7 způsobů, jak o samotě posílit sebe

Každý den mi svěřilo svůj problém v průměru 674 lidí. To je bilance roku 2022.

Není to vysoké číslo, uvážíte-li, že jen na Facebooku mám více než 350 000 sledujících.

Je to však závratné číslo, uvědomíte-li si, že tolika lidem každý den chybělo povzbuzení, podpora, naděje. A to se mi mnoho dalších lidí zdráhalo napsat. A další mě ani neznají.

V tomto roce jsem pro všechny vydal šest psaných kurzů, zaměřených na problematiku vyhoření, vnitřní síly, překonávání strachu, manipulace či vlastní minulosti (syndromů příliš hodného člověka, hladového srdce, napadeného psa), Vánoční Speciál pro transformaci negativních myšlenek v pozitivní a dvě knihy, určené pro zvládání osamělosti nejen o samotě, ale také uvnitř vztahu (problém emocionální izolace při partnerově nekomunikaci, přetvářce, falši, nevěře a jiných formách destrukce vztahu).

Důležitost procesu

Pokaždé jsem apeloval na Vaši trpělivost a jedno klíčové slovo: proces. Pokud Vám život nedává to, co chcete, neznamená to, že si to nezasloužíte, ale že jste v procesu – to, že jste něčeho pro Vás důležitého dosud nedosáhli, neznamená, že toho nikdy nedosáhnete, jen to nesmíte vzdát, přestat věřit ve výsledek, ve smysl svých kroků, v důležitost cíle, ať je to i čekání na správného člověka.

Čas je nejdůležitější hodnotou v lidském životě i proto, že pomáhá. Není to tak, že čas všechno změní. Je to tak, že čas NÁS mění. Čas nás totiž učí si i na nepříjemné zvyknout, naučit se s tím žít, přizpůsobit se, a také – po odplynutí prvních emocí – racionálně pochopit, proč například k našemu zranění došlo, a ponaučit se z toho. Čas Vám pomáhá, věřte mi. I když jste nyní sami.

Ve své knize Sami zdůrazňuji, ať období osamocenosti nepromarníte. Ona totiž pomine. Ale to, co se v ní můžete naučit, zůstane. A může se Vám později vyplatit i ve vztazích. Uvedu příklad: Naučíte-li se být sami se sebou rádi, může Vám to pomoci nezůstávat ve vztazích, jež pro Vás nejsou stvořeny, déle, než je nezbytně nutné. Máte-li totiž sami sebe rádi, nedopustíte, aby Vám jiní lidé zbytečně dlouho ubližovali. Neznamená to, že se budete vyhýbat vztahům. Ne, dáte vztahům šanci. Ale když budou toxické, nebudete mít problém z nich odejít – nebudete se totiž už samoty bát. Budete vědět, že je to přístav, kde jste v bezpečí, protože je často lepší být sám než s někým toxickým.

Podotýkám: často, ne vždy. Někdy totiž osamělý člověk je sám sobě zdrojem toxického ovzduší. Aby se to nedělo, i o vánočních svátcích, prosím, využijte – cítíte-li se sami – tuto příležitost k sedmi důležitým vnitřním pokrokům:

1. Investujte do sebe

Každá rána, i ta emocionální, musí projít procesem zvaným zapouzdření. Odřenina lokte se pokryje strupem a pod ním začne hojení. Ten strup brání vnějším okolnostem, aby proces uzdravení narušily. To se děje i s námi samotnými, když se po velkém emočním zranění uzavíráme před okolím – izolujeme se brněním, noříme se do svých zpočátku nesnesitelných pocitů.

Potřebujeme dospět k poznání, že je-li všude kolem tma, život čeká, až světlo rozsvítíme v sobě. Ano, nevidíme-li žádné kolem sebe, znamená to, že tím světlem, o něž tolik stojíme, máme být my sami.

