Tak zněla jeho otázka, když si vyzvedával mou knihu JáMy spřízněných duší a žádal mě o podpis a věnování do ní.
Martin byl převozník. Věděl to o sobě.
Jeho poslední partnerka neměla uzavřenou minulost. Stále ji bolel předchozí rozchod. Jen nedokázala být sama.
Potřebovala se skrýt do něčí náruče. Necítit ohrožení, osamělost, nadbytečnost, nelásku. Chtěla si tak po něčím boku spravit sebevědomí, cítit se znovu milovaná a hodnotná.
Jakmile se jí tento pocit vrátil, odešla. Martin byl jen zaopatřovací ústav.
1. Pomůžeš na nohy a on odejde
V knize JáMy spřízněných duší popisuji takto bolestnou zkušenost i metodiku, jak to překonat. Hlavně jak to „skousnout“.
Martin měl totiž problém uvěřit vůbec v další vztahy. Vždyť té dívce pomohl zpátky na nohy a ona mu pak dala vale. Nijak jí neublížil. Nemohla říct, že s ním byla nešťastná. Martin jí naopak vrátil do srdce štěstí, přesvědčení, že ona stojí za lásku. Že když v předchozím vztahu byla zrazena a nedostala to, co chtěla, neznamenalo to, že si to nezaslouží, ale že si zaslouží mnohem víc – někoho vysněného.
Ale tím pro ni Martin nebyl. Blížil se spíše lékaři, který pomůže pacientovi na nohy, aby ho před ordinací s omluvou objal partner, který mu podlomení nohou způsobil.
„Už je Ti lépe?“ řekne ten partner. Pacient přikývne. A vše je zase v pořádku.
Nebo není? Ale to už je jiný příběh.
2. Jsi anděl, a přece ďábel
Pak tu byl Lukáš. „Anděl.“ Tak mu říkali. I on se ptal: „Proč lidé odcházejí, i když s námi byli šťastní?“
Také on potřeboval knihu JáMy spřízněných duší, aby porozuměl, zda s báječnou dívkou, která ho za zdánlivě nepochopitelných okolností právě opustila, vytvoří partnerský vztah.
Ani jeden tomu druhému neublížil. A přece se vztah rozpadl. I tentokrát v tom byla minulost, přesněji emocionální stopa.
Komu to Lukáš vyprávěl, ten měl pro dívku jen slova pohrdání. „Blázen!“ Tak jí přezdívali nejčastěji. „Co vlastně ona chce?“ ptali se řečnicky. Přitom problém byl spíše v tom, co ona nechce.
Ano, někomu se zdála jako blázen. Právě proto, že se k ní Lukáš choval enormně krásně, ho opustila. Zní to paradoxně? Tak Vám to z pohledu psychologie vysvětlím.
Jak píšu v knize JáMy spřízněných duší, za každým nešťastným, zmateným nebo zlomeným obličejem najdete člověka, který ho způsobil. I Lukášova dívka měla odpověď v minulosti. Dva její předchozí vztahy byly jako přes kopírák. Rajský začátek, pekelný konec. Z anděla se stal ďábel. Z gentlemana, který dívku zprvu nosil na rukou, se stal agresor, který ji stejnýma rukama bil.
V ní se tak poprvé usadila a podruhé vyhloubila emocionální stopa, která na základě osobní zkušenosti konstatovala: „Muž, který se na počátku chová andělsky, se časem chová ďábelsky. Láska je jen chiméra, dříve nebo později se změní v bolest. Štěstí je jen iluzorní a dočasné, realitou se stane neštěstí.“ Tohle nemohl nikdo rozporovat. Byla to její pravda, realita, zkušenost.
Lukáš o této její minulosti věděl, a i proto se k dívce snažil chovat dokonale. Aby nepochybovala o tom, že ji miluje a chrání. Ale čím déle to trvalo, tím neklidnější dívka byla. Uvnitř se ptala: „Kdy už ta facka přijde? Čím víc se do něj zamiluji, tím víc mě to potom bude bolet!“ A tak raději od Lukáše odešla. Nevěřila v to, že by mohl existovat pouze anděl, bez proměny v ďábla.
