Už když jsem vstoupil do Space Cafe, bylo slyšet to „štěkání“. Chtěli vyřešit problém mezi sebou, a přitom další vytvářeli.
Byl to pár, který párem vlastně není. Nebyli to spoluhráči, ale protihráči. Jeden hledal na druhém to, co mu vyčíst, a to ne proto, aby se někam konstruktivně posunuli, ale aby destruovali – zničili, přemohli druhého a cítili se jako vítězové. Problém je, že ve vztahu neexistuje jen jeden vítěz a jeden poražený, ale vždy buď dva vítězové, anebo dva poražení. A oni vítězové rozhodně nebyli.
Ve své knize Protože objasňuji, jak zvládat toxické vztahy. Pro dvojice tohoto typu mám přezdívku Max a Mína. Vyjadřují jejich niterné pocity a přesvědčení. Max je ten, kdo si myslí, že sám pro druhého dělá maximum. Mína je ta, která si myslí, že sama pro druhého znamená minimum. Zní to jako paradox? Z hlediska psychologie vůbec není.
Vejce, nebo slepice
Oba měli shodné jen to, že shodně ukazovali na druhého a vykřikovali: Ten druhý to kazí. Ten druhý si mě neváží!
Tento Max byl pracant. Práce měl nad hlavou. Potřeboval občas vyslechnout, povzbudit, ocenit.
Tato Mína byla doma. Také dřela. Starala se o domácnost a děti. I ona měla práce nad hlavu. I ona potřebovala občas vyslechnout, povzbudit, ocenit.
Oba ale žili jen ve svém světě. Byli jako malé děti, které si hrají každé na svém písečku. Takové nemohou nikdy postavit společný hrad – nezačnou-li sdílet jeden prostor.
Oba potřebovali vrbu. Rozdíl byl v tom, že Max trávil čas v práci a Mína doma. Že Max měl v práci kolegy a kolegyně, zatímco Mína měla doma jen děti. Max tedy měl uši, které mu ochotně naslouchaly. Mína takovou možnost neměla. A tak Max našel uspokojení – v kolegyni, která mu naslouchala VÍCE než Mína. Tím pojal pocit, že je LEPŠÍ než Mína. A Míně tím zlomil srdce.
V jeho výkladu si však Mína způsobila problém sama. „Nenaslouchala jsi mi!“
Načež ona kontrovala: „Já? To Ty jsi předtím nenaslouchal mě. Víš, kolik práce mám doma?“
„A Ty si myslíš, že já se v práci flákám?“
Byl to nekonečný oboustranně osočující dialog. Psychologie tomu říká egg before chicken. Dva se totiž hádají o to, zda bylo dříve vejce, či slepice. Odkrývají staré vrstvy nedořešených sporů, čímž se chovají podobně jako kapitán a konstruktér Titanicu poté, co loď narazila do ledovce. Přeli se, kdo za to může víc, zatímco se loď plynule potápěla… Tak jako vztah Maxe a Míny.
Narovnat zmuchlaný papír
Svých deset knih jsem věnoval různým odstínům vztahových nebo osobních problémů, které je nutné řešit, a ukazuji jak. První krok je ve všech stejný. A je i logický. Vysvětlím to na příměru k jámě. Chcete-li se dostat z jámy, musíte předně přestat kopat.
Vztah je jako papír. Zmuchláte-li ho, už nikdy nebude jako dřív. Ale to pořád neznamená, že by nemohl být takový jako ještě nikdy předtím.
Ano, minulosti a emocionálních stop ve své emocionální paměti se ani jeden nezbaví. Nicméně to, co zlého si řekli, jim může pomoci a vůbec nevadí, že to nepůjde zapomenout. Alespoň si to budou pamatovat. Nejen to, co řekli, ale také k čemu to vedlo.
