Proč muži věří, že stačí peníze, ale ženy potřebují i jejich čas

„Odešla,“ zavzlykal. „A to jsem jí dával všechno!“ zakroutil hlavou. „Co vlastně ženské chtějí?“ přešel do útoku.

Na prvním z vánočních setkání, kde u kávy hovořím se zlomenými lidmi, patřil k těm nešťastným až podrážděným. Vzpíral se faktu, že odešla, a proto trpěl. Potřeboval pochopit, PROČ odešla. Jen když pochopí PROČ, může tomu napříště zabránit – napříště neudělat tu samou chybu.

„Dával jste jí všechno?“ ujišťoval jsem se. „A můžete mi říct, co VŠECHNO jste jí dával?“

„Makal jsem od úsvitu do setmění. Koupil a vybavil jsem dům. Pořídil auta. Měla k ruce hospodyni, uklízečku i chůvu pro dítě, které si tolik přála. Dal jsem jí VŠECHNO. A nestačilo to.“ Nebyl v tom povzdech, ale stížnost. O to více ho zaskočila moje reakce:

„Promiňte. To, co jste právě vyjmenoval, bylo VŠECHNO, co jste jí dával?“

Bylo dlouhé ticho. Pak se podivil: „A co by ženská chtěla VÍC?“

Dům. Dítě. Peníze. Hovořil, jako by jen tohle stačilo. Netušil, že ženy jsou mnohem náročnější. Že chtějí nejen dům, ale DOMOV. Nejen dítě, ale RODINU. Nejen peníze, ale ZÁZEMÍ. Chápete? Nejen hmotu, ale navíc i něco nehmotného.

Nasucho polkl. „Co všechno tedy ženy potřebují?“ hlesl. „A půjde to, Petře, ještě opravit?“

Podal jsem mu knihu 250 zákonů lásky. Obsahuje všechno tak prosté, a přitom v dnešní době opomíjené. Všechny maličkosti, mála, která člověk potřebuje. Ale bez nich se naplněný život jen těžko obejde. Chcete slyšet alespoň pět z nich – pět mál, které ženy potřebují?

Zajistit „všechno“

Muži a ženy jsou rozdílně založení. Typický muž je spíše racionálnější, typická žena je spíše emocionálnější. Každý však není typický muž nebo typická žena. Všichni v sobě máme jistou dávku racionality i emocionality, každý zpravidla jiný mix.

Mužská energie je založena na racionálních smyslech. Zrak, sluch, čich, chuť nebo hmat muže předurčovaly pro lov. Jeho zájmem a světem je hmota. Ženská energie je opačná. Je založena více na citu a muži tak může dodat energii nehmotnou (podporu, lásku, uklidnění), zatímco muž dokáže oplácet energií hmotnou (získáním potravy). Proto se muž a žena doplňují, potřebují, inspirují. Rozum se vyhýbá bolesti, i proto je to žena, kdo rodí – kdo čelí enormní bolesti na porodním sále, neboť intuitivně cítí, že „musí“, že „za bolestí čeká štěstí“. Pro muže je to iracionální, nepředstavitelná oběť, avšak muž, inspirován ženou, je také schopen „nepochopitelných“ a iracionálních činů, třeba hrdinství, odvahy, sebeobětování pro rodinu – sám položí život pro druhé, čímž se rozum potká s citem. Nemyslet jen na sebe, to je příspěvek mužské i ženské energie, jen každá se obětuje po svém. (Více o vzájemném porozumění ve Vánočním Speciálu.)

Muž i žena mají odlišné úděly, ale oba se setkávají u téže potřeby – přispět svým dílem ke štěstí svému i štěstí druhých. William Golding, nositel Nobelovy ceny za literaturu, už dávno vyjádřil údiv nad feminismem. Napsal: „Ženy jsou bláznivé, když se snaží vyrovnat mužům. Ženy jsou totiž lepší, vždy byly. Cokoli ženě dáš, to učiní hodnotnějším. Dáš jí spermii, ona Tobě dítě. Dáš jí dům, ona Tobě domov. Dáš jí potraviny, ona Tobě jídlo. Dáš jí úsměv, ona Tobě srdce. Cokoli ženě dáš, to znásobí. Takže pokud se k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje.“

Zajistit zbývající „málo“

Osamělý muž na setkání se mnou neselhal jako muž. Přinesl rodině hmotné zajištění. Ale peníze nejsou všechno. Emocionálně založené ženy potřebují víc než peníze. A tento muž to pochopil okamžitě. „Proč jste na setkání? Proč nejste doma?“ zeptal jsem se.