Herečka Michaela Kuklová jednou řekla: „Zažila jsem sedm let samoty, sedm let bez muže, sedm let štěstí. A víte proč? Protože jsem měla čas na sebe. Nepochopila jsem to hned. Ale dnes myslím, že všichni bychom měli alespoň jednou za čas zažít úsek, kdy budeme zcela sami. Pomůže nám to urovnat si priority, začít přemýšlet také o sobě a nastavit si vlastní cenu, pod kterou už nikdy nepůjdeme.“

Žijeme v době, kdy málokdo je upřímný, a to především vůči sobě. Lakujeme si situace načerno nebo narůžovo. Přitom musíme dozrát k vědomí, že nejdůležitější je „zorientovat se v mapě“, pochopit, kde jsme, kam se chceme dostat a kterou cestou se chceme vydat.

Za řevu jiných lidí na to nebývá čas ani energie. Sami v sobě jsme ale schopni připustit, že co bylo dřív, přímo určuje to, kde jsme teď (minulost definuje přítomnost), avšak to, jak se zachováme teď, přímo určí to, kde budeme zítra (přítomnost definuje budoucnost). Pokud teď začneme pracovat na budoucnosti tak, abychom oslabili bolest, ta v našem životě sice zůstane, ale v kapitole zvané Minulost (i o tom je kniha Sami).

2. Pročistěte si okolí

Ačkoli proces čištění probíhá uvnitř, projevuje se navenek. Týká se totiž i vnějšího světa.

To, jak se cítíme, je mnohdy dáno okolím, kterým se obklopujeme. Všichni jsme z hlediska energie průměrem energie přibližně pěti osob, které nejčastěji tvoří naše okolí. Jinými slovy: Jsou-li lidé kolem nás negativní, nepřejícní, žlučovití, nesebevědomí, pak jsme takoví i my. Jsme jako okurky, ochucené nálevem, do něhož jsme déle ponořeni.

A platí to i opačně. Jakmile z negativního okolí přejdeme do pozitivního prostředí (kde nás druzí podporují, povzbuzují, drží, inspirují), náhle se začneme měnit – budeme v sebe více věřit, ožijeme. Přitom jsme se nezměnili my, jen okolí. To má na člověka obrovský vliv.

Žádné dítě se nerodí zlé nebo zapšklé. Negativa do něj často během dětství někdo nahrál. Ale dá se jich zbavit. Nahrávku lze smazat. Pamatujme si však: Jestliže chceme ve svém životě vidět změnu, pak ta změna musí vzejít primárně z nás. A to i ve vztahu k okolí.

Především buďme vděční za těžkosti. Během nich poznáme člověka. Pokud prakticky celý svět odejde, pak ten, kdo při nás zůstane, je skutečný přítel. Přitom platí, že kdo při nás nestojí v časech nejhorších, nezaslouží si místo po našem boku ani v časech nejlepších.

Proveďme tedy inventuru ve svém okolí. Potřebujeme někoho, kdo nás bude podporovat. (Že Vám někdo takový chybí? Právě pro Vás vznikla uzavřená skupina, kde se potkávají lidé podobných osudů, tedy i porozumění, sdílení a nakonec přátelství).

3. Ponořte se do činnosti

Negativní mysl je třeba rozhýbat, konstruktivně zaměstnat. Vedle pasivní části mozku, zodpovědné spíše za bilancování a „přežvykování“ domněnek, zapojit kreativní část mozku, zodpovědnou za tvorbu. Jinými slovy: Přestat bořit, začít stavět.

Jednoduchou psychologickou pomůckou je proměnit podstatná jména ve slovesa: úzkost, trápení, bolest změnit v pohyb: běhej, tancuj, posiluj, čti, zpívej, pracuj!

  • Jakákoli aktivita posouvá člověka z pasivity. Vždycky je lepší vykročit do neznáma, než zůstat tam, kde nic není. Změna je život – s pochopením tohoto pravidla končí všechno sebekřižování, obviňování druhých, vymlouvání se, odkládání. Proč? Člověk je jako dynamo, pohybem vytváří energii. Uvolňované hormony štěstí zlepšují náladu, mění pocit člověka, a tím i jeho myšlenky.

