Namítnete: „Jsou to jenom slova.“ A máte částečně pravdu. Slovo neznamená nic, dokud mu návazný skutek nedá obsah.
Na druhou stranu, slovo je důležitý základ. I v Bibli se píše: Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha. To Slovo bylo Bůh.
Bůh je konstruktivní energie. Bůh je láska. Bůh je síla. Bůh je víra, podpora, pozvednutí. A právě to potřebuje vztah. Dobré slovo.
Co zůstane v člověku
Když mě Martin a Romana požádali o pomoc, byl to paradox. Říkali, že spolu neumějí komunikovat. Přitom schopnost komunikovat je to první, co se v životě učíme. Bohužel, u některých lidí je „umět spolu mluvit“ to první, co zapomínají. I proto v knize ZNOVUZROZENÍ, která ukazuje, jak začít nový život – sami nebo spolu –, věnuji moci slova samostatnou část.
Slovo totiž má velkou moc. Dokáže pomoci i zranit. Není to tak, že vyletí z úst a zmizí. Slovo je energie, která zůstává v prostoru či člověku. Ať dobré či špatné, rezonuje ve vzpomínkách dlouho, někdy celý život. Pokud chcete ve vztazích ze zraňování přejít k pomáhání, doporučím Vám sedm malých formulek, které si zapamatuje i dítě.
Martinovi i Romaně jsem pak vyprávěl příběh Tomáše, který ztratil svou ženu při autonehodě. Řekl mi: „Já jí toho nestihl tolik říct…“ Myslete na to. Kdykoli jste s člověkem, na kterém Vám záleží, může to být naposledy. Také slovo, které mu říkáte, může být poslední. Tak ať obsahuje energii, které nebudete později litovat.
Mých sedm doporučení:
1. „Děkuji Ti.“
„Nestihl jsem jí říct všechno, co si zasloužila, co pro mě znamenala, zač jsem jí vděčný.“ Zeptal jsem se Tomáše, jak dlouho spolu byli. Šest let. Za šest let nenašel čas na 8 písmen.
Právě v tom je ta záludnost. Je to „jen 8 písmen“. Čas na ně „bude kdykoli“, říkáme si. „Děkuji Ti“ je tak „samozřejmé“, až ho zapomínáme či odkládáme. Jenže čas na to NEBUDE KDYKOLI.
Mě to naučil dědeček z tátovy strany. Jednou mi dal k narozeninám kousavé, nemoderní kalhoty z tesilu. Nazlobeně jsem s nimi praštil o zem. Nevěděl jsem, že to byla poslední věc, kterou mi dědeček stihl dát. Do týdne zemřel. A mě dodnes mrzí, že jsem tou jeho laskavostí pohrdl, že jsem mu neřekl těch 8 písmen. Dědo, děkuju Ti.
Děkujte člověku za to, že na Vás myslí. Jednou Vám jeho pozornost může velmi scházet.
2. „Vždy nemůžeš vyhrát. I tak se ale něco naučíš.“
V knize ZNOVUZROZENÍ přirovnávám život k puzzle. K mozaice, která nemá jen hezké dílky. Některé vypadají ošklivě, nepatřičně, i tak do skládačky patří. Jako životní prohry.
Nic není tak důležité jako prohry. Sdělují nám chyby, a tím nám poskytují návod, co neopakovat a čím tedy zlepšit svůj život. Vím, že některé chyby strašně bolí, ale i to má smysl. Nejbolestivější zkušenosti jsou ty nejúčinnější. Nejvíce si je pamatujeme a nejméně je chceme zažít znovu.
Připomenout to blízkému člověku znamená pomoci mu k hezčímu dílku, který si následně sám vytvoří.
3. „Jsi dost dobrý na to, abys mohl být lepší.“
Věřit v člověka ve chvíli, kdy on sám v sebe věřit přestává, je jeden z největších darů ve vztazích. Dát mu lásku, kterou on už nemá ani pro sebe. Pomoci mu k sebevědomí, tedy ke schopnosti vidět nejen své nedostatky, ale také své přednosti. To všechno má potenciál změnit karmu člověka.
Karma je osud, který si vytváříme vlastním myšlením a vlastními činy. Kdo ztratil víru v sebe, pozbyl i odvahu nebo vůli, dva elementy, které zmohou všechno. Tvořit s někým vztah znamená příležitost tohle nedopustit. I proto jsem napsal ZNOVUZROZENÍ. Chci každému čtenáři vysvětlit, proč má na lepší život, není-li s tím přítomným spokojen. Chci mu na jednotlivých příkladech ukázat, čeho je schopen, i když sám v sebe nevěří. Totiž to, že člověk nevěří ve svůj úspěch, ještě neznamená, že ho není schopen. To je důvod, proč ZNOVUZROZENÍ pomáhá změnit vztah k sobě. Mít se víc rád a svým způsobem se začít obdivovat, víc si sebe vážit.