3. Karma vlastní chyby
A ještě jeden případ z tohoto měsíce. Vanda.
Krásná žena, o tom nebylo sporu. Kdejaký muž se za ní ohlédl, tomu jsem také rozuměl. Proto bych i přijal, že na ni její nový partner žárlil. Kdyby… Kdyby nebyl tou žárlivostí posedlý.
Vandu považoval za nevěrnou. Vanda mě navštívila s prosbou, co si s ním má počít – že je hrubý, majetnický, manipulativní, agresivní. Nebyl to jen strach o krásnou ženu, bylo to obvinění spojené s odsouzením i trestáním. Vandin partner byl přesvědčen, že je mu Vanda nevěrná i se mnou. Stačilo, když na vyštěknutí „Kdes byla?“ popravdě vyslovila mé jméno.
Nevadilo mi to. Byl jsem i rád, když mi vtrhl do dveří s výhrůžkou, že mi za svedení své ženy ublíží. Potřeboval jsem s ním mluvit. Problém musel být v něm, jestliže mu Vanda nevěrná nebyla.
I v jeho případě to způsobovala minulost. Jeho vlastní karma, tedy důsledek jeho vlastního selhání.
Ten muž byl v předchozím vztahu sám nevěrný. Věřil, že to uhájí dokonale neprůstřelným alibi. Přišel-li pozdě domů, zapíral, že byl u milenky. Voněl-li se do práce, zapíral, že kvůli kolegyni. Miloval-li se s tehdejší partnerkou, nepoznala, že u toho myslel na jinou.
Jak varuji v knize o vztahové karmě Cítit rozumem, myslet srdcem, kdo nemyslí, ten musí trpět. Tento muž nemyslel. Neuvědomil si, že co s gustem způsoboval druhým, to jednou druzí v jeho hlavě budou způsobovat jemu. Přišla-li Vanda pozdě domů, nepřiznala, že byla u milence. Voněla-li se do práce, nepřiznala, že kvůli kolegovi. Milovala-li se s tímto mužem, cítil, že u toho ona myslí na jiného (třeba na mě).
Tomu se říká karma. Jeden z trestů karmy je, že trestá člověka způsobem, kterým on sám myslí. Lhář není schopen věřit nikomu druhému, protože slyší-li příjemná slůvka, představuje si, jak by na místě druhého právě takovými příjemnými slůvky s takovým gustem lhal.
Jak mohla Vanda přesvědčit svého muže, že mu není nevěrná, když používala „tak dokonale neprůstřelná alibi“, jaká používal on, když skutečně nevěrný byl?
A tak se stává, že lidé kvůli špatné minulosti ruinují dobrou přítomnost.
Jak to nezažít, a když přece, jak to překonat
Pamatujte, prosím: To, že Vás někdo opustí, ještě neznamená, že je to Vaše chyba. Možná si opuštění Vaší osoby brzy vyčte a pokusí se o návrat.
Tak to bývá zejména u těch, kteří potřebovali zažít ještě komparativní (srovnávací) vztah. Kteří ve Vás narazili na skvělého člověka, ale ještě nevěděli, proč si ho mají vážit. Možná neměli dost vztahových zkušeností, možná je semlel stereotyp dlouhodobého vztahu s Vámi, možná se potřebovali ještě jednou vrátit do minulosti, aby ji definitivně uzavřeli – aby si uvědomili, že už se do ní opravdu vracet nemají. Že jim minulost nemůže přinést nic nového.
Každopádně nepanikařte. I ty nejméně pochopitelné rozchody mívají své srozumitelné a vysvětlitelné důvody. To, že je nevidíte, neznamená, že neexistují. Proto všechny své knihy píšu nejen v souladu s psychologií a psychoterapií, ale také s psychoimunologií, oborem, pro který je důležité chránit Vaši psychiku. Psychoimunologie totiž prokázala přímý vztah mezi stavem psychiky a stavem imunity. Nekazte si zbytečně duševní, potažmo tělesné zdraví. Moje knihy Vám ukážou, že věci mohou být jinak, než jak se na první pohled zdají. Vyberte si dle tématu, které řešíte.