„Nezvládnu to,“ řekl Martin, „ani se o to nebudu pokoušet.“
Renata to nedokázala změnit. Martinovo zaryté přesvědčení znělo: „Nedopadne to dobře.“ Nedám vztah. Nepřekousnu Tvou minulost. Nesmířím se s tím, co nemohu ovlivnit. Vyberte tu větu, kterou chcete. Na obsahu nezáleží. Záleží na síle hlasu, který to druhému člověku namlouvá. Slabé Já je vždy intenzivní.
Když jsem psal metodickou knihu ZNOVUZROZENÍ (o tom, jak začít nový život, jak se konstruktivně pustit minulosti, která nás zformovala do přítomného stavu, a to i nelichotivého, který dál trpět nechceme), měl jsem zkušenost s nespočtem případů negativního zacyklení. Že nevíte, co to je?
Negativní myšlenky vytvářejí negativní pocity. Negativní pocity vytvářejí negativní činy. Negativní činy vytvářejí negativní výsledky. Negativní výsledky vytvářejí ještě negativnější myšlenky, jež vytvářejí ještě negativnější pocity, jež vytvářejí… však můžete ve spirále pokračovat dál. Je to jako hloubit jámu a být sami na jejím dně. S každým cyklem snižovat naději, že z jámy vylezeme.
V knize ZNOVUZROZENÍ proto zdůrazňuji: Když chcete vylézt z jámy, předně musíte přestat kopat. A alespoň tím něco změnit.
Dvě Já
Všichni máme v sobě dvě Já. Slabé a Silné. Silné říká: „Vím, co chci i proč za tím jít.“ Slabé oponuje: „Mám důvod, proč za tím nejít.“ Silné říká: „Pokus se o to, máš na to.“ Slabé říká: „Ani se o to nepokoušej, nemáš na to.“ V časech novoročních předsevzetí Silné Já říká: „Na tomhle záleží. Musím to dokázat.“ Slabé Já současně odrazuje: „Vzdej to. Nemůžeš to dokázat. Nezáleží na tom.“
Jak je možné, že jsou obě Já součástí jednoho myšlení, když jdou proti sobě? Jak Slabé Já chápat a Silné Já posilovat? Proč má Slabé Já nad námi tak velkou moc? Proč se Silné Já své moci tak často zříká? O tom všem je ZNOVUZROZENÍ, kniha postupných změn, které stojí za to prozkoumat a v našem vnitřním i vnějším světě zvládnout. Jako to potřeboval dokázat Martin. A to ne jen kvůli vztahu s Renatou, ale také kvůli sobě. Zpochybňovat vlastní sílu totiž znamená dávat sílu vlastním pochybnostem. Dát Slabému Já větší slovo i na dalších křižovatkách, na nichž se Martin v životě ocitne.
Pět metod
Slabé a Silné Já jsou dvě části téhož mozku, které dokážou interpretovat skutečnost ze špatného nebo dobrého úhlu pohledu. Záleží na tom, pro který z těch úhlů se rozhodneme.
Chyba, porážka, selhání – to všechno jsou jen slova, kterým dáváme zabarvení my sami. Před lety prošla americká námořní pěchota (USMC) zajímavým experimentem. Členům tohoto elitního útvaru oznámili: „Budete čelit hrozbě.“ A sledovali hormonální reakci. Ačkoli všichni členové útvaru slyšeli stejné oznámení, jedné části se okamžitě vyplavil testosteron, bojový hormon, kdežto druhé části kortizol, stresový hormon. Jedni byli připraveni stát se hrdiny, druzí měli sklon couvnout nebo se bát. Nebyla to vědomá reakce, jen ukázka toho, jak který člen historicky zpracoval minulost – v kom doposud prožitá válečná traumata měla potenciál vyvolat posttraumatickou stresovou poruchu, anebo naopak posttraumatický růst.
Co ve Vás budí slovo hrozba? Touhu bránit se útěkem, nebo touhu bránit se útokem? Ať jedno, či druhé, je to přirozený důsledek příběhu, který nosíte v sobě a který souvisí s Vaší minulostí. I proto se kniha ZNOVUZROZENÍ minulosti tolik věnuje. Ostatně, s tím je spjatá i první ze sebeposilujících metod, které zde zmíním:
1. Konstruktivní porážka
Různé kapitoly minulosti a lidé v ní nás mohly naučit, že chyba v nás má vytvářet negativní příchuť. Že porážku máme vnímat jako definitivní. Že se máme bát selhání. To je jedna z možností příběhu, které si v souvislosti s neúspěchem můžeme vyprávět. Ale není to možnost jediná.
