5 cest posílení

Četli jste článek Proč nás lidé ponižují? Už víte, jak snadné je narazit na člověka, kterému budete vadit a který se Vás bude snažit oslabit – ne proto, že byste nebyli dost dobří, ale naopak že příliš dobří jste, že jste pro něj až příliš dobří?

Každého, kdo chce být šťastný nebo jinak úspěšný, varuji, že si tím získá mnoho nepřátel. Že přitáhne závist, protože závist si „musíte zasloužit“ – tím, že budete mít něco, co druzí nemají, a je to bude štvát. Ano, pokud v jakémkoli směru zesílíte, počítejte s tím, že budete okamžitě trnem v oku lidí, kteří Vás ihned budou chtít oslabit. Protiklady se vždycky přitahují.

Při vánočních setkáních neustále dostávám otázky typu „Co dělat, když mě někdo srazí na kolena?“ Odpověď je prostá: „Snažte se vstát.“ Námitka zní: „Jenže to není lehké.“ Samozřejmě. Co není lehké, to člověka posiluje. Proto také ten člověk, který padl a vstal, je mnohem silnější než ten, kdo nikdy nepadl – kdo nikdy nedostal příležitost „muset sílit“.

Proto také lidi, kteří procházejí těžkostmi, učím vidět těžkost jako činku, kterou je sice velmi těžké zvednout a ustát, ale vyplatí se to. Jednou totiž těžkosti pominou, ale silný člověk zůstane. A v té chvíli možná i poděkuje za lekci, kterou prošel, která byla bolestná a těžká, ale protože jí „musel“ projít, tak poznal, že to jde, že to zvládne, že je silnější než dřív. A tudíž – že je trnem v oku těch, kteří se ve stejné situaci vzdali – kteří od pomyslné činky utekli v přesvědčení, že „nejde zvednout“. Jenže jde.

Pět každodenních činek

Každý, kdo v sebe někdy nevěří nebo kdo o sobě občas pochybuje, by pod stromečkem měl rozbalit Vánoční Speciál. Vysvětluje, jak zvládnout těžké chvíle, vztahové i osobní krize, hmotné i citové nouze, úspěchy, které skončí pádem, i neúspěchy, které jen zdánlivě už nenabízejí žádný opěrný nebo záchytný bod. Vše o Vánočním Speciálu najdete zde.

Pro všechny, na které se Vánoční Speciál nedostane nebo si Ježíšek „nevzpomene“, mám alespoň pět základních psychologických a psychoterapeutických cest, které můžete využívat také průběžně – i když žádné těžkosti momentálně nečelíte. Ano, ten trénink si můžete obstarat sami. Většině z nás jej ale zařizuje život sám:

1. Podstupujte výzvy, do kterých se Vám nechce

Ano, právě ty – které jsou za hranicí Vašeho pohodlí.

Tu hranici obvykle vymezuje strach. Do něčeho se bojíme pustit, protože by to nemuselo vyjít. Protože by neúspěch mohl bolet. Protože by bolest mohla mít podobu ostudy nebo výsměchu. Nebo bychom prohru neuměli přijmout sami – domníváme se.

Ve skutečnosti (jak dokládají psychologické průzkumy) se člověk bojí toho, co se v 90 procentech případů nestane. A když se to, čeho se bojí, stane, v 90 procentech případů se to nenaplní v tak katastrofických obrysech, jaké si představoval. Fantazie je totiž bezmezná, ale reálný život má své meze.

Ve Vánočním Speciálu píšu, že strach je užitečný. Oznamuje nám momentální limity. Říká: Tohohle se boj, na to si dej pozor, z tohoto měj respekt, ještě se Ti to nepodařilo zvládnout. To však znamená, že strach neříká: Nedělej to. Naopak říká: Udělej to, pokus se o to, ale buď obezřetný, neukvapuj se, PŘEMÝŠLEJ!

Kdo četl můj kurz Jak pokořit strach, ví, jak pracuji s lidmi, kteří jsou přesvědčeni o tom, že něco nezvládnou. Například: bungee-jumping. Proč si lidé myslí, že by nedovedli skočit na laně do propasti? Co jim říkají jejich předsudky o vlastní minulosti? Kde všude se tato jejich historická obava či pochybnost projevuje? Oni se totiž nebojí jen bungee-jumpingu, nýbrž jakýchkoli skoků do nejistoty. A má to svůj důvod. Například: Byli tak vedeni. Za odvahu byli trestáni. Nikdy nesměli překonat svůj strach, aby jeho prostřednictvím byli manipulováni. To všechno může skončit právě skokem do neznáma. Skokem, který je vysvobodí. Jestliže totiž uděláte právě to, čeho se bojíte, strach nad Vámi ztratí moc. Musí. Nemá pak už žádný smysl, aby říkal: Toto nedokážeš.

