Jak překonat prů…švih

Průser. Promiňte to slovo. Nepoužívám ho já, ale Vy ve svých otázkách.

„Jak překonáváte průsery?“ ptáte se na momenty, které se enormně pokazily. Něco se přímo zničilo. Někdy jste spolu s tím zničeni i sami.

Je to subjektivní pojem. Někoho zničí třeba předsevzetí, které zabil hned zkraje roku, a s tím podemlel i své sebevědomí pro jiné činnosti. Jiný způsobí neospravedlnitelnou chybu v práci nebo doma, rozdrtí vztah, naději.

Někdo má pocit, že pro jiné půjde o bizarnost, malichernost, ale jeho to deptá. Příklad? Marek, který píše: „Petře, řekl jsem si, že po šesté hodině večer nebudu jíst sladkosti. Teď je deset večer a já se sladkostmi přežral. Taková pitomina, řeknete si možná, jenže mě to trápí. Proč jsem udělal, co jsem nechtěl? Proč jsem zklamal sám sebe? Bolí mě břicho, možná to bude trvat celou noc, a ráno se budu muset podívat do tváře člověka, který nezvládne ani takovou prkotinu jako vydržet nejíst sladké večer. Jak potom mohu zvládnout něco velkého?

Přesně tyto mentální spřežky byly důvodem, proč jsem napsal svou knihu ZNOVUZROZENÍ – i pro lidi, jako je Marek, kteří jsou schopni se pro jednu chybu dlouhodobě ničit. Tu knihu jsem proto psal v souladu s poznatky nejen psychologie a psychoterapie, ale hlavně psychoimunologie, která prokázala přímou souvislost mezi stavem psychiky a stavem imunity. Tedy, že zničená psychika může časem podkopat tělesné zdraví. A to, milý Marku a vy všichni ostatní, kdo máte podobné mentální pochody, opravdu není pitomina či prkotina, i když to na začátku tak vypadá.

A já to hned posunu do fáze fatálních chyb.

„Ono se Ti to bude hodit…“

Když jsem studoval práva, součástí prvního bloku předmětů byla psychologie. Tam jsme mimo jiné rozebírali tragédii, která se bohužel přihodila dvěma velmi známým rodičům-hercům. I takový ale může být život.

Stella Zázvorková a Miloš Kopecký byli manželé. Oba tehdy byli ještě relativně mladí a pracovně mimořádně zaneprázdnění. Do toho se jim narodila dcera, Jana. Oni prakticky nepřetržitě v divadle nebo před filmovou kamerou. Jejich partnerský vztah toto odloučení, umocněné i jinými problémy a odlišnostmi, neustál, rozpadl se. Holčička byla svěřena mamince, jenže ta neměla na malou tolik času, kolik by Jana potřebovala. A to rostoucí slečna špatně nesla. Tátu po rozvodu viděla ještě méně. A protože se dostávala do emočně složitých let, rozhodla se pro velmi nešťastné řešení – začala páchat „sebevraždy“, takové demonstrativní, jen aby se maminka chytila za nos, tolik nepracovala a byla více s ní.

Právě tak se stalo, že když bylo Janě patnáct let, maminka zase hrála v divadle. Jana si doma pustila plyn. Podle závěrů vyšetřování si pravděpodobně vypočítala čas tak, aby máma stačila v předpokládaný čas přijít, s otevřením dveří od bytu ucítit plyn, vylekat se a omámenou dceru zachránit. Jenže plán nevyšel. Janina máma bohužel, proti všem předpokladům, zůstala ten večer s kolegy v divadle ještě další dvě hodiny. Dceru našla až mrtvou.

Na právech jsme v rámci psychologie neřešili míru viny a trestu, jen to, jak se z toho oba zdrcení rodiče mohli vůbec psychicky dostat. Zaujalo nás, co označila za nejvíce nápomocné sama Stella Zázvorková. Prý to, když jí kolegyně Jaroslava Adamová, která hrávala také ještě s Janem Werichem, jednoho dne řekla: „Stelušenko, nech to být. Ono se Ti to bude někdy hodit.”

