7 rozdílů mezi spřízněnou duší a karmickým partnerem

Ta otázka znovu padla v živém vysílání Jak se zbavit syndromu vadného zboží. A nebylo divu, že právě v něm. Když byl člověk přesvědčen, že už potkal spřízněnou duši, a znovu to nevyšlo, ptá se, zda chyba není na jeho straně, jestli už sám něčím neodrazuje druhé a proč zase nezbývá nic jiného než hledat dál.

Přitom to, že od Vás někdo odejde, nemusí být Vaše chyba. Místo spřízněné duše stačilo potkat karmického partnera. Že nevíte, v čem je rozdíl?

Požehnání těžkých časů

Už v knize JáMy spřízněných duší, kde ukazuji, jak rozpoznat kompatibilního partnera, jsem uvedl zdánlivě kacířskou myšlenku: že bychom měli děkovat za těžké časy ve vztazích. Mnozí se tomuto provolání diví. Přitom právě těžké časy nám nejvíce pomohou odhalit a poznat člověka. Právě v nich prozřeme, kdo je karmickým partnerem a kdo spřízněnou duší. Na koho je opravdu spoleh a kdo se tak jen tvářil.

O karmických partnerech/vztazích se hovoří proto, že jsou schopné nám poskytnout lekci, kterou potřebujeme – která posléze změní naši karmu, náš osud, náš způsob myšlení i jednání ve vztazích. Že nás přiměje přehodnotit dosavadní postoje k lidem, naučí nás chápat, co nechceme (už nikdy zažít znovu), ale také stavět se za sebe. Karmické vztahy sice enormně bolí, avšak jsou důležité podobně jako vztahy se spřízněnou duší. Nezapomínejme na to. Dokonce poznat a docenit spřízněnou duši lze nejlépe po karmickém vztahu – podržím-li se kacířských nápadů, prohlásím dokonce, že každý z nás by měl alespoň jednou v životě potkat člověka, který si nás neváží, abychom pak byli schopni pochopit, jak vzácným a nepostradatelným je ten, kdo si nás naopak váží. Kdo nepoznal zlo, může mít problém ocenit dobro – nemusí vědět, proč má dobro takovou hodnotu. Kdo poznal zlo, přesně ví, jak nedocenitelné jsou zdroje dobra.

Vztah, který nechcete ztratit versus Vztah, který nechcete opakovat

Ano, oba uvedené vztahy jsou pro osud člověka důležité. Spřízněná duše nám ukazuje, kdo při nás dokáže stát v těžké chvíli bez ohledu na to, jak těžké to je. Karmický partner nás naopak vzdělává o tom, že někdy nezáleží na našem vkladu lásky, že jsou lidé, kteří nás v těžké chvíli opustí bez ohledu na to, jak bolestné to pro nás je. Spřízněná duše jen tak neodchází – i kdyby měla sto důvodů pro odchod, postačí jí jeden důvod pro setrvání. Karmický partner je naopak schopen pominout sto dobrých věcí, které jsme pro něj udělali, a jako argument k odchodu použít jednu naši chybu nebo slabinu. A to nejdůležitější pro nás je pochopit, který z těchto dvou vztahů je pro nás důležitější – který z nich nesmíme ztratit, a naopak který z nich nesmíme opakovat.

Protože i při Setkáních často padá otázka na rozdíl mezi spřízněnou duší a karmickým partnerem v dennodenním životě, tady je stručný rozcestník:

1. rozdíl: Karmickému partnerovi vadí, kým jste nebo chcete být. Naopak spřízněná duše podporuje to, kým jste nebo chcete být.

Jedni poznají to nejlepší z nás, a přesto odejdou. Druzí poznají to nejhorší z nás, a přece zůstanou. Když si klademe otázku proč, můžeme zjistit, že prvním nevyhovuje to, jací jsme. Buď jim nestačí to, jací jsme, anebo jim dokonce vadí to, jací jsme. V obou případech se nás snaží změnit. Naopak druzí nás dokážou přijmout takové, jací jsme.

Tento rozdíl je důležitý. A má též pozoruhodné následky. Spřízněná duše sice nemá ambici nás násilně měnit, ale – jaký paradox! – právě díky tomu se nakonec měníme. Není to tak, že by nás spřízněná duše sama dělala lepší osobou. Ne, to my se jí stáváme. A stáváme se jí právě proto, že nás spřízněná duše inspiruje, podporuje či motivuje. Ona totiž v nás dokáže věřit dříve než kdokoli další, i dříve, než v sebe začneme věřit sami.

A to je první důležitý motiv, proč s ní chceme být. Ba dokonce nabudeme dojmu, že raději budeme prožívat špatné časy s ní, než dobré s karmickým partnerem. Protože po dobrých časech může přijít zvrat. A odchod karmického partnera. Zatímco když spřízněná duše při nás stojí ve špatných časech, přirozeně ji pak chceme po svém boku i v těch dobrých.