Psychologie pracuje také s termínem konstruktivní porážka. Ano, i neúspěch může člověku pomoci. Může ho probudit, poučit, změnit k lepšímu.
I proto se v psychoterapii používají pozitivní afirmace, krátké a posilující věty (či prohlášení), jež vyslovujeme v přítomném tvaru. Například po chybě: „Jsem lepší, než jsem býval.“ Nebo: „Jsem moudřejší, než jsem býval.“ Nebo: „Jsem silnější, než jsem býval.“ Nejsou to sebepřesvědčovací manipulativní lži, ale pravdy. Vinou bolestných zkušeností jsme skutečně pozornější, zkušenější a odolnější. To jen Slabé Já, hlas naší minulosti, spojuje bolestné zkušenosti s hořkým zklamáním.
2. Prosvětlení tmy
Nemám rád, když na sklíčenost a sebezpochybňování jednoho člověka reagují jiní lidé slovy: „To přejde.“ Ne, samo to nepřejde. Kdyby Renata nepožádala o pomoc, Martin se v pochybnostech o sobě naopak utvrdí. Tmu nelze změnit pouhým čekáním. Někdy totiž můžeme být zavřeni v temném prostředí, kterému se lapidárně říká dno. A tam světlo z běžného světa nedosáhne. Oním zdrojem světla musíme být my sami (viz také 7 odstínů vnitřní tmy aneb Jak čelit depresi v cizí mysli).
Jeden příklad za všechny: V případě křivdy, která nás uvrhla do tmy, můžeme napsat té osobě, která se vůči nám provinila, dopis. Naprosto otevřeně a bez jakýchkoli mezí. Vyjádřit v něm zcela bez uzardění všechny své bolestné myšlenky a pocity. Na konci opatřit dopis datem, uložit a nikdy neodeslat.
Někdo se zeptá: „K čemu to všechno, když si to adresát ani nepřečte?“ Uvedu jen tři benefity pro ilustraci:
- Psaním se zaměstnáme. Konečně trávíme čas jinak než jen vršením zmatku. Naopak si v sobě uklidíme.
- Psaním přepneme. Dopis vyžaduje tvoření, ne boření. Je nutné klást písmena za sebe. Urovnat si myšlenky, být kreativní, přesný.
- Psaním se pročistíme. To, co dostáváme z hlavy na papír nebo na obrazovku, jsou toxiny. Odkládáme je tam. Vypisujeme se z emocí. Uleví se nám. Důležité však je neposílat. Emoce pominou, ale slova zůstanou. Připsané datum nám umožní vytvářet deník svého hněvu. A s odstupem času se někdy až zastydět za to, co bychom při osobním vyplivnutí do obličeje již nemohli vzít zpět.
Právě to znamená vytvořit tmu, ale současně ji prozářit paprskem světla – úlevy, prozření, odpuštění.
3. Odvaha zpochybnit
Martin byl přesvědčen, že s ohledem na vlastní i Renatinu minulost vztah s Renatou nezvládne. Bál se, že by žárlil. Bál se, že by byl až neúnosně dole, kdyby se Renata potkávala v práci s bývalým partnerem. Martin věděl, že v minulosti tyto situace nedokázal snést. Jeho Slabé Já mu říkalo: „Bude Ti nevěrná. Opustí Tě. Minulost je v člověku zažraná. Sám to, Martine, víš nejlépe.“
Martin tolik potřeboval, aby jeho Silné Já vzneslo protidotaz: „A co když to, co si myslí Slabé Já, není pravda?“ A tak jsem tuto otázku Martinovi položil já.
Všichni jsme přišli do styku se svým Slabým Já už jako malé děti. Báli jsme se například duchů v nočním pokoji. Zdráhali jsme se vstát z postele, odhrnout peřinu, zamhouřit oči. Pokoj se zdál plný stínů. „Cítili“ jsme bubáka. Je pod postelí? Nebo ve skříni?
Dát moc Silnému Já znamená zpochybnit hlas toho Slabého. Vzít odvahu, vstát a otočit vypínačem. Jen se přesvědčit, nic víc. Je tam bubák, nebo není? Nikdy tam nebyl. Byl jen v naší hlavě.
Přesně to je naše Slabé Já. Bubák jen v naší hlavě. Kdykoli uděláme to, čeho se bojíme, strach nad námi ztratí moc (viz samostatný kurz Jak pokořit strach). Pro všechny, kdo se bojí vzít kuráž do hrsti: Odvaha neznamená nebát se, ale něco udělat i přesto, že se bojíme.