Ta věta zní nepochopitelně až nestoudně. Stella Zázvorková však její pravdivost časem potvrdila. Ta zkušenost jí pomohla změnit samu sebe. Ne minulost, tu posléze nezmění už nikdo, nýbrž budoucnost. Přičemž neexistuje člověk, který by nedělal chyby. To jen moralisté „vědí“ předem, na jakou chybu člověk „určitě jednou doplatí“ a jaký trest je „dopředu všem jasný“ a „nevyhnutelný“.

Tři dary průseru

Opět použiju ten termín, prosím, nekamenujte mě za něj. Je jadrnější než průšvih, protože je emočně trvalejší a hůře smazatelnější. Dokud s ním v hlavě neprovedete jednu mentální změnu.

Jakmile totiž připustíte, že by se Vám průser (viz tvrzení Jaroslavy Adamové) někdy mohl hodit, tak ho v té chvíli přestanete tolik nenávidět. A čas Vám dá za pravdu. Protože průser má tři výhody.

Za prvé Vás PROBUDÍ. Nakopne Vás, ŽE bylo něco špatně.

Za druhé Vás PONAUČÍ. Otřese s Vámi to, CO bylo špatně.

Za třetí: vede k Vašemu ZLEPŠENÍ. Jestliže pochopíte, ŽE bylo něco špatně a CO už nemáte opakovat, tak Vám průser pomůže. Opakuji: Nezmění Vaši minulost, ale změní Vaši budoucnost.

Což se naopak o úspěchu říct nedá.

Když se Vám totiž v životě pořád jen daří, tak Vás to za prvé neprobudí, ale naopak UKOLÉBÁ. Nepřipustíte si, ŽE by mohlo být něco špatně.

Za druhé, opakovaný úspěch je USPOKOJUJÍCÍ, na rozdíl od průseru si u něj říkáte, že nemusíte nic zlepšovat, že jste dokonalí.

A tak za třetí dlouhodobý úspěch nevede k Vašemu zlepšení, ale naopak k Vaší STAGNACI nebo dokonce zhoršování.

Sečteno, podtrženo: Úspěch Vás neprobouzí, ale uspává. Neučí Vás, ale naopak přesvědčuje, že se nepotřebujete nic učit. Načež pýcha předchází pád.

Příležitost žít jinak

V knize ZNOVUZROZENÍ ukazuji, jak pohnout se svým myšlením právě ve chvíli, kdy se domníváme, že nemůže být hůř. Bude to znít sadisticky, ale realita je, že lidé potřebují dělat chyby, i tak strašlivé, aby je už nikdy nechtěli opakovat.

Pokud máte to štěstí, že jste udělali obrovskou chybu, ale Vy nebo Vaši blízcí pořád žijete, máte příležitost žít hned od této chvíle lépe. Například si můžete říct: A mám to opravdu zapotřebí? Ať už se pravidelně zdržujete v práci a dlouhodobě nemáte čas na děti, nebo ať ve zdánlivě bizarnější situaci, jako Marek, zase stojíte před sladkostí a víte, že Vaším problémem není ona, ale kaskáda pocitů, které přijdou, jakmile ji sníte. Očekáváte rozkoš, ale dostaví se, možná v překvapivém závěsu za rozkoší, vina, naštvaní na sebe, všechno to, co víte, že přijde, protože jste to už zažili.

A náhle dokážete říct: „Zaplaťpánbůh za to, že jsme to zažili. Že už víme, co přijde, anebo co nepřijde, když se udržíme.“ Je obrovský rozdíl fatální chybu opakovat, nebo už nikdy neopakovat.

Tudíž dovolte i trochu kacířský závěr: Jestliže víte, Marku, proč už něco nikdy neopakovat, jednou právě za tenhle večer, kdy jste selhal, poděkujete. Protože ten večer má potenciál Vám pomoci se dlouhodobě změnit. Tedy, pokud uvedená bolest Vašeho břicha a Vašeho svědomí jsou dostatečně velké. Takové, abyste je nechtěl už nikdy zažít znovu.

Vše o knize ZNOVUZROZENÍ najdete zde.

Top
Shopping Cart