Jak se vyrovnat se špatným chováním lidí

Nedokážete pochopit špatné chování jiných lidí?

Pak je zřejmé, že se s takovým chováním neztotožňujete, nesdílíte ho a Vaší přirozeností je chovat se lépe, než se chovají tito lidé. Jinak řečeno: Je pro Vás normální chovat se jinak.

Právě to ale způsobuje psychologický problém. Je-li pro Vás normální chovat se lépe, pak to může znamenat, že se budete s jiným chováním jiných lidí špatně vyrovnávat. Tedy, za jediného předpokladu: že NEprovedete jednu změnu ve své vlastní mysli. Naučím Vás ji. Jakou?

Děkuji za všechny Vaše dotazy. Zodpovídám je v mluvených Řešidlech, v tištěných knihách Řešidlo 1 a Řešidlo 2 a samozřejmě při osobních setkáních. Odpovím také Mileně, která mi svěřila své trápení slovy: „Petře, mým prokletím je moje laskavé srdce. Jeho vinou mě pokaždé překvapí neuctivé nebo ubližující jednání jiných lidí. Je-li zacíleno na druhé, bolí mě a mám okamžitě špatný den. Je-li zacíleno na mě, vyčítám si, že se nedokážu bránit nebo jinak chránit, že jsem k druhým tak laskavá.”

Podstata „překvapení“

Ve Vánočním Speciálu, který je určen ke zvládání bolestně vypjatých chvil, upozorňuji, že kdykoli Vás druzí lidé něčím nepříjemným „překvapí“, znamená to (logicky), že jste to nečekali. Nebo že jste čekali něco jiného, možná opačného. Jenže pak to není problém druhých lidí. Je to, v nejlepším slova smyslu, Váš problém. A jmenuje se očekávání.

Očekávání se projevuje projekcí. Tak se v psychologii říká tomu, když sebe změníme v promítačku a druhé v promítací plátno. Když si do druhých začneme promítat „svůj film“, svá očekávání, své představy o tom, co by měli nebo neměli. Uvědomme si, že to jsou NAŠE iluze, které plynou z NAŠEHO normálna, z toho, co je PRO NÁS normálnípřirozené. Jenže všichni lidé na světě nejsou stejní, a už vůbec všichni lidé na světě nejsou jako my. Naopak, lidé jsou různí. Co je normální pro nás, nemusí být (a často není) normální pro druhé. Pro ně je normální to, co vyvěrá z jejich vlastní minulosti, z jejich vlastního rozpoložení a nálady, z jejich vlastních hodnot a potřeb, z jejich vlastních mindráků nebo spádů. Jejich normálno a naše normálno jsou často odlišná.

Proto je (promiňte to slovo) hloupost cokoli očekávat od druhých lidí.

Podstata očekávání

Očekávání vyjadřuje: Myslím si, že vím, jak se protějšek zachová, protože ho znám. Ale to je nebezpečná iluze. Ve skutečnosti neznáme druhé lidi, neznáme jejich momentální pocity, bolesti, nutkání. Jen si myslíme, že je známe nebo správně odhadujeme. Přitom (budeme-li upřímní) mnohdy nevíme ani to, co můžeme očekávat sami od sebe – sami sebe dokážeme „překvapit“.

Proto je očekávání nasměrované k druhým lidem hloupost. Ve skutečnosti nevíme, co jsou druzí zač. Buď je neznáme vůbec, a pak je naprostá loterie od nich cokoli očekávat, anebo si myslíme, že je už známe, ale ve skutečnosti neznáme ani člověka, kterého máme roky po svém boku – i on nás může „překvapit“ tím, jak se zničehonic zachová, jak pohřbí náš vztah ve vteřině, a my se „divíme“, vedle koho jsme celou dobu žili. Obviňujeme jeho, ale ve skutečnosti bychom měli obviňovat sami sebe. Za co? Za očekávání. Za dojem, že už ho dostatečně známe. To, že jsme ho dostatečně neznali, se projeví právě tehdy, když ten druhý zklame naše očekávání.

Podstata zklamání

Prosím, všimněte si závěru té vytučněné věty: Ten druhý zklamal naše očekávání. Proč na tu větu upozorňuji? Abyste si uvědomili, k čemu která slova patří:

Čí bylo očekávání? Naše. Čí bylo jednání, které nás mrzelo? Toho druhého. Přemýšlejte o tom, prosím. Jestliže očekávání bylo NAŠE, znamená to, že vycházelo z nás, z toho, jací jsme my. Zatímco jednání, které nás mrzelo, bylo TOHO DRUHÉHO, vycházelo z něj, z toho, jaký je on. A to jsou dva odlišné světy.

Pamatujme si: Lidé jsou různí, a tak se i různě chovají nebo reagují. Podle toho, že se k nám jeden člověk chová dobře, nesmíme paušalizovat všechny lidi – všichni nejsou stejní. Podle toho, že sami se chováme dobře, nemůžeme automaticky usuzovat, že takoví budou všichni. Nebudou. Každý má jiné srdce. A z toho plyne i to, že mezi tím, jací jsme my a tím, jací jsou oni, není žádná souvislost, stejně jako není žádná souvislost mezi tím, jak se chováme my a jak se chovají druzí lidé.

