Proč nás lidé ponižují

Záleží Vám na vztazích s druhými, jste takzvaní Stavitelé? Snažíte se vždy svému okolí vyhovět? Umíte řešit problémy, uvědomovat si a přiznávat své chyby? Nejste pro nikoho přítěží, tedy jste i soběstační? Sečteno, podtrženo: Dokážete se postarat o sebe i o druhé, a přece Vás někdo ponižuje? Pokouší se Vás někdo přesvědčit, že vůbec nejste tak přijatelní, tak dostateční, tak schopní, tak přitažliví, tak oblíbení, jak si myslíte nebo jak o Vás říká část Vašeho okolí? Trápí Vás, co těmto lidem na Vás vadí? Věřte mi, že Vás to trápí zbytečně. Vysvětlím Vám proč.

Děkuji za všechny Vaše dotazy. Zodpovídám je v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a samozřejmě při osobních setkáních. Odpovím také Radkovi, který mi svěřil své trápení těmito slovy: „Petře, starám se o sebe, svou práci, své malé štěstí. Když mohu, rád pomohu i druhým. Mnozí lidé mě mají rádi. Proč ale jiní mají potřebu mě napadat, pomlouvat? Proč při každém mém úspěchu zhorší své chování?“

Potřeba ponížit

Vysvětlím to, podobně jako v knize toxických situací L.E.Ž., polopaticky. A příměrem, který pochopíte.

Nejprve polopatický pohled: Aby Vás někdo chtěl ponížit, musíte být za prvé výš než on a musí to za druhé jemu vadit. Pokud jste tím, co dokážete, výš než on, pak ho převyšujete, a pokud mu to vadí, pak začne cítit potřebu něco změnit tak, abyste ho už nepřevyšovali. Proto Vás ponižuje. Je níž než Vy a k tomu slaboch. Toto je důležitý dodatek. Objasním to oním příměrem.

Co s porážkou aneb Dva světy

Představte si, že sportujete. Jste běžec, sprinter. Ale někdo ve vedlejší dráze běží rychleji než Vy. Co můžete udělat, aby se to příště neopakovalo?

Pokud jste vnitřně silný člověk, pak přijmete lekci, kterou Vám uštědřil. Překousnete, že je momentálně lepší než Vy, poděkujete mu za takto nastavené zrcadlo, přiznáte, že máte rezervy, a připustíte, že kdybyste tyto rezervy odstranili, mohli byste být také rychlejší. To všechno se potká u Vašeho KONSTRUKTIVNÍHO rozhodnutí trénovat. Zatnete zuby a dřete na sobě, den co den, abyste se rychlejšímu vzoru vyrovnali, ba ho i předčili.

Silný svět

PRACUJETE NA SOBĚ, to je cesta vnitřně silného člověka. K čemu vede? Že se den co den pomalu, ale jistě zlepšujete. Že jste díky vlastní síle a zarputilosti stále rychlejší verzí svého Já.

Proto mluvím o vnitřně silném člověku. Pragmaticky vzato: Silný člověk je ten, který unese to, co je těžké. Jako například: přijmout prohru, překousnout, že zaostávám, hledat na sobě chyby, ty pak analyzovat a odstraňovat… Tohle všechno je těžké. Proto tohle všechno, co jsem právě vyzvedl a pojmenoval, slaboch NEDOKÁŽE. Vraťme se k tomu příměru.

Slabý svět

Budete-li slaboch a někdo ve vedlejší dráze poběží rychleji než Vy, NEpřijmete porážku, NEpřekousnete, že je lepší, NEpřiznáte, že máte rezervy, NEpřipustíte, že byste mohli být rychlejší, a to všechno vede k tomu, že NEtrénujete víc, NEpracujete na sobě, naopak hořknete v NEnávisti, NEpřejícnosti vůči rychlejšímu běžci, a přitom chcete být stejně úspěšní jako on. Položme si ale stejnou otázku jako v prvním případě: Co můžete udělat, aby se to příště neopakovalo? Co Vám zbývá, když nehodláte ani vzdát závod, když toho rychlejšího běžce chcete, i bez tréninku, porazit?

Zbývá Vám jediné – nějak ho znevýhodnit. Jestliže sebe nemůžete vlastním tréninkem zvýhodnit, a přece chcete být stejně rychlí jako on, pak on musí zpomalit, abyste do cíle doběhli stejně. A jak toho docílit? Budete mu muset podrazit nohy, přišlápnout tkaničku, jakkoli ho rozhodit, fyzicky či psychicky, aby pozbyl sebevědomí. Nějak mu odebrat jeho sílu, jeho rychlost, jedině potom můžete být „stejně rychlí jako on“. Proč ale tuto větu dávám do uvozovek? Protože, a v tom je nejtěžší problém i karma slabochů, Vy NEBUDETE RYCHLEJŠÍ, než jste byli. Budete nadále STEJNĚ POMALÍ, jen si v hlavě vytvoříte iluzi, že jste lepší (silnější).

Toto je důvod, proč to slaboch dělá. On na sobě nechce pracovat, a přesto si chce připadat schopnější. Nebo se potřebuje vedle Vás cítit silnější. Nebo potřebuje v druhých nebo v sobě vyvolat dojem, že má nad Vámi moc, že Vás má v hrsti, že má Váš respekt. Jenže to je znovu jen jeho iluze. On respekt nemá, a proto musí použít nějakou formu násilí, aby měl pocit, že je silnější.