„Protože doma nevydržím. Cítím se tam hrozně.“

„Popište mi svůj dům,“ požádal jsem ho.

„Je luxusní. Ale něco v něm chybí,“ svěsil hlavu. „Chybí mi v něm – člověk.“

Poprosil jsem ho, ať tuto větu fixuje.

„Máte dítě?“ zeptal jsem se.

Přikývl. „Holčičku.“

„A můžete mi říct, jakou barvu mají její oči?“

Nevěděl. A nebylo divu. Z domova odcházel, když měla oči ještě zavřené a spala. A domů se vracel, když už měla oči zavřené a spala. Nevěděl ani, jaká slůvka se už naučila, jaké pokroky už udělala, dokonce ani to, jestli ta dcerka vůbec ví, co je to táta.

Neselhal jako muž. A přitom v té chvíli pochopil, že rodině opravdu nedal VŠECHNO. Bože, takový omyl – jak chudí jsou lidé, kteří mají „jenom peníze“… Procítil to uprostřed prázdného domu.

Chybí mi v něm – člověk. To byla věta, kterou řekl on. Současně to však byla věta, kterou cítila i ona – jeho žena. Kdykoli se hájil, že přece nosí domů peníze, opakovala mu, že peníze nejsou nejdůležitější. V životě je něco nesrovnatelně hodnotnějšího než peníze. Čas. Peněz můžete mít vždycky více, ale času máte s každým dnem už jenom méně.

„Udělat si čas. Taková maličkost,“ zakroutil hlavou. Ano, kniha 250 zákonů lásky obsahuje spoustu „maličkostí“, na kterých stojí zdravý dlouhodobý vztah. Patří tam i pět základních potřeb, po jejichž naplnění ženy skutečně touží. A které bez pomoci partnera jen těžko dosahují:

1. málo, které ženy potřebují: Být spokojené

Není spokojenosti bez lásky. A lásky bez spokojenosti. Láska a spokojenost totiž tvoří spojené nádoby. Máme-li sebe či někoho rádi, snáze překonáváme překážky. Máme za co/koho být vděční a máme pro co/koho žít.

Láska je ovšem jako zahrada. Musí se opečovávat, udržovat, jinak začne zarůstat plevelem, přestane nést sladké ovoce. Abychom mohli sklízet, musíme dávat. Nedáváme-li, nepěstujeme-li lásku, zadře se jako písek v motoru a zastaví všechny mocné procesy v našem životě. Jako u tohoto muže. Nebo předtím u jeho ženy.

„Je-li žena sama, platí u ní toto: Kolik lásky má pro sebe, tolik jí dostává nazpět. Ve vztahu však platí jiná matematika: Kolik lásky dáme druhému a od něj se nevrátí, tolikrát si ublížíme,“ řekl jsem mu. Zkrátka: Ženy potřebují vyváženost. Pak jsou spokojené. Nejsou-li ve vztahu dlouhodobě spokojené, hrozí, že si najdou buď jiný vztah, kde se jim láska vrací, nebo ustoupí raději do samoty, kde si dostatek lásky pro sebe časem dokážou vyrobit.

Ženy, i s ohledem na mateřské předurčení, jsou rozené zahradnice. Umějí pečovat o zahradu, pěstovat lásku. Jsou i trpělivé. Ale také mají svou intuitivní mez. Jednou lásku přestanou dávat tam, kde se jim to pocitově nevyplatí. Jak píšu ve Vánočním Speciálu: Když dlouhodobě investuješ své city a žádné se Ti nevrací, uvědomíš si, že to, co dáváš pořád druhému, můžeš od této chvíle dávat sobě, anebo někomu jinému, kdo to ocení – kdo Tě posune ke spokojenosti.

2. málo, které ženy potřebují: Věřit

Toto slovo má dvě podoby. Nejprve k věření.

Aby ženy mohly rozkvétat ve vztahu, potřebují věřit, že vztah má budoucnost. Ano, jsme opět u času. Pro ženy je čas jinak důležitý než pro muže. Ženský čas totiž běží jinak než mužský. V ženském světě funguje odlišná setrvačnost. „Věřit špatnému člověku“ může pro ženu znamenat devítiměsíční přípravu na trvalé ovlivnění celého života, zatímco muž dítě už pustí z hlavy…

Čím silněji žena věří, že má správného partnera, tím lépe překonává všechny problémy. Je jako žokej. Čím méně věří, tím spíše jeho kůň zaváhá před překážkou.