Z povrchního pohledu se sice může zdát, že druzí lidé reagují právě na to, jak se chováme my. Jenže to je pravda jen částečně. Jejich reakce totiž vychází z toho, jací jsou oni.

Dám Vám příklad. Vstupte s úsměvem na tváři do čekárny plné lidí. Všichni čekají na ošetření lékařem v ordinaci. Vaše jednání je shodné vůči všem, usmíváte se na všechny. Reakce ale budou rozmanité. Ten, kdo má dobrou náladu, se na Vás taky usměje. Ten, kdo má špatnou náladu, ale je otevřený dobrým emocím, přijme Váš pozitivní pohled jako inspiraci a rovněž se usměje. Ten, kdo má zapšklou náladu, koho štve, že musí zrovna teď sedět u doktora, když má spoustu jiné práci, koho bolí podebraná pata, kdo je rozený mrzout a náhle spatří Váš úsměv, toho rozdráždí, vyprovokuje. Buď se ten člověk ještě víc zamračí, nebo se na Vás i oboří ve smyslu, čemu se smějete, co je tady k smíchu, co si to dovolujete, když jeho bolí podebraná pata! Opakuji: Ke všem se zachováte stejně, a přesto oni se k Vám zachovají různě. Protože Vy se chováte podle sebe a oni se chovají také podle sebe. To je celé.

Podstata vyrovnání se

Z toho plyne: Bez ohledu na to, co děláte nebo jací jste, vždy se najdou lidé, kteří s Vámi budou souznít a které tím naopak rozladíte, kteří Vás budou nenávidět za to, pro co Vás jiní milují. To je život. Budete-li úspěšný člověk a pro všechny inspirativní vzor, NESMÍTE OČEKÁVAT, že Vás všichni budou mít rádi. Povede Vás to k nevyhnutelnému zklamání. Vždy totiž narazíte na lidi, které bude štvát právě to, že jste úspěšní a inspirativní, zatímco oni ne. Pamatujte však, že toto nejsou všichni lidé na světě. Jen část. Jiné části bude Váš úspěch naopak imponovat a pomáhat. To je důvod, proč musíte přemýšlet o tom, jaké lidi si berete k srdci. Že Vás někdo napadá, je v pořádku. Vadíte mu. A je jedno, jací jste. Současně však vždy najdete lidi, kterým přesně vyhovujete.

A tak nemějte oči přivřené jen jedním směrem. A hlavně neměňte to, jací jste. Nepohrdejte laskavým srdcem. Buďte laskaví dál. Někdo Vás za to bude milovat a oceňovat. Ale ne každý. Určitě Vás někdo za to bude pomlouvat ve stylu „Podívej na ni, jak se dělá laskavou, určitě je to vypočítavá žena, určitě si myslí, že svou předstíranou laskavostí z někoho vytáhne peníze“. Ano, i toto můžete slyšet na svou adresu. Ale opakujte si: To nevypovídá o Vás, ale o tom člověku, v jehož hlavě se tento odsudek rodí.

Jste-li laskaví, budou Vás milovat lidé, kteří mají rádi laskavé lidi. To jsou pro Vás ti správní. Proto buďte laskaví dál, ať je ve vztazích rozpoznáváte. Nedělejte si hlavu z toho, že se k Vám někdo zachová zle. To je jeho způsob myšlení a jednání. On by se stejně zle choval, i kdyby na Vašem místě byl kdokoli jiný. 

A tak vyrovnat se s ubližujícím chováním jiných lidí znamená v podstatě jen říct si: Budiž, i takoví lidé jsou. Nemohu je měnit, to není moje práce. Je to jejich věc, jejich problém a jejich karma.

To je vše. Přemýšlejte o tom, kdo Vám vyhovuje. Ten, kdo Vám vyhovuje, je „Váš člověk“. A pokud někdo „Váš člověk“ není, protože se chová jinak, než Vám vyhovuje, i to je v pořádku. On má „své lidi“ jinde. A tak mu dovolte, ať je jiný než Vy. Nenuťte ho, ať se přetvařuje a předstírá, jak mu vyhovujete. Pochopte jako výhodu, když můžete rozpoznat lidi podle toho, jak autenticky se chovají v reakci na to, jak autenticky se chováte Vy.

Chcete o tom vědět víc? Zajímají Vás techniky pročištění mysli od toxicity jiných lidí? Využijte Vánoční Speciál.

Bolí Vás toxické jednání blízkých lidí přímo z rodiny – rodičů, dětí, partnerů? Zajímá Vás, proč to dělají? Pochopte všechny souvislosti i možnosti pomoci. Využijte knihu L.E.Ž..

Pokud zamýšlíte některou z mých knih jako dárek pod stromeček, vyberte si zde a do poznámky v objednávce vepište křestní jméno obdarovaného; rád mu do knihy přidám OSOBNÍ vzkaz, ať ho na Štědrý večer překvapí skutečně OSOBNÍ dárek.

Top
Shopping Cart