Potřeba „nasílit“

Celou jednu knihu jsem věnoval různým formám ponižování a sbírání se z nich. Jmenuje se L.E.Ž. a získat ji lze pouze zde. Je také o násilí, důležité formě ponižování, které musíme správně porozumět. A to už pochopením tohoto slova.

„Násilí“ vychází svou podstatou z „nasilování“. Slabý člověk potřebuje „nasílit“, aby se cítil silnější. Někdo pro to používá slova, jiný věci. Uvedu příklad nasílení pomocí zbraně.

Představte si lupiče, který přepadne například obsluhu benzinky se zbraní v ruce. Co tím o obě říká? Z psychologického pohledu je to zjevné. Říká, že bez zbraně by to nedokázal. Že bez zbraně by se bál, že mu obsluha nafackuje. A tak v obsluze potřebuje vyvolat strach. Proto není správné označovat slabé lidi jako směšné. Oni jsou především nebezpeční – slabošstvím.

Ve světě momentálně můžeme pozorovat příklad politika, který je prakticky všem zemím velmi nebezpečný. Chřestí jadernými zbraněmi, vyhrožuje každému, kdo by se mu mohl postavit, útočí na nevinné lidi, a to všechno proto, že je z psychologického pohledu slabý. On to ví. Jemu vadí, že s ním nikdo nemluví, že ho každý přehlíží, že ho nikdo nerespektuje, že ho nikdo neposlouchá. Jenže z psychologického pohledu tohle není problém světa, ale problém jeho. On neumí konstruktivně jednat. On prosazuje své potřeby násilím (nasilováním). On nedovede nic víc než jen střílet rakety, zastrašovat, hrozit, zabíjet. To není silný člověk. To není člověk, který si je sebou jistý, který věří ve své politické schopnosti, to znamená diplomacii. On ví, že jako politik nemá hodnotu, nemá schopnosti, ale snaží se, aby to nikdo nepoznal. Někdo řekne: Je směšný, protože zatímco posílá své vojáky na frontu, sám je někde zalezlý jako krysa, bojí se vyjet ze země, bojí se potkat s kýmkoli ze Západu, být konfrontován se svými činy, je jako „směšný“ malý pejsek, který odkudsi zpoza plotu štěká, protože jen za svým plotem se cítí bezpečně. Vadí mu, že nemá respekt, ale já se ptám: Jak by mohl mít respekt?

Chce znamenat více, ale znamená pořád méně

V knize L.E.Ž. ukazuji mnoho iluzí, které se jeví opačně, než ve skutečnosti jsou. Slabý člověk se z psychologického pohledu tváří silácky, aby vyvolal strach, prosby na kolenou. Ano, aby lidé před ním klečeli, protože jen tak budou „menší“ než on. Slaboši jsou lidé s komplexem, často napoleonským, připadají si malí (někdy jsou skutečně malí vzrůstem), nemají sebevědomí, jsou zahořklí vůči všem okolo a žijí minulostí (tím, jaké to kdysi bylo a zase by to takové mělo být), a tudíž jsou mimo přítomnou realitu. Oni vnitřně potřebují znamenat víc, ale protože nehodlají přijímat fakta, akceptovat realitu, řešit skutečné problémy, odstraňovat své chyby, bohužel pro ně nemohou znamenat víc, naopak znamenají pořád méně. A tak používají stále více násilí – v domnění, že jednou vyhrají. Nevyhrají. Oni už prohráli.

Násilím (nasilováním) nelze získat respekt. Násilím lze vyvolat jedině strach. A to není dobrá zpráva. Když se Vás lidé bojí, dávají si na Vás obzvláštní pozor, spojují se proti Vám a izolují Vás. Protože jste ve svém slabošství nebezpeční. A izolovaný člověk si připadá ještě menší – a má ještě větší potřebu ublížit.

To je důvod, proč se například ve věznicích cíleně pracuje se sebevědomím těch, kteří někomu ublížili. Kdo je nebezpečný, ten je slabý. A kdo je slabý, ten je nebezpečný. Silný člověk nikdy nikomu nebezpečný není. Ten totiž nemusí nikomu dokazovat, že je silný. On silný je. I bez násilí. Proto silní (například úspěšní) lidé nepoužívají násilí (sebezveličování) ani ve svých slovech, jsou pokorní. Už ve starověkém Římě nastupující císaři opakovali: „Mocný není ten, kdo má všechny možnosti zabít a udělá to. Mocný je ten, kdo má všechny možnosti zabít a neudělá to. Je to totiž ten, kdo dokáže ovládnout ne druhé, ale sebe.“

Ano, už římští císaři věděli, že největší nepřítel je v nás. Je to naše slabost, naše ego. Skutečně silný člověk dokáže přemoci své slabosti, a právě to ho činí silným. Zatímco slaboch vlastním slabostem chronicky podléhá a je proto ani ne tak směšný, ale hlavně nebezpečný.

Potřebujete pomoci?

Knihu L.E.Ž., která Vám pomůže z pohledu psychologie a psychoterapie překonat různé formy přetvářek, falší, zrad, nevěr, pomluv a manipulací, si můžete do vánočního košíku vložit zde.

Pokud chcete do knihy přidat mé vlastnoruční věnování obdarovanému, uveďte do poznámky v objednávce křestní jméno této osoby.

Stojíte o osobní setkání? Vstupenky na zbývající termíny do Vánoc jsou zde.

Top
Shopping Cart