Pamatujme si: Pocity vytvářejí myšlenky. Myšlenky určují činy. Činy plodí výsledky. To znamená: Dobré pocity tvoří dobré myšlenky. Dobré myšlenky vedou k dobrým činům. Dobré činy způsobují dobré výsledky. A spirála se uzavírá: Dobré výsledky podporují dobré pocity. A naopak, špatné pocity roztáčejí spirálu špatných myšlenek, činů i výsledků.

Pusťme do života pozitivní slovesa. Ta, která nás posouvají vpřed nebo nám vytvářejí dobré pocity: Smějme se, učme se, objevujme, věřme. Rozpohybuje to náš život.

4. Přijměte, že občas potřebujete dělat chyby nebo být za blázna

Toto zdůrazňuji ve Vánočním Speciálu: Nikdo není dokonalý. Každý chybuje. A teď dobrá zpráva. Každý se chybami učí. Nemělo by nás to ale odradit od dalšího zkoušení.

Pamatujme si, že jen blázni jsou schopni jít cestou, jakou dosud nikdo nešel. A jen blázni jsou tak schopni najít něco, co dosud nikdo jiný nenašel.

Lidé nás budou rádi zpochybňovat, zejména tehdy, když budeme mít odvahu udělat to, co by oni nikdy nezkusili. Jenže o tom je život. O poznání. O všech barvách, které stojí za to ochutnat. Člověk na konci lituje méně toho, co zkoušel a nevyšlo mu, a více toho, o co se ani nepokusil.

Denně mi píšou děti, zdrcené tím, že byly odmítnuty někým, komu se vyznaly ze svých citů. Potřebuji, aby pochopily, k čemu je jejich odvaha může dovést. A že všichni občas potřebujeme být „chybujícími blázny“. Mám takové rád. Zvedají možná těžké činky, ale díky tomu pomalu sílí. Ostatně, ten, kdo v životě padl a opět vstal, je silnější než ten, kdo ještě nikdy nepadl. Netrýzněme se tedy za pokus. Trýzněme se mnohem víc za ne-pokus.

5. Učte se obracet stránku

Život je jako kniha. Jedna nevydařená kapitola automaticky neznamená celou nevydařenou knihu. Ale abychom to zjistili, musíme přestat číst tutéž nevydařenou kapitolu pořád dokola. Musíme obrátit list, načít novou kapitolu. Jen tak zjistíme, co všechno má pro nás život připraveno.

Netrapme se jen proto, že ještě nepřišel happy-end. Žádnou knihu přece nečteme jenom kvůli šťastnému konci, ale kvůli každé kapitole, která dává příběhu smysl. A věřme, že ty hořké do příběhu patří. Díky nim si o to víc užijeme ty sladké, jež nás teprve čekají.

Tak buďme zvědaví! Nedleme příliš dlouho nad mrzutou kapitolou! Pusťme se do další! Toť život. (Viz Vánoční Speciál.)

6. Učte se vděčnosti za tvrdé rány

Vím, že nejste masochisté. Možná se tedy ptáte: To je divné, děkovat za ublížení. Dovolte, vysvětlím Vám to.

V knize Sami podotýkám, že svět není ráj. I Vy už jste jistě poznali, že svět je hlavně posilovna. Je plný překážek a těžkostí, protože jím máme procházet stále silnější a moudřejší. To je princip, na jehož konci jsme zpětně vděční za vše náročné, co nás potkalo. Protože platí dvě pravidla. Za prvé: Co Tě nezabije, to Tě posílí. Za druhé: Bůh nikomu nenaloží víc, než je schopen unést.

