Karma mlčící sfingy: Proč nekomunikace zabíjí vztahy

Četli jste článek Proč lidé odcházejí, když s námi byli šťastní? Pochopili jste, jak je důležitá komunikace?

Nebo je pro Vás už déle klíčové si povídat? Větříte ve vztahu problém, chcete ho vyřešit, ale jste na to tak nějak sami – druhý se ke komunikaci nemá?

Nebo se snažíte svému protějšku svědomitě říkat, co konkrétně Vás trápí nebo co konkrétně by Vás naopak potěšilo, ale jako když hrách na stěnu házíte – on je mlčenlivý jako sfinga, chová se, jako by ho to nezajímalo, jako byste ho nezajímali Vy?

Nebo protějšek jen podceňuje komunikaci, obtěžuje ho? Vás to ničí a nevíte, co s tím?

Pak jste možná jako Kamila, která mi napsala: „Petře, jak nejjednodušeji mám partnerovi vysvětlit, že spolu musíme komunikovat? Chová se jako dítě. Jak to vysvětlit i malému dítěti?“

Děkuji za všechny dotazy, které mi zasíláte. Zodpovídám je postupně v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 nebo v jednotlivých tematických knihách, zaměřených na řešení konkrétních svízelných problémů. Vybrat si podle těžkosti, kterou procházíte, můžete zde.

Odpovím, alespoň v krátkosti, samozřejmě i Kamile a všem dalším, kteří se mi svěřují se stejným problémem.

Co by mohl pochopit dospělý

Nejprve začnu ambiciózně – pro dospělé. Pokud to nebude pochopitelné, zaručeně úspěšně to objasním v dětské rovině…

Moje první kniha 250 zákonů lásky popisuje psychologické okolnosti, za kterých partnerské vztahy fungují, i ty, za kterých fungovat přestávají. Komunikace, abych byl přesný, není nejdůležitější věcí ve vztahu. Komunikace je vztah samotný. Objasním proč.

My všichni do vztahu vstupujeme proto, aby nám bylo lépe než samotným, potažmo aby nám nebylo hůře než samotným. Jenže to je problém! Protějšek neví, co nám dělá lépe a co hůře. Nevidí nám do hlavy, natož do srdce. Z toho plyne: Aby nám mohlo být lépe, tedy aby nám partner mohl pomoci s něčím, co nás trápí a co nemůže „odečíst z mlčících rtů“, potřebuje to slyšet. To znamená: Potřebuje, abychom mu to řekli.

Když mu to neřekneme, on to nemůže vědět. A naopak, když mu to řekneme a on nás neposlouchá, nemůže nám s tím pomoct. Jak v prvním, tak v druhém případě je na místě otázka: K čemu je nám potom takový vztah? V čem je nám v takovém vztahu lépe, než když jsme sami? Není to dokonce tak, že ve vztahu, kde s námi protějšek nemluví nebo kde nás neposlouchá, svým způsobem jsme sami? Přece pokud nám v takovém vztahu něco vadí a druhý nespolupracuje, musíme se s tím vyrovnat sami. A pokud po něčem toužíme a druhý nespolupracuje, musíme si to také obstarat sami. A tak se tím tuplem ptám: K čemu je nám potom takový vztah?

Ale já musím položit i reverzní otázku: K čemu je takový vztah i našemu protějšku, který mlčí nebo nenaslouchá? Proč to dělá? Povím Vám statisticky nejčastější důvody: Protože si takový protějšek myslí, že mluvit nebo naslouchat není důležité. Že se vztah bez toho obejde. Že mluvící a komunikaci vyžadující partner bude i tak „nějak“ uspokojen. Ale já se ptám: Jak by mohl být takový partner vztahem uspokojen, když není vyslechnut? Jak by mu protějšek mohl s něčím pomoci, když neví s čím?

Je to jasné? Pokud ještě ne, přejdu na dětský kalibr. Toto, věřím, pochopí každý:

Co musí pochopit i malé dítě

Máme před Vánocemi. Představte si dítě, které má tajný sen – tolik by si přálo najít pod stromečkem konkrétní dárek.

Ale neřekne to. Nenapíše to Ježíškovi. Jak, prosím, může Ježíšek vědět, co to dítě chce?

Partner je svým způsobem jako Ježíšek. Může dodat, co druhému schází. Ale aby to dodal, musí vědět, CO to je, po čem touží.

Ještě jednou k Ježíškovi: Rodiče, kteří chtějí udělat radost malému dítěti, potřebují vědět, co tomu malému dítěti udělá radost. Když to nevědí, položí mu pod stromeček odhadem to, co si myslí, že mu radost udělá. Jenže problém je v tom, že tomu malému dítěti to radost udělat nemusí. To je pak strašný pocit i pro ty rodiče. Možná stejné peníze, jež zbytečně utratili za věc, která dítěti radost neudělala, mohli dát za věc, která by dítěti udělala nesmírnou radost. Ale mohou si to vyčítat? Pokud to dítě nekomunikuje, radost mu udělat nedokážou.

Stejné to je, jak ukazuji v knize 250 zákonů lásky, v partnerském, přátelském, rodinném, ale i pracovním vztahu. Nevíte-li, co druhého trápí, nemůžete mu pomoct. Anebo naopak když Vám říká, co ho trápí, ale Vy to bagatelizujete, zesměšňujete, přehlížíte, tak mu také nemůžete pomoct. A proto se ještě jednou ptám: K čemu je vztah, kde jeden druhému nemůže pomoci?

Proto nekomunikace zabíjí vztahy. Neochota komunikovat totiž bere druhému možnost, aby se stal „Ježíškem“, „doktorem“, který pomůže splnit nějakou touhu nebo vyléčit nějakou bolest. Když doktorovi nesdělíte, co Vás bolí, jak by Vám mohl pomoct? Copak Vás partner může dát na rentgen nebo magnetickou rezonanci, aby zjistil Vaši potřebu, citovou bolest nebo touhu? Nemůžete mu vyčítat, že v takovém vztahu nejste šťastní. Není to jeho chyba, ale chyba Vaší nekomunikace. To je to, co jednou pochopí „sfingy“. Že mlčením nebo nenasloucháním trestají sebe. Až budou potřebovat pomoci, nebude jak.

A proto vznikla kniha 250 zákonů lásky. Aby si lidé uvědomili, co může vést člověka k mlčení, k takzvanému NIC. Aby si porozuměli, aby našli řešení, aby překonali malicherné rozpory a ego.

Nedokážou-li to, je tu Vánoční Speciál, který pomáhá těm, kdo zůstali bez pomoci, bez splněné touhy nebo i bez jakékoli odpovědi, a přece o zdravý vztah tolik usilovali.

PROSÍM: Pokud moje knihy používáte jako vánoční dárky pod stromeček, uveďte do kolonky Poznámka v objednávce křestní jméno obdarovaného, přidám Vám dovnitř knihy vlastnoruční věnování, ať má Váš blízký člověk SKUTEČNĚ OSOBNÍ DÁREK. Vhodnou knihu pro něj vyberete zde. Případně Vánoční Speciál přidáte zde.

Top
Shopping Cart