Na vánoční setkání přišel svůj problém řešit jeden pár. Zpozdil se. Omlouval se, že nasněžilo a komunikace nebyla průjezdná. Z místa A do místa B se nemohli dostat.
Cesta z domova do unikátní kavárny, kterou si až do Vánoc vyhrazuji pro setkání, symbolizovala jejich problém. Tím problémem byla právě komunikace. Neudržovaná. Zanedbaná. V tak špatném stavu, že museli požádat mě, jako silničáře, abych ji prohrnul. Oni sami toho už nebyli schopni. Těch závějí bylo za dobu jejich nekomunikace příliš.
Pro odstranění běžných komunikačních problémů ve vztahu jsem napsal dvě knihy – 250 zákonů lásky a Spolu. Pro případ komunikace zabité lží, falší, nevěrou, manipulací a jinými formami zklamání vznikla kniha L.E.Ž.. Ve všech opakuji, že zdravá komunikace (jako správně udržovaná silnice) je základní podmínkou sbližování lidí. Pokud nevíme, co druhého trápí, po čem touží, nechápeme, co pro něj můžeme udělat nebo co on může udělat pro nás. Vztah pak ztrácí svou přidanou hodnotu. A i proto se nefunkční komunikace ještě více vyřazuje.
Zní to paradoxně, ale v dnešní době přebytku komunikačních prostředků spolu lidé zapomínají mluvit. A také si zapomínají naslouchat. Právě této části komunikace se dnes budu věnovat.
Proč mě nevnímáš?
Už v článku Jak spolu začít mluvit lépe, když komunikace drhne jsem podotýkal, že komunikace není jen o mluvení. Není jen o vysílání slov, ale také o jejich přijímání.
Psychologické průzkumy ukazují, že každý třetí člověk při komunikaci jen mluví a nenaslouchá. Pouze poslouchá. A to je rozdíl. Poslouchá proto, aby postřehl, kdy druhý přestal mluvit, kdy mu může skočit do nádechu, případně kdy ho chytit za slovo, tedy jak nejlépe znovu prosadit svůj argument. Naslouchat znamená vnímat obsah řeči druhého.
V knize Spolu píšu, jak je to tragikomické. Že komunikace je první vztahová dovednost, kterou se v životě přirozeně učíme. Potřebujeme umět dát najevo, že máme hlad nebo že nás něco bolí, aby nám rodič porozuměl. Tudíž: Potřebujeme srozumitelně komunikovat. Tak moudří od přírody jsme. Tragikomické je, že co se jako první naučíme, to jako první zapomínáme. V tom jsme paradoxně horší než malé děti.
Přitom denně v zrcadle vidíme nápovědu: všichni máme dvě uši a jedna ústa. To proto, abychom mluvili, ale ještě více naslouchali. Bohužel, jak ukazují vánoční setkání (ale od toho přicházíte, abychom to opravili), mnoho lidí chápe komunikaci o vztahu jako mluvení o druhém než mluvení s druhým. A to často proto, že ve skutečnosti své trápení nemají komu říct. Ten, kdo by měl naslouchat, nenaslouchá a někdy ani neposlouchá.
Proč mě potřebuješ vnímat?
Páru, který se zasekl v komunikaci, jsem připomněl, že naslouchání je jediný způsob, jak se můžeme dozvědět něco, co ještě nevíme. Vlastním mluvením se nic nového nedozvídáme.
Abychom však začali skutečně efektivně vnímat, musíme pochopit, že správné naslouchání není pasivní, ale aktivní činnost. Že pokud druhý vidí, že ho opravdu vnímáme, více se otevírá, má větší důvěru sdílet a rozpoznávat naši podporu a citové bezpečí. A nám samotným pomáhá správné naslouchání nejen lépe porozumět druhému, ale také si jeho slova lépe zapamatovat.
Z toho plyne, a danému páru jsem zdůraznil, že naše důvody k vnímavějšímu naslouchání by měly být tři:
- Díky vnímavějšímu naslouchání budeme lépe reagovat.
- Díky vnímavějšímu naslouchání se můžeme dozvědět něco nového.
- Díky vnímavějšímu naslouchání druhému lépe porozumíme. (A on naopak nám.)
Jak to zlepšit
Zastavím se hned u prvního bodu a vysvětlím, proč je tak důležité aktivní naslouchání, ne pasivní. Pouhým řečněním ve snaze se hlavně prosadit, přesvědčit a ovládnout vztah vyjadřujeme jen sami sebe a nedozvídáme se nic užitečného od partnera – nepochopíme, čeho se bojí a proč, co ve vztahu potřebuje zlepšit, případně proč by od nás mohl chtít odejít.
