V živém vysílání Jak se vyrovnat se smrtí padl i nezvyklý dotaz, který mě přiměl sepsat samostatný článek. Zněl: „Jak se vyrovnat s partnerovou smrtí, která se vůbec nemusela udát – kdyby víc poslouchal své tělo a nehnal se jen za kariérou?“
Slyšeli jste o psychologickém principu dobýt a být? V knize ZNOVUZROZENÍ ho uvádím do širší souvislosti s pochopením zdravého života. Jako příliv střídá odliv, také v člověku se střídá například nádech a výdech. Nádech je druh napětí, výdech je druh uvolnění. Právě tak má vypadat náš každodenní život. Chceme dobývat velké cíle? Budiž. Ale mějme čas i na prosté bytí – odpočívání. Napětí je totiž v pořádku, je-li posléze kompenzováno uvolněním. Napětí, které se nijak nekompenzuje, ba dokonce navyšuje, vede k distresu.
Distres je opakem eustresu. Eustres je dobrý stres, který nám pomáhá, distres je špatný stres, který nám škodí. Nejsou to dva typy stresu. Distres se rozvine z eustresu, jestliže zapomeneme, že všeho moc škodí.
Bonapartova konstanta
Už Napoleon Bonaparte řekl: „Nepřítel není nejnebezpečnější, když o něm víme, ale když o něm nevíme.“ Jako o konstantě se mluví proto, že tato věta platí konstantně na cokoli, i na stres. Hlavním znakem člověka je adaptabilita, schopnost přizpůsobit se prakticky čemukoli. To není přednost; může to být i nevýhoda, pokud si začneme zvykat na něco zlého – třeba právě na dlouhodobý stres. Právě tím, že si zvykneme, přestaneme cítit, že se přepalujeme. Přijmeme ho za natolik normální součást života, že se mu přestaneme vzpírat, podlehneme mu. V našem životě se stane tak samozřejmým, že už na něm nebudeme vnímat nic zvláštního. A to je průšvih.
Stres je zdravý jen do té míry, pokud nám pomáhá rychle uniknout z ohrožení a přežít. Stres nám umožní sprintovat opravdu vrcholně. Problém je, že stres je tvořen pro okamžitou pomoc. Dočasnou. Nemůžeme sprintovat pořád.
Navíc i ten sprint je tvrdě zaplacen. Aby tělo mělo energii na sprint, shromáždí se do nohou energie celého těla, odebere se z procesů, které nejsou primárně důležité pro přežití. Třeba ve stresu neumíme tak dobře trávit potravu. Zhoršují se naše rozmnožovací schopnosti. „Proč bychom měli debužírovat nebo souložit při útěku před medvědem?“ Právě tak uvažuje příroda. Přetíží nás adrenalinem a kortizolem (adrenalin závratně zvyšuje výkon, kortizol krotí adrenalin, aby svou přepjatostí nepoškodil orgány), které nám nedovolí vydechnout, spát a odpočívat, a naopak vytvářejí úzkost, frustraci a nesoustředěnost. A my už to časem ani necítíme…
Sedm příznaků
V knize ZNOVUZROZENÍ, která ukazuje, jak začít nový, zdravější život, zdůrazňuji, že mě tolik netrápí lidé, kteří jsou ve stresu, ale uvědomují si to. Děsí mě naopak ti lidé, které už chronický stres přemohl, ovládl, ale oni si to vůbec nepřipouštějí. I proto pozor na tyto příznaky distresu:
- Negativní zacyklení. Psychologie má nehezké, ale trefné přirovnání: Je to, jako byste spadli do jímky plné výkalů a nemohli se z ní dostat. Váš způsob myšlení totiž vytváří další výkaly. Obvykle, když se zabýváte zřetězenými otázkami typu: „Proč mi tohle někdo udělal? Co proti mně má? V čem všem jsem nedostatečný? Jaké další vztahy se mi možná pokazí?“ Patláte se ve výkalech, což vytváří ještě větší zápach. Na psychologické úrovni platí: Toxické myšlenky plodí toxické emoce, ty vedou k toxickým činům, a ty k toxickým výsledkům, které ještě více otravují původní jedovaté myšlenky. Jinak řečeno: Kdo chce vylézt z jámy, musí především přestat kopat. Dokud kope, jámu výkalů prohlubuje.
- Bolesti hlavy. Dlouhodobý stres vyvolává dlouhodobé napětí v hlavě. Jde o takzvané tenzní bolesti – mírné, střední či silné ozvěny v mozku, zátylku a za očima. Když se neřeší, ba když se stres stupňuje, bolest přerůstá v migrénu.
- Zažívací potíže. Stres působí rychlou reakci. Ta neodpovídá konkrétním okolnostem, ale konkrétním myšlenkám – jestliže si umaneme, že jsme v ohrožení, mozek jedná tak, aby náš organismus přežil. Bizarní příměr: Jako by nastříkal dezinfekci do talíře s večeří, zatímco pořád jíme. Ve stresu je plné břicho nežádoucí přítěží, proto stres může provázet odpor k jídlu, nebo horší zažívání, když se do jídla přesto nutíme. Případně si koledujeme o IBS, syndrom dráždivého tračníku (střeva).
- Častější nemoci. Stres vyčerpává oběhový systém. Mozek v důsledku ohrožení a v zájmu přežití stále rozkazuje: „Útok, nebo útěk!“ Zvýšená srdeční frekvence navyšuje krevní tlak, aby se energie co nejdříve dostala do svalů rukou (jsme-li schopni se bránit), nebo nohou (nejsme-li schopni se bránit a musíme tedy utéct). Mezi upozaděnými systémy je i imunitní – když Vás honí medvěd, a tedy Vám jde o holý život, je jedno, jestli chytíte chřipku – tak uvažuje pud sebezáchovy.
