Proč dokážeme odpustit, ale ne zapomenout

Přijali jste bolestivé rozhodnutí jiného člověka, i když s ním nesouhlasíte? Pochopili jste, že jste ho nemohli ovlivnit? Že i když jste se snažili váš vzájemný vztah budovat, on si zkrátka usmyslel Vás zranit nebo zradit, tedy i zničit váš vztah? Podařilo se Vám pohnout z místa, srovnat si v hlavě, že to nebyla Vaše chyba, jen momentální nutkání té osoby, snad komplex, který měl, možná slabost, se kterou se neuměl vyrovnat jinak než tímto postojem? TOTO VŠECHNO už víte, a přece nedokážete ze srdce dostat tu pachuť oné negativní zkušenosti?

Pokud je tohle Váš problém, jste na tom podobně jako například Michal, který mi napsal: „Petře, odpustil jsem partnerce to, že mě opustila. Přijal jsem, že ve mně přestala vidět perspektivního partnera a zamířila za jiným, lépe postaveným a majetnějším. Už vůči ní necítím zášť ani hořkost. Těším se na jiný vztah, který mi přinese budoucnost. Ale současně jsem sám sobě v takovém novém vztahu překážkou, protože na bývalou partnerku nemohu zapomenout, vytlačit ji ze svých vzpomínek. Petře, když jsem odpustil, co mám dělat, abych také zapomněl?”

Ptáte se JAK? Já se ptám ALE PROČ?

I to je důvod, proč jsem sestavil knihu ZNOVUZROZENÍ. A proč pořádám tematická setkání Jak změnit svůj život. Michalův dotaz totiž není vůbec ojedinělý. Nicméně mně připomněl šestiletého syna. Nedávno přišel ze školy a povídá: „Tati, stalo se něco strašného. Spolužáci z první třídy mě naučili jedno sprosté slovo. Opravdu sprosté. Tak sprosté, že ho nechci říkat. Nechci ho ani mít v hlavě. Tati, jak se to dělá, abych si ho PŘESTAL PAMATOVAT?”

Pokud Vás problém mého syna pobavil, pak pravděpodobně proto, že již chápete, že se nedá zapomenout to, co si MÁTE pamatovat. Slovo MÁTE záměrně zdůrazňuji.

Každou chvíli se mě při setkáních někdo ptá: „Jak mám zapomenout to špatné, co mi někdo provedl?“ Ale já se ptám: „A proč to chcete zapomenout? Vy to NESMÍTE zapomenout. Naopak si MUSÍTE pamatovat, co jsou lidé schopni provést a co je schopen provést tento konkrétní člověk.“

Když si to totiž budete pamatovat (o to se naštěstí bez Vaší vůle a vědomí postará Vaše podvědomí), pak právě díky NEzapomínání budete obezřetnější, opatrnější, už si na stejné ublížení dáte příště pozor. Protože už VÍTE (zažili jste) a NEZAPOMÍNÁTE, že něčeho tak špatného jsou lidé schopni.

A to i bez ohledu na to, jak dobře se k nim chováte.

Pryč ze začarovaného kruhu, a současně se do něj už nikdy nevrátit

I v knize ZNOVUZROZENÍ prosím o to, ať jste k přírodě shovívavější. Nezlobte se na ni, že Vás takhle nastavila. Ona Vám nechce ublížit. Ona Vás chce naopak ochránit před těmi, kteří by Vám jinak ublížili znovu, kdybyste jen tak zapomněli, že „právě toho“ jsou „právě tihle“ lidé schopni.

Nezapomínání je úžasná věc. Umožňuje Vám přestat trčet na jednom místě, přestat se točit ve stále stejném začarovaném kruhu a konečně udělat krok vpřed, a přitom se do toho kruhu nikdy nevrátit. Kdyby totiž člověk zapomněl na to špatné, co se mu stalo, bezprostředně poté, co se mu to stalo, mohl by opakovat stejnou chybu třeba hned v příští chvíli. A aby ji neopakoval, musel by tu zkušenost pořád nosit v hlavě, držet zuby nehty tu myšlenku, neustále se soustředit na to špatné, co mu tamten člověk provedl. Nemohl by myslet na nic jiného, vědomí se totiž nedokáže soustředit na dvě věci současně.

Ale díky podvědomí, do kterého se okamžitě zapisují veškeré bolestné zkušenosti, nemusíme na to špatné vědomě myslet, můžeme se soustředit na nový život, a přitom naše podvědomí bude trvale v pozoru – místo nás. A právě tak se stane, že kdykoli v budoucnu nějaký člověk provede něco podobného, co nás v minulosti bolelo, naše podvědomí ihned vyhlásí poplach a my se, ve svém vědomí, zarazíme. Někdy ani nebudeme vědět proč. Jen začneme mít například špatný pocit z nějaké osoby. „Něco“ nám na ní „nebude sedět“. A teprve časem nám může dojít: „Aha, Ty se mě vlastně snažíš oklamat jako někdo jiný v minulosti. Vycítil jsem to, mám na to čich.”

Ale to není „talentem“. To je zkušeností. Takovou, kterou si ani vědomě nemusíme pamatovat, tedy uvědomovat. Avšak podvědomě ji nezapomeneme. Naštěstí!

I nezapomínání má smysl

V knize ZNOVUZROZENÍ ukazuji, že i zdánlivě nepochopitelné a nesprávné reakce našeho organismu mají svůj význam a pomáhají nám. Právě paměť je součástí našeho pudu sebezáchovy. My si MUSÍME pamatovat všechno, co je skutečně důležité, tedy co potřebujeme ke svému přežití.

Ať je to například v mládí básnička od Seiferta, když máme před maturitou a potřebujeme „prolézt“, pocitově na tom „záleží náš život“. Tehdy se cítíme úplně stejně „v ohrožení života“ jako při zradě v dětství, kdy ztratíme někoho, koho jsme považovali za kamaráda. Takovou lekci nikdy z paměti nemusíme dostat. Protože ji tam potřebujeme mít. Abychom si i v budoucnosti na ty, kteří se označují jako naši „kamarády“, dali pozor.

Ale i tom je část knihy ZNOVUZROZENÍ, kterou jsem psal pro všechny ty, kteří potřebují začít nový život. Změnit své myšlení, začít více myslet na sebe, na své zdraví, na správné prostředí. Být více v pohodě, dělat více pro svou duševní rovnováhu. A sem patří i situace, kdy sice můžeme odpustit, ale nezapomeneme.

Knihu seženete pouze zde. Ze sedmi exkluzivních termínů pro osobní setkání si můžete vybrat zde. Kapacita každého setkání je omezena.

Top
Shopping Cart