhnán od ohně, protože slyšel NE („Jsi NEspolehlivý“), to znamenalo samotu a prakticky jistou smrt.

Proto nás strach ze samoty i dnes tolik stresuje. Avšak jen do chvíle, než si uvědomíme, že na rozdíl od pračlověka už nejsme v divočině, že nás divoká zvěř neohrožuje, že nás ve skutečnosti ohrožují pouze ti lidé, kteří nerespektují naše NE, kteří nás zneužívají, kteří si nás neváží – právě ti ničí naše zdraví.

Zrod hodných lidí

V důsledku tohoto vývoje se zrodili takzvaně hodní lidé. A rodí se dál. V kurzu Jak si nastavit osobní hranice ukazuji, že i nám samotným obvykle někdo v dětství vysvětlil, že „NE je špatné slovo“, že „kdo říká NE, je ošklivý a bude osamělý, protože ho nikdo nebude mít rád“. Že úspěch vede jedině přes ANO, přes přikyvování a poslouchání druhých, že jedině takový člověk je hodný, tedy – abychom pochopili význam slova – „hodný lásky a dobrého zacházení“.

Ale to je pouhý mýtus, legenda.

Spousta těchto takzvaně hodných lidí už stačila pochopit, že i když kývají na jakýkoli požadavek druhých lidí, nejsou z jejich pohledu vždy hodni dobrého zacházení. Naopak druzí jimi mnohdy pohrdají, posmívají se jim, zneužívají je, činí je nešťastnými. Být hodný tedy vůbec neznamená automaticky být šťastný. Naopak to často znamená být nešťastný a velmi nenaplněný. A upřímně, jak by hodný člověk mohl být naplněný, když pro samou pomoc druhým vůbec nemá čas na své vlastní touhy, sny, lidi; když se k němu druzí chovají tak, jako by na jeho hodnotách, potřebách, cílech nezáleželo; když jeho čas, jeho práce jsou „bezcenné“ – takhle s ním mnozí jednají.

A co na to hodný člověk? Nic. Mlčí. Neřekne: „NE, dost, to stačilo.“ Protože to „nemůže“ říct. Bojí se, že by pak byl za zlého, neposlušného, nehodného. A tak raději sám snáší bolest, než aby ji působil druhým. (S tím souvisí i můj článek Jak zastavit 5 ozvěn zraněného vnitřního dítěte.)

Přitom tato myšlenková konstrukce je jenom iluze. Vy totiž NE nejenže můžete, ale dokonce musíte říct.

Proměna hodných lidí

Když se naučíte říkat NE, Váš život se rozhodně nezhorší. Když se naučíte říkat NE, samozřejmě o spoustu lidí přijdete. Kdekdo Vás pomluví, pošpiní, vyškrtne si Vás ze seznamu „přátel“ – lidí, kterým zavolá, když něco potřebuje. Ale já se ptám: Toto byl přítel? Ten, kdo Vás nerespektuje, ten, komu na Vás nezáleží, ten, kdo ignoruje, co je pro Vás důležité, to je Váš PŘÍTEL?

Právě naopak. Naučte se říkat NE, protože potom poznáte, kdo je Váš skutečný přítel a kdo si na něj dosud jenom hrál, protože z Vás měl výhody a protože Vaši dobrotu jenom zneužíval.

V kurzu Jak si nastavit osobní hranice zdůrazňuji, že skuteční přátelé pochopí Vaše NE. Dokonce Vás podpoří ve Vašem životě, Vašich hodnotách, Vašich snech, v uspokojení Vašich potřeb.

A že takových lidí (skutečných přátel) je méně než těch druhých (falešných)? No a? Vy se přece nepotřebujete zavděčit každému. Nepotřebujete tisíce přátel. Co byste s nimi dělali?

Pokud máte i jediného člověka, který Vás v těžké chvíli podpoří a neopustí, pak mi věřte, že jste svým způsobem „bohatší než Rothschild“, a máte v něm poklad, který v dnešním neupřímném a vypočítavém světě je ohromně vzácný – mít skutečného přítele.

Proč si nastavit osobní hranice? Jak se to naučit? Psaný kurz Jak si nastavit osobní hranice najdete zde.

Chcete se osobně potkat a probrat Vaši starost? Termíny možných Setkání jsou zde, více o místě Setkání je zde.

Top
Shopping Cart