Tolik k věření. Tato víra však tvoří spojenou nádobu s jinou podobou „věřím“ – s důvěrou. Žena potřebuje současně mít k muži důvěru.

Důvěřovat, jak píšu v knize 250 zákonů lásky, znamená dát jinému člověku příležitost, aby mě zradil, a doufat, že to neudělá. Připomínám: Ženám běží čas jinak než mužům. Zrada je i jinak bolí.

Proto ženy tolik potřebují komunikovat. Nejen věřit, ale i VĚDĚT! Tolik potřebují rozhánět toxické domněnky, které je mnohem více než muže zdravotně ničí. Tolik potřebují skutečného partnera – nejen do postele, nejen k bankomatu, ale hlavně do života. Protože správnému partnerovi důvěřují. Správnému partnerovi se svěřují. Se správným partnerem se i rády hádají. Z toho plyne:

3. málo, které ženy potřebují: Mít s kým sdílet

Ve fyzickém světě, který muž vidí, je poměrně běžné, že prohýbá-li se žena pod nákupními taškami, gentleman přispěchá a pomůže jí. Jasně totiž vidí, jak je to pro osamělou ženu těžké.

Problém je v tom, že svět není jen hmotný. A ženy potřebují pomoci mnohem častěji se zátěží, která není vidět. Která je v hlavě, v duši, v srdci, uvnitř člověka. V těchto případech žena potřebuje galantního muže ještě víc. Má-li ho, má pro něj i přesné jméno. Jaké?

Mužům to slovo často nejde přes rty. „Přítelkyně“. Muži rádi používají pokořující označení jako „moje holka“, „moje stará“. Ženy jsou ale pyšné, když mohou říct: „To je můj přítel.“ Proč? Přátelství je pro ženu synonymem sdílení. Synonymem důvěry a vnitřní spokojenosti. Pěstování zahrady přátelství je jednou ze základních potřeb ženského bytí.

Ženy jsou přirozeně moudré – vědí, jak důležité je v životě sdílení. Máte-li s kým sdílet starosti, stávají se polovičními. Máte-li s kým sdílet radosti, stávají se dvojnásobnými. I proto typické ženy dovedou více než muži dávat i přijímat. Naslouchat i radit. Chválit, nehanit. To všechno proto, že si ženy uvědomují, jak je pro ně přítel důležitý.

Pro ženy tudíž není obtížné upřednostnit přítele před „partnerem“. Stačí jim někdo naladěný na stejnou vlnu, stejné tempo, stejné vnímání světa. Někdo, s kým se smějí až k pláči. Někdo, komu mohou říct to, co skutečně chtějí, o čem sní. Někdo, kdo si jich také váží natolik, že s nimi sám sdílí.

4. málo, které ženy potřebují: Mít pro co/koho žít

Mohu pár slov k mužům?

Pánové, zamysleli jste se někdy nad tím, pro co opravdu žijete?

Dovedete pojmenovat, pro co byste se vzdali úspěšné kariéry?

Existuje vůbec něco, co byste přivedli na svět, čemu byste se obětovali a ono by to přesáhlo Váš život?

Ženy-matky tohle nacházejí. Ale i ty, které se matkami nestanou. Ženy totiž vědí, jak důležité jsou peníze, nicméně (například v zaměstnání) málokdy vidí pouze je.

Ženy nesnášejí pocit promarněného času, neužitečnosti a neprospěšnosti. Mnoho žen tudíž hledá v pracovním procesu mnohem víc – hlubší smysl, pocit osobního uplatnění, vlastní růst. Nejen čalouněné křeslo a dojem okamžité důležitosti. Proto se také ženy nestydí říct nahlas, že peníze sice mají rády, že je potřebují a chtějí si je dopřávat, ale jen peníze jim nestačí. Ony potřebují například i nehmotné benefity – pochvalu, motivaci, vedení. A neplatí to zdaleka jen o práci. Ženy potřebují cítit smysl prakticky ve všem, co dělají. I třeba při milování v posteli.

„Jsi úžasná, skvělá, nenahraditelná…“ Tohle pro ženu nejsou jen slova, ale energie. I proto mnohé ženy naplňují děti. Zejména malé děti jim totiž poskytují bezpodmínečnou lásku. V jediném objetí dokážou říct všechno, co ženy potřebují, i beze slov. Hlavně malé děti mámy milují, neodsuzují ani nehodnotí. V dětech se proto zrcadlí ženské touhy. Děti jsou pro ně absolutní láska.