Pasivně „naslouchající“ lidé ve skutečnosti zachycují jen 25 až 50 % obsahu partnerova projevu. Toto číslo se ještě snižuje podle únavy a zhoršeného soustředění posluchače. Sami si to můžete zkusit. Až budete promlouvat ke svým kolegům, příbuzným či dětem, všimněte si jejich klesající pozornosti. A smiřte se s tím, že nasají nejvýše polovinu toho, co se jim snažíte říct. Frustrující, že? Neradi mluvíte do zdi? Věřte, že to tak mají i ostatní lidé.
Proto aktivní naslouchání zahrnuje komplexnější naslouchání: Posluchač by měl směřovat svou pozornost nejen ke slovům, ale k celému projevu. Lidé totiž nemluví jenom ústy. Větší část jejich vyjadřování je mimoslovní (neverbální) – v gestech, signálech a energiích člověka. Proto naslouchat není snadné a zejména zpočátku je dobré soustředit se na zvládnutí těchto kroků:
1. Vypusťte z hlavy všechno, co Vás může rušit
Když jsem vytvářel manuál pro rozbité vztahy Spolu, důležité pro mě bylo převést svá doporučení do „tiché“, „němé“ formy, aby ten, kdo chce zachránit vztah, prostě jen četl, jestliže si zvykl nepřijímat žádná doporučení mluveným slovem. Aktivní naslouchání má s efektivní četbou hodně společného. Objasním to:
První podmínkou, abychom slyšeli více než jen 50 % toho, co nám partner říká, je omezit vnímání všeho ostatního. Soustředit se pouze na partnera. To ale znamená více než jen ztišit televizi, zastavit počítačovou hru nebo ztlumit vyzvánění mobilu. I víc než jen přestat lelkovat tupým pozorováním okolního dění nebo přemítáním, jakou písničku to teď hrají v rádiu. Co myslím tím „ještě víc“? Hlavně to znamená při naslouchání nebýt rušen sám sebou. Nechápat čas, kdy partner mluví, jen jako šanci zformulovat si zatím v hlavě svůj protinázor nebo otázku, kterou mu vystřelíme do tváře, hned jak se nadechne a odmlčí. I svou mysl namiřme k němu.
Pamatujme si, že nejde o žádný duel. V partnerském, rodinném, přátelském či pracovním vztahu nejsou dva protihráči, ale spoluhráči. Neusilujeme o to jen prosadit svou pravdu, ale posunout celý vztah od problému k vyřešení. Nikdo nedokáže vyřešit problém, když se na něj nesoustředí. A soustředit se na druhého znamená sledovat POUZE JEHO.
2. Cítíte-li únavu, vědomě pěstujte svou pozornost
Pár, který mě navštívil při vánočním setkání, měl rozšířený problém. Paní si stěžovala na to, že ji pán po návratu z práce neposlouchá. Zablokovala se a odmítla s ním už o čemkoli mluvit.
Pán přiznal, že je workoholik. Potíž workoholiků je ta, že obvykle svolí k diskusi s partnerem až poté, co mají dokončenou „všechnu práci“. Jenže oni všechnu práci jen tak nedokončí. Byť odhlédnou od předmětu práce, tak ta dál běží v jejich hlavě. Ano, myslí na pracovní úkoly, ačkoli by se měli plně soustředit na partnera. To způsobuje podráždění obou. „Posluchač“ se cítí obtěžován slovy mluvčího a mluvčí, který vidí (opětovný) nezájem u „posluchače“, se sám stává negativním. Nehledě na to, že workoholik může být po práci (i kdyby ji plně dokončil) dost vyčerpaný a při „poslechu“ začne vnitřně klimbat. „To důležité“ pro něj totiž skončilo (práce) a zbytek (debata s partnerem) je pro něj spíše časová výplň nebo nutné zlo.
Proto doporučuji: Jakmile ucítíte, že při naslouchání začínáte ztrácet pozornost, a pro partnera je ta chvíle důležitá, snažte se (například) v duchu opakovat slova přesně tak, jak je Váš partner vyslovuje. Jako byste byli jeho ozvěnou. Proč? Vryjete si jeho slova do paměti. A navíc, máte-li cokoli opakovat, musíte to v první řadě bedlivě sledovat. Pozornost se tím osvěží.
3. Průběžně ujišťujte, že nejste zdí, od níž se partnerovy „míčky“ odrážejí
Aby partner měl v průběhu komunikace odvahu se otevřít a bez obalu vyklopit to, co možná už dlouho nosí na srdci, je nutné mu průběžně dávat najevo, že vnímáme, co říká. Pomůže:
- Dívat se přímo na partnera. Nechte stranou všechno, co Vás rozptyluje – i kdyby kolem zrovna procházel značný dekolt (pro muže) nebo značný biceps (pro ženy). Vyhněte se všem dalším konverzacím s jinými lidmi (na telefonu). Nikdy si během řeči druhého nepřipravujte odpověď. (Pokud s uvedeným máte problém, zaměřte se na řeč partnerova těla, ať se rozptýlíte.)