2. rozdíl: Karmický partner je tak komplikovaný, že jeho myšlenky neodpovídají jeho slovům a jeho slova jeho činům. Naopak spřízněná duše je tak jednoduchá, že říká, co si myslí, a dělá, co říká.

Společné mohou mít oba vztahy to, že v obou postupně ubývá slov. Rozdíl je však v tom, že zatímco s karmickým partnerem ubývá i komunikace, se spřízněnou duší komunikace narůstá – ano, i beze slov.Jak varuji v knize JáMy spřízněných duší, s karmickým partnerem se pomalu odnaučujeme naslouchat, ptát se, zajímat se či se o cokoli hádat. Zjistíme totiž, že v tomto případě slova ztrácejí význam. Jak ta, kterými se snažíme přibližovat my, tak ta, která vyslovuje on – ta z jeho úst totiž neodpovídají tomu, co dělá, a naše naléhání vyznívá vniveč.

V extrémních případech jsou slova karmického partnera dokonce horší než nic. Nejenže jsou lživá, ale někdy i toxická, ponižující, oslabující. Se spřízněnou duší je to naopak. Postupem doby se začínáme chápat tak rychle, že naše komunikace už neprobíhá oklikami přes ústa, gesta, sliby. Dokážeme spolu komunikovat i „pouhým“ srdcem – citem, pohledem jeden druhému rozumíme.

3. rozdíl: Karmického partnera musíte nutit, aby mu na Vás záleželo. Naopak pro spřízněnou duši jste přirozenou součástí života.

Prosit se o lásku? Prosit se o pozornost? Prosit se o společně trávený čas? To je obvykle normální realita s karmickým partnerem. Je to těžká, ale prospěšná zkušenost, díky níž se učíme chápat, že láska není z hmotného světa. Nikoho nelze donutit, aby neodcházel nebo aby se vrátil. I když pomyslně zamkneme dveře nebo přikováme člověka okovy, z emočního pohledu takový člověk ve skutečnosti už stejně dávno odešel.

To, že ho vidíme fyzicky ve své blízkosti, ještě neznamená, že je s námi sblížen emočně. Dva duševně vzdálení lidé se mohou i fyzicky dotýkat, a přesto nic necítit. Naopak dvěma spřízněným duším žádná zeměpisná vzdálenost nezabrání v tom, aby byly spolu v mysli.

A to proto, že s karmickým partnerem platí: Jsem on. Avšak se spřízněnou duší platí: Jsme my. To je vysvětlení, proč nám spřízněná duše někdy rozumí víc než my sami sobě – dokáže být námi více než my sami.

4. rozdíl: Karmický partner vnímá Vaši krásu jen navenek. Naopak pro spřízněnou duši je Vaše hlavní krása uvnitř.

Toto pochopí i rozum. Je to totiž matematika. Pro karmického partnera jsme omezeně přitažliví. Zajímá ho jenom povrch, tělo, tedy zhruba dva metry čtvereční plochy lidské pokožky. Po jejím prozkoumání je znuděn. Pro spřízněnou duši je naopak všechno přitažlivé nekonečné. Nachází se to pod kůží. Hloubka srdce, velikost duše, kouzlo charakteru, jedinečnost bytosti. To všechno se v čase může ještě rozvíjet.

A proto, jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, lidé, které přitahujeme pouze svým zevnějškem, s námi nemohou vydržet navždy. Tělesná krása člověka totiž – kromě již uvedeného – v čase ubývá, chřadne, zatímco vrásek přibývá. A je to dobře. Poté totiž s námi zůstávají jedině ti, kdo vnímají lidskou krásu jinak než očima.

5. rozdíl: Karmický partner rád provokuje Vaši důvěru (dopustí Vaši ztrátu). Naopak spřízněná duše Vám nedává důvod pochybovat (nedopustí, že by o Vás přišla, natož svou chybou).

V knize JáMy spřízněných duší varuji před poškozováním důvěry. To je křehká nádoba v těle, která se jednou rozbije a už nemusí jít spravit. Karmický partner si s důvěrou klidně hraje. Klidně ji zradí. Vnímá to tak, že mu nevadí o naši důvěru přijít, nebo nás i zcela ztratit.

Naopak spřízněná duše ví, jak zrada bolí. Ví, jak může vést nevratně k nedůvěře. Vztah je pro ni příliš drahý a vzácný na to, aby riskovala jeho ztrátu. Ví, že když se někdo rozhodne důvěru zradit, říká tím: „Uvolni si po svém boku místo pro někoho lepšího.“ Ale spřízněná duše si svou budoucnost bez druhé polovičky neumí představit. Tím víc při vědomí, že o její ztrátu by se přičinila sama – svou chybou.