Zásadní je uvědomit si, „co vlastně chceme“, potažmo „co vlastně nechceme“. Je možné si to napsat i jako dva sloupce na jeden papír. Rozejít se? Do které poloviny to přiřadit? A shodnou se ti dva vůbec na tom, co chtějí zachránit a co zničit?
Pokud se neshodnou, je po problému. Ve vztahu se totiž nehlasuje. Buď je jednomyslná shoda, anebo neshoda.
A pokud se shodnou, je také po problému. Kde je oboustranná vůle, je i cesta. Pro každého Maxe i každou Mínu.
Tři úkoly pro každého
Protože vánoční setkání jsou v kavárně pro to určené beznadějně vyprodána až do konce roku, vytvořil jsem několik pomůcek, které všichni Maxové a Míny mohou využít ve svém soukromí. Ať jde o Vánoční Speciál, knihu Spolu, knihu 250 zákonů lásky nebo kurz Jak si nastavit osobní hranice. Bez jednoho se ale neobejde ani jedna z těchto pomůcek. Bez komunikace.
Více komunikace a méně domněnek. Více slov používaných ke stavbě mostu a méně k budování zdí mezi lidmi. Více uvědomění, že žabomyší spory nic nemění na postupném krácení života – a že každé slovo může být poslední, jež protějšku řekneme. To vše může do vzájemných rozmluv dostat více lásky a osm klíčů, které popisuji v celém Vánočním Speciálu pro vztahové Stavitele.
Vyříkat si do očí, co ve vztahu chtějí a co ne. Co jeden druhému mohou dát a co ne. Vyjasnit si pásma své bolesti – co nechtějí a proč (cesta k uzavření, ba uzdravení minulosti – viz kurz Jak si nastavit osobní hranice). Už to znamená dát vztahu šanci. A jednou zjistit, že to těžké, čím si právě procházejí, je prověřilo a posílilo. Neboť poznali, že stojí vedle správného člověka. Takového, který má své nedostatky i problémy, ale také potřeby, jež můžeme uspokojit, jakož i schopnosti, které mohou uspokojit pro změnu potřeby naše. Ale musíme oba CHTÍT. Chtít si objasnit i svoje normálna – to, co považujeme za normální my, ale protějšek nemusí. Otevřít se. Dát si prostor. Porozumět si. Anebo alespoň přijmout, že jsme odlišní. To byla cesta lásky i pro tuto dvojici.
A co konkrétního jsem jim doporučil? Pro lepší obrazotvornost to objasním na příměrech:
1. úkol PRO NĚJ: Používej déšť na uhašení ohně
Oba jsem požádal, aby se ve svých vzpomínkách pokusili popsat začátky jejich vztahu. Aby se v myšlenkách vrátili zpět. Tehdy museli mít dobré myšlenky. A dobré myšlenky vytvářejí dobré pocity, které pak ovlivňují přítomné činy a také výsledky. Dobré myšlenky a dobré pocity nemohou vést ke špatným činům a špatné činy nemohou vést ke špatným výsledkům. Jak jednoduché!
Max a Mína se rozpovídali o tom, jací tehdy byli, ale bohužel jací dnes už nejsou. „Nevadí,“ podotkl jsem. „Oba tedy od této chvíle opět dělejte to, co na začátku. Budete-li dělat to, co na začátku vztahu, nikdy nebude konec vztahu. Neboť to, co jste dělali na začátku vztahu, vedlo ve Vašich srdcích přirozeně k pokračování vztahu.“
Maxovi jsem speciálně připomněl, co jejich vzájemnou lásku živilo na začátku. Dobrá slova, ne špatná. Dobré činy, ne špatné. „To dobré, co jsi dělal, Maxi, bylo jako déšť, který vše zavlažuje a oživuje. Naopak to špatné, co přišlo později, bylo jako oheň, který všechno živé spaluje a zabíjí. A tak používej déšť, abys uhasil oheň.“
Vrátit vztah na začátek, byť zatím v chování jednoho, znamená znovu spolu mluvit jako přátelé, znovu se spolu radovat jako děti, znovu se spolu chránit jako rodina.
