Jak v nejtěžší chvíli snést zradu vlastní rodiny

Očekávali jste od blízkých lidí něco, co ale nepřišlo?

Nebo přišlo něco přesně opačného, než jste očekávali?

Například: místo podpory v těžké chvíli sražení, místo porozumění nepochopení, místo objetí odsudek?

Dostali jste se do problému, který sami těžko zvládáte, a spoléhali jste se na to, že Vám pomůže rodina? Zklamala Vás a Vy se nyní cítíte zrazení, opuštění, nedaří se Vám s tím vyrovnat, a tudíž se trápíte dvojnásob – tím problémem, který Vás potkal, a ještě reakcí Vaší rodiny?

Pak jste možná jako Eliška, která mi napsala: „V těhotenství jsem přišla o miminko. Bratr na to řekl: ‚To se stane.‘ Sestra nezareagovala vůbec. Přitom do té doby jsme si hráli na šťastnou rodinu. Slyšela jsem dokonce o případech, kdy známí raději přešli na druhou stranu ulice, než aby potkali tak zdrcenou maminku. Petře, je to nějaký psychologický jev, nebo prostý lidský hyenismus, zbabělost? Jak se mám vyrovnat naráz se ztrátou miminka i vlastní rodiny?”

Děkuji za všechny dotazy, které mi zasíláte. Zodpovídám je postupně v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 nebo v jednotlivých tematických knihách, zaměřených na řešení konkrétních svízelných problémů. Vybrat si podle těžkosti, kterou procházíte, můžete zde.

Problém první pomoci

Z mých knih dobře víte, jak je pro mě důležité to, JAK KONKRÉTNĚ danou situaci vnímáte. V pojmech a jejich definicích se můžeme rozcházet, ale na nich tolik záleží. Na čem záleží, je Váš pocit, který například z jednání lidí máte. Protože tento pocit vytváří Vaši pravdu. Váš pocit je vždy reálný. Změnit ten pocit lze tedy i tak, že změníme náhled na tu situaci. Ukážu Vám jak.

Z hlediska psychologie a medicíny vůbec je obrovský rozdíl mezi první pomocí tělesnou a duševní. My, Středoevropané, žijeme především ve fyzickém, hmotném světě. Jsme vychováni tak, abychom obstáli zejména ve fyzických prověrkách a problémech. Proto už malé děti vědí, co je „první pomoc“, pokud jde o tělesnou schránku. Vědí, kde najdou náplast, jak se používá, když si natlučou koleno, vědí, jak vypadá kartáček, jak se na něj nanáší pasta, jak dlouho a jakým pohybem se čistí zuby, ale nevědí vůbec nic o první pomoci duševní, tedy psychické. A bohužel to neví ani většina dospělých.

Psychično versus fyzično

Lidé mají alespoň základní ponětí o tom, jak pomoci člověku, který má zlomenou ruku, ale nemají žádné ponětí o tom, co dělat s člověkem, který má zlomené srdce. To je realita prostředí, ve kterém žijeme. V tomhle materiálním, tedy hmotném světě je duševní rovina opomíjena, přehlížena, zpochybňována, dokonce popírána. Někteří lidé z našeho světa ani nevěří, že nějaká duše existuje. Nevěří na energie. Tudíž nevěří ani na víru nebo lásku. Proto v těchto končinách žijeme tak často život bez lásky, bez víry a bez duše.

A proto, když se lidé v těchto končinách dostanou do psychických, tedy duševních potíží (psyché je latinsky duše), najednou si nevědí rady a potřebují psychologa. Zdá se to jako paradox, ale nikde na světě není taková potřeba psychologů, tedy „lékařů duše“, jako v zemích, kde se na duši nevěří…

Přitom to žádný paradox není. Právě proto, že se tady o duši vůbec nestaráme, tudíž zanedbáváme psychohygienu, potom častěji potřebujeme „lékaře duše“. Právě proto jsem psal Vánoční Speciál, dárek pod stromeček všem, kteří občas procházejí strachy, splíny, stresy, úzkostmi. Vánoční Speciál je pro lidi této doby a tohoto místa, je o samoléčbě duše, tedy o psychohygieně, o první pomoci sobě samému, a to ne když jsme fyzicky nemocní, ale když strádáme psychicky.

Opravdu je to „zrada“?