4. Oddělení minulosti od přítomnosti
Dokážete přijmout Vaši minulost se vším všudy, ať byla jakákoli? Vím, že tento proces není snadný. I proto se mu Slabé Já vehementně brání. Hledá důvody, proč nelze minulost přijmout.
A i to je moje odpověď na otázku, proč jsem psal knihu ZNOVUZROZENÍ – ze všeho nejvíce se totiž bojím ticha. Totiž, když někdo mlčí o svých problémech, nesdílí je, a přitom uvnitř své hlavy prožívá boje, o jakých nikdo nemá ponětí. I proto jsem připravil další setkání. Znovu máte možnost osobně se mnou probrat své trápení a pochopit, že řešení existuje.
Nikdo nesmí zůstat s pocitem, že svou minulost nepřekoná. Přitom mnohá naše přesvědčení, která si v sobě neseme už z dětství, neodrážejí ve skutečnosti to, co si o sobě myslíme my sami, ale co si o nás mysleli ti, které jsme v dětství potkali. (Proč tomu tak je, vysvětluji na mozkových synapsích v knize ZNOVUZROZENÍ.)
Někdy stačí oddělit minulost od přítomnosti. Říct například: „Ano, dovolil(a) jsem druhým lidem, aby do mě promítli své negativní představy, myšlenky a slova o mé osobě. Ale už nedopustím, aby mě ovládaly dál.“ S myslí je to prosté: Buď ovládneme my ji, anebo ona nás.
Pamatujme, že když dáme Slabému Já moc, pak příště větička typu „Nechápu Tvůj humor“ může v naší hlavě znít jako „Jsi nudný člověk“, větička typu „Nedokázals mě uspokojit“ může v naší hlavě znít jako „V posteli nestojíš za nic“, větička typu „Neumíš vyplnit moje nároky“ může v naší hlavě znít jako „Jsi nedostatečný člověk“. Přitom z jednoho nemusí vyplývat druhé. A i kdyby v případě určité osoby z jednoho vyplývalo druhé, nemusí to tak být v případě každé osoby.
5. Oddělení sebe a Slabého Já
Ačkoli si mnozí lidé myslí opak, tak ve skutečnosti my nejsme naše mysl. Myšlenky, které nám naskakují, často vůbec nejsou naše. Jsou to ozvěny minulosti, o které vůbec nemusíme stát, ale neseme si je v sobě jako dědictví své výchovy. Tyto sebepoškozující myšlenky mohou usnadňovat to, aby nás druzí (v práci, v rodině nebo v jiných vztazích) snáze obviňovali a my jim věřili.
Velkou část knihy ZNOVUZROZENÍ obecně věnuji oddělení sebe od druhých lidí. Jejich chování vůči nám a například hodnoty, kterou máme. Uvedu příklad, typický z dětství: Naše máma má špatný den. Je podrážděná. Uráží nás. Vykřikuje, jak jsme hloupí. Znamená to, že opravdu jsme?
Slabé Já si od té chvíle vyhloubí emocionální stopu typu: „Jsem nedostatečný člověk“. Přitom stačí oddělit momentální chování jiné osoby od naší vlastní osoby. Naše máma by totiž možná byla úplně stejně podrážděná vůči komukoli jinému. Není to naše věc. Možná něco zkazila v práci, možná na ni dolehl nedostatek peněz v rodinné kase, možná se domnívá, že ji táta podvádí. Pak stačí, aby malé dítě vylilo něco z hrnku na koberec, a máma vybuchne.
Všichni máme v sobě stopy minulosti. I v případě, kdy se máma v takové situaci nedokázala omluvit. Jako by to opravdu byla jen naše vina. Jako bychom si opravdu zasloužili život více osolit. Jako bychom opravdu byli neschopní, „nic nezvládli, a proto ani nemá smysl to zkoušet“. Ale to jsme zase u Martinova Slabého Já.
Také k Vám občas hovoří podobná součást Vašeho myšlení? Potřebujete se naučit s ní pracovat? Vyhraďte si pro sebe příštích 52 týdnů. Kniha ZNOVUZROZENÍ Vám pomůže začít první rok Vašeho nového života. Udělejte něco pro své posílení. Nebo Vám snad Slabé Já říká: „Ani se o to nepokoušej, nepomůže Ti to, je to příliš dlouhý závazek, na to nemáš.“? Kniha je zde.