Ano, překonáte-li limity, o kterých jste si mysleli, že jsou nezměnitelné, přestanou pro Vás mnohá dosavadní omezení platit. A to nejen při skocích na gumě. Ty jen ukazují projevy strachu.

2. Prohrávejte častěji a buďte s tím v pohodě

Prohrát. Už při tom slově se někdo rozklepe. Znovu tím dá najevo svou minulost, svou averzi ke ztrátě, a tudíž také nit, přes kterou ho jiní lidé mohou ovládat. Stačí jen, že mu pohrozí nějakou ztrátou. Třeba: odchodem ze vztahu. Ten, kdo má averzi ke ztrátě, nedokáže odejít a neustojí, je-li odejit, a to ani ze zaměstnání. Pro jeho zaměstnavatele je pak lehké takovou osobu vydírat například reálně se snižující mzdou. Ano, možná jste si už povšimli, že lidí neschopných říci NE si okolí cení vůbec nejméně.

Když se psychologové zabývali fenoménem zlatokopek, zjistili, že čím více lidé trvají na svých vysokých nárocích, čím vybíravější jsou, tím úspěšnější vztahy mají. Je to i logické: Neúspěšné vztahy neakceptují. Jsou tedy buď sami, nebo v úspěšných vztazích. Naopak lidé, kteří se bojí postavit za sebe, akceptují i vztahy, ve kterých se necítí dobře. Zkrátka: Vědět, co chci, a trvat na tom je základní předpoklad k tomu, abych to jednou mohl mít. Ale zásadní je přijmout, že to ani tentokrát nevyšlo, že tento protějšek moje potřeby nesplňuje. I to je druh „porážky“.

Psychologie pracuje s pojmem konstruktivní porážka. To je neúspěch, který nás posouvá vpřed. Stačí, že si najdeme ponaučení. I to znamená „po pádu se zvednout“. První pravidlo silných lidí zní: Není důležité, kolikrát padneš, ale kolikrát se zvedneš – jestli po každém pádu najdeš způsob, jak se zvednout.

Pochopit, že prohry obsahují zkušenost, je cesta k tomu, jak být s prohrou dopředu v pohodě. Je dobré vědět, že za ni můžeme jednou poděkovat. Protože neúspěch nakopává, probouzí, a tudíž vede člověka ke zlepšení. Zatímco úspěch naopak uspává, uspokojuje, a tudíž vede člověka ke stagnaci a zhoršení.

Ve Vánočním Speciálu ukazuji v pracovních listech i meditacích, jak snadno lze neúspěchy proměnit v posunutí, jak i z krátkodobě špatných emocí vytvořit dlouhodobě dobré emoce.

3. Inspirujte se úspěšnějšími lidmi

Úspěch spočívá ve schopnosti poradit si s těžkostmi. Když padneme na kolena, můžeme v té chvíli propadnout skepsi, že jsme neúspěšní. Máme sklon soudit život podle přítomnosti, která je bolavá, tudíž si myslíme, že život je špatný, okolí je špatné, my jsme špatní. Ale to je omyl. Padnutí na kolena je jen jedna stránka v knize našeho života. Nesmíme soudit knihu podle jedné kapitoly. Náš příběh bude mít vývoj. A z chmurné zápletky se může vyvinout happyend. Ale nesmíme to vzdát.

Právě k tomu jsou příhodní úspěšní lidé. Inspirují mě odmalička. Vždy mě zajímalo, jak se potýkají s beznadějí, těžkými obdobími, proč to nevzdají. Dnes úspěšní lidé tvoří páteřní součást FC Workshopů, magazínů navazujících na FC Kurzy. Každý psychologický problém objasňujeme v FC Kurzu teoreticky a FC Workshopu prakticky. FC Kurz, to jsou psychologové. FC Workshop, to jsou reálné příběhy lidí, kteří byli jako Vy, ale z konkrétního problému se vypracovali – k lepšímu vztahu, k většímu bohatství, k citelnějšímu štěstí.

Slabí lidé úspěšným závidí. Slabé lidi úspěchy druhých demotivují. Naopak silní lidé se úspěšnými inspirují. Silné lidi úspěchy druhých motivují a povzbuzují. Zatímco slabí lidé se trápí tím, že to, co druzí, nedokážou, silní lidé se zajímají o to, jak to ti druzí dělají, ptají se, přátelí se s nimi, učí se od nich, a tak poznávají, že měl Henry Ford pravdu, když prohlásil: „Ať si myslíš, že něco dokážeš, nebo nedokážeš, nakonec budeš mít vždycky pravdu.“

I proto jsem umožnil vánoční setkání. Abyste se potkali nejen se mnou, ale jeden s druhým vzájemně. Abyste zjistili, že problém, který máte Vy, má mnoho lidí kolem, že k sobě máte blízko, že si máte o čem povídat, že zdaleka nemusíte být osamělí, ale že si můžete být navzájem prospěšní a užiteční. Ba že jeden v druhém můžete najít přítele, potažmo budoucího partnera (což se nám už na jednom setkání stalo).