Je to tak prosté si pomoci, ale my to neumíme. Čtenáře překvapí, jak je Vánoční Speciál jednoduchý a že řešení jsou nadosah. Jsou, vždycky byla. Ale my jsme bohužel odpojeni od přírody, tudíž i jeden od druhého. A tím svým způsobem odpovídám Elišce na první otázku. Eliško, upřímně, jak Vám mohou Vaši příbuzní pomoci, když nevědí, co říct? Jestliže nevědí, co říct, pak buď plácnou naprostou kravinu, která Vás ještě víc zabolí, anebo se Vám snaží vyhýbat. Ani jedno z mého pohledu nesvědčí o tom, že by to byli hyeny nebo zbabělci. Jsou to jen zmatení a bezradní lidé, kteří nevědí, co Vám říct na Vaši ztrátu, kteří netuší, jak se léčí bolavá duše.

Právě proto jsem napsal Vánoční Speciál. Aby ti, kdo chtějí někomu pomoci, ale netuší jak, pomohli alespoň tím, že Vánoční Speciál položí obdarovanému pod stromeček. Nemusejí říkat nic, on řekne vše za ně.

Věřte mi, že z některých úst je lepší, když nezazní nic. Znám lidi, kteří zdrcené ženě typu Elišky jsou schopni říct: „To přejde, to chce čas, to rozchodíš.“ Tohle řeknou na zlomené srdce.

Umíte si představit, že byste totéž řekli člověku se zlomenou nohou? „To přejde, to chce čas, to rozchodíš”?

Ne, zlomenou nohu nikdo nerozchodí, ani zlomené srdce ne. Obojí potřebujete uzdravit. Jak? Zlomená noha potřebuje klid, stabilitu a hlavně nepůsobení další bolesti. Se zlomeným srdcem je to podobné. I ono potřebuje péči, což v duševní rovině znamená dobré emoce – sílu, lásku, víru, naději. Všechny ty duševní potřeby, o nichž je kniha Čtyři prány štěstí či Vánoční Speciál.

Zevnějšek versus nitro

Chcete-li vyléčit bolavou duši, představte si na jejím místě bolavou nohu. Věnujte jí dobrou energii, čas. Duše potřebuje stejnou péči jako zuby nebo tělo. Proto mi řekněte: Kolik minut denně věnujete fyzické koupeli – očistě svého těla? A kolik minut věnujete mentální, duševní nebo emocionální očistě? Kolik času denně věnujete své duši, svému srdci, své mysli? Že nevíte, co je očista nitra? Že nevíte nic o duších? Oplakáváte něčí smrt a ani jste nečetli JáMy spřízněných duší – o zemřelých blízkých lidech, se kterými se Vám nedaří psychicky rozloučit, „odpojit se“ od nich? Možná je to právě proto, že víte až příliš málo o duševní dimenzi, a proto si myslíte, že když umře tělo, nevyhnutelně umře i duše. Ale duše je nehmotná, není spojena s hmotným světem.

A tak se zkuste, třeba právě přes vánoční svátky, trochu více ponořit do fascinujícího duševního světa. Poznejte své vlastní Já (Vánoční Speciál). Poznejte, co je niscala, svět za tímto světem (Čtyři prány štěstí). Poznejte logiku karmických vztahů (JáMy spřízněných duší). Poznejte příběh duše (100 nejkratších cest k Tobě). Poznejte vztahovou karmu a její zákony (Cítit rozumem, myslet srdcem). Tomu všemu se v hmotném světě říká „věci mezi nebem a zemí“. Pokud ale něco neumíme pochopit, neznamená to, že to neexistuje nebo že to máme zpochybnit, naopak to znamená, že bychom se o tom měli chtít dozvědět víc. Jako o životě nebo o lásce – energiích, kterým pořád ještě neumíme poručit, pořád je ještě neumíme zažehnout a ovládat, ale to přece neznamená, že neexistují. Ba stojí za to přemýšlet, jaký smysl má v životě smrt – co se nám snaží sdělit, co se nás snaží naučit, proč bychom o ní měli víc přemýšlet i víc mluvit.

Pokud kteroukoli z mých knih zamýšlíte jako vánoční dárek pod stromeček, uveďte do kolonky Poznámka v objednávce křestní jméno obdarovaného, rád mu do knihy vepíšu věnování, ať má skutečně OSOBNÍ dárek. Ať z toho mého vzkazu pochopí, proč mu kniha pomůže. Chcete pomoci někomu blízkému? Podle konkrétního problému vyberete zde.

Top
Shopping Cart