1. úkol PRO NI: Vyhýbej se definitivě
Každá domněnka, spojená s cinknutím příchozí SMS zprávy na Maxově telefonu či Maxovým pozdějším příchodem domů, mohla znamenat v Mínině hlavě rozbušku. „Pořád tu vrbu má!“ Ačkoli to nemusí být pravda.
Mluvit potřebovala i Mína. Aby se zbavila domněnek, které už v ní zakořenily. Potřebovala je přestat živit svými katastrofickými představami. A z nich si ještě modelovat katastrofické scénáře. „Opustí mě. Nemá to cenu. Opustím ho raději dříve já.“
Míně jsem v souladu s kurzem Jak si nastavit osobní hranice vysvětlil, že pokud vlastním domněnkám neřekne NE, přenese si tento zlozvyk i do případného jiného vztahu. „Všichni muži“ pro ni už „budou stejní“. Ne proto, že by stejní byli, ale proto, že takovou domněnku se definitivně rozhodla si vytvořit.
Trpělivost především. S Maxem i se sebou. To byl její první úkol.
2. úkol PRO NĚJ: Dej vztahu prioritu
Bylo chvályhodné, že Max pracoval. Že chtěl rodinu zajistit. Musel si však uvědomit i kauzální nexus: čím přepjatěji bude pracovat, tím více bude potřebovat ventilovat své přepětí.
Usmyslí-li si, že „za plotem je tráva zelenější“ – že jiná žena pro něj bude lepší vrbou, přirozeně se přestane starat o svou zahrádku. Otázkou je, co bylo dřív. Jestliže nám naše zahrádka přijde zanedbaná, není to tím, že jsme se o ni přestali starat? Pokud přeskočíme na vedlejší zahrádku, nestane se časem to, že opět nám jinde tráva bude připadat zelenější? Jinak řečeno: Nebledne tráva té zahrádky, na které právě stojíme, jen proto, že ji pošlapáváme a nezaléváme? Nebledne proto, že už jsme si na ni zvykli, že nám připadá samozřejmá, že si myslíme, že poroste sama?
Každá zahrádka vyžaduje péči, jinak proroste plevelem. A není to vina té zahrádky, nýbrž zahradníka. „Ptej se na to, co Míně vadí, schází. Ptej se na to, co ji trápí, bolí. Ptej se na to, co ji potěší, naplní. Nenaplníš jen ji, ale i sebe, potažmo celý vztah, jehož jste oba součástí. Dáváním druhému ve vztahu nikdy nechudneš, bohatnete pak oba. Zahradník sám kvete, kvete-li jeho zahrádka.“
2. úkol PRO NI: Všímej si, jak vztah sílí
„Vztah nelze vzdát jen proto, že není ideální. S takto nastaveným myšlením bychom se odsoudili k opuštění každého vztahu, protože ideální vztah neexistuje. Vztah bez problémů neexistuje stejně jako člověk bez problémů. Proto existují nedostatky, abychom se je snažili odstranit. Odstraní-li dva lidé kterýkoli problém ze vztahu, jejich vztah se tím zlepší,“ zdůraznil jsem Míně s dodatkem: „Už to, že jste přišli na vánoční setkání, dokazuje, že chcete problémy odstraňovat. Už tím váš vztah sílí. Ale nesmíte ho sami oslabit.“
Bylo to tak jednoduché: Kde zmizí soupeři, objeví se partneři. Kde zmizí oslabování, objeví se posilování. Kde ustoupí ego, objeví se láska.
3. úkol PRO NĚJ: Raději ztrať argument než člověka
Jistěže měl Max kdykoli k dispozici náboj, že si ho Mína dostatečně neváží. Ale stejně tak na tom byla ona.