- Používat mimiku a jednoduchá gesta. Tu a tam se usmějte, je-li to vhodné. Pravidelně se ujišťujte, že Vaše držení těla je otevřené a vstřícné. Podporujte druhého miniglosami typu chápu, jasně, mmm.
- Dávat zpětnou vazbu o jedné vlně. Vaší úlohou je jednak správně porozumět tomu, co partner říká, a jednak ho motivovat, aby řekl ještě víc – co možná nejvíc. Aby se vypovídal. Vhodné je začít svou reakci tím, co bylo partnerem právě řečeno. Například: „Teď jsi řekl, že…“ Nebo v modelu otázky: „Co přesně máš na mysli tím, když říkáš, že…?“
4. Pokud ve Vás chytají saze, rychle se zeptejte
Kdo četl mou knihu budování dlouhodobých a zdravých vztahů 250 zákonů lásky, ten narazil na pojem reakční naslouchání – jde o postup okamžitého souzení druhého, zejména s pomocí instinktů, pudů a emocí. Tedy: reagování bez použití rozumu. Doporučuji opak: být při naslouchání jen němými svědky.
Kdykoli se přistihnete, že se ve Vás zapalují kamínka a reálně hrozí emotivní výbuch, v momentě nádechu k už-už odpovědi se snažte raději nic nekonstatovat a raději požádat o více informací – když už musíte něco plácnout. Ve zdravém vztahu totiž platí, že jakmile Vás napadne „útočný vykřičník“, volte raději „laskavý otazník“. Vykřičníky jsou nakažlivé, chytlavé a zápalné, tudíž byste se mohli, aniž se nadějete, prokřičet k nejplamennějšímu projevu svého života, kterého byste už za minutu litovali – jakmile by vyšlo najevo, že jste partnerovi jenom dostatečně nerozuměli.
Raději se tedy ještě jednou zeptejte stylem: „Teď tomu možná nerozumím správně…“ „Hele, mám sklon si tohle vzít osobně…“ „Prosím, co máš na mysli, když říkáš, že?“ „Budu-li to nějak parafrázovat, opravdu to myslíš takhle?“
5. Dokud má druhý potřebu mluvit, nepřerušujte ho
Zakážete-li si vytvářet jakékoli odpovědi v době, kdy partner mluví, pak se nedopustíte ani jeho přerušování. Jak varuji v knize 250 zákonů lásky, skákání do řeči je paradoxně ztráta času. Jednak frustruje partnera, který si v té chvíli komunikačně připadá jen do počtu, a navíc to snižuje Vaši šanci celistvě pochopit to, co Vám vlastně chtěl říct.
A proto, prosím, ve svém zájmu umožněte partnerovi, ať nejprve vyjasní všechny souvislosti, než položíte otázku nebo jinak zareagujete. A pokud máte problém s prchlivostí, myslete na to, že jen hloupý kritik hodnotí obraz v průběžném stavu, kdy na něm malíř teprve pracuje. Pamatujte: Je lepší mlčet a předčasně vypadat jako hlupák, než předčasně promluvit a rozptýlit tak všechny pochybnosti…
Co také doporučuji při setkání
- Nezapomínejte na podstatu naslouchání: Nasloucháte především proto, že se můžete něco užitečného dozvědět. Vlastním řečněním jen zopakujete, co už víte. A napadáním a urážením druhé osoby nic nezískáte, spíše ztratíte.
- Buďte v komunikaci maximálně upřímní a otevření, ale bez toho, abyste druhého tupě sráželi. Jen tak se vztah posune. Znamená to volit formulace s úctou k druhé osobě. Zacházejte s ní vždy tak, jak byste si přáli, aby ona zacházela s Vámi.
- Mějte na paměti, že co Vám partner říká a jak to chápete, může být odlišné. Než začnete druhého odsuzovat, raději se ptejte, jinak se sami ztrapníte.
- S partnerem jste na jedné lodi. V komunikaci neexistuje jen jeden vítěz a jeden poražený. Vždy pouze dva vítězové, nebo dva poražení.
- Správné naslouchání Vás učiní lepším komunikátorem obecně. I v práci pak zvýšíte produktivitu. Dlouhodobě zdravé vztahy nikde nepadají z nebe, musejí se pracně budovat.
Nechcete si pokazit vztah, který zatím funguje zdárně? Využijte knihu 250 zákonů lásky.
Už se pokazil vztah, ale chcete problémy překonat a odstranit? Využijte knihu Spolu.
Je konkrétním problémem podlomená důvěra? Využijte knihu L.E.Ž..
Věnujete kteroukoli z mých knih jako vánoční dárek blízké osobě? Uveďte do poznámky v objednávce její křestní jméno. Vepíšu jí do knihy osobní věnování, ať má pod stromečkem vskutku OSOBNÍ překvapení. Správnou knihu si vyberete zde.
Více o vánočních setkání zde.