- Přibývání na váze. Stresové reakce odkládají také potřeby trávicího systému. Proto, i když nakrásně jíme, dostatečně nevstřebáváme z potravy živiny a nestrávené je vylučujeme znovu z těla – ať spodem, nebo horem. Nevolnosti a slabosti totiž střídají křeče v žaludku. Ano, člověk ve stresové reakci velmi vydává energii, a tudíž ubýváme na váze. Jenže ne zcela – současně totiž kortizol, podporující chuť k jídlu, vyzývá k co nejrychlejšímu doplňování zásob. To je ta nezvladatelná chuť na rychlou energii, jednoduché cukry, nezdravou stravu. A tak se děje paradox. Ačkoli jíme málo a nedostatečně, ve stresu přibýváme na váze. Případně se nám rozkolísá váha a naopak se „ztrácíme před očima“. Špatně je obojí – signál, že sami sebe opravdu nemáme ve své moci.
- Bolest v hrudi, citelné bušení srdce. Stres znemožňuje normální fungování organismu. V pocitu ohrožení totiž potřebujeme jednat nenormálně. Problém je, že tělo má své limity a je stavěno jen na krátkodobý útok nebo útěk. Zvýšený tlak a napětí nás vyčerpávají. Pak ve stresujících dnech padáme únavou, a přitom nemůžeme spát, v hrudi nám dál zvoní poplašný budíček. Srdce div nevyskočí z těla, což může vést k palčivé bolesti hrudní stěny, žebra jako by tížila a drtila plíce. Mizerně se nám dýchá. Když zastavíme, akutní bolest poleví. To nás psychicky uklidní, znovu přidáme, a tím se posouváme k těžkostem typu infarktu myokardu a narušení mechanismů srážení krve.
- Ztráta libida. Nemít chuť na sex kvůli tomu, že „mě bolí hlava“, nebo „mám za sebou dnes moc práce“, je v dnešní době tak běžné, že nad tím lidé mávnou rukou. Nechutenstvím se stres projeví i v ložnici. Chronický stres se pak u žen vystupňuje v problémovou ovulaci, u mužů pak v radikální snížení počtu spermií a plodnosti vůbec.
Sedm pomocí
V knize ZNOVUZROZENÍ provázím komplexní metodikou nového života. Pro ty, kdo se ke knize nedostanou, uvedu alespoň sedm pomocí.
Všechny vycházejí z reality. Samozřejmě vím, že stresorům (vyvolávačům stresu) se v dnešním světě a dnešní době vyhnout nemůžeme. My přece MUSÍME do práce, řešit úkoly, brát i nepříjemné telefonáty, poslouchat i toxické lidi. Navíc kortizol není jenom špatný, pomáhá nám také se motivovat. Ale kompenzovat negativní vliv stresu je nutné.
Zkuste například:
- Psát. Ke knize ZNOVUZROZENÍ vznikl i nedatovaný FC Diář, kam si každý den (večer) můžete zapsat to, co Vás stresovalo a jak to na Vás působilo. Najděte si na to 10 až 15 minut a pomůže Vám to uspořádat si mysl, a to i s odstupem a rozvahou, snížíte tak vnitřní pnutí. A možná i vykouzlíte úsměv. Pamatujte: Kde je málo úsměvu, tam je málo úspěchu.
- Průběžně mluvit o svých pocitech s rodinou, přáteli, partnerem či kolegy. Ulevíte si. Pokud se nemáte komu svěřit, přijďte na Setkání.
- Zabavit se. Tento pojem vychází ze slova zábava. Uvolněte se konstruktivní činností, s níž máte spojené hezké pocity. Nejlépe v rámci svých koníčků, tvůrčích aktivit, dobrovolnictví. Něco, co má smysl, co Vás těší a nabíjí, Vám dá dobrou energii i pocit, že nejste zbyteční.
- Zaměřit se na přítomnost, a to meditací a řízenou představivostí.
- Pravidelně cvičit. Pohyb je jedním z nejzdravějších způsobů, jak uvolnit stres. Už strečink, jímž začnete, uvolní svalové napětí. Běháním pak zapojíte konkrétní svalové skupiny v uklidňujícím, pravidelném rytmu. Ostatně, i dlouhá procházka dopřeje očím změnu a pustí z hlavy jen ten jeden jediný problém. A když přijdete domů, s návratem metabolismu do normálu Vám bude lépe a obvykle dostanete i hlad.
- Provádět dechová cvičení. Soustředění na hluboký nádech a hluboký výdech uklidňuje, protože se tělo nalaďuje na frekvenci, v jaké tepe celá příroda. Při vědomém dýchání přímo ucítíte, jak se napojujete na zdroj energie a osvěžujete se. Dobrá je jóga, která využívá prvky svalové relaxace.
- Dát si masáž, domácí aromaterapii (voňavou vanu, která je i o restartu čichových buněk) nebo muzikoterapii, kultivující sluchové vnímání relaxační hudbou. Každá masáž, jak tělesná, tak psychická, je o celkovém uvolnění, protože je o soustředění na příjemnou přítomnost, a nikoli na lítosti spojené s minulostí nebo strach spojený s budoucností.
Memento
Nepodceňujte to. Druhé zdraví nemáte. Navíc stojí za to, pokud nejste spokojeni se současným životem, začít život nový. Překvapí Vás, jak snadné to je. Využijte ZNOVUZROZENÍ.
Knihu budete moci zakoupit i během Setkání.