Jistěže mohli kdykoli svůj vztah zničit. To je jejich právo. Současně je však vhodné uvědomit si veškeré souvislosti.
Ničení neumožňuje cokoli postavit. Obviňovat ze všeho toho druhého je pohodlný zvyk, který se pak člověku zalíbí a rád ho bude používat i v dalších vztazích. Bořit je vždy snazší než stavět.
Soudit je vždy snazší než se pokusit porozumět. I Maxovi. I Míně. Bohužel, i kapka jedu dokáže otrávit krev. A každý pocit ohrožení dokáže rozmělnit obejmutí. Proto jsem Maxovi řekl: „Určitě v budoucnu přijdou chvíle, kdy Tě napadne znovu zaútočit. A můžeš mít i pocit, že jsi v právu, že si to protějšek zaslouží, že musí být potupen. Ne. Pamatuj, že je lepší ztratit svou pýchu kvůli milovanému člověku, než milovaného člověka ztratit kvůli své pýše.“
3. úkol PRO NI: Nauč se vypouštět
I Mína potřebovala slyšet, že oba nejsou dokonalí. To, že nejsou dokonalí, znamenalo, že jsou chybující bytosti. A proto je dobré zapamatovat si jedno slovo. Není složité. Zní: P-R-O-M-I-Ň.
Pouhých šest takto seřazených písmenek za sebe zmůže divy. To slovo totiž oslabuje ego a dává prostor lásce.
Někdy však to slovo nezazní, a proto je důležité „vypouštět“. Odpouštět z hlavy vlastní toxičnost, která by mohla vést k „nejlepšímu proslovu svého života“, kterého by Mína už za chvíli litovala. A sama by pak potřebovala říct promiň. A ani ona by to nedostala přes rty, protože… (doplňte si cokoli, trucovitost nevyjímaje. „A just mu to neřeknu, když to neřekl on mně!“).
„Nauč se přijímat i ty omluvy, které nepřijdou. A pokud sama chybuješ, věz, že omluva je vůbec nejlevnější způsob, jak získat zpátky ten vůbec nejdražší dar – lásku. Promiň nemusí znamenat, že je vina vždy na Tvé straně. Někdy je na Tvé straně pouze rozum a odhodlání zachránit vztah.“ Jako by opět platilo: lepší ztratit argument než člověka.
Dokázat se omluvit, to chce silného člověka. Ale ještě větší síly je zapotřebí k tomu, aby člověk dokázal odpustit a jít dál.
Výsledek
Ve svých deseti knihách ukazuji řešení vztahových či osobních problémů krok za krokem (vybrat si tu svou můžete zde.) Ne vždy lze vztah zachránit a člověka, který nechce, změnit. Na vztah jsou totiž vždy zapotřebí dva. A na změnu člověk, který si uvědomuje své chyby a je schopen je přiznat, napravit, neopakovat.
Žádný člověk není dokonalý, a je to tak v pořádku. Právě proto existuje komunikace, abychom se ptali a naslouchali, abychom se snažili porozumět tomu, čím kdo prochází, co potřebuje a co nedostává, po čem touží a v čem bychom ho mohli podpořit. Jinak ztrácí vztah smysl.
I proto má každá událost ve vztahu smysl. I ta toxická. Může nás upozornit na problém, který jsme dlouho neřešili. Jako u Maxe a Míny. Důležité bylo, že přišli. Že chtěli. Jen tak se mohli stát znovu párem, znovu partnery, znovu vítězi. Chcete i Vy? Vyberte si potřebnou knihu nebo psaný kurz.
A pokud Vám záleží na Vašem protějšku a chcete mu pomoci k lepším emocím a myšlenkám, položte mu pod stromeček Vánoční Speciál. Do bílého štítku na obálce napište svůj vzkaz a dál už neříkejte nic. Obsah za Vás řekne všechno. (Vánoční Speciál lze sehnat pouze zde a jen do vyprodání zásob.)