Klíčové slovo je: SCHOPEN. Všichni v sobě máme od narození víc síly, než si myslíme. Kdykoli o sobě pochybujeme, a přesto se pokusíme o pozitivní posun, zjistíme, že jsme schopni se učit, respektive dělat chyby a z nich se ponaučovat. Navíc nikdy nebudeme dokonalí, což znamená, že se v každém okamžiku života můžeme dál učit a zlepšovat. V životě neexistuje bod, kdy bychom nemohli být lepší.

Život je „donucovna“. Život je změna. Život nám tedy nedovolí zůstávat v pohodlí. Stále nám přináší nové těžkosti, nedá nám oddechnout. Proto jsme tady. A proto pořád sílíme.

Nikdy nezapomínejme na toto video:

Nečekejme snadný život bez překážek. Takový neexistuje. Silným nedělá člověka absence těžkostí, ale schopnost těžkosti překonávat. A o to životu jde. Nesnášet nám z nebe jen výhry, ale učit nás překonávat prohry. V tom je totiž podstata lidského vítězství.

7. Bojujte za to, čemu věříte

Vím, že je těžká doba. Můžeme mít sebelepší plán, ale vládní opatření a vyšší zájem ho zhatí. Ale pořád jsme jen v jedné kapitole svého života. Nerezignujme na své cíle.

Nejčastějším cílem bývá šťastný a naplněný život. Nikdy neměňme tento cíl. Pokud nám nevychází, změňme cestu. Ale nikdy ne cíl.

Sny nejsou v naší hlavě náhodou. Druzí lidé jim nemusejí rozumět, protože oni mají své vlastní sny. Pokud za nimi nejsou schopni jít, mívají tendenci odrazovat od cesty za sny i druhé. Nedělají to kvůli druhým, dělají to kvůli sobě. Nechtějí se dívat na to, jak si druzí lidé své sny dokážou plnit – v tom zrcadle by totiž viděli sami sebe a svou slabost.

Proto se učme strávit, že občas musíme prohrát dílčí bitvu, abychom vyhráli konečnou válku. Osvěžme si dráhu šípu, který také potřebuje být nejprve zatlačen zpět do tětivy, aby mohl být vypálen vpřed, směrem k cíli. Někdy nás život nebo okolí takto zatlačí. Ale to neznamená, že poté nebudeme mít větší energii ukázat, že se svého cíle nevzdáme.

Náš sen je naše mise. Náš sen je naše štěstí. Náš sen je za hranicí naší pohodlnosti. Pro svůj sen musíme překonat vlastní pohodlí. Tam leží štěstí, tím směrem vede naše mise.

A až potkáte (nejen v uzavřené skupině) životem zkoušeného člověka, pamatujte: Za každým silným člověkem je těžká minulost. Aby totiž člověk byl silný, musel mít příležitost někde zesílit. A tu hlavní příležitost dávají jiní lidé – tím těžkým, co Vám způsobí.

Já mám rád silné lidi. Proto se jim rád věnuji. Oni totiž nelehkou minulost dokážou přetavit v silnou budoucnost. Své slabiny, jež překonají, ve svou přednost. V případě překážky se nevzdávají. Naopak nepřestanou hledat cestu, jak ji překonat. Jako já ve dvaceti letech, když jsem stál na mostě a rozhodl jsem se NEskočit. Ovšem nedokázal jsem to sám. Potřeboval jsem k tomu jiného, „náhodného“ člověka (viz celý příběh v závěru knihy Sami). Kéž i Vy zjistíte, čeho úžasného jste schopni, když v sebe znovu začnete věřit. A na začátku může stát „maličkost“. Něčí příklad. Nebo něčí povzbuzení, podpora, naděje.

Děkuji Vám za letošní příležitosti Vám pomoci. Za všechna Vaše letošní svěřování, tedy za Vaši letošní důvěru, které si velice vážím. Vše, co Vám může pomoci, najdete zde.

Kéž jste šťastní a využijete svátky k posílení sebe sama. Těžkosti jsou někdy tou nejlepší činkou. Ale to poznáte, až když bolest pomine. A ona vždy pomine. Avšak to, čemu Vás naučila, zůstane.

Top
Shopping Cart