4. Motivujte se vlastním neúspěchem

Základní psychoterapeutické pravidlo zní: Všichni jsme průměrem přibližně pěti osob, kterými se nejvíce obklopuje.

Proto se psychoterapie snaží sklíčenému zajistit alespoň jednu osobu (psychoterapeuta), která vnese do jeho života světlo, naději, inspiraci. A jedním z častých doporučení psychoterapeutů je protřídit své okolí a pozice důležitých lidí obsadit těmi, kteří podporují, povzbuzují, nabíjejí, ne naopak. Prostředí má totiž obrovský vliv na život a myšlení (viz podstata vánočních setkání).

Správné prostředí pomáhá už tím, když si uvědomíte, že i druzí procházejí neúspěchy. A že i k vlastnímu neúspěchu lze přistoupit pozitivně – jako k výzvě, kterou potřebujeme zvládnout. To pak vede k takzvané negativní motivaci: člověka natolik naštve neúspěch, že z něj nehodlá učinit definitivní tečku. Případně: Posměch druhých pojme jako důvod to dokázat. Ano, mnozí lidé by nebyli tak úspěšní, kdyby kolem sebe neměli lidi, kteří v jejich úspěch nevěřili. Právě odrazování a zesměšňování je motivovalo, aby to nevzdali.

Živým příkladem, který znáte z FC Workshopu, je Petra Plemlová. Přišla o manžela a zůstala sama na čtyři děti a bez práce. Říkala: „Mohla jsem brečet, jenže to by moje děti nenakrmilo.“ A tak se pustila do jediné možné cesty. Protože při tolika malých dětech ji nechtěli přijmout v žádném zaměstnání, nezbylo jí než podnikat. Jakmile uspala poslední dítě, většinu noci doma šila dětské oblečení. Takové, které si i prťavé děcko snadno obleče samo. Měla v tom zkušenost – nic ji tolik nevyškolilo v know-how jako čtyři vlastní děti.

Vždy říkala: „Přijměte realitu jako fakt. Nezabývejte se minulostí, co mohlo být jinak. Jděte vpřed. Neztrácejte energii záviděním druhým, kteří mají podle Vašeho pohledu snazší život. Vše má svůj důvod a význam. Když Vy zvládnete svůj těžší život, o to hrdější budete. Žijte zkrátka svůj život a buďte sami sebou. Růže také musí být růží, i když tulipán se zdá hezčí, že nemá trny. Čím by se však stala růže, kdyby se zbavila trnů? Přestala by být růží a nebyla by tulipánem.“

Mimochodem, Petra dodává: „Vždy má smysl, jací jste. Že jste jiní než druzí. Je v tom Vaše výhoda. Všichni procházíme těžkými chvílemi, abychom v sobě objevili to, o čem nemáme ani ponětí. Jako bych o tom, co dokážu, neměla ponětí ani já sama, kdyby mi život nedal příležitost to v sobě objevit. Všichni dokážeme víc, než si v těžkých chvílích myslíme.“

5. Využívejte zdroje dobré energie, bez otálení

Nejcennější komoditou lidského života je čas. S každým dnem ho máme o jeden den méně. To nás má učit ne rezignovat, ale naopak jednat. Ne odkládat, ale naopak přestat prokrastinovat.

Je-li nám špatně, je naší přirozeností hledat způsoby, jak nám může být lépe. Vánoční Speciál tyto metody obsahuje. Je zdrojem dobré energie do špatných chvil. Ty přijdou, musejí, a je to i správně. Člověk si musí připomínat, čeho je schopen. Jak dokáže sám sobě pomoci, když je třeba. Je to jako pravidelný trénink s činkami. Ačkoli musíme vydat energii, posilují nás.

Učme se nemarnit čas. Je-li nám špatně, nenechávejme hořkost, aby se v nás usadila a my si na ni zvykli. Pamatujme: Hořká kapitola neznamená hořkou knihu. Díky hořké kapitole naopak o to více oceníme následující sladkou stránku.

Nemáte-li ještě vánoční dárek a kamarád, příbuzný nebo kolega Vám stojí za 299 Kč, tady si objednáte Vánoční Speciál. Nelze zakoupit v žádném jiném obchodě ani knihkupectví. Přijde Vám přímo domů.

Top
Shopping Cart