V mé knize JáMy spřízněných duší, kde ukazuji na nejzbytečnější rozchody párů, které přitom patří k sobě, vysvětluji i to, proč muži na děti nesmyslně žárlí. Muži nechápou, že pro ženu mají nenahraditelný smysl tam, kde ženě dodávají to, co jí děti dát nemohou. I proto ženy chtějí muže silné, statečné a spolehlivé, muže věřící ve své schopnosti, muže bez potřeby něco dětinsky dokazovat sobě nebo okolí (protože tuto potřebu mají jen slabí). Ženy chtějí muže, který je tak silný, že ke svým slibům doplní i skutky. Který jen nestaví vzdušné zámky, ale i jedná. Který si pořád na něco nestěžuje, ale je schopen dané problémy také řešit. S takovým mužem se ženy přestávají bát budoucnosti. S takovým mužem odcházejí jejich obavy o existenci (svoji i dětí).

Slabí muži si myslí, že úspěch jiných je v penězích. Ne, je v jistotě. Ve schopnosti nalézat řešení a skloubit své myšlenky, slova a činy v jednu linii. Takového muže ženy hledají, neboť takovému důvěřují. Takový je schopen uznat i kvality ženy a respektovat ji, protože v ní nevidí své ohrožení.

5. málo, které ženy potřebují: Čas i pro sebe

Čas je nepochybně nejdražší komodita, kterou v životě máme. Nedá se koupit v supermarketu a nikdy nebude ve slevové akci. Pro ženy je přitom dvojí důležitý čas. Čas s partnerem a čas bez partnera. Oba tyto časy ženy naplňují, pokud jsou ve správné rovnováze.

Ženy jsou šťastné, když se jim partner soustředěně a plně věnuje. Když odloží svůj notebook, ztiší svůj mobil. Když třeba i tímto naznačí, jak je pro něj žena momentálně důležitá. Ani nemusí mluvit. Stačí ji jen obejmout a skutečně (byť chvíli) s ní BÝT.

Stejně tak jsou ale ženy šťastné, když mohou prožít druhou polovinu osobního naplnění: užít si čas jenom pro sebe. Nejen když samy pečou cukroví či nakupují dárky, ale když mohou vypnout. Říká se tomu „duševní hygiena“. V psychologii se tak označuje určitý mezičas a meziprostor, v němž jen necháváme volně proudit své vědomí, oddáváme se snění nebo myslíme na to příjemné, co nás v životě čeká a na co se můžeme těšit.

Jsou to opět spojené nádoby. Bez času s partnerem nechutná ženě čas bez partnera. A naopak – i samota se ženě jednou přejí. Stejně jako muži.

Kde je vůle, tam je i cesta

Těch „mál“ je samozřejmě víc. A přirozeně, svá „mála“ mají i muži (viz kniha JáMy spřízněných duší). I muži totiž chtějí, ba potřebují být šťastní.

A ženy by jim na oplátku měly chtít rozumět. Jde přece i o jejich, ženské štěstí. Přesněji: o naše SPOLEČNÉ štěstí.

Příběh muže, který přišel na setkání, dopadl tak, jak si oba zasloužili. On i ona našli cestu k sobě. Stačilo zprostředkovat jednu komunikaci, kde si přede mnou – jako mediátorem – vše vyříkali. Ona dostala příležitost sdělit jemu, co všechno ve vztahu potřebuje, a také se jeho zeptat, co ve vztahu potřebuje on.

K tomu se však nejprve MUSELI SEJÍT. A na to POTŘEBOVALI ČAS. Ne peníze. Jen zájem jeden o druhého, základní prvek lásky.

Ten muž to pochopil. Jistě, peníze jsou důležité. Bez nich člověku může chybět hodně. Ale bez porozumění, lásky a respektu mu může chybět úplně všechno.

Co Vám může pomoci

Záleží Vám na člověku, kterého máte rádi a který se momentálně trápí? Položte mu pod stromeček dárek, který nejen potěší, ale hlavně pomůže: Vánoční Speciál.

Vybrali jste tomuto člověku některou z mých knih? Uveďte v objednávce do poznámky křestní jméno obdarovaného. Rád mu dovnitř knihy vepíšu svůj osobní vzkaz. Všechny mé knihy jsou zde.

V případě zájmu o vánoční setkání se mnou neváhejte. Jediné termíny jsou do vyčerpání kapacity zde.

Top
Shopping Cart