6. rozdíl: Karmický partner se klidně řídí tím, co mu o Vás kdo řekl. Naopak pro spřízněnou duši nehraje vnější názor velkou roli.

Ano, možná opravdu jsme pro někoho příliš staří, oškliví, chudí, nedokonalí. Nemusejí to našemu partnerovi vtloukat do hlavy se zlým úmyslem. Mohou si to opravdu myslet – a nám by to nemělo vadit. My přece nepotřebujeme přitahovat někoho jiného.

Když se ale partner cizími slovy řídí, ba je ještě používá pro naše zostuzování nebo naše oslabování ve vzájemné hádce („I můj kamarád si myslí, že jsi nula!“), může nám být jasné, že je pro něj důležitější vnější názor než vnitřní. Že se neřídí svým srdcem, nýbrž egem. Že je pro něj zásadnější, jak vypadá před okolím, než jak se rozvíjíme my společně.

Spřízněná duše ví, že je pitomé zatahovat do vztahu okolí. Pro okolí totiž náš vztah může být nečitelný, nepochopitelný. Pro okolí náš vztah není určen. Je určen pro nás, pokud je ovšem pro nás skutečně stvořen. To se stane také tehdy, když pochopíme, že láska není o hlasování. Nemá smysl říkat „Já a moje maminka si myslíme, že Ty… (jsme dva proti Tobě)“, protože jakékoli referendum je zbytečné. Ve vztahu dvou lidí je buď plná shoda, nebo plná neshoda. Jinak řečeno, na vznik vztahu jsou zapotřebí dva, ale na jeho rozbití stačí jeden – ten, který se začne vymezovat proti druhému a na svou obhajobu si přibírat kamarády, kolegy, příbuzné, zkrátka své skutečné spoluhráče.

7. rozdíl: Karmický partner dlouhodobě přehlíží či ponižuje Vaši hodnotu. Naopak spřízněná duše posiluje Vaše sebevědomí.

V knize JáMy spřízněných duší vysvětluji, PROČ má někdo potřebu snižovat naši lidskou důstojnost, ačkoli se vydává za našeho „partnera“. Předmětem tohoto článku není tyto důvody rozebírat, byť bývají i pro nás důležité – učí nás chápat, že problém nemusí být nezbytně v nás, ale třeba v egu, slabosti, minulosti našeho protějšku. Pokud takového karmického partnera milujeme, nebo jsme na něm i emočně závislí, často se domníváme, že od něj nemůžeme odejít. Že ten, kdo devastuje naše sebevědomí, je pro nás jediná možná varianta a žádnou jinou nemůžeme zvládnout.

Myslíme si to většinou jen do chvíle, než to uděláme. Pak si naopak vyčítáme, že jsme k odchodu nepřistoupili dřív. Protože nám dojde, že to žádný skutečný partner vlastně nebyl.

Spřízněná duše si naopak uvědomuje, že s ní tvoříme jeden celek. Cítí, že kdyby nás ponížila, utrpěl by vztah, tudíž i ona. Naopak když nás podpoří, podpoří zvýšení naší hodnoty, a tím přispěje ke zvýšení hodnoty celého vztahu, jehož je součástí. Tudíž spřízněná duše ví, že náš rozvoj a naše zesilování jsou nejen v zájmu vztahu, ale i v zájmu jejím. Že když nám víc dá, tak i víc dostane. Protože s naším rozzářením se rozzářenější stane i ona.

Memento

Pamatujte si, prosím, že každý člověk má ve Vašem životě smysl. Někdo Vám přináší to, co chcete, například lásku a štěstí, jiný naopak to, co nechcete, ale potřebujete, například zkušenosti. A i špatné zkušenosti se hodí. Pomáhají Vám napříště se vyhnout opakování bolestné praxe se stejnými karmickými partnery. A také Vám pomáhají si pak o to víc vážit spřízněné duše.

V každém případě neklesejte na mysli, pokud jste svou spřízněnou duši ještě nepotkali. Na každý hrnec byla vyrobena poklička. I Vy máte nepochybně svůj protějšek, člověka, který Vás ocení a potřebuje (viz dvě techniky pro posílení sebevědomí v živém vysílání Jak se zbavit syndromu vadného zboží). To, že ho nevidíte, ještě neznamená, že neexistuje. Stejně jako to, že on nevěří ve Vaši existenci, neznamená, že Vás třeba hned v příštích dnech nemůže potkat.

Točíte se v kruhu karmických vztahů? Využijte knihu JáMy spřízněných duší. Najdete ji, stejně jako všechny mé ostatní knihy, zde.

Chcete se potkat a osobně probrat Vaši starost? Přijďte na Setkání, dáme si spolu dobrou kávu. Z termínů možných Setkání vybírejte zde. Více o místu Setkání píšu zde.

Top
Shopping Cart