4. „Miluji Tě.“
Není třeba nic dodávat. Toto je úplná věta. Znamená: „Miluji Tě zkrátka proto, že jsi to Ty.“
„Miluji Tě“ obsahuje informaci: „Přijímám Tě takového, jaký jsi. I s nedostatky. I s problémy. I s Tvými vnitřními boji. Stojím při Tobě a nikdy ve svých těžkostech nebudeš sám. Když padneš do bláta, sestoupím k Tobě. Ne proto, že bych bláto tolik miloval. Ale proto, že nedopustím, abys někdy na všechno to bláto života zůstal sám.“
Jak píšu v knize ZNOVUZROZENÍ, milování je opakem ubližování, opakem osamělosti, opakem lhostejnosti. Milování je cesta ke společnému štěstí a naplnění, a to právě proto, že těžkosti i radosti spolu sdílíme. Sdílením se vždy dobrá energie násobí (sdílená radost se stává dvojnásobnou radostí) a špatná energie dělí (sdílená starost se stává poloviční starostí).
Nevíte, jak do vztahu vrátit lásku, která někudy odplynula? Začněte znovu. Se ZNOVUZROZENÍM.
5. „Je nejlepší čas udělat něco jinak.“
Cítíme-li se zle, je to signál, že potřebujeme změnu. Nezůstávat v tom zlém. I kdyby veškerá změna měla proběhnout jen v nás, v našem postoji, přístupu, myšlení.
Knihu ZNOVUZROZENÍ jsem psal v souladu s principy psychoimunologie, která varuje, že stav psychiky má přímý vliv na stav imunity. Zhoršená psychika, pokud s ní nezačneme pracovat, dokáže při dlouhodobém destruktivním působení podemlít i tělesné zdraví. Není čas ztrácet čas. A pokud náš blízký člověk na jakékoli změny už rezignoval, musí si připomenout: Co mu v životě dělá dobře? Co ze všeho nejvíce potřebuje? Na co se musí zaměřit? Jaký je jeho největší sen? Na co se může těšit? S čím mu můžeme pomoci?
Velké změny paradoxně začínají jiným přístupem k maličkostem. K sobě, okolnostem, životu. Někdy to však nezvládneme sami. Potřebujeme pomoc, světlo zvenčí. A to i proto, že:
6. „Dokážeš to!“
Když mi bylo dvacet, stál jsem na mostě a chtěl se zabít. Byla to jen jedna slabá chvíle, ale měl jsem pocit, že už život neustojím, nezvládnu, že nemá smysl pokračovat. Stačilo málo a dnes jsem tu už nebyl. Stačí málo a lidé udělají hovadinu, které však potom už nemohou litovat – litují jen druzí, že jim nebyli víc nablízku.
Naučil jsem se nevzdávat. Přesněji: Být zvědavý na to, co se stane, když se teď ještě nevzdám. Zjistil jsem, že není možné porazit člověka, který se nevzdá. Že stojí za to mít sny a jít za nimi. Že stojí za to být náročný a trvat na svých požadavcích. Že stojí za to někdy vykročit do neznáma, než trčet dál tam, kde už nic není.
Ano, mnohdy člověk ke svému odvážnému rozhodnutí potřebuje podporu. Zdroj dobré energie. Inspiraci. Já to všechno, co jsem dostal ve zlomovém okamžiku ve dvaceti letech, vracím zpátky těm, kteří si také ještě dovolí být zvědaví na to, co se stane, když se teď ještě nevzdají. Kéž je Vám kniha ZNOVUZROZENÍ tím přítelem, kterého najdete třeba i o samotě.
A pamatujte: Každý vztah je jako řetěz. Je tak silný jako jeho nejslabší článek. Záleží-li Vám na síle vztahu, podporujte sílu svého protějšku. A to třeba i tímto:
7. „Omlouvám se.“
A naopak: Promíjím Ti. K čemu jsou tato slova? Ulevují. Zbavují sebe či druhého negativních emocí a myšlenek v hlavě. Jsou moudrým připomenutím toho, že všichni jsme jen lidé, že je naší přirozeností chybovat, ale také naší schopností je své chyby vidět, přiznat a napravit.
Vypustit hořkost, křivdu, zklamání není snadné. Lehčí je zažehnout jimi hněv, pomstu, pokoření. Ale, jak jsem řekl i Martinovi a Romaně, fakt, že nám do života spadne balvan, ještě neznamená, že ho musíme od té chvíle vláčet životem. Budiž, chybovali jsme. Stačí spolu mluvit. Stačí chtít se z bláta dostat. Stačí přestat kopat kolem sebe. Jak píšu v knize ZNOVUZROZENÍ, chcete-li se dostat z jámy, začněte tím, že přestanete kopat.
Rozumím všem problémům, které ještě prohlubujeme vinou svého ega. Rozumím všem nutkáním oplatit druhému to zlé, když nás někdy ponížil. Rozumím všem slabostem, které nás nutí trápit se, přestože už svého trápení máme dost. Proto nabízím alternativu. Začít žít jinak. Minulost to sice nezmění, ale budoucnost ano. Více o knize ZNOVUZROZENÍ a možnosti získat ji v předprodeji je zde.